Lotte - 8. kapitola

Anotace: Pro změnu lehce oddechová kapitola mojí fan fiction :-)

Poppy Pomfreyová seděla u dětské postýlky, dívala se na spící holčičku a kroutila hlavou. Před malou chvílí dočetla dopisy kandidátek na chůvu, které jí tu nechal Severus. Samozřejmě, že nejvíc se mu zamlouvaly ty dvě zmijozelské kandidátky. Poppy z toho měla trochu obavy. Nechtěla, aby Lotte byla programově vychovávaná jako budoucí absolventka Zmijozelu. Na druhou stranu se toho ale jejich dopisům nedalo moc vytknout. Navíc měly od rodin, kde působily dřív, skutečně působivé reference. Otázka však byla, do jaké míry byly tyto reference pravdivé. V kouzelnickém světě není výroba falsifikátů ničím složitým. Jenže někdo jako Severus Snape by to přece poznal. V černé magii se přece docela vyzná, ne?

Nejvíc jí ale vrtala hlavou právě ta poslední kandidátka. Tvrdila, že studovala v Bradavicích, ale v ročenkách Havraspáru ji prý Severus nenašel. Zvláštní. Tu by měl pozvat už jen proto, aby zjistili, kdo to vlastně vůbec je, když má pocit, že je mu tak strašně povědomá. Jí to jméno přípomínalo leda tak dětské zkomoleniny. Připadalo jí to spíš, jako by si ze Severuse někdo vystřelil." Chudáčku Lotte, to jsem zvědavá, jako praštěnou čarodějnici ti Severus vybere!"

***

Bradavice zely prázdnotou. Mnozí z profesorů odjeli, stejně jako studenti, za svými rodinami, a tak v Bradavicích zůstali převážně jen duchové. Profesor Brumbál v bačkorách, noční košili nad kotníky, dlouhém saténovém županu a samozřejmě se spací čapkou na hlavě prošel prázdnou Velkou síní a zastavil se před profesorským stolcem. "Ále." zamumlal a šel si sednou ke stolu, kde obvykle sedávali studenti Nebelvíru. Vytáhl z kapsy županu hůlku a přenesl svou snídani před na sebe na stůl. Koblihy s čokoládovou polevou, posypané lentilkami a plněné nugátem. Tradiční první prázdninová snídaně.

"To sladké tě jednou zabije, Albusi." ozvalo se za jeho zády. Profesor Brumbál se otočil, aby pohlédl do přísné tváře profesorky McGonagallové.

"Ale no tak, Minervo. Dopřej starci taky nějaké to sladké potěšení. Jsou tak výborné! Dáš si taky jednu?" řekl profesor Brumbál a zadíval se na svou zástupkyni s pobavenými plamínky v očích.

"Ne, víš, že nejsem příliš na sladké. Nicméně si přisednu a můžeme posnídat společně, pokud dovolíš." Profesor Brumbál přikývl a tázavě loupl po profesorce McGonagallové očima, jestli si tu koblihu přeci jen nerozmyslela.

"Ne, opravdu, Albusi. Víš, že mám k snídani raději něco lehčího." odpověděla klidně a usrkla svou černou kávu. Měla před sebou jeden jediný malý, ale za to nadýchaný a křupavý máslový croissant. Vedle ředitelových tří velkých čokoládovočokoládových koblih to byla vlastně velmi zdravá snídaně.

Profesor Brumbál a profesorka McGonagallová byli kromě své vynikající školní spolupráce také dobrými přáteli. Oba zasvětili svůj profesní život škole. Před studenty a profesory si vykali, ale o prázdninách, v soukromí, ponechali zdvořilost stranou. Ona jediná také věděla to, co se mnozí jen dohadovali a co profesor Brumbál nikdy veřejně nepřiznal. Totiž svou homosexuální orientaci. V kouzelnickém světě to nebylo zrovna něco, čím byste chtěli chlubit. Naštěstí pro něho, jeho akademická kariéra mnohým stačila jako vysvětlení, proč o něm kdy nebylo známo, že by udržoval vztah s nějakou ženou. Většině lidí prostě stačilo si domyslet, že je pro něj bradavická škola a její fungování vším.

