Říše Draka IV. - Přijetí 1/2

Anotace: Tak, z tého epizody jsem i já sám potěšen, jak se mi vyvrbila ... sice z těch, které jsem již napsal ji osobně neřadím mezi nejlepší, tak přesto je závěr této epizody pro mě úsměvný a snad trochu povedený ... ale to už nechám posoudit vás ;-)

Sbírka: Říše Draka

23. května roku 997 p. z. d.
Rekapitulace:
Yurik se v utečeneckém táboře nezdržel dlouho. Ihned poté, co jej přijali, byl přiveden do verbovacího stanu, kde u něho nalezli magický potenciál. S pomocí Aimi jej však nevzali mezi mágy, kam se měl původně dostat, ale do speciální jednotky, kterou provincie Sun právě vytvářela.
Sám, jen s Aimi v hlavě, byl společně s dalšími zverbovanými, stejně jako on vyděšenými, lidmi převezen do tajné skrýše, aby byl vycvičen a poté mohl bojovat ve jménu provincie Sun, která pro něho doposud nikdy nic neudělala.


„Procitnutí draka se blíží. Dnešního dne započne jeho dlouhá cesta napsaná osudem …
Hmm. Co to je sakra za blábol?! Chtěla jsem vědět něco o dění ve světě a vyjde mi taková blbost. Už ani těm hvězdám se nedá věřit. Raději se podívám, co mě dneska čeká,“ řekla si krásná šestnáctiletá dívka s rudými vlasy sama pro sebe. Poté si vzala do ruky štětec a jasně přeškrtla pergamen, na který před chvílí napsala jedno z nejdůležitějších proroctví světa, aniž by si to kdy uvědomila. Potom obrátila pergamen a na čistou stranu započala psát její vlastní osud, který četla z astronomických map rozložených na kamenném stolku před sebou.
Když skončila, bedlivě se na změť nesourodých znaků podívala. Trochu jí zarazilo, že předchozí proroctví bylo tak jasné, vlastně si ani nevzpomínala, zda se jí někdy podařilo tak přesnou věštbu zachytit, ale na tom nezáleželo. Důležitější pro ní teď bylo, že dnešního dne bude mít štěstí.
„Bezva, tentokrát to určitě vyjde,“ dodala a v hlavě se jí vybavila potupa, když naposledy dala na své čtení ve hvězdách.
Zaznělo bušení na kamenné dveře a potom dívčí hlas: „Ayako, jsi tam?“
Dívka s rudými vlasy srolovala pergamen a uschovala jej do jedné z mnoha přihrádek ve svém pokoji. Potom vstala od stolku, obula si vojenské boty s vyztuženou podrážkou, které tu všichni nosili a dotkla se rudého kamene na svém obojku. Když se dveře otevřely, čekal na ní vždy vřelý úsměv její nejlepší a zatím jediné přítelkyně Chity.
Chita dočistila své brýle, nasadila si je a o něco tak snížila svůj půvab, o který ji nemotorně zhotovené obroučky a hrubě broušená skla pokaždé připravovala.
Aniž by Ayaka cokoliv řekla, vyrazila chodbou pryč. Chita si jen povzdechla a beze slova kamarádku následovala.

Ocelový kočár s Yurikem a dalšími zverbovanými sjel z cesty do hustého smíšeného lesa a potom si to zamířil k malému vodopádu u základů hory Ametas. Jediné a zároveň nejvyšší hoře v celé říši Draka, z jejíž zasněžených vrcholků pocházela voda pro celou provincii Sun.
Vozka na okamžik zastavil před vodopádem, zamumlal několik slov, během kterých svíral v dlani kulatý amulet a poté skála za vodopádem zmizela. Vzniklým průchodem pak projel kočár a pět jezdců na černých koních.

