3.Teorie Velkého třesku

Anotace: Zápočtová práce Kelly Adamsové.

Letos celý svět slaví jedinečné výročí. Ačkoli všichni jistě víte, o co jde, pro všechny případy to těm mladším z vás zopakuji. Planeta Země si totiž právě letos připomene sté výročí jedné z nejvýznamnější události v dějinách.

13. října 2196 uplyne přesně sto let od chvíle, kdy do nemocnice v tehdejším Chicagu, přišel první běloch nemocný tzv. Bílým morem (vědecký název je Pesteho syndrom, ale mnohem častěji se používá lidové označení). Jeho jméno bylo Victor Wandorff. Zemřel o týden později, ve věku nedožitých pětatřiceti let. Po tomto bělochovi zůstali dva synové a manželka. Lékaři se mohli jen dohadovat, co způsobilo jeho smrt, podle dobových záznamů se domnívali, že se jedná o zvláštní zmutovaný druh chřipky. Netrvalo však dlouho, a do nemocnic po celém světě se začali trousit běloši, kteří měli stejné symptomy jako Victor Wandorff.

Nemoc měla rychlý průběh. Začalo to jako obyčejná chřipka nebo angína. Bolesti hlavy, bolest v krku, kašel a horečka. V této první fázi bylo podle pozdějších studií ještě možné nemoc zvrátit podáváním nejrůznějších léků a silným ozařováním. Bohužel tato strategie sice odstranila z napadeného těla nemoc, zároveň ovšem léčený obvykle umíral během několika málo dnů na následky úplného zhroucení imunitního systému. Během následujících dvou dnů, pokud nebyla nemoc léčena výše zmíněným způsobem, začala nakaženým téci krev z nosu a o další den či dva později i z uší a z očí. Pátý den se na kůži začaly objevovat krvácivé vředy, ze kterých vytékal spolu s krví i tmavý sliz. Později se ukázalo, že tento sliz byl zflegmatizovaným morkem lidských kostí. Sedmý den po začátku druhé fáze, obvykle zhruba deset nebo dvanáct dní od prvních symptomu, nemocný zemřel. Pitva u většiny obětí prokázala úplný rozklad některých orgánů, především plic a jater.

Vědci a lékaři se snažili zjistit původce této nemoci, aby na ni mohly být vyvinuty protilátky a nákaza byla zastavena, ale co způsobuje tuto nemoc, se nepodařilo vědcům z celého světa zjistit, ačkoli někteří se tím dodnes zabývají v Morovém centru v Seattlu.

Dnes je Bílý mor mezi bělochy natolik běžný, že si na něj postupem času vyvinuli protilátky, takže jeho symptomy zeslábly, a v současnosti se projevuje spíše jako obyčejný zánět nosohltanu s krvavým výtokem z nosu, než jako přízrak smrti, za který platil v uplynulém století.

Někteří historikové se domnívají, že právě Bílý mor stál na počátku konce éry nadvlády bílé rasy. Během prvních deseti let si tato nákaza vyžádala téměř 83% světové populace bělochů nejrůznějšího věku, sociální vrstvy a pohlaví.

Roku 2106 se na summitu světových velmocí v Oslu (mimochodem, tento summit byl prvním, kterého se běloši nesměli zúčastnit) rozhodlo, že běloši budou izolování, aby Bílý mor nezmutoval a nezačal napadat i ostatní rasy. Byla založena ghetta, rozlehlé čtvrti na krajích měst, do kterých byli běloši odvezeni. Tato hromadná a bleskově rychlá akce vešla do dějin jako Velký třesk. Zatímco Amerika, Evropa, Afrika a Asie byly tedy od volně se potulujících bělochů a hrozby Bílého moru prakticky osvobozeny, australská vláda odmítla zavřít jakékoli své bezúhonné občany do ghett. Ostatní velmoci, především Amerika a Evropská konfederace se k tomu nejmenší kontinent pokusily donutit hrubou silou. S nečekanou rychlostí dala však Austrálie dohromady letectvo o síle téměř dvou set tisíc strojů a vyslala tím přes moře jednoznačný signál, že má v úmyslu se bránit.

Další summit v Oslu se konal dva roky po tom prvním a řešil právě otázku australské autonomie. Kontinent byl nakonec většinou hlasů označen jako ostrovní ghetto. Australská vláda se s tím spokojila, mimo jiné proto, že válečný konflikt by i přes sílu svého letectva zřejmě nebyla schopna vyhrát. V současné době se běloši z celého světa snaží uprchnout právě na tento kontinent, neboť ho označují jako poslední svobodné místo pro bělochy na světě.

V poslední době, v souvislosti s nástupem nového prezidenta do amerického křesla, se stále častěji mluví o opětovném zlegalizování pohybu bělochů mimo ghetta. Mezi širší veřejností se však tato myšlenka nesetkává s příliš vřelými ohlasy.