Tvrdá lekce

Anotace: Úvodní kapitola mého sci-fi románu předurčeni k záhubě. Abych nezapomněl chtěl bych poděkovat Fonziemu, který mě v mnohém inspiroval a bez něj by se příběh v této podobě vůbec nezrodil

Sbírka: Předurčeni k záubě

Je to již dávno, kdy se člověk poprvé vymanil z přitažlivosti zemské a zamířil do kosmického prostoru. Od té doby se mnoho změnilo, lidé objevili, že ve vesmíru nejsou sami a jak je jim vlastní začali si přivlastňovat soustavu za soustavou, říši za říší, galaxii za galaxií. Mimozemské civilizace, často mnohem vyspělejší než ta lidská, podléhaly novému nepříteli, neboť tyto rasy dávno zanevřeli na války.
Tak vznikla nová galaktická velmoc – Spojené kolonie Země. Lidská nadutost byla předurčena k tomu, aby byla celá rasa sražena na kolena. Po staletí vedli lidé vítězná tažení proti mírumilovným mimozemským rasám po celém známém vesmíru, až jednoho dne píchli do vosího hnízda. Na začátku 35. století napadli vzdálenou galaxii Virgo, kde sídlila velmi stará a mocná rasa Luseanů. A to byl začátek konce. Začala válka. Luseanům se podařilo sjednotit mimozemské civilizace a vytvořit takzvaný Galaktický Pakt.
Po několika letech válčení ve vzdálených soustavách přišlo něco co Spojené kolonie nečekali, nejhorší událost v celé historii lidstva. Byly Vánoce roku 3476, časy se sice změnily, ale lidé a jejich zvyky ne. Modrá planeta zářila miliardami světel a ulicemi zněl zpěv koled, ale sváteční atmosféra neměla mít dlouhé trvání. Na obloze se na okamžik objevilo jasné světlo, to se z hyperprostoru vynořila válečná flotila. Lidé začali jásat, byli přesvědčeni, že se vrací jejich flotila, která konečně zvítězila v galaxii Andromedy. Země sice už dávno nebyla centrem lidstva, ale byla jakýmsi symbolem, místo kde vše začalo a tak bylo dobrým zvykem, že vítězná flotila se nejdříve předvedla na orbitu Modré planety. Ale něco bylo podezřelé, flotila Spojených kolonií měla stále bojovat v Andromedě. Vše bylo jasné když noční oblohu rozřízly lasery a trosky orbitální obranné stanice se zřítily skrz atmosféru na zem. Zavládl chaos a panika. Nebyla to lidská flotila, nýbrž lodě paktu, které opustili galaxii Andromedy a napadly modrý klenot lidské civilizace, Zemi. Její jedinou obranou teď bylo několik odvážných stíhačů, kteří se ale nemohli ubránit celé flotile. Ve všech pozemských městech byli lidé zoufalí, malému množství se podařilo uniknout v rychlých dopravních lodích, ale zbytek jen zoufale sledoval hrůzné dění na nebi, zpěv koled nahradil křik a místo vůně cukroví byl v ovzduší cítit pach strachu. Na Zemi dopadali laserové paprsky a rakety a nadobro odstraňovali z povrchu zemského pradávná velkoměsta New York, Paříž, Londýn, Berlín, Prahu a další menší i větší. A pak náhle vše ztichlo. Z vlajkové lodi Paktu vylétl k Zemi fialový paprsek a Země, kolébka lidské civilizace i její věrný společník na pouti vzduchoprázdnem Měsíc, byly jen minulostí, stejně jako miliardy lidí, kteří ji nestačily opustit.
Když sem konečně dorazila flotila Země, nebyly tu ani lodě Paktu ani Země. Nikdo tomu nemohl uvěřit, Země která byla spjatá s lidmi od jejich počátku byla pryč, zbyl po ní jen roj asteroidů.
Na můstku lodi Aldrin stál komandér James Petersen a se zoufalstvím sledoval místo, kde se ještě před pár hodinami nacházela jeho rodná planeta. Jeho rodiče, manželka, děti, celá rodina žili na Zemi. Setřel si slzy, kterému stékaly po tváři a rozhodl se. Chtěl to udělat už dávno, ale tohle bylo to poslední, už bylo dost utrpení nevinných, kteří trpěli kvůli chamtivosti mocných. Po dlouhém mlčení promluvil:

,,Poručíku Grante, připravte loď ke vstupu do hyperprostoru!“
,,A kurs pane?“
,,Daleko od Kolonií!“
,,Ano pane!“
,,Posádka na místa! Tahle válka pro nás skončila.“

Posádka se rozběhla po celé lodi, koridory rozezněla symfonie lodních strojů. Aldrin, jeden z nejnovějších křižníků typu SX se dal do pohybu.

,,Komandére Petersene okamžitě vysvětlete své chování“, ozval se z komunikátoru hlas admirála Hensona – velitele vlajkové lodi Geneveure.

To už se ale hyperprostorové motory lodě daly do pohybu a loď se čtyřnásobnou rychlostí světla hnala pryč od Spojených kolonií a od ztráty svých blízkých.

,,Admirále, podařilo se mi dekódovat souřadnice místa určení než vstoupili do hyperprostoru!", ozval se navigační důstojník.
,,Výborně, pošlete souřadnice celé flotile a připravte se na vstup do hyperprostoru!"
,,Máme připravit i zbraně?"
,,Ne, nebudeme s nimi bojovat, myslím že komandér měl pravdu, tahle válka nás už stála mnoho a já nehodlám ztrátit další muže!"

Pak se objevil záblesk a celá flotila v okamžiku zmizela.