Mé jediné přání - část šestá

Anotace: Druhá část druhé kapitoly mé fantasy novely.

Sbírka: Mé jediné přání - Novela

  Dorazili do třídy a zabrali si jednu zadní lavici. Třída měla čtrnáct lavic po dvou místech a byla celkem prostorná. V zadní části místnosti bylo sedm počítačů na speciálních lavicích. „Poměrně solidní třída.“ konstatoval Nerit. Hodinky ukazovaly tři čtvrtě na devět, když tu se do třídy vřítil blondýn s brýlemi v bílé uniformě. „Je tady ten kdo přijal výzvu na duel dnes na nádvoří?“ zeptal se do třídy. Nerit zvedl ruku. „To budu já. Potřebuješ mi něco?“ zeptal se.

Mladík se na něj podíval. „Jsem Rakon Dehen. Přišel jsem ti poradit, abys výzvu zpětně odmítl. Vycouvej dokud máš čas. Jsem součástí skupiny, která jakž takž drží tuhle školu nad vodou, ale do duelů nemůžeme zasahovat. Jestli chceš žít, omluv se mu a nebojuj.“ přesvědčoval neznámý mladík. Nerit se usmál, jeho oči začínaly vysílat děs. „Měl by ses spíše strachovat o jeho život, než o můj.“ odvětil, přičemž jeho hlas zněl nezvykle děsivě. „Zešílel jsi? Ten kluk je Kanak Diron z druhé A, školní vicemistr Madaru. Je nemožné, aby ho někdo z kategorie C, jako jsi ty, porazil. Je to velký rváč, jednomu klukovi v duelu zlomil obě ruce a od té doby nikdo jeho výzvu nepřijal. Má skupinku následovatelů, kteří mu pomáhají se šikanou, je surovec, ale mezi dívkami i jinými rváči populární. Není to jisté, ale nejspíše má vazbu na studentskou radu a tedy i ochranu ze zhora. Tak se vzdej, vidím jak se klepeš strachy, konečně ti došlo, do čeho ses namočil?“ odrazoval Nerita Rakon.

Naroki se otočila k Neritovi. Skutečně se třásl. Ale z jeho očí poznala, oč se jedná. Tohle bylo nebezpečné. Hodně nebezpečné. „Dovol mi opravit tě v jedné věci, Rakone. Nerit se netřese strachy. Třese se nedočkavostí. To co jsi popsal je typ člověka, na který je více než alergický. Začínám se bát o toho Kanaka, jeho život může být vážně ohrožen.“ reagovala Naroki na mladíka. „Nesmysl, Kanak...“ protestoval ten. „Ticho.“ přerušil Nerit proslov, který se mladík právě chystal vypustit. „Druhá A, říkal jsi? Mám to ale vskutku štěstí. Děkuji za informace. Dám ti taky jednu dobrou. Nevsázej na toho Kanaka, nebo jak se jmenuje. Vsaď na mě a vyděláš balík.“ řekl již zcela šíleným hlasem.

„Víš co? Je mi to jedno. Přišel jsem tě varovat. Když moje varování nepřijmeš, je to tvůj problém. Ale nediv se, až tě budou sbírat po celé duelové aréně.“ vykřikl mladík rozčileně a vyřítil se ze třídy. „Nerite, chci abys mi slíbil jednu věc.“ oslovila Nerita Naroki. „Slib mi, že toho Kanaka nezabiješ.“ žádala. „Ale...“ protestoval Nerit. „Žádné ale, slib mi to. Neublížíš mu víc, než je nutné. Už samotná potupa pro něj bude bolestivá. Zbytečně mu lámat končetiny... prosímtě, nedělej to. Nejsi on a ani nechci, abys byl.“ prosila. „Dobrá Naroki.“ odvětil již mírněji. „Neublážím mu víc, než je nezbytně nutné, a rozhodně ho nezabiju. Slibuji.“ řekl Nerit odhodlaně. Jeho povaha se zase vracela do klidu.