Nádvoří byla jedna ohromná jeskyně. Na výšku měla dvě stě stop a na délku se táhla do vzdálenosti jednoho kilometru. Nacházela se v samotném nitru hory a tvořila tak srdce celé tajné základny provincie Sun. Právě na tomto Nádvoří měla probíhat většina výcviku Magistů, nové a nejničivější jednotky, která měla otřást celým světem.
Avšak zatím to tak nevypadalo. Zatím se na nádvoří nenacházely vycvičení a již bojem zocelení Magisti, ale spíše pobíhající a nezkrotný houf dětí, které přilákala zvědavost z příjezdu nově zverbovaných členů.
Ocelový kočár se vynořil z jednoho z mnoha příjezdových tunelů vedoucích na Nádvoří a zastavil před pódiem, na kterém se nacházel hlavní představitel výcvikového střediska Magistů, Aki Miyazuki. Též za hranicemi provincie Sun známý jako Bílá smrt, jehož druhé jméno potvrzoval dlouhý bělostný vous spletený v copu a hříva vlasů stejné barvy. Postarší muž se opíral o dubovou hůl, kterou pevně svíral seschlou a vrásčitou pravou rukou.
„Tak jaké číslo sis to od Nayoro koupila?“ vyzvídala Chita na své přítelkyni a stejně jako ostatní se pokoušela vidět na nově zverbované, kteří právě vystupovali z vozu a byli řazeni před pódiem.
„Číslo pět.“
„Jen doufám, že tentokrát tě ty hvězdy nebudou stát moc, Ayako,“ zazněla smutně míněná poznámka od Chity. Další příležitost už se nemusela dlouho naskytnout, protože tito zverbovaní byli posledními členy prvního ročníku Magistů. „Snad nedopadneš jako posledně, kdy ti hvězdy poradili číslo sedm a na něm byla Isumi. Ještě teď mi zní její smích v uších, když se o tom dozvěděla. Brr.“
Yurik vystoupil z vozu a v bázni hleděl na ten dav okolo. Moře nových tvářích křičících a hulákajících jeden přes druhého, který náhle utlumil úder hole staršího muže s bělostným vousem o zem. Yurik se podíval na toho starce, stejně jako všichni ostatní. A i když mu bylo více jak šedesát let, vyzařovala z něho silná aura moci a života. Na malý okamžik v mysli ucítil obavy patřící Aimi a pak také doposud jemu neznámá část jeho vlastního nitra na toho muže nějak podivně zareagovala, avšak ten pocit nedovedl nijak pojmenovat. V tuto chvíli však neměl žádné pomyšlení, aby se Aimi na cokoliv ptal. Očima tikal mezi kamenným okolím a tvářemi lidí kolem sebe. Sotva postřehl, když mu jedna ze zahalených postav dala na krk černý kožený obojek s tajemnými runami.
Aki Miyazuki počkal, dokud se šest zahalených osob, které přivezli Yurika a ostatní nově zverbované, nepostaví za něj a potom zahájil svou řeč: „Vítám Vás!“ Rozezněl se jeho hlas celým Nádvořím. „Jsem Aki Miyazuki a mám na starosti Váš výcvik. Vy všichni, co jste tady máte v sobě magický potenciál. Též se tomu dá říkat i reiatsu, chakra, mana, duševní síla a mnoha dalšími názvy, nicméně my zde tomu budeme říkat jednoduše: Moc nebo Síla.
Vy všichni, co tu teď stojíte v nevědomosti, proč zrovna Vás odvedli sem na toto místo vězte, že důvod je právě ten, že vlastníte tu Moc. Moc, která je potřebná k sesílání kouzel.
ALE, žádný z Vás jí nemá tolik, aby se stal skutečným mágem.
Situace ve světě je následující. Říše Draka padla, když zabili našeho císaře Vu Meie a celou jeho rodinu. Jelikož tedy není žádný následník trůnu, budou šlechtické rody z pěti provincií mezi sebou bojovat o to, kdo se stane příští hlavou císařství. A právě Vy budete nejdůležitějším mečem provincie Sun. Vy ve jménu rodu Morioka sjednotíte opět císařství!
A teď bych Vám všem chtěl představit vaše učitele a ty, kteří zajistí úspěch celého tažení.
Jako první vám představuji Misaki Totori, jinak známou coby Krásný květ.“
