Eren Midtuin - 5.

Anotace: Další pokračování. Stručně řečeno, bitva o Gertol začala.

Sbírka: Erent Midtuin

**Vianna a Semillia Gallstar**

*Království Gertol – Hlavní město Gertol*


„Už jsou táádyy! Na hradby ! Do zbraně ! Ženy a děti do tunelů !“ řval generál Talger a komandoval svoje muže. Každý musel být připraven bránit své město proti imperiální armádě Waenoru a nebo pomoci s evakuací.

Všechny chodby na hradě byli přeplněny civilisty a vojáky, kteří si vzájemně překáželi. Byla to šílená masa lidí. Vojáci spěchali na hradby a poráželi prchající civilisty svými štíty a mlátili je kopími, když je nechtěli pustit. Měli svou práci a museli ji udělat jak nejlépe mohli.

„Zatracení civilisté,“ zaklel Quin prodírající se skrz dav a chráníc svým tělem dvě dívenky. Ani jedna z nich nebyla plnoletá. Starší z nich mohlo být k šestnácti a mladší sotva k dvanácti. Obě se tiskli k Lykionskému šermíři a snažili se nenechat se strhnout davem, který mířil proti nim.

Nebýt ohromného černého eunucha, který šel před šermířem, nejspíš by už byli udupáni, ale nikdo si netroufl změřit síly s Buxem. Svým velkým tělem, které bylo doslova obaleno černou hmotou svalů, prorážel dav tak lehce, jako prochází nůž máslem. Kdo se včas neuhnul, dostal pořádnou ránu pěstí, nebo Buxovou palicí. Děvčata a Quin pak jen překračovali omráčená těla. Někteří z nich možná už ani nevstanou, ale jejich životy jsou bezvýznamné v porovnání s životy princezen Gertolu.

„Držte se u mě, čičinky, a nic se vám nestane. Starej Quin vás ochrání,“ snažil se princezny uklidnit šermíř a svými lokty sázel další a další rány všem kolemjdoucím.

Eunuch se nakonec dostal až ke dveřím do sklepení, kudy vedla královská úniková cesta. Mohutným železným klíčem je otevřel a Quin s děvčaty vešli dovnitř. Hned se za nimi hnali další lidé, ale eunuch jim přirazil dveře před obličejem a ze své strany je zatarasil petlicí. Tahle cesta zde byla jen pro krále a jeho rodinu.

„Kde je tatínek? A bráška?“ ptala se mladší Semillia Quina.

„Tatík a brach nás doženou, nebojte. Nejdříve musíme odvést vás. Tak nám přikázal váš tatík, takže ticho a jdeme, jdeme,“ odpověděl Quin sladkým hlasem, který uklidnil obě děvčata. Tedy alespoň prozatím. Starší Vianna se ještě několikrát otočila, ale zdálo se, že chápe situaci dostatečně a tak mlčela, aby nestrašila svou mladší sestřičku.

Skupinka s Eunuchem nesoucím pochodeň sestupovala po dlouhých točitých schodech do hlubin pod hrad. Děvčátka byla brzy unavená a tak eunuch vzal do náruče Viu a Quin Sem.

Po další stovce schodů dorazili konečně na břeh podzemní řeky, kde byli k molům přivázány loďky s lucernami a pádly. Do jedné z nich eunuch okamžitě nastoupil a ukázal na sedátko s polštáři, kam si měla děvčata sednout.

„Tady. Sednout, princezny,“ vysvětloval kostrbatě, pak ukázal na jedno z pádel a dodal, „Quin, pádlo, pomoci.“

„Jo, jasná zpráva, jde se pádlovat, kámo. I když tobě asi stačit nebudu,“ kývl Quin a se smíchem pomohl dívkám posadit se. Přehodil přes ně svůj plášť, aby jim zde v chladném podzemí nebyla zima a pak sám usedl k jednomu z pádel.

Princezny se tulili k sobě a ani nedutali. Jediný zvuk, který se ozval, bylo vrzání dvířek luceren, když je Quin zapaloval, následováno šploucháním vody, když pádla udeřila na vodní hladinu. Brzy loď chytl proud a tak stačilo jen pomocí pádel udržovat kurz a držet loď dál od stěn a krápníků, které by ji mohli poškodit.

„Strýčku Quine, kdy zase uvidíme sluníčko,“ prolomila ticho Sem.

„Už brzy, srdíčko, už brzy,“ odpověděl Quin a předal své pádlo Eunuchovi. Sám se pak přemístil k děvčatům a posadil se mezi ně. Obě dvě se k němu přitulili a on jim začal vyprávět pohádku o Jestřábích bratřích. Tu měla malá Sem nejraději. Byla to královská pohádka, neboť černý Jestřáb byl vyobrazen na zlatém erbu Gertolu. Netrvalo dlouho a obě dvě dívky usnuli.




**Warrion Waeronský**

*Bitva o Gertol*



Válečný oř se vzepjal na zadní a jezdec zaklel, neboť nepřátelské kopí probodlo jeho levé předloktí. Hned poté však byl nepřítel smeten okovanými rytíři princova doprovodu.

„Princ je zraněn,“ ozval se vedle jeho hlas sira Theobalda.

„Nic to, kurva, není. Hlavně nezastavujte postup. Žeňte je a koste je, co to půjde. Chci se dostat k městu ještě dnes. Musíme tam být dřív než flotila,“ láteřil rozhořčeně princ a z rány mu tekl pramínek krve.

