ilian - 6. kapitola

Anotace: Je lehké si zvyknout a klid a světlo, když za dveřmi je tma

Sbírka: ilian

Druhý den opět navštívili učitele. Šli tam hned z rána, takže jej zastihli ještě doma. Ještě nezačala žádná výuka.
„Chloe, Danaeli, je dobře, že jdete tak brzy.“ uvítal je s očividnou radostí, „Zrovna se probírám nějakými spisy, hned jsem u vás.“
Odešli tedy na cvičnou plochu, kde si sedli do trávy.
„Zajímalo by mě, co se teď děje u nás ve vesnici.“ prolomil ticho mladík, ale zase se odmlčel.
„Vím, že teď hodně přemýšlíš o tom, co by se stalo, kdybys zůstal,“ otočila se na něj, „ale taky vím, cítím to, že nelituješ toho, že jsi šel se mnou. Chápu, je to všechno pro tebe nové a hodně narychlo. Ale Černý už o tobě očividně ví. Nedopustila bych, aby se ti něco stalo.“ pousmála se, „Viděla jsem, jak na tebe zapůsobilo naše první setkání a jak jsem na tebe vyhrkla, proč musíš se mnou. Já jsem vyrůstala tady a hodně často nám říkali, jak je důležité najít iliana a neztratit jej.“
„Máš pravdu,“ zadíval se směrem k učitelovu domu, odkud už Sairel přicházel, „nelituju toho.“
Učitel k nim dorazil skoro se šibalským úsměvem.
„Jak jsem vám včera říkal, dnes vám ukážu něco málo z toho, jak spolu máte bojovat. Dřív, než se do toho pustíte, musíš se Danaeli naučit ovládat své schopnosti. Než jste přišli, snažil jsem se najít nějaké informace ve starých spisech. Jako každý zvěromág, i ty můžeš používat své dračí schopnosti i v lidské podobě.“
Danael se zatvářil překvapeně.
„Ano, je to tak, i teď můžeš proti někomu použít své schopnosti ovládat oheň. Nejdřív se musíš, jako drak, naučit s ním zacházet, pak, jako člověk, se jej musíš naučit vyvolat. Teď se proměn.“
Udělal tedy, co si přeje.
„Chloe,“ požádal dívku, „stoupni si tady.“ určil jí místo několik metrů naproti drakovi a mluvil dále – tak, aby to slyšel i Danael, „Chloe, ty bys měla vědět, že s probuzením Danaelových schopností se i v tobě nějaká probudila, zatím vám nic neřeknu, na to záhy přijdete sami.“
Tím ale draka nijak neuklidnil, když potom učitel řekl: „Zaútoč na ni.“, díval se na něj, jako by ani nevěřil vlastním uším.
„Co?!“
„Zaútoč na ni, vyšlehni na ni své plameny.“
„To neudělám!“ zaburácel na něj drak.
„S tebou to bude těžší než jsem si myslel. S tvými schopnostmi se probudila i jedna u Chloe. Musí se přeci umět bránit, a to taky umí, jen o tom ještě nevíte. Tak na ni zaútoč.“
Drak stále pochybuje. Zvřel oči.
„Chloe, promiň.“ vyslal myšlenku.
Vyšlehl na ni plameny. V tu chvíli elfka instinktivně natáhla před sebe ruce, jakoby se chtěla ochránit před plameny. Kolem ní se vytvořil ochranný štít, přes který oheň neprošel. Oba z toho byli stejně udiveni.
„Protože je to Chloina nová schopnost, musí se v ní zdokonalovat. Zkus to, draku, ještě jednou, a tentokrát se do toho opři pořádně.“ pobídl jej učitel.
Moc se mu do toho nechce.
„Snad jí neublížím.“ pomyslel si.
Chloe uslyšela jeho obavu: „Neboj, budu v pořádku.“
Vypustil tedy z tlamy plameny až to hučelo. Chloe se musela opřít proti náporu ohnivé síly. Žár je silný, ale díky štítu nic necítí. Jak říkal učitel, je to její nová schopnost a není v ní ještě dobrá, tak ji rychle ubývají síly na udržení štítu.
„Přestaň!“ křičela.
Neslyšel ji. Její štít slábne.
„Dost!“ vyslala myšlenku.
Teď už ji sice uslyšel, ale už bylo pozdě. Plameny ji odhodily daleko před draka. Rozběhl se za ní s obrovským strachem. Je sice trochu omámená letem, ale bez obtíží a zranění se postavila zpátky na nohy.
„Promiň, Chloe, promiň, neodhadl jsem svou sílu.“, „Budu si to hodně dlouho vyčítat.“
„Nemusíš, vždyť jsem v pořádku.“ usmála se na něj a pohladila jej po šupinách.