Od devíti do jedenácti probíhalo představování studentů pod dozorem učitelky. Nerit se příliš do této aktivity neměl, ostatně nepředpokládal, že by tady pobyl déle než dnešek. Poslední čtyři roky strávil přípravou na tenhle okamžik. Přestože byl talentovaný na učení se nových kouzel, nespokojil se s talentem. Každý den trávil většinu volného času zavřený v tréninkové místnosti nebo čtením o magické teorii. Jen jednou až dvakrát týdně si dělal přestávky, a občas ještě věnoval nějaký čas Naroki, aby jí pomohl s jejím studiem. Díky tomu neměl přátele, tedy kromě Naroki, ale víc přátel nepotřeboval. Měl sen. Sen, jemuž věnoval celý svůj život. Sen, za nímž šel, bez přestání. Sen, který mu neměl být splněn už kvůli tomu, jak se narodil, sen, jehož se přesto nehodlal vzdát. A to ho naplňovalo jistotou. První pořádná překážka v jeho cestě se tyčila před ním. Byla to zkouška. Bylo jeho snažení k něčemu?

Představování skončilo a třída byla rozpuštěna. Vyšli ze třídy. „Drž mi palce.“ řekl Nerit vesele k Naroki. Ta mu odvětila úsměvem. „Musím? Myslím, že je to zbytečné, ne? Není šance, že by tě porazil. Ale přesto budu.“ řekla. Cítil se ještě sebejistější. „Dobrá. Čas duelu nadešel… sakra… kdeže je duelová hala?“ řekl nahlas Nerit. „Doprovodím tě tam.“ ozval se povědomý hlas. Blondýn s brýlemi v bílé uniformě z rána, Rakon Dehen, stál za nimi. „Raději vyhraj. Vsadil jsem na tebe pět měďáků, jestli vyhraješ, vytřískám z toho stříbrňák, možná i dva.“ řekl Rakon. „Skrblíku.“ odvětil Nerit.

Naroki následovala oba ven z budovy a do jiné budovy. „Co myslíš, přijde se tvá nevlastní sestra podívat?“ zeptala se Nerita po cestě. „Nevím. Jak to mám vědět? Neptej se na nesmysly.“ řekl s klidem. Falešným klidem. Naroki neznala Nerita tři a půl roku pro nic za nic. Dorazili do budovy. Došli do sálu kde bylo mnoho židlí a obrovská obrazovka, zatím vypnutá. Na pár židlích už seděli lidé. „Co to je?“ zeptala se Naroki. „Pozorovatelna. Zde se pozorují duely. Posaď se děvče, já dojdu za kontrolorem pro tento duel a s tvým kamarádem vyřešíme papíry. Tak za půl hodiny to začne, ne dřív. Odpočiň si a kup si něco v automatu k pití. Pak sem přijdu taky se podívat.“ řekl Rakon klidně a odvedl Nerita do jiných dveří.

Během doby, co se nejspíše dělo papírování přicházeli další lidé. Bílé i černé uniformy. V půl se vrátil Rakon a sedl si na židli vedle Naroki. „Přišel jsem se zeptat… proč věříš tomu, že tvůj přítel vyhraje?“ oslovil ji. „Je to dost naivní, víš? Nebo mi to tak alespoň přijde. Rád bych věděl, má-li v záloze nějaké eso, kterým chce Kanaka porazit.“ snažil se vyzvídat. „Nemá žádné eso. On sám jím je. Vše běží podle jeho plánu… na tenhle okamžik se chystal čtyři roky.“ odvětila Naroki. „Nechápu.“ oznámil Rakon a pohodlně se usadil.

Ovšem… Rakon to nemůže pochopit. Ta frustrace, když vás přípravná škola – odpovídající posledním čtyřem ročníkům základní školy, odmítne, protože vaše kapacita neodpovídá budoucí bílé uniformě. Frustrace člověka, jehož sen je během pár vteřin zbořen. Doktor, měřící magický potenciál se usměje a říká: „Neboj, určitě z tebe bude skvělý magik. Tvá kapacita není o moc nižší, než je minimální přijatelná. Bohužel tě nemůžeme přijmout, ani z tebe nebude čaroděj, či mág, ale...“ říká, snažíc se dodávat kuráže. Zatímco ty jen sedíš a neslyšíš ho. Slyšíš jen, jak tvé srdce tepe a jak se tvé sny tříští. Přes bolest ani nevnímáš… asi takhle nějak se musel tehdy Nerit cítit... Snad by bylo lepší, kdyby ten lékař tehdy všem, co neprošli, lhal. Tam Nerita vlastně zahlédla po prvé, ne?

