Sacrosanct sword VI - Nalezení artefaktu To

Anotace: Láska, nečekáné zvraty, msta a touha po moci, to vše se zde vyskytuje. Je to příběh s dvěmi příběhovými liniemi, které se prolínají a postupem času do sebe zapadají. Pokud se vám bude zdát, že některé části na sebe nenavazují,potom tak tomu není.

Sbírka: Sacrosanct sword

Zrak svůj zaostřivší a opomenuvší brek a jal se blíže k obrazům na skle. Sundav rukavice. Pak jemně přejížděje skleněný povrch prsty. Načež položil celou svou dlaň na sklo i zvolna ruku dal opět pryč a ihned se chopil meče. Velkým nápřahem do něj vší svou silou udeřil. Částečky skla válející na podlaze vrhají pestré odrazy lámaného světla. Matadorion po zhlédnutí všech střepů, sebral jeden ze země a zabořiv na něj zamýšlený pohled. Na střepu byla vyobrazena jakási dýka, propichujíc vodorovně lidské oko. Pohled jeho spočinuv na okenní tabule, kdež byly podobizny mučedníku a svatých. Co druhá velebná postava měla prázdný oční důlek.

Matadorion pochopiv, kdež se zřejmě mocný artefakt ukrývá. V tu chvíli se obrátil a vykročil k mrtvole mnicha, kteráž ležíce na zničeném kazatelském stolku. Matadorion sjel očima do jeho očí i mluví: " Starochu, teď vím, proč si tvrdil, že nemáš ponětí, kde je to. Ačkoliv je to již jedno." Poté bodcem sixtaetu vyndal starcovo levé oko a popadl jej do ruky. "To je onen taj, jenž byl tak chráněn," řek Matadorion pro sebe. " Hmm, ha ha ha ha od pravého k nerozeznání." Následně si začav pohrávat s kuličkou v dlani.

Když tu si vším, že bíla barva, kterou byla kulička pokrytá, slézá a špiní jeho dlaň. Po setření barvy, zřel čirý křišťál, jenž lámal světlo do barev duhy. Rytiny na oné křišťálové věci jsou psány neznámým, mrtvým jazykem. " Na mou věru, i když bohem jsem, nemám potuchy ani trochu, co tyto slova značí," vede slova k sobě samému.

Tak nevědomky, co učiní, přečet rytiny na artefaktu. " Lasta Nés írenya!"(vpřekladu slyš mou vůli nebo přání).Po přečtení svatých run a vyřknutí z úst Matadoriona, se náhle začala zem nepatrně otřásat. Poté se jemný třesot stupňoval, až se Matadorionovi podlamovali kolena.

V chrámu začalo být, čím dal méně světla, až se zešeřilo do naprosté tmy. Kolem všude jen neproniknutelná tma. Otřesy se více a více stupňovali, tak že i skla v oknech povolila a vysypala se na zem. Jak více zemětřas zesiloval, tak započali se objevovat na zdech trhliny, jež se zvětšovaly, a zasáhli do podlahy, v níž se vytvořili obrovské praskliny, z nichž poté vytrysklo oslepující světlo. Katedrála se začala rozpadat. Strop se začal bortit jako první. Kusy zdiva dopadaly na zem a jen se štěstím nepadly na Matadoriona. Na nosných stěnách se objevovali obrovské praskliny, které postupovaly rychle do všech směrů. Tma venku houstla a záře, jež vycházela ze země, narůstala na jasu.

Svit kolem Matadoriona se uzavřel do velkého světelného trychtýře a tím utvořil malé tornádo, jímž byl Matadorion vtahován. Bránil se, ale k ničemu to nebylo. Světelná smršť byla doprovázená nepříjemným zvukem, který Matadoriona ohlušoval. Tornádo ho svou silou pohlcovalo, až se dostal do středu trychtýře tornáda. Vír strhával vše, co se dostalo na dosah. Matadorion byl obklopen různými předměty, jenž vír vtáhl do sebe. V prostředku trychtýře světelné smrště, rotovali kusy zdiva, kamenné dlaždice a skleněné střepy.

Matadorion na to vše zhlížel nevěřícně. Najednou přestal cítit pevnou půdu pod nohama a byl nezměrnou mocí orkánu světla, vznášen vzhůru ke křišťálovému To (takto se artefakt jmenuje), jímž záře procházela a lámala se do paprsků čirého světla, čiřejšího světla než byl vír tvořen. Když tu odkudsi ho, cosi praštilo a zatmělo se mu před očima. Následně omráčen, spad do bezvědomí.