Kolem cvičiště u plotu se shromáždilo několik elfů. Dívají se na ně jako bez dechu. Všichni Chloe znají, jsou to totiž její vrstevníci a už od mala s nimi vždy cvičila, takže vědí, jaký měla problém s ilianem. Když ji teď viděli tady bojovat s drakem, byli z toho v šoku.
Došel k nim učitel.
„Nebylo to špatné, na začátek. Chce to jen více tréninku.“
Drak vydechl obláček páry a zamračil se. Elfka na něj položila ruku, aby jej uklidnila.
Učitel pokračuje: „Toto je útok na kratší vzdálenost. Dokážeš vytvořit i ohnivé koule“
Chloe si sedla opodál a pozoruje, jak se učitel baví s drakem. Po chvíli odešel, ať to Danael zkouší sám. Musí se věnovat své hodině. Drak, ačkoli se snaží, bafá jen obláčky kouře. Tato technika je očividně složitější než jen šlehat plameny, ale daleko nebezpečnější. Před ním, na konci cvičiště stojí terč, ale zatím se jej ani nedotkl. Zkouší to dál další dvě hodiny. Chloe si všimla, jak je z toho mrzutý, že mu to pořád nejde, tak mu navrhla, že se půjdou najíst a pak se vrátí a zkusí to znovu. Moc rád souhlasil.
Nasedla na něj a zamířili k jejímu domu. Ve vzduchu se ale drak zastavil.
„Musí to jít.“ zahřměl.
Prudce se otočil a velkou rychlostí se vrací. Před zemí se srovnal a zamračeně se soustředí. Letí proti terči. Vyšlehl obrovskou ohnivou kouli, která si to míří rovnou na terč. Ten se s třeskotem rozletěl na malé kousíčky. Už je samozřejmě nepoužitelný.
„Aspoň mi bude lépe chutnat.“ zaradoval se.
Po jídle se vrátili na cvičební plochu. Sairel už na ně čekal. Všimli si, že opět mají diváky, zvědavce z města. Ani jednomu to ale nevadí.
„Skvělý zásah.“ pochválil jej učitel.
Rozletěný terč tam stále leží.
„Teď se naučíš ovládat své plameny jako člověk.“ na chvíli přemýšlel, jak pokračovat, „Uvědom si, jak vyvoláš plameny v tlamě, když jsi drak. Jaký máš u toho pocit.“
Danael si vzpomněl na to, když se mu Chloe snažila pomoct při proměně v draka. Říkala to samé: „Uvědom si, jaký máš u toho pocit.“. Znovu se soustředil na učitele.
„Buď drakem.“ řekl jen a nechal jej, ať se s tím popere sám.
Danael se jako obvykle mračí. Když se na něco urputně soustředí, vždycky se mračí. Zhluboka se nadechl a vydechl. Sklopil hlavu a zavřel oči. Nechtěl, aby jej při soustředění něco z okolí vyrušovalo. Jeho tělem projel zlatavý odlesk. To je dobré znamení.
Chloe se podívala na učitele. Ten vše pozorně a se zaujetím pozoruje.
Danael otevřel oči. Zvedl ruku od těla do výšky ramen. Podíval se na elfku, stále se ještě trochu mračí, ale z jeho očí už vyčetla triumf. Podívala se na jeho ruku. Na konečcích prstů mu rostou malé plamínky, které se spojují do ohnivé koule.
„Výborně.“ zaradoval se Sairel.
Danael ale ještě pokračuje. Zvedl i druhou ruku a už bez obtíží vytvořil oheň i v druhé dlani. V rukách teď drží ohnivé bomby. Očima hledá možný terč. V dálce uviděl další cvičný.
„Můžu?“ zeptal se.
„Určitě.“ uslyšel žádanou odpověď.
Vrhl obě koule hned za sebou a stejně jako předtím, terč úplně zlikvidoval.
„Dobrá práce mladíku. Teď trénujte své schopnosti. Můžete tady být jak dlouho chce a taky přijďte kdykoli budete chtít.“ s těmito slovy se otočil a odešel, protože na něj čekali další žáci.
Danael si na chvilku zkoušel tvořit koule, buď je nechal zpátky zaniknout nebo se trefoval do terčů. Učitel jej ujistil, že je klidně může ničit, když se trefí. Najednou jej něco štíplo. Otočil se. Elfka jakoby nic. Vyslala na něj jemnou smršť listí, aby mu neublížila. Chtěl ji to vrátit. Hodil po ní malou kouli, kterou odrazila štítem. Zkoušeli i silnější kouzla, ale pořád se u toho smáli. Hrají si jako malé děti. Učitel jen kroutil hlavou, když je viděl.