Duel proběhl podle očekávání. Nerit naštěstí trochu vystřízlivěl z amoku a tak tomu Kanakovi jen silně spálil nohy a pak mu přerušil v několika místech nervy, čímž ho postupně zbavil vlády nad tělem a vědomí. Byla to vynikající ukázka toho, jak se Nerit učil poslední čtyři roky. Nejen magii, ale i duelovou strategii. Již dávno nebyl jen na středoškolské úrovni, tu už dávno překonal. Nepřátelé, jako byl Kanak, mohli mít více energie, ale nevěděli nic o tom, jak fungují duely a jejich kouzla byla výsměchem oproti dokonale provedeným kouzlům vysokého stupně, užívaných Neritem. Ano, Nerit určitě patří mezi nejsilnější studenty na této škole. To věděla již předem. Přesto jí Neritův klid opravdu překvapil. To, že nepropadl amoku, bylo jedině dobře, ale byla její slova jediným důvodem? Nebo to bylo kvůli tomu, že se kdosi mohl dívat...

„K čertu… co se to… tohle… jak to… co že?“ soukal ze sebe Rakon. „Tohle jsou plody génia a obrovského úsilí.“ oznámila Naroki s úsměvem. „Měl jsem vsadit víc než jen pár drobných, sakra.“ řekl poté a začal se tlouct do hlavy. „Pořád tomu nemůžu uvěřit.“ pokračoval. „Dvě minuty šest… dvě minuty šest…“ říkal, zatímco Kanaka v bezvědomí vynášeli zdravotníci. Mezitím se k nim dostal Nerit. Ostatní si ho vůbec nevšímali, jejich pohledy byly pořád upřené na obrazovku, takže ho snad ani nepostřehli. „Rakone, jdu s Naroki cvičit praktickou magii. Mohl bys nás zavést do magických cvičebních boxů?“ zeptal se Nerit. „Dneska jsou ještě zavřené... ale sper to čert, otevřu vám je. Za takovouhle show si zasloužíš víc než jen můj aplaus. Snad to trochu srazí hřebínky všem delikventům. Navíc jsi mi zpadesátinásobil mých pět měďáků na dva a půl stříbrňáku. To sice není moc, ale to mám za to, že jsem investoval tak málo.“ řekl a s těmito slovy je vedl do cvičebních místností.

„Mohu pobýt s vámi? Jsem zvědavý.“ zaptal se. A tak s nimi skutečně pobyl celé tři hodiny, jež trávili cvičením kouzel. Nerit občas přerušil své vlastní magické kruhy vprostřed vyvolávání, aby pomohl Naroki, když něco pokazila, takže to bylo jako obvyklé cvičení. „Naroki, vím, že jsi na rozdíl ode mě naprostý antitalent, ale jestli nebudeme postupovat rychleji, ten tříměsíční náskok, který jsme ti vybojovali, ztratíš.“ řekl Nerit. Rakonovi už nevěnoval pozornost. Nebo to alepoň předstíral. Rakon pak vytáhl mobil a vyšel z místnosti. Nerit ho vyprovodil koutkem oka a pak se naklonil k Naroki blíže. „Slyšící kouzlo Naroki. Zkus ho.“ řekl šeptem a sám okamžitě, na rozdíl od Naroki, bez recitací sáhodlouhých magických formulí, které se používaly, dokud kouzlo nebylo úplně ovládnuto, zbystřil svůj sluch.

„Ano, Niro. Rozhodně stojí za to. Možná je to jen Céčko, ale přesto si myslím, že by mohl být přínosem. Ano. Jistě. Jak je skutečně silný nevím. Ale myslím, že dost. Ano, končím.“ slyšel Nerit. Netušil o co se jedná ale moc se mu to nelíbilo. Ani Naroki. „Mohlo by jít o nějaký spolek delikventů?“ zeptala se. „Nevím. Nechme to plavat, až přijde čas, uvidíme.“ řekl klidně.

Poté co skončili trénink se rozešli na koleje. Rakon je opustil už v areálu školy. Dohodli si další setkání na třičtvrtě na tři zítra. Naroki byla unavená, vyplítvala celkem dost energie. Hlavou jí létaly různé myšlenky. Nerit bude chodit do jiné třídy. Bude se muset zlepšit, bránit se sama. Nemá čas na to se flákat. Musí se učit. Být lepší… ne, nejlepší. Aby ji viděl. Zatřásla hlavou, aby vyhnala zmatené myšlenky. Nerit s ní nepřestane mluvit jenom proto, že jsou v jiné třídě. Jsou přátelé.

