Kniha II. - Dobrodružná až nebezpečná výprava do Austrálie

foto: from https://pixabay.com/cs/

Dobrodružná až nebezpečná výprava do Austrálie

 

napsal: Spisovatel-AKras

 

 

Úvod:

• balení věcí a odlet do Sydney
• chystání se na cestu
• odlet do Sydney
• Prohlídka města Sydney a opery
• Plánování výpravy přes celý kontinent
• Fotografování zdejší fauny a flory
• Podařilo se nám vyfotit klokany
• vyfotily jsme i medvídky koalu
• všude přítomní nebezpeční jedovatí hadi
• narazily jsme i na krokodýly
• jedovatí hadi jsou všude přítomní

fakta o Austrálii:

• Austrálie pokrývá plochu 7.000.000 km2
• Nachází se na jižní polokouli země.
• Východní pobřeží omývá Tichý oceán a západní Indický oceán
• Více než 70 % z její více jak dvacetimiliónové populace žije na pobřeží
• Hlavní město Canberra, nejvíce obyvatel má Sydney 4,3 mil.obyvatel.
• Ostrovní stát Tasmánie je situován 240 km od jižního výběžku země, od níž ji odděluje Bassův průliv.
• Austrálie se rozkládá na přibližně stejném území jako je rozloha Evropy

Flora a Fauna:

• Nejen nádherná krajina, ale i místní fauna a flóra upoutá snad každého

• Díky své více než 40 tisic let trvající izolaci od okolních pevnin se Austrálie stala domovem zcela unikátních rostlinných a živočišných druhů, které najdete jen málokde či dokonce nikde jinde na světě.
• Je to právě Austrálie, kde můžete vidět klokany, medvídka koalu, ptakopyska, ježuru, psa dinga, emu, vombata, ledňáka či papoušky, dravce a ještěry, to ve volné přírodě či v některém ze stovek unikátních národních parků.
• V Austrálii žijí také nebezpečná zvířata jako jsou jedovatí hadi, pavouci, žraloci, krokodýli či medúzy.
• Typický je pro celou Austrálii strom eukalyptus kterého je zde více než 500 druhů. Z celkového počtu více než 25 tisíc druhů rostlin. V Austrálii narazíte na bujné tropické lesy.
• Oceány oplývají rozmanitými druhy života. Korály jsou domovem mnoha měkkýšů, korýšů či různých druhů pestrobarevných ryb, zatímco na březích a ostrovech hnízdí mořské ptactvo a obří mořští savci.

Kapitola 1.

Norvin a Stel se rozhodli, že si udělají dobrodružnou výpravu tentokráte do Austrálie.
Balí si věci vše potřebné na dlouho výpravu skrze celou austrálii, a hlavně fotoapráty.
Zavazadla mají nachystané, tak nasedají na taxi, a jedou na letiště.
Letadlo stihli včas, a již letí s pár přestupy do austrálie.
Let trval velmi dlouho snad 20 hodin. Ale měli v letadle velmi dobrý komfort, tak let ubíhal velmi rychle, a taky se i prospali aby měli energii na jejich výpravu.
Tak jsme tady zajásal Norvin. Vybavili si věci a v Sydney si prohlídli zdejší nádhernou operu a celé město operu i ve městě jsme dělali samozřejmě foto snímky.
Poté pokračovali půjčeným džípem směr pustinu. Hned nás vítali klokani,, a také klokany jsme si vyfotily. Stel říká: „ jsou rozkošní “. Je jich tu nespočet.

Kapitola 2.

