(5) Irina

Anotace: - Výkřiky ze tmy - Když jsem nenápadně střelila očima ke Scarletě pocítila jsem spíše zklamaní, vlastně jsem ten pocit nedokázala popsat. Byla tak blízko a přesto tak daleko.

Sbírka: Výkřiky ze tmy

Opět jsem se ocitla v hotelu Le’Toqué, probíhal mnou pocit nejistoty. Rozhodně jsem nechtěla spatřit Damiena určitě by opět zuřil, protože Sára už měla být dávno mrtvá.

Rozhodla jsem se, že když na toho doktůrka nebyl spoleh, tak si to s ním vyřídím později ať chce nebo ne.

Procházela jsem kolem výtahu dlouhou chodbou, která byla jako jiné chodby osvětlená pouze nástěnnými lampami. Opět zde nebyli okna, jen obrazy se spoustou postav a obličeji, které jsem nepoznávala, pouze ty, kde by zobrazen Damien. Chodbu jsem procházela docela rychle, ve tváři jsem měla chladný pohled a snažila se nevnímat ty zvědavé oči, které na mě koukali ze všech stran.

Vstoupila jsem do jídelny skleněnými dveřmi. Už zde bylo plno lidí, kteří teprve začali večeřet, neboť večeře začala před půl hodinou. Procházela jsem mezi stoly. Někteří vzhlédli, aby se podívali, kdo přišel. Jiní se věnovali svému jídlu, další se věnovali nějaké velmi důležité konverzaci. Opatrně přišla k dlouhému stolu, který stal v čele jídelny. Uprostřed pochopitelně seděl Damien, taky se věnoval svému jídlu a ani se neobtěžoval vzhlédnout, když jsem byla v jeho blízkosti. Mé místo bylo po jeho boku na levé straně, po pravici seděl jeho věrný přítel Henry, kterého jsem vlastně ani neznala. Byl věčně pryč a když už byl nablízku, dělal, že neexistuji. Popravdě ani Damien se v mé přítomnosti o Henrym nezmiňoval, což mi nelezlo do hlavy, když to byl jeden z jeho nejvěrnějších kamarádů. Vedle něj jsem zaregistrovala jeho dlouholetou družku, Scarletu. Bohužel už to nebyla Scarleta, kterou jsem znala. Ano byla to stále stejná intrikářka, ale byla mnohem tajemnější a její duše naprosto z černala, už zde nebyla ani špetka toho světla, které jsem tak dobře znala. Je pravda, že jsem se spolu shledali před několika týdny, ale život tady ji na dočista změnil a to už jsem nemluvila o její vizáži.

Blond mikádo, které jsem si živě pamatovala i dnes nahradili dlouhé popelavě blonďaté vlasy. Obličej i postava zůstala téměř stejná, až na to, že o něco zhubla. Věc, která mě děsila nejvíc byli její oči. V tu chvíli, kdy jsem ji znovu spatřila jsem si nebyla jistá zda používá kontaktní čočky, abych byla upřímná nevím to do dneška. Každopádně velké modré oči, ve kterých byla vždy nějaké ta jiskra života a naděje,

Naděje.

byla pryč, nyní jsem místo krásné modré barvy viděla krvavě rudou, která žhnula a vyvolávala pocit strachu. Z dívky, jež jsem znala se stala namyšlená, krutá, pomstychtivá a mocná žena, která se zřejmě měla stát i ze mě.

Vybrala sis to dobrovolně, zněla mi má vlastní slova v hlavě z té první hrůzné vzpomínky na tenhle život.

Co když to nebyla zcela úplná pravda? Zase se vyjadřuje slabé já, které někde v hloubi duše těžce přežívalo jako Sára. Přeci jen jsem doufala, že až zemře a nadobro odejde ona, zmizí i ta část naděje.

Zasedla jsem ke stolu a uchopila stříbrný pohár, ve kterém bylo nalité červené jakostní víno. Vedle mě seděli další tři lidi, nějaký muž, který se nebavil ani s mnou a ani s Damien, vedle něj seděla ta nejhorší osoba, kterou jsem tak zatraceně nenáviděla – Margareta, a vedle ni snad nějaká další kurtizána.

