Lunaris díl druhý
Lunaris díl druhý
Juan
Juan se velmi potichu vyplížil z ložnice. Tedy pokud se ta nora o velikosti 3x4 metry dá ložnicí nazvat.
Spal tam nejen on a jeho žena, ale i jejich čtyři děti. Ví, že má ještě čas, ale když si přivstane a začne s prací na plantáži dřív nebude muset jeho rodina tolik dřít.
Juan prostě udělá práci za ženu a děti.
Oblékl se a vyrazil dlouhou temnou chodbou, která končila železnými točitými schody, které sestupovali do hlubiny. Chodil tudy denodenně už skoro třicet let.
Od svých pěti let, kdy začal pracovat na podzemní plantáži. Juan totiž patří mezi lidi, kteří si sami mezi sebou říkají ,,latinici“.
Proč zrovna ,,latinici“?
Z jednoho prostého důvodu. Skoro všichni, kteří pracují na podzemních plantážích Lunarisu mají kořeny v Latinské Americe.
Jejich rodiny žili po staletí v Peru, Kolumbii, Mexiku a dalších zemích střední Ameriky. Teď, ale pracují zde v temných jeskyních , kde dříve horníci těžili kovy určené pro potřeby Země.
Vzácné nerosty se vytěžili, ale jeskyně zůstali. Osvětlilo je umělé slunce, které napájí reaktory ,,technologiků“ a zem pokryla neuvěřitelně úrodná půda zvaná Čezem.
,,Latinici“ jen pracují na cizí půdě a za půdu a umělé slunce i vodu a vzduch pro sebe platí svými výpěstky. Vždy jednou do měsíce přijede pan Ling a odveze to co vypěstují kamsi daleko.
Tento odvod produktů zajistí vodu, vzduch a další půdu na příští měsíc.
Zde v podzemí naštěstí nehrozí neúroda, ale i tak je život ,,latiniků“ velmi těžký. Jejich děti nechodí do školy pro svůj život vzdělání ani nepotřebují.
Práce na plantáži je jednotvárná a nevyžaduje žádné hlubší znalosti. Co je třeba dělat pochytí děti od rodičů a později to předají zase svým dětem.
Juan opustil schodiště a stál na kraji obrovské jeskyně široké 59 metrů vysoké 12 metrů a dlouhé skoro tři kilometry. Každých 250 metrů zářil na stropě dutiny velký zářič, který rostlinám dával teplo a světlo.
Mezi zářiči se kroutí pod stropem rozvod vody, který je zásobuje vláhou. Po zemi se pak táhnou dlouhé záhony rostlin. Je zde geneticky upravená kukuřice, obrovské hlávky zelí, speciálně vyšlechtěná soja a také kříženec pšenice a rýže. Hlavní potravina Lunarisu.
Počítačem řízené klima zajišťuje bohatou úrodu každé tři měsíce.
Je k tomu třeba jen moře práce.
Juan si povzdechl a chopil se velké mačety.
Jeho pracovní den začne sklizní zelí. Po dvouch hodinách usilovné práce naplnil několik velkých přepravních boxů. Teď už jen zapřáhnout lana od navyjáku a úroda se přesune na překladiště. Zrovna ve chvíli kdy se lano naplo přišla jeho drahá Serena a děti. Přesunuli se k dlouhému záhonu křížence rýže a pšenice. Děti rozmysťovali sazenice, žena přimačkávala a on prorážel zavlažovací stružku.
Práce úmorná a jednotvárná, ale v kruhu své rodiny docela snesitelná.
Je čas na polední jídlo. Serena prostřela z velkého koše přímo na poli. Snědli co jim připravila, Juan se pohodlně natáhl ke krátké siestě.
Život se zdál hned lepší jen škoda že musí den za dnem žít ve strachu před útokem těch šílených Nereovců.
Je to vlastně jakási ruleta.
Na koho zaútočí ?