Večer padli do postele úplně unavení. Chloe si tam nechala donést ještě jednu postel, aby měli oba pohodlí pro spánek.
„Já jsem tak utahaný a bolí mě celé tělo.“
„Když bojuješ kouzly, je to jako bys bojoval se zbraní, taky ti to bere energii.“
Utichli. Netrvalo dlouho a oba usnuli.
Na druhý den ráno k nim zavítal mladý elf.
„Mistr Nawil vzkazuje, že za ním máte co nejdříve přijít.“
„Děkuju.“ poděkovala mu Chloe.
Mladý elf ale neodešel. Uviděl Danaela a prohlížel si jej jako by viděl nějakého hrdinu. Chloe se usmála a pootevřela dveře ještě více, aby mohl přijít Danael k nim.
„Máš něco na srdci…“ pobídl jej Danael.
„Viděl jsem tě bojovat a říká se o tobě, že jsi strašlivý čaroděj.“ skoro vykoktal ze sebe elf.
Danael si prohrábl v rozcuchaných vlasech. Jakoby omylem mu projel tělem zlatý odlesk.
„Vážně?“ pohlédl na mladičkého kovářského učně svýma zlatýma očima.
Elf polkl, spěšně se rozloučil a odešel. Chloe draka přátelsky uhodila.
„Vždyť jsi ho vystrašil.“ zasmála se.
„Vážně?“ zopakoval ironicky jako prve.
Ihned vyrazili za kovářem. Nawil na ně už netrpělivě čekal. Je celý bez sebe, na svůj výtvor je očividně pyšný. Skoro slavnostně vytáhl opasek s pochvou a mečem. Pochva je zdobena drakem, který se vlní nad stromem. Je to mistrovská práce, úžasné jemné detaily, precisnost provedení. Posvátně položil dílo na stůl před sebe a pomalu vysunuje meč. Podal jej s nataženýma rukama Danaelovi. Ten si jej stejným způsobem převzal. Čekal, že bude meč trochu těžký. Ale právě naopak, je příjemně lehký a teplý na dotek.
„Ten kov vůbec nestudí.“ poznamenal.
„Je to nejlehčí kov, který dokážou zpracovávat jen my elfové. Je to beril.“ poučil jej kovář.
„Beril.“ opakoval po něm Danael.
Všiml si, že jej zpoza rohu sleduje ten učeň, tak na něj vesele mrknul. Ten konečně pochopil, že se jej nemusí bát, usmál se a zmizel za domem. Drak přejížděl meč pohledem od špičky po rukojeť. Všiml si polokruhového kování na konci rukojeti. Vzpomněl si na Aveřin kámen a hned jej vyndal. Jen co kovář uviděl kámen, zaradoval se.
Zašeptal elfská slova – kovářské zaříkání: „Taeby ria kilala.“
Kouzlem se začal kámen i meč vznášet. Jantarové červené jádro se rozzářilo a kámen se spojil s mečem, jako by tam vyrostl. Danael zůstal stát. Podíval se na Chloe, ta ho pohledem pobídla, aby si meč vzal. Opatrně přistoupil ke vznášejícímu se meči. Uchopil jej. Jen na chvíli uslyšel tóny píšťaly, které hrál Sairel. Znovu si jej prohlédl. Kovář mu podal pochvu a mladík si upevnil opasek s mečem k pasu. Nawil je na sebe hrdý. A má na to právo.
Zamířili k domu. Danael se s mečem u pasu cítil zvláštně. Nikdy meč neměl.
„Na to si zvykneš.“ všimla si elfka, jak se mladík pořád ošívá, „Chceš jej vyzkoušet?“
Danaelovi zasvítily oči. Nečekal a hned se proměnil a odletěli na louku nad městem.
„Uvědomil sis, že ses proměnil i s mečem?“ podivila se elfka po přistání.
Danael se proměnil zpět a ihned se podíval na zbraň u pasu.
„Vůbec jsem o tom nepřemýšlel. Očividně je všechno v pořádku.“
Elfka tedy tasila meč a jemně jím píchla do mladíka.
„Nepopichuj.“ usmál se a tasil svou zbraň. Nejdřív mu Chloe vysvětlila, jak zacházet s mečem a taky mu ukázala některé užitečné chvaty. Jako kluk si Danael hrával s ostatními s dřevěnými klacky. Byl s ním obratný a rychlý, neměl ale žádnou techniku boje, tak se nechal poučit. Pak si jen zkoušel a osvojoval pohyby. A když už si byl jistý…
„Braň se!“ oznámil svůj útok.