Pohlédla jsem na Damiena, jen na krátký okamžik se naše pohledy střetly a já v žaludku pocítila uvolnění, které mě zahřálo až u srdce. Když jsem nenápadně střelila očima ke Scarletě pocítila jsem spíše zklamaní, vlastně jsem ten pocit nedokázala popsat. Byla tak blízko a přesto tak daleko. Tolik mi chybělo mít přítele, kterému bych se mohla svěřit, možná si vyslechnout nějakou tu ‘‘hloupou‘‘ radu. A přesto jsem nemohla, protože ta, která byla kdysi dobrým přítelem už tu nesedí. Sedí to jen její kopie s vlastním mozkem, rozumem a úplně zcela jinými názory, snad i pocity. Smutně jsem se podívala na jídlo před sebe. Na stříbrných podnosech byli kousky kuřecích stehen, nebo naopak ryby, v jedné stříbrné míse brambory, v další salát. Ano byl to luxus ale poněkud smutný.  Znovu jsem se na jedno z kuřecích stehen.

Přítel.

 

Přítel už dávno není

Přítelem, pomyslela jsem si smutně , když jsem se na sebe dívala do zrcadla. Pořád mě trápilo to, že se mi Kathleen vzdaluje a nebyla to pouze ona ale i Scarleta. Zavřela jsem oči a pokusila se všechny myšlenky zahnat hluboko do zadu své mysli. Dnes je náš den a neměly bychom si ho kazit, pomyslela jsem si chabě. Když jsem oči otevřela v zrcadle už nebyla ta ustaraná dívka, která tam stála ještě před chvíli ba naopak teď tam stál usmívající se anděl. Vlasy krásně sčesané do elegantního drdolu, šaty černé jako uhel bez ramínek s lesknoucími se kamínky zdobící trup.

Kathleen v pokoji už dávno nebyla, zřejmě někde byla s Derek, jak bylo jejím zvykem. Opustila jsem tedy náš pokoj a mířila chodbou ke schodišti.

,,Ahoj krásko.‘‘ pozdravil mě Sebastian. I on dnes večer vypadal elegantně, černý smoking s bílou rozhalenou, sledoval mě svými tajuplnými oči.

,,Páni.‘‘ vydechla jsem s úžasem.

,,Moc ti to sluší.‘‘ olízl si rty a rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil zda jsme sami.

,,Děkuji. Tobě taky.‘‘

Přiblížil se ke mně, aby mi mohl vtisknout jemný polibek na tvář. Na jednu stranu mě to potěšilo, ale na druhou mě to zarazilo. Ještě před několika dny byl nervozní, choval se divně a neřekl mi co se děje, když jsem ho tehdy dohnala.

Zamračila jsem se.

,,Děje se něco?‘‘ zeptal se mě po chvilce.

,,To bys mi měl spíše říct ty, nemyslíš?‘‘ odtáhla jsem se.

,,Nechápu, o čem teď mluvíš.‘‘ nechápavě se pousmál.

Teď už jsem naštvaně zakroutila hlavou a chtěla odejít, když v tom mě uchopil jemně za paži a donutil mě k zastavení.

,,Chci vědět, o co ti jde Irino.‘‘

,,Jo to já taky Sebastiane.‘‘ pohlížela jsem do jeho očích stále naštvaná a čekala, co udělá.

 K mému překvapení mlčel a nad něčím přemýšlel.

,,Až mi to budeš chtít říct tak pak za mnou přijď, musím teď jít.‘‘

,,Jestli jdeš hledat Kathleen je teď s Derekem v našem pokoji.‘‘ odpověděl bleskově, jako by se mě snažil zastavit.

,,Nehledám ji. Vím kde je.‘‘ odsekla jsem vztekle a pokusila se vykroutit.

,,Nechápu tě.‘‘

Vyškubla jsem se mu a šla do přízemí, kde jsem poté zamířila do budovy C, kde se nacházel taneční sál.

Neměla bych teď být naštvaná, ale co mi zbývalo? Připadala jsem si divně odstrčená. Všichni kolem mě měli nějaké tajemství a já nic nevěděla. Měla bych si to vyřídit s oběma, při téhle myšlence jsem myslela na Sebastiana a Kathleen. Tolik mě bolelo, že jsem jim nemohla pomoct, ale zároveň jsem měla obavy z toho, co se dozvím.

