Hermiona - část 3.

Anotace: Taaak, další pokráčko, snad se bude líbit, komenty potěší... =o)

,,Mandragora," odpověděla Hermiona dřív, než se jí stačila Buclatá dáma zeptat.
,,Heslo se dnes změnilo," ušklíbla se.
,,Nezměnilo, to bych o tom musela něco vědět, jsem prefekt jestli jste si nevšimla," odsekla jí Hermiona.
,,To bych o tom musela něco vědět," odfrkla si ,,tak pojď!" a se zlostí se odklonila. Hermiona prolezla otvorem a svalila se do křesla u krbu, kde ji už čekali její dva kamarádi, Ron s Harrym.
,,Není dnes náhodou famfrpálový trénink?" Potočil se Ron na Harryho.
,,Ne, dnes zacvičuje Zmijozel nového chytače," řekl Harry a směrem k Ronovi potichu dodal, ,,i když myslím, že zrovna HO zacvičovat nemusí," a ušklíbl se, naneštěstí to Hermiona viděla.
,,Cos to říkal?" utrhla se na něj.
,,Já…Jen…Promiň…Necht……"
,,Kde je Viktor?" skočila mu do řeči Hermiona.
,,Na hřišti," odpověděl pohotově Harry, Hermiona se rychle zvedla a utíkala pryč. Ron se jen usmíval.
,,Ty jsi snad rád když se hádají," kroutil hlavou Harry. Ron jen pokrčil rameny a dál se usmíval.
Hermiona čekala na Viktora před hřištěm. Když Viktor vycházel nevěřila svým očím. Šel bok po boku s Malfoyem a z plných plic se smáli. To snad není pravda, pomyslela si.
,,Co tady chceš ty mudlovská šmejdko ?!" utrhl se na ni Malfoy.
,,Draco!" okřikl ho Viktor, který se stále ještě usmíval.
,,Nechápu proč se stýkáš s takovou chátrou, si ve Zmijozelu, zde jsou jen čistokrevní kouzelníci a ne jako v Nebelvíru, kde jsou samý mudlovští šmejdi, že Grangerová?" ušklíbl se. Viktor na to nic neřekl jen se na Malfoye ušklíbl tak, aby to Hermiona neviděla, měl štěstí, neviděla. Hermiona už nevydržela a vytáhla hůlku namířila ji na Malfoye a pomyslela si Levicorpus! Jako by někdo Malfoye chytil za kotník a vytáhl do vzduchu vzhůru nohama.
,,Aaaaa, ty jedna špinavá mudlovská šmejdko okamžitě mě pusť dolů!" křikl a kroutil se jako had.
,,To víš,že……ne!"
,,Dělej!" křičel.
,,Ne! Docela ti to takto sluší…" smála se z plných plic Hermiona Viktor se k ní ochotně přidal, ale Hermiona jej probodla pohledem.
,,A s tebou si to vyřídím později," otočila se na podpatku a šla zpět k hradu.
,,Hermiono počkej!"
,,A na co, abych musela trpět další urážky a ty ses mě ani nezastal? A proč si vůbec nebyl u snídaně?!" skoro křičela.
,,Zaspal jsem!" odpověděl a díval se do země.
,,Já…já ti nevěřím…" otočila se a znovu rozešla ale Viktor ji dohonil a zastavil. Držel ji za ruce, aby mu nemohla zase utéct.
,,Promiň, omlouvám se ti, nemyslel jsem to zle, ráno jsem opravdu zaspal, kluci mi to udělali schválně!"
,,Ano a jak to, že jsi mi stačil poslat ten dopis?"
,,No…já…víš… No tak dobře nespal jsem. Ukecával jsem ostatní, aby mě vzali do mužstva, museli kvůli mně vyhodit Malfoye."
,,A proto jste se tak smáli?" už byla v klidu a usmívala se.
,,Ne, to ne."
,,A kvůli čemu?"
,,Já už ani nevím," usmál se, Hermiona věděla, že lže ale nechtěla se dál hádat a tak, ruku v ruce, šli k hradu. Před Velkou síní se rozloučili, Viktor šel na kolej a Hermiona na večeři, kde potkala rozzářenou Ginny.
,,Co se stalo?" vyvalila na ni Hermiona s úsměvem oči.
,,McLaggen si poleží na ošetřovně," usmála se.
,,Co jsi mu provedla?" vytušila Hermiona.