Chloe jej lehce odrazila. I když byl opravdu rychlý, nedokázal elfku opravdu ohrozit. Zatím.
„Využij lehkost meče a hbitost v těle.“
S Chloinymi drobnými radami se Danael rychle zdokonaloval a brzy měla sama elfka problém odrážet jeho dobře mířené údery.
Zanedlouho je vyrušila Avera.
„Le hil, bojovníci.“ pozdravila je elfsky.
„Le hil, Avero.“ odpověděla Chloe.
„Přišla jsem vám říct, že už nadešel čas. Zde jste se naučili vše potřebné, své dovednosti teď musíte zdokonalovat sami. Taky jste získali spoustu rad, tak jich využívejte. Déle byste tedy čekat neměli.“ všimla si kamene v Danaelově meči, „Á, fiann.“ nazvala jej elfsky.
„Ano.“ porozuměl ji Danael, „Tak tedy dobrá, zítra ráno vyrazíme. I když jsem si myslel, že zůstaneme déle.“ jemně protestoval.“ Půjdeme se připravit na cestu.“
„Než zítra úplně odejdete, zastavte se u mě. Musím vám říci o vaší zítřejší cestě. Vždyť nevíte, kam máte vyrazit.“ pousmála se a nechala je na palouku samotné.
Slunce je za polovinou své pouti oblohou. Chloe s Danaelem si připravují pár věcí na cestu. V podstatě nic velkého nepotřebují. Jen nějaké jídlo a pár dalších drobností. Někdo jim zaťukal na dveře. Chloe šla otevřít. Stojí tam Moulen. Je ze stejné skupiny jako bývala Chloe, když se s ostatními učila u Sairela. Je to vysoký tmavovlasý elf, dobrý bojovník. Z jejich skupiny je nejstarší a proto si taky více dovoloval. Někdy je až moc sebejistý svou silou. Jeho ilian je obrovský větrný orel, kouzelný tvor. V bojích bývají neporazitelní. A Chloe se vždycky posmíval, že je neschopná si najit svého spojence. Zato jej tiše nenáviděla, i když věděla, že si s takovýmito nemá lámat hlavu.
„Le hil, Chloe,“ řekl krátce, „dnes pořádáme souboje, přijď za námi.“ uchichtl se, „A vem s sebou toho čaroděje.“ odešel.
Elfce se zúžily oči zlostí, jak na něj vysílala nenávistné pohledy.
„Kdo to byl?“ zeptal se Danael.
„Moulen.“ procedila mezi zuby, „pořádají souboje elfů a jejich ilianů.“
Rychle se na draka otočila a jakoby jen tak dodala: „Nemusíme tam jí, jestli nechceš.“
Danael pochopil, v čem vězí problém.
„Copak se mu nechceš konečně postavit? Teď, když už můžeš? Spolu to přece zvládneme.“
Dívka se mu zahleděla do očí.
„Máš pravdu, ukážeme mu, že není dobré si dělat srandu z dívky jako jsem já.“ a odhodlaně vyrazila.
Souboje se konají v aréně u učitelova domu a vše se děje za jeho dohledu. Pokud někomu hrozí nebezpečí ze vzniklého boje, souboj zastaví. Tyto hry slouží hlavně ke zdokonalování jak kouzelných schopností tak i schopností boje.
Když přišli ke cvičišti, probíhal souboj mezi dvěmi mladšími elfy a jejich spojenci. Je vidět, že ti dva ještě nemají tolik zkušeností, tak ten souboj vypadal víceméně jako hra dvou dětí. Přišel za nimi Moulen.
„Tak jste přišli.“ prohlásil arogantně.
„Sklapne ti.“ odpověděla mu elfka a nevšímala si jej.
Elfa očividně její sebejistota překvapila a se stále stejným úšklebkem odešel. I když bývala Chloe silnější než ostatní, nikdy s nimi nebojovala s ilianem a proto nikdy nemohla vyhrát. Teď jsou na její boj s drakem všichni zvědaví. Někteří viděli jejich wutien a to na ně zapůsobilo.
Souboj mladých skončil a nečekaně se na bojišti objevil Moulen a jeho větrný orel. Ihned si vyžádal souboj s elfkou a drakem. Vešli tedy na bojiště.
„Neboj se, dáme mu co proto.“ ujišťoval dívku Danael.
„To si piš.“ nabyla na ještě větší jistotě Chloe.