,,Irino.‘‘ zamávala na mě Klarysa, když jsem vešla do sálu.

Kývla jsem na pozdrav a šla za ní.

,,Páni sluší ti to.‘‘ usmála jsem se na ni. Klarysa měla své dlouhé blond vlasy natočené. Měla krásné elegantní lokny. Její make-up byl o něco výraznější hlavně její rudé rty, které se dokonale hodili k červené robě.

,,Tobě taky a moc.‘‘ zamrkala na mě a vzala naběračku, kterou si nalila punč do plastového kelímku.

,,Myslím, že hvězdou večera budeš ty.‘‘ zasmála jsem se.

,,Ha-ha.‘‘ zase vtipná obrátil oči v sloup a podala mi plastový kelímek. Šla ke menšímu stolku, kde ležel černý ovladač, něco na něm po klikala a sálem se pustila nádherná hudba.

,,Nežertuju.‘‘ napila jsem se.

,,Myslíš si, že se to bude Brunovi líbit?‘‘

,,Já myslím, že ano a ostatním určitě taky. Je to hezké se trochu odreagovat.‘‘ usmála jsem se na ni.

,,Kéž by.‘‘ zamyšleně našpulila rty. Využila jsem chvíle, když tu bylo zatím jen pár lidí.

,,Víš. Nezdá se ti, že Kathleen něco trápí?‘‘ nenápadně jsem se ji zeptala.

,,Cože?‘‘ střelila po mě pohledem ,,ale prosím tě.‘‘ zasmála se a šla ještě upravit pár popadaných nafukovacích balonků.

,,Myslím to vážně.‘‘

,,Irino zbytečně si přiděláváš vrásky na tvé krásné tváři. Kathleen nic není spíše je trochu nervozní ze zkouškového období.‘‘ odvětila Klarysa, která se stále věnovala balonkům, pořád stála zády ke mně a když se napřímila dala si ruce v bok a rozhlížela se kolem sebe.

,,Nemyslím si, že by to bylo zrovna tím.‘‘ podotkla jsem suše.

,,Když tě to tak trápí asi by jsi si s ní měla promluvit.‘‘ konečně se na mě otočila.

,,A tebe to netrápí?‘‘

,,Mělo by? Mě třeba neříkala, že by ji něco trápilo.‘‘ zamračila se na mě.

,,Mě taky ne, al-‚‘‘

,,Tak vidíš. Je to jen nějaký přelud.‘‘

,,Asi,‘‘ povzdechla jsem si ,,asi máš pravdu. I Sebastian se chová divně.‘‘

,,Vidíš přelud.‘‘ zasmála se a šla ze Ronie, která právě přišla.

Přelud, znělo mi v uších. Třeba měla pravdu, měla bych se uvolnit a netrápit se tím. Bylo by to zbytečné, alespoň dnes. Určitě si s ní promluvím, ale dnešní večer přenechám Klaryse, určitě by se zlobila, kdybych jí ho pokazila.

A támhle byla. Usmála jsem se na Kathleen a Dereka, kteří přišli spolu. Kathleeniny vlasy byly rovné, pravděpodobně si ji žehlila. Měla krátké šaty bez ramínek. Vrchní díl byl světlé růžový. Na pase měla krásně velkou růžovou mašli a spodek byl černý. I ona dnes měla vysoké platformy. Ona a Klarysa se v těchhle botách vyžívaly, aspoň tohle jako sestry měli společné.

Derek se šel bavit se Sebastianem, který musel přijít chvíli před nimi. Ani jsem ho pořádně zaregistrovala.

,,Kathleen.‘‘

,,Ahoj Irino.‘‘ usmála se.

,,Vypadáš dokonale. Konec konců jako vždy.‘‘

,,Nebudeme přehánět ano?‘‘ zasmála se a nalila si trochu punče.

,,Myslím, že dnešek se povede.‘‘ cítila jsem se hrdě.

,,To určitě musí jinak by se moje sestřička asi zbláznila.‘‘ zasmála se a koukla pohledem ke Klaryse.

,,Jo chudák asi by to nepřežila.‘‘ ušklíbla jsem se.