Koho zabijí ?
Koho jen oloupí ?
Koho odvlečou do otroctví ?
Kdo z latiniků skončí v dolech na čezem ?
Kdo skončí v dolech na lunarit ?
Juan posmutněl.
Jak je lépe těm co žijí tam na severu za obrovskými věžemi a desítkami děl a jiných zbraní.
On svojí rodinu i komunitu chrání tím, že se usadil v dohledu jedné takové věže. Všichni přece vědí, že se Nereovci bojí technologiků víc než čehokoliv jiného a k věžím se nikdy nepřibližují.
Zatím Juanův plán spolehlivě funguje a jeho komuna žije v klidu.
Je čas na další práci pan Ling je už určitě na cestě.
Historické okénko č.2
Vznik, rozkvět a počátek konce nového věku.
Paul se vrátil k učebnici historie.
Poté co se Lunaris zbavil závislosti na zemi vyrazil vlastní cestou k rozkvětu. Aliance WON rozparcelovala lunární krajinu a určila jak bude, která část využita. Srdcem všeho se stal prostor v okolí lunárního severního polu, kde se nacházeli ložiska lunaritu.
U nich pak byli vybudovány reaktory produkující kyslík, vodu a energii. V samém sousedství těchto plic Lunarisu postupně vznikli továrny, laboratoře, střední a vysoké školy.
Obyvatelé tohoto sektoru pocházeli takřka výhradně z Evropy a USA. A i díky tomu se právě tato oblast stala mozkem i dílnou celého lunárního světa.
Prostor v okolí měsíčního rovníku byl vyhrazen zemědělské výrobě. Ta mohla probíhat jedině v jeskyních, které zůstali jako odkaz těžby rud pro potřeby planety Země.
Na těchto podzemních plantážích pracovali takřka výhradně kolonisté pocházející z latinské Ameriky. Jižní část Měsíce osídlili kolonisté muslimské víry, kteří se zabývali těžbou mimořádně úrodné horniny Čezem pro podzemní plantáže.
Mezi jednotlivými sektory nepřetržitě pendlovali obchodně velmi zdatní muži pocházející skoro výhradně z Číny, kteří se starali o pohyb zboží po celém Měsíci. Kyslík, voda i energie šla na jih a opačným směrem putovali potraviny.
Obyvatelé plantáží zásobovali těžaře čezemu a ti jim na oplátku prodávali úrodnou horninu bez, které se oni neobešli.
Vše fungovalo jako dobře namazaný stroj k zdánlivě všestrané spokojenosti. Problémy byli jen s jednou na první pohled nepříliš důležitou skupinou kolonistů. Jednalo se o afroameričany, kteří žili převážně v severním velmi bohatém sektoru Lunarisu.
Byli však nespokojeni se svým postavením v komunitě. Studium se nevěnovali a každodenní práce je neuspokojovala.
Během let nastalo jejich vydělování ze společnosti a nakonec se začali seskupovat do gangů. Ty si dávali jména podle měst na zemi, kde měli jejich členové svoje kořeny.
Objevil se gang Los Angeles.
Pak následovali v rychlém sledu další skupiny: Miami, Detroit, Bronx a řada jiných.
Bylo logické, že dříve nebo později začnou jednotlivé bandy bojovat o kontrolu nad jednotlivými oblastmi Lunarisu.
Zápas to byl dlouhý a krutý a skončil vítězstvím Petera J. Nerea, který stál v čele gangu Miami V.
Vedení aliance WON se snažilo s novým vůdcem afroameričanů najít kompromis.
Ustoupilo až na samý okraj únosnosti.
Členové a vůdcové gangu neustále stupňovali svoje požadavky a celý důmyslný a mimořádně složitý systém Lunarisu se začal hroutit.
Výpady zdivočelých Nereovců narušovali zemědělskou výrobu, těžbu čezemu, průmysl i obchod.
Bylo jasné, že nastává konec rozkvětu nového věku.