Chloe a Danael stojí v naprostém klidu naproti Moulenovi. Ten je očividně rozlícen nastávajícím bojem. Danael vytvořil na dlani ohnivou kouli a hned ji zhasil v pěsti. Elfka se usmála. Lehkým mávnutím vyslala proti soupeřovi listí, které se v zapadajícím sluncí zlatě rozzářilo. Není to žádné bojové kouzlo, listí se jen nalepilo na celé Moulenovo tělo. Ten se se vztekem ometal. Převezla jej. Na oplátku proti ní vyslal větrné hvězdice. Chloe zaujala bojový postoj a vytvořila štít. Danael se zatím nehnul. Moulen vysílal jednou kouzlo za druhým. Jeho ilian se vznesl do vzduchu a útočil na ně odtamtud. Vyčkávali. Chloin štít bez obtíží odráží útoky obou. Elfa znervózňuje, že nic nedělají.
„Jsem sice v tomto novém životě krátce, ale na rozdíl od toho Moulena jsem stačil pochytit smysl spojení mezi elfem a ilianem. Copak neumí nic jiného než jen bezhlavě sesílat kouzla?“ pravil Danael.
„Asi je na čase, aby mu to někdo ukázal.“ usmála se elfka.
Oba se rozběhli proti Moulenovi. Chloe má stále štít před sebou, protože elf proti nim stále kouzlí. Vykulil ale oči, jak viděl, že se oba proti němu ženou. Danael se jedním skokem proměnil v draka a vznesl se. Chloe pořád běží proti Moulenovi. Tasí meč.
„Braň se!“ použila Danaelovu větu, varuje ho před jejím rychlým útokem.
Nestačil pořádně zareagovat. Tasil sice svou zbraň, ale elfka jej stihla poznamenat jemným škrábancem na tváři. Využila energii z běhu, vyskočila do výšky a dosedla drakovi na hřbetě. Drak přistál za elfem. Stál tam. Obrovské zvíře s elfkou v sedle. Slunce už není vidět, zapadlo a jemné červánky vydávaly slabounké světlo. Jsou vidět první hvězdy.
Elf se narovnal a zavolal svého orla. Spatřil ale, že pták má trochu sežehnuté peří na ocase, Drak jej ohněm jen polechtal. Danael sklopil hlavu, jako šelma na lovu, a dal se do pohybu. Krouží pomalu kolem soupeře. Vypadá tak majestátně a tak hrozivě.
„Šelma versus vyoraná myš, konečná fáze“ pomyslel Danael.
Chloe se jen od srdce zasmála.
Moulen se otřepal a připravil se na další útok proti těm dvěma. Jeho pták je schopný boje bez jakýchkoli potíží. Společně tedy vyslali kouzlo proti drakovi. Elf je ale až moc zaslepený bojem a tím, jak je chce porazit, takže jejich kouzlo nemá takový účinek. Uviděl sám, že nemá. Chystá se na další útok. Zařval, aby ukázal svůj vztek. Drak na oplátku zařval na něj. Byla to taková síla, až se Moulen zalekl a pod tlakem spadl na zadek a zůstal sedět. Celé obecenstvo se rozesmálo. Tím jejich souboj skončil.
„Vždycky se mi zdálo, že je Moulen silnější. Byl vždycky tak sebejistý a všechny porazil. Nechápu to.“ řekla elfka.
„To bude možná tím, že teď jsme tady silnější my, a taky tím, že to není Moulen, ale moula.“
Vydali se směrem k domu, protože už je čas jít si odpočinout, zítra je čeká náročný den. Potkali ještě učitele.
„Byl to nádherný boj, skvěle jsem se pobavil. I když si myslím, že Moulen dostal zavyučenou, nevezme si z toho ponaučení. Navždy zůstane takovým, jakým se narodil.“ pravil jim Sairel.
„Děkujeme, učiteli. Možná bychom ti mohli říct, že už zítra ráno odcházíme. Nechci, aby to vědělo moc lidí. Víc uší, víc problémů.“ pověděla mu Chloe.
„Chceme se s tebou rozloučit a poděkovat za vše, cos nám ukázal a cos nás naučil.“ řekl Danael.
„Loučit se nebudeme, nevidíme se naposledy.“ usmál se učitel, „Dávejte na sebe pozor a chraňte své spojenectví. Dobrou noc.“ jde pozorovat další souboj.
Než šli spát, podíval se Danael ještě na hvězdnou oblohu. Teď už byla celá poseta malými světélky.
„Asi je chvíli neuvidím, co? Jsou tak krásné. Nikdy jsem u nás ve vesnici neviděl hvězdy. Vlastně ani Měsíc a slunce taky ne. Všechno to bylo pro mě nové. A moc rád si na to všechno zvykám.“ pousmál se a brzy usnul.