,,No dneska chce něco se Sebastianem oznámit.‘‘ usmála se na mě a mě bodlo u srdce.

,,Co-Cože? A co?‘‘ pokusila jsem se o úsměv.

,,No to je překvapní.‘‘ mrkla na mě a napila se.

Sál už byl pomalu plný všichni se dobře bavili, tančili a pili. Všichni chodili za Klarysou a gratulovali ji ke skvělé akci, že se to určitě musí opakovat.

,,Dámy.‘‘ zasmála se Derek a z jedné strany tisknul mě a z druhé jeho milovanou Kathleen.

,,Copak lásko?‘‘ zeptala se láskyplně Kath.

,,Nechce si udělat společnou fotku?‘‘ mrknul na ni.

,,To je dobrý nápad.‘‘ usmála se ihned.

,,Copak se děje?‘‘ otázal se Sebastian.

,,Budeme se fotit.‘‘ odpověděla nadšeně Kathleen.

,,Aspoň budete mít nějakou společnou fotku z tohohle úžasného večera.‘‘ usmál se na mě.

,,To určitě ano.‘‘ kývla jsem s pocitem nejistoty. Tu věc ještě stále neoznámili.

,,Tak pojďte holky.‘‘ Derek nás pustil a popadl fotoaparát.

Stoupli jsme si s Kath k sobě a obě se usmívaly.

,,Sýr.‘‘ ohlásil nám Derek a stiskl spoušť.

,,Jak vypadáme.‘‘ běžela hned k němu Kath, aby se ujistila.

,,Dneska jsi nějaká napnutá.‘‘ zašeptal mi Sebastian u ucha.

,,A ty se divíš? Něco tajíš.‘‘ odvětila jsem chladně a pozorovala jak se Kath s Derekem vzdalují.

,,Nic netajím.‘‘ postavil se přede mě a zkoumal mě jeho pohledem.

,,Onehdy jsi mi něco chtěl říct, ale vyrušila nás Scarleta.‘‘

Zamračil se a pak se usmál ,,jo tohle. Neboj se dneska se to dozvíš.‘‘

,,No to pochybuju, když jsi byl nervozni, jako by šlo bůh ví o co.‘‘

,,Ale no tak Irino musíš to pochopit.‘‘

Ruce jsem si zkřížila na prsou ,,co mám chápat.‘‘

Povzdechl si a bříškem palce mě pohladil po tváři ,,nezlob se, budeš mít vrásky.‘‘ jeho úsměv přešel do roztomilého úšklebku.

,,Jasně.‘‘ měla jsem sto chutí na něj vypláznout jazyk, když v tom jsem v pozadí zahlédla, jak se zřejmě Kath hádá v rohu sálu s Derekem.

,,Copak?‘‘ zřejmě si všiml mého nechápavého pohledu a otočil se.          

,,Nic. Jen, že před chvilkou vypadali tak šťastně.‘‘

,,Víš přeci jaký Derek dokáže být.‘‘ otočil se zpátky s omluvným pohledem.

Zamračila jsem se zadumaně, možná tohle byl ten důvod Kathleen. Možná tohle se mi bála říct.

,,Přece se nebudeš zabývat jejich vztahem?‘‘ zasmál se.

,,Jo a čím bych se podle tebe měla zabývat?‘‘

Pokrčil rameny a usmál se ,,zatančíš si?‘‘

,,No já-‚‘‘

,,Ahoj Sebastiane, Irino chci se s tebou promluvit.‘‘ vzápětí se objevila Scarleta.

Oba dva jsme na ni pohlédli.

,,Jejda pardon, nechtěla jsem vás rušit.‘‘ řekl omluvně.

,,Ne to je v pořádku, zrovna jsem byl na odchodu,‘‘ pohlédl na mě tentokrát už s chladným výrazem ve tváři ,,jdu najít Klarysu,‘‘ znovu se podíval na Scarletu ,,zatím ahoj.‘‘ odešel pryč a zmizel v davu.

Povzdechla jsem se a znovu se podívala na ty dva. Jejich hádka zřejmě ještě neskončila, byla jsem připravená jít utěšit Kathleen.

,,Můžeme si promluvit?‘ otázala se znovu Scarleta a v očích ji nepříjemně zablesklo.