V.A.M.P. - Kapitola 8. - Nečekaná shledání

Anotace: Celý svět se žene do nebezpečí. Dokáže se mu zbytek elitní americké jednotky V.A.M.P., spolu se svými přáteli postavit?

Sbírka: Projekt V.A.M.P.

Ian stál pořád před domem. „Co se děje Georgi, vyřešil jsi to?“ zopakoval po několikáté do vysílačky. „Nepůjdeš dovnitř?“ zeptal se Scott Iana. „Teď už nic jiného nezbývá.“ řekl a rozběhl se dovnitř. Od poslední komunice s Georgem uplynuly sotva tři minuty. Před minutou se ozvalo pár výstřelů. Ian chtěl jít okamžitě dovnitř, ale Scott ho pomocí vysílačky zarazil.

Teď již vtrhl dovnitř a vyběhl po schodišti. Oba upíři tam leželi mrtví. Upírka měla doslova odtržené paže s krkem a hlavou od zbytku těla. A pak tam byl George, ale nebyl sám. Skláněla se nad ním postava. Ian zamířil a bez zaváhání vystřelil, ale metr od cíle se kulka srazila s jakousi neviditelnou bariérou a zdeformovala se jako po nárazu do zdi, načež vybuchla.

„Zabil bys svého parťáka, Iane?“ ozval se povědomý hlas. „Thomasi?“ otázal se překvapený Ian. „Co tu děláš?“ zeptal se Ian zaskočeně. „Fred mi volal, že unesli Leonu. A nejmenuji se Thomas, ale Omnir.“ řekl mladík, a shodil kápii, která do teď kryla jeho vlasy, načež ustoupil od George.

Tedy alespoň od jeho zbytků. Jedno oko bylo vytrženo z důlku, pravá tvář vysela na troše šlachové tkáně. „Co se mu sakra stalo?“ polekal se Ian. „Zabil tu upírku, což vyvolalo amok u toho upíra. Kdybych nepřišel, je mrtvý.“ odvětil Thomas. Ian byl opravdu vyděšený. „I když se vyléčí, to co bude žít nebude život. Představ si, že bys měl žít s takhle zdeformovaným obličejem.“ odpověděl Ian.

„V muslimských zemích skončí ženy často hůře než on.“ odvětil bez záchvěvu emocí Thomas, Omnir, nebo co to bylo zač, a pak dodal: „Ale on má štěstí, že jste na mne narazili. Už jsem mu vbodl nanoboty. Zítra to na něm nepoznáš.“ Ian byl naprosto vyvedený z míry. „Nano-co?“ zeptal se.

„Co se tam děje, Iane? Jsi v pořádku?“ ozval se Scott na dálku. Ian popadl vysílačku. „Já ano, ale George na tom zas až tak dobře není. Je tu s námi Thomas.“ „Takže není mrtvý.“ ozval se Scott. Omnir-Thomas popadl vysílačku a řekl: „Nezníš moc překvapeně, Scotte.“ „Podle toho co teď víme jsi to už párkrát udělal. George tě poznal, když jsi kradl plány k Chiméře a tak jsme si udělali takový průzkum. Iane dávej si na něj pozor.“ ozval se z vysílačky hlas. Ian okamžitě znovu zamířil na Thomase.

„Ten názorný příklad, když jsi vstoupil do místnosti, ti nestačil? Mohl bys na mne vypálit z bazuky, a se mnou to ani nehne.“ řekl Thomas, sklonil se k Georgovi, a hodil si ho přes rameno. Znovu zmáčkl Ianovu vysílačku, a promluvil k Scottovi. „Potřebuji zajistit odvoz.“ řekl.