Vstoupila na kolej a zamířila na svůj pokoj, který sdílela se spolužačkou, brunetou Akirou Naian. Naroki se nastěhovala před půl měsícem, od té doby spolu bydlely, neboť Akira tu byla ještě dřív. „Vítej zpět, Naroki. Viděla jsem ten duel. Tvůj kluk byl naprosto úžasnej!“ přivítala ji Akira. „Není to můj kluk.“ odvětila Naroki na oko rozčileně. „Vážně? Takže ti nevadí, když po něm půjdu? Nakopat zadek místnímu rváči první den školy… to je tak cool!“ reagovala Akira až příliš nadšeně. „Dělej si co chceš. Stejně je to zbytečné. Od zítřka nechodí do naší třídy.“ řekla Naroki. „Co tím myslíš?“ „To co říkám. Jeho snem je stát se čarodějem. Aby toho dosáhl, do podmínek duelu vložil, že pokud vyhraje, oba si prohodí třídy.“

Rozhostilo se ticho. „Ten je tak cool! Nejenže toho rváče, co ti ublížil, přemůže, ale dokonce ho i kompletně poníží. Sakra, proč jen musí jít pryč z naší třídy. I ty brýle mu celkem seknou. Ideální postava rytíře z pohádek.“ k Naročině překvapení pravila Akira. K sakru, ta holka je nebezpečná. Netvrďte, že je duševně zdravá… nebo je to tím, že už jsem si na Nerita zvykla? Je pravda, že je talentovaný, není vzhledově odpudivý a ani po fyzické stránce není nejhorší. Ale i tak… tohle je nadměrná reakce.

Naroki si vzala knížku týkající se magické teorie a začala si číst. Tohle bylo klasické učení, s tím neměla problém. Kdyby jen praktickou stránku zvládala tak dobře… Akira ji nečekaně oslovila. „Jdu s pár kamarády bloudit městem. Nechceš se připojit?“ řekla. Naroki zauvažovala. Měla by studovat. Určitě. Ale… jednou za čas si může dát volno, ne? „Dobře.“ řekla. „Bezva. Doufám, že z nás budou dobré kamarádky.“ řekla Akira s úsměvem.

Další známí byli holky a kluci ze třídy. Společně zašli do karaoke, nakupovat a pak se jen toulali nákupním centrem. Naroki se trochu uvolnila, ale taky cítila pocit viny. Snad se měla víc učit. Ale na druhou stranu, tohle bylo tak osvěžující… Pro jednou se zabavit a nemyslet na povinosti. Bavili se o nesmyslech, pak ještě zamířili na film. Před filmem Akira spatřila jednoho kluka v černé uniformě a vytratila se, když film skončil, znovu se k nim připojila. Naroki se nezdálo, že by ten kluk byl Akiřin přítel, navíc poté, co se Akira vrátila jí smích zmizel z tváře. Měla z toho nepříjemný pocit na páteři, ale raději se do toho nevrtala. Vrátili se na kolej až k večeru.

„No nebyla to zábava?“ loudila pochvalu sklíčená Akira. „Ano byla, ale měla jsem se místo toho učit.“ oponovala Naroki provinile. „Jsi na sebe moc tvrdá. Měla by ses víc uvolnit. Ostatně tohle období máme jen jednou za život. Tak se tak nedrilluj a trochu si užij.“ přesvědčovala Akira. „To nejde. Co se týče kouzel, jsem hodně nešikovná. Musím svůj antitalent vyvažovat snahou a praxí.“ argumentovala Naroki přesvědčeně. „Dělej si co chceš, je to tvůj život. Nezajdeš zítra se mnou po obědě do lesa? Ráda bych ti něco ukázala.“ navrhla Akira náhle nezvykle chladně v kontrastu s tím, co říkala. „Dobře, ale ve tři čtvrtě na tři mám sraz s Neritem před budovou, kde je duelová hala a boxy pro magickou praxi. Budeme trénovat.“ řekla. „Tak dlouho to nezabere.“ odvětila Akira chladně. Naroki to přišlo podezřelé, ale věděla, že ať již jde o cokoli, neudělá s tím nic, dokud se nedozví, oč jde. S těmito myšlenkami usnula.

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-