Juan se velmi potichu vyplížil z ložnice. Tedy pokud se ta nora o velikosti 3x4 metry dá ložnicí nazvat.
Spal tam nejen on a jeho žena, ale i jejich čtyři děti. Ví, že má ještě čas, ale když si přivstane a začne s prací na plantáži dřív nebude muset jeho rodina tolik dřít.
Juan prostě udělá práci za ženu a děti.
Oblékl se a vyrazil dlouhou temnou chodbou, která končila železnými točitými schody, které sestupovali do hlubiny. Chodil tudy denodenně už skoro třicet let.
Od svých pěti let, kdy začal pracovat na podzemní plantáži. Juan totiž patří mezi lidi, kteří si sami mezi sebou říkají ,,latinici“.
Proč zrovna ,,latinici“?
Z jednoho prostého důvodu. Skoro všichni, kteří pracují na podzemních plantážích Lunarisu mají kořeny v Latinské Americe.
Jejich rodiny žili po staletí v Peru, Kolumbii, Mexiku a dalších zemích střední Ameriky. Teď, ale pracují zde v temných jeskyních , kde dříve horníci těžili kovy určené pro potřeby Země.
Vzácné nerosty se vytěžili, ale jeskyně zůstali. Osvětlilo je umělé slunce, které napájí reaktory ,,technologiků“ a zem pokryla neuvěřitelně úrodná půda zvaná Čezem.
,,Latinici“ jen pracují na cizí půdě a za půdu a umělé slunce i vodu a vzduch pro sebe platí svými výpěstky. Vždy jednou do měsíce přijede pan Ling a odveze to co vypěstují kamsi daleko.
Tento odvod produktů zajistí vodu, vzduch a další půdu na příští měsíc.
Zde v podzemí naštěstí nehrozí neúroda, ale i tak je život ,,latiniků“ velmi těžký. Jejich děti nechodí do školy pro svůj život vzdělání ani nepotřebují.
Práce na plantáži je jednotvárná a nevyžaduje žádné hlubší znalosti. Co je třeba dělat pochytí děti od rodičů a později to předají zase svým dětem.
Juan opustil schodiště a stál na kraji obrovské jeskyně široké 59 metrů vysoké 12 metrů a dlouhé skoro tři kilometry. Každých 250 metrů zářil na stropě dutiny velký zářič, který rostlinám dával teplo a světlo.
Mezi zářiči se kroutí pod stropem rozvod vody, který je zásobuje vláhou. Po zemi se pak táhnou dlouhé záhony rostlin. Je zde geneticky upravená kukuřice, obrovské hlávky zelí, speciálně vyšlechtěná soja a také kříženec pšenice a rýže. Hlavní potravina Lunarisu.
Počítačem řízené klima zajišťuje bohatou úrodu každé tři měsíce.
Je k tomu třeba jen moře práce.
Juan si povzdechl a chopil se velké mačety.
Jeho pracovní den začne sklizní zelí. Po dvouch hodinách usilovné práce naplnil několik velkých přepravních boxů. Teď už jen zapřáhnout lana od navyjáku a úroda se přesune na překladiště. Zrovna ve chvíli kdy se lano naplo přišla jeho drahá Serena a děti. Přesunuli se k dlouhému záhonu křížence rýže a pšenice. Děti rozmysťovali sazenice, žena přimačkávala a on prorážel zavlažovací stružku.
Práce úmorná a jednotvárná, ale v kruhu své rodiny docela snesitelná.
Je čas na polední jídlo. Serena prostřela z velkého koše přímo na poli. Snědli co jim připravila, Juan se pohodlně natáhl ke krátké siestě.
Život se zdál hned lepší jen škoda že musí den za dnem žít ve strachu před útokem těch šílených Nereovců.
Je to vlastně jakási ruleta.
Na koho zaútočí ?
Koho zabijí ?
Koho jen oloupí ?