„K sobě do autokoptéry tě nepustím. Ani nevím kdo nebo co jsi.“ ozval se hlas ale to už Thomas vyskočil z okna, a dole se pomocí neviditelné bariéry zastavil. Ian okamžitě skočil za ním. „A co Leona?“ zeptal se okamžitě. George sebou z omráčení trhl. „Prohledal jsem to tu. Už jsou dávnou pryč. Všechno vám vysvětlím na základně.“

Autokoptéra vysela dva metry nad zemí. „Už jsem to řekl, nikam nejdeš.“ ozval se z vysílačky nedůvěřivý hlas Scotta. Thomas vytáhl odkudsi pistoli, ve které odborník jako Scott okamžitě poznal plazmovou zbraň a zamířil na autokoptéru. „Když jsi na ní pracoval, viděl jsem tě. A jakožto vědec vím, co pro člověka jeho dílo znamená. Co myslíš, kdybych poškodil dva motory plazmou, bylo by těžké ji opravit?“ zeptal se s výhružkou.

„To bys nejdřív musel přežít zásah Tomahawkem.“ řekl Scott, celé té věci s silovým štítem neznalý. „Scotte, neblázni.“ ozval se Ian. „Uznávám, že s Tomahawkem by byl trochu problém, kdyby nebyl ovládaný radarem. Ale, bohužel pro tebe, je, takže nemáš nejmenší šanci mě ním trefit obzvláště ne z této blízkosti.“

„Dobrá, dostals mě.“ odvětil Scott naštvaně a přistál s autokoptérou. „Kam potřebuješ svézt?“ zeptal se poté. „Potřebuji abyste hodili mne a George do Kanady, asi sto deset mil severo-severo-západně odsud. Byl bych rád, kdybyste se tam ke mně připojili, nabízím, že vám vysvětlím, do čeho jste se to vlastně zapletli.“

„Tebe a George?“ zeptal se nedůvěřivě Scott. „Potřebuje ještě nějaké ošetření, je to jen drobnost.“ zamumlal Thomas-Omnir, a vlezl do autokoptéry. Ian se dovnitř vyhoupl hned poté. „Leona tam nebyla?“ zeptal se Scott. „Bohužel ne.“ zamumlal v odpověď Ian, a autokoptéra se vznesla do vzduchu.

Sporťák se řítil rychlostí blesku. Hranice, nechali za dávno za sebou, a směřovali pro změnu na sever. „Kdes sebrala ten sporťák?“ zeptal se Aldar Leony. „Ukradla.“ řekla a zasmála se. Míjeli auto za autem, vyhýbali se městům a projížděli různými zapadákovi. „Co ti upíři, co tam zůstali?“ zeptala se Leona.

„Mrtví.“ zasmál se Aldar. „A to vám to vůbec nevadí, Pane?“ zeptala se Leona. „Když se pěšcům odře barva, je dobré je nahradit.“ zamumlal. „A vy dvě...“ - kývnul k dívce a Leoně - „jste náhrada... dostačující.“ dodal a otevřel si knihu, ze které předtím četl.

Odpolední slunce je jakožto upírky pěkně spalovalo, ale jelikož přeměna nebyla ještě ukončena, dalo se to snést. Připadala si jako loutka, jenž se chce uvolnit, ale není toho schopná. V hloubi prosila aby to už skončilo, aby byla raději mrtvá, ale nikdo a nic ji nevyslyšelo.

„Počkejte ještě.“ pravil Thomas, zatímco Scott se chystal vzlétnout. „Musím vás nejdřív zbavit čipů, nemohu Walterovi vyzradit svou pozici.“ dodal. „Já to tušil. Jsi kriminálník.“ řekl Scott. „Kdepak, ale Walter...“ chtěl protestovat Thomas, ale Scott ho přerušil. „Znám Waltera už od začátku projektu, takže devět let. Vím dobře co je to za člověka.“

Thomas už to nevydržel. „Bez urážky, ale není to ani člověk. Já jsem ho před dvanácti lety, ještě ve Francii, stvořil, takže to sakra vím.“ zakřičel. „Nesmysl.“ protestoval Scott. „Stvořit biologickou bytost, Homunkula?“ zamumlal. „Tak daleko v biologii určitě nejsi Thomasi.“ řekl.

„Jsem příslušník národa, který dosáhl nesmrtelnosti a dalších technologií, o kterých se vám ani nesnilo. Než doletíme na místo určení, bude George vypadat zdravý. Pak ti ukáži člověka, který je demonstrací vyspělosti technologie mého národa. Uvidíš. A jmenuji se Omnir, ne Thomas, ani Le-Clarke.“ řekl a z jeho očí šel děs.