První z šestice zahalených osob vystoupila z řady za Akim Miyazukim a stoupla si vedle něho. Stáhla si z hlavy kápy a spustila nepromokavý černý plášť na zem, aby se všem roztouženým chlapcům, natěšeným na krásnou ženu, naskytl pohled na svalnatou, mohutnou a zcela neatraktivní mužatku s krátkými blond vlasy, která byla oblečená v upnuté kožené zbroji, zakrývajícími pouze trup. Obnažené ruce a nohy pokrývající mohutné svaly pak zabíjeli ve všech dychtivých chlapcích představy o ženském půvabu. A poté, co se Misaki Totori uklonila a její hluboký výstřih umožnil všem pohled na její prsa, byl s touhou a chtíčem na nádvoří dočista konec.
„Jako další, je světoznámý Krotitel mágů Kane Totori.“
Mužatka se zařadila zpátky na své místo a vystřídal jí pohledným, sympatický, vypracovaný a silný muž. Ve vteřině, kdy si sundal plášť, se nádvořím prohnala nová vlna chtíče a touhy, která zasáhla všechny dívky. Zelené oči s podivnou jiskrou se na ně dívaly a líbezný úsměv říkal beze slov: „Ano, jsem jen váš, vem te si mě.“
Potom zaznělo hromové odkašlání Misaki Totori a Kane Totori nasadil zcela jiný výraz. Nepřístupný, chladný a zcela odtažitý, který musel trénovat snad celá léta a který říkal: „Miluji svou ženu. Jsem zadaný.“
„Váš učitel magie, Nikki Takamatsu.“
Z řady vystoupila další osoba a suvereně se postavila před Akiho Miyazukiho, kde odhalila svou tvář. Na první pohled normální muž s hnědými nakrátko střiženými vlasy a malým knírkem, modrýma očima a nevypracovanou postavou nikoho na nádvoří neoslnil. Ale když promluvil ženským hláskem, zvedla se vlna pobavení: „Prosím vás kočičky, říkejte mi Nikki Nikki ano?“
V odpověď přišel učiteli magie smích všech a také jedno zvolání od odvážného chlapce: „Hele, Nikki Nikki, naučíš nás i takhle mluvit!“
Doposud přátelské oči učitele magie zahořely nenávistí a touhou zabíjet. Ve vteřině byl vtipálek sežehnut pohledem, jehož nebezpečí by se dalo srovnat s hrotem meče přiloženým k hrdlu. „Takhle mi mohou říkat jenom dívky!“ Zaječel a v těch slovech bylo jasně patrné, že podobné chování už učitel magie nebude tolerovat.
Aki Miyazuki si povzdechl, ale potom pokračoval ve svém projevu: „Další tu máme našeho alchymistu a vynálezce Sho Kanawazu a kováře Akira Matsueho.“
Poté, co se dva nevýrazní muži uklonili a zařadili zpět na své místo se vedle Akiho Miyazukiho postavila poslední zahalená osoba.
„A poslední, koho vám dnes představím, vás sice nebude učit, ale její úloha je neméně důležitá. Natsumi Akita. Jejím úkolem je dohlédnout, aby výcvik nikdo nenarušil a nikdo nesabotoval. Ona má na starosti bezpečnost a pořádek zde v hoře Ametas a potrestá každého, kdo by tento klid chtěl narušovat. Nechci být k vám všem nějak bezcitný, ale je válka. Válka, kterou možná nikdo z nás tady nechtěl, ale která se rozhořela celým světem. Miliony lidí už v ní zemřelo a další miliony zemřou. Proto bych všechny chtěl požádat a apelovat na vás, abyste výcvik brali vážně, stejně jako tuto válku. Díky magickému potenciálu jste unikli z předních linií, kde budou stát a umírat řadoví vojáci. Budete zde mít pohodlí, dostatek jídla, ale i privilegií, které normální voják ani důstojník v armádě nikdy nezíská. Avšak nic není zadarmo a pokud se domníváte, že zde v pohodlí přečkáte válku, mýlíte se. Výměnou za to všechno od této chvíle ztrácíte to jediné, co máte, svoji svobodu! Od téhle chvíle jste majetkem provincie Sun a v jejím jménu položíte život, bude-li to třeba. Náhrdelníky, které máte na krku jsou magické. Nesundáte je a pokud se pokusíte o útěk, zaplatíte za to životem.
To je vše, co jsem vám chtěl říci. Snažte se, bojujte vytrvale a jednoho dne opět dosáhnete své svobody stejně jako nastane konec války a ve světě opět zavládne mír.“ Proslov Akiho Miyazukiho skončil a on v tichosti odešel pryč.