Cesta ubíhala rychle, džíp je suprový, říká Norvin, ano „máme v něm vše potřebné“ říká Stel, zásoby jídla, velký stan, spacáky, zásoby jídla a vody i pohoných hmot na měsíc. Už se těším jak potkáme první medvka Koalu. Je to nádherný tvor a velice přítulný.
Uháněli jsme si to asi 80km/h a klokani byly všude přítomní a jen tak si poskakovali a v dáli jsme viděli osamocený pěkný asi 20 metrů vysoký strom a na něm „hádejte co“ medvídek koala. Hned jsme zastavily a dělali té kráse stromu fotografie.
Pak Stel vystoupila z džípu a pomaličku polehoučku se příbližovala ke stromu aby medvídka nevyplašila. Vztáhla k němu ruce a on jako by sám se k ní přiblížil, až ho měla na dosah ruky a přitiskl se kní, obejmul ji.
To byl krásný pocit, medvídek byl uplně nádherný, dala mu kousek jeho stravy eukalyptus co má rád, a chvíli si sním hrála, krásně ji obejmuj a Stel si ho vyfotila si ho pěkně z blízka. Stel říká: „byl to krásný zážitek“ byla s toho uplně vedle jak je ten medvídek, krásný a něžný a přátelský.

 

Kapitola 3.

         Po ujetí 200km si dali přestávku na oběd, a trochu odpočinku z řízení, protože klokani byly zase téměř všude. Dál pokračovali dalších 200km do západu slunce, který byl nádherný, slunce pomaličku zapadalo za obzor a obloha byla do ruda sem tam obláček nachový, tmavý i bílý, přitom se chystali na přespání v džípu, rozdělali oheň proti šelmám a hlavně kvůli jedovatým hadům, a otravnému hmyzu, které tu také jsou.
Po vydatné večeři zalehli ke spánku. Ráno je přivítala nádherná scenérie východu slunce, celá obloha byla oranžová a slunce bylo oranžovo bílé, také a pomaličku vycházelo, šel vidět i kousek bílého měsíce.
        V tom se Stel lekla, uštkl ji had do nohy. Byl asi jedovatý, většina hadů je zde jedovatých. Norvin rychle přiskočil a vysál jí jed z poraněné oblasti na noze, a vydesinfikoval ji a zafačoval jí nohu, kde bylo poranění. Stel říká:
„ je to hrůza co budeme teď “ dělat, hadí sérum nemáme Norvin jen tápavě kroutí hlavou, budu tě hlídat a kdyby se to zhoršilo, tak budeme muset zajet do nejbliššího města pro záchranu.
Rána po uštknutím hadem se neléčila a byla čím dál tím horší, Norvin říká: „musíme jet do nemocnice“ dobrá řekla Stel. Tam tě snad vyléčí a určitě budou mít hadí sérum.
Rychl nasedli do džípu a uháněli si to co jen to šlo do nejbližšího většího města a hledali nemocnici.
        Naštestí stála na kraji města, doktor říká, ještě, že jste přišli včas, ten had co vás ušktnul je smrtící, naštestí máme sérum, které vše dá do pořádku. Stel zajásala i když jí bylo velmi špatně. Konečně má šanci se plně uzdravit. Norvin byl také šťastný.
Doktoři ji podali sérum proti hadímu uštknutí, a rekonvalescence potrvá týden, ale ještě není vyhráno, snad se Stel zotaví do plného zdraví.
Týden uplynul jako voda, a Stel je rázem zdravá jako rybička.
Vy Novine, kdyby jste jed nevysál, Stel by dopadla velmi špatně, jste hrdina.
Ještě den dva a nemusela Stel to hadí uštknutí přežít.
Tak to jsem rád, že to všechno dobře dopadlo a že Stel je již v pořádku. My cestujeme po Austrálii, a nasedáme do džípu, a odjíždíme za dalším dobrodružstvím.

 

 

foto: from https://pixabay.com/cs/

 

Kapitola 4.

Krokodýlý farma

 

Uzdravená Stel a Norvin nasedají do džípu, a uhání se zase cestou necestou hledající krokodýly.

     Po ujetí asi 100km narazily na krokodýlý farmu, kde byly přátelsky uvítání. Správce farmy jim hned ukazoval krmení krokodýlů, a i toho největšího měl přes 4 metry a vypadal opravdu obravitánsky.

     Správce nám taky prodal asi 3kg krokodýlího masa, je prý výborné, tuhé ale lahodné nejlépe chutná grilované. Určitě si na něm pochutnáte.