,,To netopýří zaklínadlo se mi začíná opravdu líbit," mrkla na Hermionu, dále už nebylo třeba vysvětlovat co se stalo, Ginny vyslala proti McLaggenovi netopýří zaklínadlo. Ginny to ale nevydržela a začala Hermioně popisovat jak použila proti McLaggenovi netopýří zaklínadlo, smály se celou večeři.
,,A kde je Lon a Halli?" zeptala se Hermiona s plnou pusou.
,,Dodělávají si úkoly."
"To budu mít zase co opravovat, že?" usmála se, už ji to ani jinak nevadilo, brala to už skoro jako samozřejmost.
"Půjdeme?" zeptala se Ginny, ani nečekala na odpověď a už se zvedala k odchodu.
,,Hermiona Grangerová? Mám ti předat tohle," ozvala se za Hermionou nějaká dívka ze Zmijozelu.
,,Co to je?" pokoušela se něco zahlédnout Ginny
"Od Viktora, chce se se mnou dnes sejít, v Komnatě nejvyšší potřeby."
"A proč tam?" zamračila se na to Ginny.
"Jinde to nejde," ušklíbla se Hermiona "vždyť ty tam chodíš s Harrym taky ne?"
,,No ano, máš pravdu," začervenala se Ginny, "ale jen občas."
"Jen občas, jo?" rozesmála se, "a kam se každý večer ztrácíš?"
,,Na famfrpálové tréninky!" vyhrkla rychle Ginny.
"A to je máte každý den?" nedala si pokoj Hermiona.
,,Skoro ano!"
"A dnes také?"
"Dnes zrovna ne…"
,,A kde jsi byla?"
,,V Komnatě nejvyšší potřeby."
"Sama?" ušklíbla se Hermiona, ale Ginny se už nečervenala.
,,Ano! Zkoušela jsem si nové zaklínadlo a pak jsem venku potkala McLaggena a seslala na něj tu kletbu."
"Šikulka," ocenila její kletbu Hermiona. Ginny se o Komnatě nejvyšší potřeby už raději nezmiňovala, jelikož už byly na koleji a nechtěla to rozebírat před Harrym.
"Hermiono, zkontroluješ mně a Harrymu úkoly? Prosííííím…" zeptal se jí Ron jen co ji uviděl.
"Dnes jen jeden, musím potom za Viktorem"
"Ale jeden každému, souhlasíš?" nedal se jen tak odbýt Ron, chvíli váhala ale nakonec řekla:
"No tak dobře, ukažte," a vzala si od každého jeden úkol.
"Do čeho je tento úkol Rone?" otočila se na Rona Hermiona, "do bylinkářství nebo do blboštvíkařstvi?" smála se Hermiona, když to Harry uviděl málem se svalil z křesla na zem.
"Jak-se-ti-to-proboha-podařilo-napsat?" vysoukal ze sebe a dál se nepřestával smát.
"To jsem psal pravopisným brkem od Freda a Georgie, jak vidím tak moc nefunguje, to si s nimi vyřídím!" a do vzduchu pohrozil pěstí.
"O tom to je Ronalde," usmála se Hermiona "tady jsou ty úkoly. Musím už jít" vstala a vyšla z místnosti.
Viktor ji už v Komnatě nejvyšší potřeby čekal, na stole měl rozložené úkoly. Komnatu nyní tvořila jedna postel stůl a dvě židle. Hermiona se posadila.
"Ahoj," usmála se.
"Ahoj," odpověděl automaticky.
"Mohl bych tě požádat abys mi zkontrolovala úkoly?"
"Nemohl," ušklíbla se.
"Hm, to je od tebe hezké, že těm tvým kamarádům to kontroluješ a mě jako svému příteli ne!" rozkřičel se na ni, potom se ale hned usmál a konejšivě ji objal, ale jen krátce.
"No tak dobře dej to sem!" sedla si ke stolu a začala opravovat. Viktor si lehl na postel a pozoroval ji, za chvíli usnul. Až měla Hermiona úkoly opravené přešla k posteli, sedla si vedle něj a začala ho hladit po vlasech. Odznak na její hrudi se jí hnusil. Do teď to nechápala, proč je ve Zmjiozelu když chtěl tolik do Nebelvíru? Vždyť k nám tolik chtěl, alespoň to tvrdíval!, říkala si vždy. Po chvíli se probudil a usmál se na ni. Potom se ještě dlouho pošťuchovali a popichovali. Když se vrátila na kolej, nikdo už ve společenské místnosti nebyl, tak si šla lehnout.