„Co je to s ním, zbláznil se?“ zeptal se Scott Iana potichu. „Kéžby...“ zamumlal Ian a Scott už se raději neptal. Byl zvyklý slýchat věci, které se zdály šílené, ale tohle bylo moc šílené i na něj. Bál se, co se asi dozví příště...

Po několika hodinách doletěli k cíli – malé chatce vzdálené od civilizace bezmála sto kiláků. „Tohle má být laboratoř?“ zasmál se Scott, ale tu se za ním ozval hlas: „Kde to sakra jsme?“ Otočil se právě včas, aby viděl George, jak se zvedá, neb se probudil. Jeho zranění byla bezmála zahojená, což vzhledem k jejich vážnosti vypadalo jako zázrak.

„Co se mi to, sakra, stalo?“ řekl George a díval se na krev všude kolem. „Co si pamatuješ naposledy.“ zeptal se ho Ian. „Ta bestie se na mne vrhla, vytrhla mi oko a...“ pak se zarazil. „Sakra! Vždyť mám obě oči! Ci se to, do hajzlu, stalo?“ vykřikl náhle.

„Uklidni se.“ promluvil na něj Thomas. „Počkat...“ vykřikl George znovu. „Ty jsi ten hajzl, kvůli kterýmu mě málem sežrala Chiméra. Ty zlodějská svi...“ začal George a chystal se na něj vrhnout, ale Ian ho zarazil. „Klid.“ řekl mu. „Klid? Tenhle člověk mě chtěl zabít!“ odvětil George. „Ale dnes jsem tě zachránil.“ odvětil Thomas.

George rozbolela hlava. „Jak dlouho jsem mimo?“ zeptal se. Ian mrknul na hodinky a odvětil. „Zhruba hodinu.“ „Takže mi chcete říci, že se za hodinu obrátil celý svět vzhůru nohama. Ze zloděje, kterého jsme se pokoušeli chytit a který mě málem zabil se stal můj zachránce?“ řekl George zmateně. „Tak nějak ale na rovinu říkám říci, že v tom mám podobný guláš jako ty.“ ozval se od řízení Scott. „Sakra, já věděl, že jsem tu zatracenou smlouvu neměl podepisovat.“ zaklel potichu George.

Před budovu vyšla postava, ještě když se vznášeli vysoko ve vzduchu. Scott začal pomalu přistávat, zatímco Ian natáhl experimentální zbraň, nejspíše jen tak, bezmyšlenkovitě, nebo možná jen pro jistotu. Zdálo se, Ian že Thomasovi, nebo kdo byl ten nový spolucestující věří, a George si uvědomil, že se s Thomasem zná už hodně dlouho, což byl dle Iana dostatečný důvod mu věřit.

Přistáli a z autokoptéry jako první vystoupil Thomas. Ta osoba, která vyšla z budovy byl nejspíše nějaký jeho přítel, neboť se uvítali. Byla zabalená v kabátě, přestože bylo hrozné vedro, a do obličeje jí nebylo vidět. George cítil, že má už dost síly, takže vstal a vyskočil také ven. „Neříkal jsi, že si přivedeš kamarády, Omnire.“ řekl neznámý. George v jeho hlase slyšel slabý Ruský přízvuk, a trhl sebou. Na základní škole je fyziku učil americký rus, který George nenáviděl a na památku mu zůstal tento reflex.

„Neměl jsem to původně v úmyslu.“ odvětil Thomas, Omnir nebo jakkoli si ten parchant říkal. „Doufám že to nevadí.“ dodal. „Niet, místa tu mám dost.“ odvětil cizinec a shodil si kapuci načež sebou George opět trhl. „Andřej...“ zamumlal“ „Andřej Skopovkyj.“ Neznámý se otočil k Georgovi. „A vy jste?“ zeptal se. „To jsem já, George O´mourne, učil jste mne fyziku na základní škole.“ odvětil George O´mourn a několik kroků ustoupil vzad.