Opouštíme krokodýlý farmu a loučíme se ze správcem, a jedeme hledat krokodýly v přírodě.

     Všude vnímáne a vidíme nespočet klokanů kolem cesty, a sem tam zahlédneme na stromech i medvídky koaly. Sem tam viděli vzácně plazící hady. Dokonce zahlédli ptakopyska a psi dinga.

Psi dinga byli naštestí v povzdálí, takže jsme byli v bezpečí a ptakopyska i psi dinga si Stel s velkou radostí a je velmi šťastná za takové fotografie.

      Dojíždíme do bažin, kde se na souši vyhřívají krokodýly, musíme být opatrní říká Norvin, no samozřejmě odpovídá Stel a hned si je fotí. Krokodýly, když se vyhřívají na slunci nejsou moc nebezpeční odpočívají tam , poté co sežrali nějakou kořist, často číhají u napajadel a útočí pobuvolech, zebrách i gazelách. Poté se vyhřívají na sluníčku a odpočívají.

foto: from https://pixabay.com/cs/

 

Kapitola 5.

zautočila po nás smečka psů dingo

 

Jak jsme ujeli asi dalších 100km utábořili jsme se rozdělali oheň a rožnili maso z krokodýla, k tomu pivo prostě lahoda. Už se začalo smrákat tak jsme se uvelebili v džípu. Západ slunce byl neskutečně krásný, obloha do fialova sem tam mráček blankytný, i měsíc již šel vidět, byl bílý.     Oheň Norvin střídavě po 3 hodinách udržuje proti šelmám a hlavně psům dingo. 

    A právě tito psi nás v noci napadli, byla jich celá smečka. Norvin zvolal: "Stel vstávej potřebuji pomoc zaútočila na nás smečka psů dingo", vem si hořící klacek jako já a oháněj se ním. Jeden obrovský pes dingo kousl Norvina do ruky, Norvin se po něm ohnal, a psa odehnal, Stel se oháněla co jí jen síly stačily a přitom křičela zvířata táhněte pryč odsud a celkem se jí to dařilo i když je to křehká žena, ale oheň na palici funguje vždy i na šelmy. 

      Nakonec se jim smečku psů dingo podařilo odehnat. Dnes už nešly spát a byli raději zavření v džípu do rána.

     Ráno je probudilo slunce tetelení, a překrásný východ slunce. Paprsky na ně dopadaly, uvařily si kávu a užívali si ranního rozbřesku. Bylo to úžasné ráno až natu potyčku ze psi dingo. V noci Norvinovi poraněnou ruku Stel vydesifinkovala a obvázala, nebylo to nic zase tak vážného, ani při řízení džípu mu to snad nebude vadit.

Uklidily tábořiště, a vyráží hned ráno na další cestu, tentokráte vidět žraloky v přírodě, ne ty v akváriích, kde je viděli již mnohokráte.

 

foto: from https://pixabay.com/cs/

 

Kapitola 6.

Výprava k oceánu, potápění se s žraloky

Norvin a Stel opouští tábořiště, a vyráží džípem na cestu k oceánu mají to asi 1000km takže na 2-3 dny cesta. Chystají se do střediska kde se potápí z lodi v oceánu v klecích a můžou tak velké ryby vidět ve volné přírodě úplně z blízka, a i hladové žraloky krmit.

Tak si to jedou cestou necestou savanou, kde míjejí klokany a sem tam na stromě medvídky koaly. Náhle musí zbrzdit uviděli před sebou velkou ježuru, která má nebezpečné ostny. Byla rozruřená hlídala svoje mláďata. Tak jsme ji raději jen krásně vyfotily a obloukem obešly a objely. Ujeli jsme asi 300km a už se začalo smrákat, proto jsme si udělali tábořiště. Proti psům dingo je to jediná velká šelma. Pes dingo je největší predátor Austrálie, váží 14-20kg a v kohoutku má kolem 60cm.

Rozdělali jsme oheň, který hlídal Norvin a jinak jsme jako vždy pro jistotu spali v džipu. 