„Můj princi, tohle je šílenství. Váš souboj s vaším bratrem ohrožuje spousty životů, včetně toho vašeho,“ bránil se sir. Bylo zřejmé, že to myslí v dobrém, ale pro tohle neměl Warrion pochopení. Jemu na životech vojáků nezáleželo. Musel být u města první, dřív jež jeho nenáviděný bratr. Musel otci ukázat, že i když je jeho nejmladším synem, je dosti schopný být jeho dědicem.

„Chceš mi snad odporovat, sire?“ zeptal se svého ochránce rozhněvaně.

„Ne, princi, to bych si nikdy nedovolil,“ odpověděl sir a jeho obličej zesinal. Udělat si nepřítele z prince Warriona nebylo moudré. Jeho nepřátelé většinou brzy zjistí, že už nikdy víc nespatří sluneční svit.

„Tak splň rozkaz a přitáhni sem nějakého zasraného felčara, ať mi to ováže.“

Rozhněvaný princ kopl koně do slabin a ten se rozjel cvalem vpřed. Jeho družiníci ho okamžitě obstoupili a chránili ho tak proti případným útokům nepřítele.

„Lorde Warre, vezmi svou I. Jízdní divizi a proražte na levém křídle. Chci abyste je rozsekali a pak napadli jejich hlavní voj z boku. Lord Xanto udělá to samé se svou II. Jízdní na pravém křídle,“ rozkázal za jízdy. Oba dva jmenovaní lordi kývli a rozjeli se ke svým mužům.

Princova družina konečně zdolala kopec za nímž se rozprostírali ohromné pastviny, které je dělili od Gertolského hlavního města. Na nich nyní probíhal hlavní boj. Imperiální armáda zatlačila nepřítele z kopce dolů a nyní se srazila s jejich druhou obrannou linií. Rytíři impéria najeli do připravených smrtících jam a nabodávali se na připravené kůly. Zbytek předvoje skončil probodán šípy Gertolských kuší.

„Zatraceně !“ rozčiloval se princ a praštil pěstí do svého štítu, „nemá tohle být náhodou nejlepší armáda na světě?“

„2. Imperiální armáda je nejlepší na světě, můj princi,“ hájil své muže generál Thingon, její nejvyšší velitel.

„Joo?!,“ kulil oči princ a v koutcích úst se mu objevila pěna, „a jak to, že ji tihle sedláci z prdele Gertol porážejí? Jak mi tohle vysvětlíš, ty psí hovno!“

Generál zrudl hněvem, ale nedovolil si urazit prince. Smrt by ho neminula.

„Můj princi, kdybychom nehnali muže tak rychle, nebyli by unavení a nepadali by do léček, které nepřítel nastražil,“ snažil se hájit generál, ale paradoxně si tím svou pozici ještě zhoršoval.

„COŽE? Ty zmetku, ty bastardí sračko, ty chceš říci, že moje rozkazy způsobili TVOU porážku? Ty zrádče !“ šílel princ. Ostatní se ho snažili zastavit a uklidnit, ale bylo pozdě. Zadrnčela tětiva a z princova samostřílu vyletěla šipka, která proklála generálovi Thingonovi hrdlo.

Generálovo tělo obalené pláty dopadlo na zem až to zadunělo. Ostatní šlechtici a velitelé, kteří stáli okolo prince, jen na sucho polykali. Princova brutalita byla pověstná, ale tohle bylo něco, co se jen tak nevidí.

„Lorde Erresi, přebíráte velení nad Druhou. A chci vidět vítězství !“ rozkázal stále rozhněvaný princ, i když jeho agresivita pomalu ustupovala. Lord Erres však nehodlal nic riskovat, zasalutoval a se svými dvěma osobními strážci se rozjel rovnou do čela hlavního voje, aby mohl zachránit, co se jen dalo.

Chvíli na to dorazil ranhojič, který se dal do ošetřování princovi bodné rány. Nebylo to tak hrozné, jak se to zdálo, ale i přesto princ klel a nadával. Když byl felčar hotov, nechal ho princ preventivně zbičovat. Prý aby byl příště lepší a opatrnější.

To už se na pastvinách začala situace měnit k lepšímu. Lordi Warr a Xanto prorazili křídla nepřítele, i když za těžkých ztrát, a hnali se nyní z boků na Gertolský hlavní voj, který se dal ihned na ústup.

„Můj princi,“ ozvalo se za zády prince. Ten se okamžitě otočil a spatřil Lorda Firra, generála 3. Imperiální armády.

„Třetí Imperiální armáda dorazila a je připravena vykonat vaše rozkazy,“ hlásil generál. Byl to jeden z Warrionových patolízalů, kteří mu byli věrní, neboť z toho měli jistá privilegia. Například Firr díky tomu získal post generála.

„Konečně, generále,“ potěšeně odpověděl princ, „počkejte ještě chvíli, ať se Erres zapotí a pak ty bastardy doražte. Chci být u města první, dříve než bratr, jasné generále?“

„Vaše přání, je pro mě rozkazem, můj princi,“ uklonil se Firr a se svým doprovodem se rozjel zpět ke své pochodující armádě.

„Vítězství je moje, pánové,“ mnul si ruce princ.

„Ehm, princi,“ oslovil ho jeden z jezdců. Pak ukázal za jejich záda na oblohu.

Tam, mezi mraky, se začaly objevovat dřevěné trupy válečných korábů Imperiální flotily. Byly jich stovky. Vskutku impozantní představení a skvěle načasované.

„Zatraceně! Padejte vyřídit Erresovi, že jestli ho koráby předeženou, budu chtít jeho hlavu. A to samé platí o Firrovi,“ zuřil princ s novou dávkou rozčilení, ale to už byli jezdci se vzkazy na cestě.