Koho odvlečou do otroctví ?
Kdo z latiniků skončí v dolech na čezem ?
Kdo skončí v dolech na lunarit ?
Juan posmutněl.
Jak je lépe těm co žijí tam na severu za obrovskými věžemi a desítkami děl a jiných zbraní.
On svojí rodinu i komunitu chrání tím, že se usadil v dohledu jedné takové věže. Všichni přece vědí, že se Nereovci bojí technologiků víc než čehokoliv jiného a k věžím se nikdy nepřibližují.
Zatím Juanův plán spolehlivě funguje a jeho komuna žije v klidu.
Je čas na další práci pan Ling je už určitě na cestě.
Historické okénko č.2
Vznik, rozkvět a počátek konce nového věku.
Paul se vrátil k učebnici historie.
Poté co se Lunaris zbavil závislosti na zemi vyrazil vlastní cestou k rozkvětu. Aliance WON rozparcelovala lunární krajinu a určila jak bude, která část využita. Srdcem všeho se stal prostor v okolí lunárního severního polu, kde se nacházeli ložiska lunaritu.
U nich pak byli vybudovány reaktory produkující kyslík, vodu a energii. V samém sousedství těchto plic Lunarisu postupně vznikli továrny, laboratoře, střední a vysoké školy.
Obyvatelé tohoto sektoru pocházeli takřka výhradně z Evropy a USA. A i díky tomu se právě tato oblast stala mozkem i dílnou celého lunárního světa.
Prostor v okolí měsíčního rovníku byl vyhrazen zemědělské výrobě. Ta mohla probíhat jedině v jeskyních, které zůstali jako odkaz těžby rud pro potřeby planety Země.
Na těchto podzemních plantážích pracovali takřka výhradně kolonisté pocházející z latinské Ameriky. Jižní část Měsíce osídlili kolonisté muslimské víry, kteří se zabývali těžbou mimořádně úrodné horniny Čezem pro podzemní plantáže.
Mezi jednotlivými sektory nepřetržitě pendlovali obchodně velmi zdatní muži pocházející skoro výhradně z Číny, kteří se starali o pohyb zboží po celém Měsíci. Kyslík, voda i energie šla na jih a opačným směrem putovali potraviny.
Obyvatelé plantáží zásobovali těžaře čezemu a ti jim na oplátku prodávali úrodnou horninu bez, které se oni neobešli.
Vše fungovalo jako dobře namazaný stroj k zdánlivě všestrané spokojenosti. Problémy byli jen s jednou na první pohled nepříliš důležitou skupinou kolonistů. Jednalo se o afroameričany, kteří žili převážně v severním velmi bohatém sektoru Lunarisu.
Byli však nespokojeni se svým postavením v komunitě. Studium se nevěnovali a každodenní práce je neuspokojovala.
Během let nastalo jejich vydělování ze společnosti a nakonec se začali seskupovat do gangů. Ty si dávali jména podle měst na zemi, kde měli jejich členové svoje kořeny.
Objevil se gang Los Angeles.
Pak následovali v rychlém sledu další skupiny: Miami, Detroit, Bronx a řada jiných.
Bylo logické, že dříve nebo později začnou jednotlivé bandy bojovat o kontrolu nad jednotlivými oblastmi Lunarisu.
Zápas to byl dlouhý a krutý a skončil vítězstvím Petera J. Nerea, který stál v čele gangu Miami V.
Vedení aliance WON se snažilo s novým vůdcem afroameričanů najít kompromis.
Ustoupilo až na samý okraj únosnosti.
Členové a vůdcové gangu neustále stupňovali svoje požadavky a celý důmyslný a mimořádně složitý systém Lunarisu se začal hroutit.
Výpady zdivočelých Nereovců narušovali zemědělskou výrobu, těžbu čezemu, průmysl i obchod.
Bylo jasné, že nastává konec rozkvětu nového věku.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.