Probudil nás krásný východ sluníčka, zpočátku tetelení , nebe do oranžova sem tam bílý mráček, a první sluneční paprsky dopadali všude až slunce vykouklo celé, my jsme při té krásné podívané popíjely kávu a bylo nám opravdu fajn.

Po snídani jsme uklidily tábořiště a jeli do cíle k oceánu máme to ještě tak 700km.

 

Kapitola 7.

Cesta k oceánu, a potápění se žraloky

700km cesty říká Norvin, to máme savanou ještě tak na 2 dny cesty. Uhání si to džípem, střední a opatrnou rychlostí, a v tom dostali defekt o ostrý kámen, ihned zastavily a Norvin mění celé kolo, nadzvyhuje auto velkým heverem, Stel jen příhlíží jak mu to jde od ruky a jak je šikovný a jak má šikovného muže.

Tak hotovo kolo opravené, staré dává zpět místo náhradního, bude se muset nechat zpravit říká.

Můžeme nasedat a jet, Stel si tuto nemylou příhodu také vyfotografovala a už si to zase uhání savanou směrem k pobřeží podle navigace, kterou mají v autě.

Urazily asi 200km a blížilo se poledne, tak poobědvali a chvilku si zdřímly od té namáhavé cesty.

Nasedli do džípu a uháněli si to pěkně bujným ale nízkým porostem v savaně..., byla to nízká většinou suchá tráva. Již se blížil večer a ujeli ještě dalších 300 km a tak zastavily a udělali tábořiště, zase udělaly oheň prodi psům dingo a jedovatým hadům a pavoukům.

Byl krásný západ slunce, celá obloha byla do fialova sem tam mráček černý, blankytná modř jen jemně prosvítala a dokreslovala tuto krásnou scenérii.

Jdeme spát říká Stel, ty Norvine za 4 hodiny přilož do ohně. Ok říká Norvin.

Tak šli spát do džípu, kde je bezpečno proti hadům, pavoukům i dravým šelmám psům dingo.

Ráno je budí nádherný východ slunce s mraky do nachova, je to krásná podívaná.

Posnídali a uklidily tábořiště a nasedli do džipu a dle navigace by měli kolem oběda mít těch cca 700km ujeto a ocitnout se u oceánu.

Tak už jsme tady v malém městečku, kde mají lodě na lov mečounů, i lodě s klecema pro potápěč, aby byl potápěč v pořádku a mohl fotit i kamerovat místní žraloky bílé, nejnebezpečnější predátor mořských hlubin spolu s Kosatkou dravou.

 

Kapitola 8.

Potápění se za žraloky

         Norvin a Stel si zapůjčily loď s příslušným vybavení s chránícími klecmi pro potápěče, aby byla ochrana před predátory bílými žraloky adekvátní. Krmení pro ně mají také, podvodní fotoaparáty i kamery také, tak můžou vyrazit. Odvázali loď a místní rybář odborník na potápění Olivius se ujmul kormidla.

        Plavba trvala asi 2 hodiny a byly jsme na místě, kde se nejvíce vyskytují žraloci bílí, největší predátoři hlubin. Nasadily jsme si skafandry a Norvin a Stel se pomaličku potápí do hlubin oceánu. Olivius spouští klec, a Norvin a Stel si do ní hned v hloubce pár metrů vlezli. Zde byli v bezpečí. Krmivo mají na přilákaní a krmení dost.

       Zatím ho nebylo třeba kolem se hemžilo malými rybkami, které okukovali co je. Najednou začali připlouvat žraloci, fotíme nahráváme video, jeden menší dokonce připlul až ke klec, že si ho Norvin v drátěných rukavicích pohladil, nevypadal nebezpečně. A najednou se ke kleci přiblížil opravdu obrovitánský žralok. Měl kolem 4 metrů a drásal se po kleci, krmily jsme ho tak se uklidnil. Vše fotíme, natáčíme na kameru. Jak se žralok uklidnil Norvin se ho i dotknul.

