Enolla Forse 4.

Anotace: 4. kapitola – Všechno nejlepší

Sbírka: Enolla Forse

Uplynul měsíc a několik dní od návštěvy u pana Dippeta a od toho dne se hodně změnilo. Už se neučila s Miriam tajně, ale v obýváku, kde je občas zkontrolovala Miriam maminka, zda nedělají nějaké vylomeniny a opravdu jen studují z knih.
Enolla se do Bradavic těšila. Byla přijata do pátého ročníku. Překvapivě se ani nebála nových lidí, nových zkušeností. Měla strach pouze z chování ředitele a jak zvládne prakticky všechna kouzla. Teorie je tak jednoduchá, ale co praxe? Půjde ji?
Bude muset.
„Enollo, pojď mi prosím tě pomoct.“ Zavolala na ni z vedlejšího pokoje Theresa.
Narozeniny. Dneska je ten den, třináctého srpna, kdy ji bude patnáct.
Oslava nebude velká, jen ona, maminka a rodina Wraithových, ale i tak musí pomoci něco dobrého uvařit. Paní Wraithová nabízela pomoc, dokonce i svůj dům, ale ona odmítla. Chce slavit doma, ve skromném, ale jejím domově.
„Už jdu.“ Houkne v odpověď, zvedne se z postele, na které seděla a vyjde ven, do vedlejšího pokoje.
V kuchyni to krásně vonělo pečeným masem, čerstvými brambory a bábovkou, její oblíbenou.. Maminka se opravdu činila.
„Zatím prosím tě prostři. Za chvíli by měli dorazit. Vezmi ten bílý ubrus na vrchu, ať to trochu vypadá.“
Dívka přikývne a vytáhne ze skříně čistě bílý ubrus. Nový. Sněhobílý. Ještě krásně naškrobený. Už ho chtěla položit na stůl, když si všimla, že na něm leží noviny. Denní věštec.
„Maminko on nám chodí Denní věštec?“ nejistě se optá, neboť si toho není vědoma.
„Ale ne, včera se zde stavovala paní Wraithová a nechala mi ho zde.“ Odvětí Theresa, která pomocí kouzla loupe brambory.
„Mohu si ho přečíst?“
„Prostři a můžeš.“
Enolla rychle narovná ubrus a zvědavě si vezme do rukou noviny. Hodně dlouho žádné nečetla. Kdykoliv navštívila Miriam, nebyl čas se o noviny zajímat.
Téměř nic nevěděla ze světa kouzelníků, což bylo dosti frustrující.
Podívala se na první stránku. Hned ji překvapila.
Psali o tom, jak u mudlů zuří válka. Ačkoliv s nemusí zdát, má to dopad i na ně, kouzelníky. Hodně z nich se musí stěhovat, aby válce unikly. Sice mají ochranná kouzla, ale ty je nestačí chránit.
Ještěže u nás je klid. Pravda, někdy jsou slyšet divné zvuky nad námi, ale nikdy sem žádná raketa, nebo jak to psali, nespadla, ani nás nikdo nevyháněl z domu.
Zadívala se na úvodní obrázek. Stál na něm muž s knírkem, ulíznutými vlasy a nataženou rukou na podrav. Pod tím stálo: Adolf Hitler.
Zvláštní, ti mudlové.
V rychlosti si prohlédla zbylé stránky. V několika dalších článcích se o této válce psalo, prolítla ovšem jen nadpisy. Jinak v novinách nebylo nic zajímavého.
„Polož prosím tě ty noviny k televizi a běž otevřít.“ Probere ji z přemýšlení Theresa. Nepostřehla, že by někdo zvonil…

Po večeři Miriam odněkud vytáhla velkou zabalenou krabici. Vesele se smála. Plamínky rošťáctví ji plály v očích.
„Co to je?“ zeptala se nejistě Enolla.
„Podívej se.“ Odpověděla s tajemným tónem druhá dívka.
Enolla opatrně sundá balící papír s medvídky. Nedočkavě otevře i krabici.
Jaké na ni čeká překvapení.
Jako první z krabice vypadne váček s penězi. „Na studium.“ vysvětlí pan Wraith.
Ale to nejlepší má teprve přijít. V krabici jsou ukryty krásné, snad trochu bláznivé, šaty.
„Vánoční ples, tradice.“ Jednoduše heslovitě vysvětlí Miriam a dál nechává Enollu, aby si šaty mohla prohlédnout.
Jsou krásně modré, jako její oči. Zdobeny bílými vločkami, které vypadají jako skutečné. Zasněžené ledové šaty. U šatů ještě ležely bílé rukavice, ozdobná síťka na hlavu s vločkami. Ta se jistě bude vyjímat na jejích černých vlasech.
Nebezpečná kombinace.
A ještě krásné bílé střevíce.
Chvíli si dárek překvapně prohlíží.
„Dě..děkuji.“ vykoktá zmateně.
Vždyť to muselo stát spoustu zlatých.
„Vyzkoušej si je.“ Pobídne ji paní Wraithová. Spokojeně se usmívá. Je ráda, že šaty mají takový úspěch. Také ji dalo spoustu práce něco takové sehnat. Teď, když je móda zaměřena na jednoduchost a barevnou fádnost.
Enolla zavrtí hlavou. „Až na ples. Chci být překvapena. Ale opravdu moc děkuji. Jsou krásné, fantastické.“ Podívá se na Theresu, ale ta se neusmívá. Tváří se zcela vážně a mlčky pozoruje šaty. Chtějí si tím snad koupit mou dceru? Vrtá ji hlavou. Ta pozná, že s maminkou není něco v pořádku, tuší, na co myslí a pevně ji obejme.
„Maminko, ty jsi má jediná.“ Tiše zašeptá, aby to slyšela pouze ona.
„Všechno nejlepší.“ Vykřiknou najednou všichni naráz, i paní Forse.

Toho večera před spaním Enolla seděla na posteli a přemítala si v hlavě události za posledních několik týdnů.
Miriam, jak ji naznačuje něco o studium v Bradavicích…
Návštěva pana Wraitha…
Návštěva ředitele Bradavic…
Oslava narozenin…
Oslava. Mamince bylo hodně líto, že pro mne nemá žádný honosný dárek jako rodina Wraithových, ale její dárek mi je stejně nejmilejší. Krásný tlustý sešit, který má sloužit jako deník. Na obalu jsou ručně malované, mou maminkou, usušené květiny.
Stejné jako máme doma.
Deník mých dnů v Bradavicích. Snad budu mít o čem psát.
Podívá se na deník, který ji zatím leží na polštáři. Pohladí ho po hřbetě a schová pod polštář.
Spokojeně si lehne a s obrazem těch nádherných šatů a deníků usne.
Všechno nejlepší.