Uf to je dobře, že ten 4 metrový žralok odplul říká Stel i Norvin. Měli jsme na mále, ta klec nevydrží taky všechno natož útok takového monstra.

Ještě v kleci chvíli zůstali, měli kyslíku ještě na půl hodiny a zahlédli murény, a taky k nim připlul obrovitánský žralot tygří. Všechny ryby fotily a nahrávali video, merénu i obřího žraloka tygřího.

Nyní jak jsou ryby pryč vylézáme z obrané klece, a vynořujeme se pomaličku z oceánu k lodi a vylézáme na palubu.

Měli jste velké štestí, že se Vám nic nestalo říká rybář Olivius, ten 4metrový žralok s Váma zacvičil i klecí.

 

foto: from https://pixabay.com/cs/

 

Kapitola 9.

Chytání obrovských mečounů z lodi na volném moři

Na stejné lodi co jsme objevovali podmořský svět, hlavně tedy žraloky, máme i vybavení velké udice s obřímy navyjáky na lov Mečounů s nejbojovnější rybou vyskakující při jejím chycení a tažení k lodi.

Máme nahozeno na 5 udic. A čekáme na záběr.

A čekáme a čekáme, a čekání nám zpříjemňuje pivo a puštěné rádio s dobrou hudbou.

     A máme první záběr, Norvin se toho ujímá a zasekuje, ale do prázdna. Škoda no říká je poledne něco sníme, jak se patří na lodi nám Olivius servíruje mořské plody a ryby. To byla dobrota pochvaluje si hlavně Stel i Norvin přitakává.

     Hned po obědě, další záběr Norvin seká udici a má rybu na háčku, ale tah se mu zdá malý, opravdu, tahá chvíli k lodi a už rybu vidí, je to velký asi metrový mořský okoun. Stel ho vyfotila a pustily ho Norvin a Stel zpět do Oceánu.

     Tak čekáme dál na další záběr snad už konečně Mečouna. Tak zvonek zvoní na udici, Norvin zasekává, je to obrovský tah vymotává vlasec snad 100 metrů jak udice nejde ubrzdit. Slava ryba se trochu unavila. Norvin žačíná navíjet jak se má namotává když udici dává do skoro vodorovna a zveda jak popotahuje rybu ven z vody. A náhle už víme co je to za rybu je to mečoun vyskočil z vody a Norvin nestíhá navíjet. A tak se to opakuje podruhé potřetí, je to krásný souboj. Až byla ryba vysílená a Norvin nad ní zvítězil, nevysmekla se mu s háčku, donavíjel ji až k lodi, kde ji vyfotily, zvážily a zase šetrně pustily do oceánu.

 

Kapitola 10.

Plavba k pevnině v obrovké bouři

Norvin a Stel, hlavně stel fotografovala rybářské úlovky hlavně mečouna to byl parádní kus. Již se smrákalo a vypadalo to, že bude asi pršet a co víc mračna se zatáhli a nebo bylo do černa, začalo pršet, déšť zesiloval, až uhodil první blesk a hrom, vlny na oceánu se začali zvedat, loď se jen kymácela ze strany na stranu, Olivius říká: "snad tu bouři zvládneme, zažil jsem toho na moři už velmi mnoho i daleko větší bouře, nemusíte mí strach, možná malý". Norvin uklidňuje Stel, neboj vše bude v pořádku a bouře přejde a oceán se uklidní a zase bude dobře. A opravdu bouře začala zeslabovat až už jen pršelo a černá mračna zmizela mávnutím proutku.

Dokonce vysvitlo i sluníčko, byla to jen lokální bouře říká Olivius, to je na moři normální jev.

Tak plujeme vesele pěkně dál k pevnině do přístavu, po 2 hodinách jsme tam byly a Olivius kotví loď.

Velmi mu děkujeme za opravdu nezapomenutelné zážitky se žraloky, chytání obřích ryb. Ten se jen pousmál.

Norvin a Stel mají zážitek na celý život, a také plno fotografií a nahrávek, které jim to budou připomínat.

 

 

 

...

Spisovatel-AKras