Profesorka McGonagallová naproti tomu žádné takové palčivé tajemství neměla. Její nebožtík manžel padl při boji proti Tomu-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Stejně jako mnoho jiných. Také učil na bradavické škole. Studium mudlů. Ten předmět ji začal zajímat až ve chvíli, kdy o něm slyšela manžela vyprávět. Tehdy samozřejmě ještě manželé nebyli. Svou osobní historii však s profesorem Brumbálem probírali zřídka. Většinou rozebírali studenty a profesory. Pořád nemohla uvěřit tomu, jak může být tak vzdělaný a nadaný kouzelník zároveň taková drbna.

***

Severus Snape a Poppy Pomfreyová pozorovali domácí skřítky, jak upravují prostory, které profesor Brumbál vyhradil jako byt pro Lotte a její chůvu. Byly to tři pěkné místnosti, avšak dlouho nepoužívané. Vstupní dveře vedly do prostorné jídelny s kuchyní, kde madame Pomfreyová právě promýšlela umístění koutku pro Lotte na hraní, až bude větší. Pak stará mramorová koupelna s toaletou a dvě ložnice - jedna pro Lotte a jedna pro chůvu. Ačkoliv zpočátku bude zajisté chůva sdílet s Lotte jednu místnost.

"Severusi, a co až Lotte nastoupí školní docházku?"

"Co přesně máte na mysli, Poppy?"

"Bude tu bydlet i při studiu čar a kouzel?"

"O tom jsem ještě nepřemýšlel. Myslím, že by to bylo zbytečná izolace. Musí se přeci naučit vycházet s jinými lidmi."

"To ano." řekla Poppy a pomyslela si: "Hlavně aby se to neučila od tebe. Po prvním setkání s tebou jsem měla noční můry!"

Pohovory s kandidátkami se měly uskutečnit koncem týdne, kdy se očekávalo, že budou domácí skřítci s přípravou bytu hotovi. Z obou ložnic byl docela pěkný výhled na Zapovězený lest a Hagridovu chýši. Z kuchyně byl výhled na jedno z mnoha nádvoří hradu. Poppy usrkávala kávu a velmi si ji vychutnávala, neboť se jí konečně podařilo Severuse přesvědčit, že ji připraví ona. Severus se po každém loku trochu zašklebil. Kdyby si své kolegyně nevážil, nejspíš by tu břečku za stálého míchání vylil do záchodové mísy. Nicméně si nechtěl Poppy rozhněvat. Zvláště dokud se starala o jeho chráněnku. Ještě by ji musel přebalovat on. Jen co na konci týdne vyberou chůvu, může jí při první příležitosti pěkně vytmavit, jaký je ta její káva nepoživatelný utrejch.

***

Grenadina Chattybabblerová seděla ve svém pokoji na zemi a počítala mince. Prolezla celý pokoj, vyprázdnila pokladničku, ale měla jen jeden galeon a pár srpců. Za to jí asi obraz Saly nikdo nenamaluje. Trapný. Vzala si pergamen a tužku a začala načrtávat portrét sama. No, nic moc. Takhle to nepůjde. Seděla opřená o postel s hlavou opřenou o kolena. Je to všechno na nic. Celé prázdniny spolu nebudou moci mluvit. Rozplakala se.

***

Salamandra Lendwirtová seděla za stolem profesora Brumbála a náramně si to užívala. Rozhlížela se kolem a prohlížela si portréty a knihy a vše, čím byla ředitelna vybavená. Nikdy tu za života nebyla, a tak se domnívala, že ji nikdo z bývalých ředitelů Bradavic nepozná, a tudíž taky neprozradí. Prohlížela si planoucího fénixe na zlatém bidýlku vedle mohutného psacího stolu. Nádherný pták, ale moc se na ni netvářil. Celou dobu, co tam seděla, vydával velmi rozladěné skřeky.

Po chvíli uslyšela kroky a na to i hlas profesora Brumbála: "Ta Minerva má pravdu, to sladké mě vážně jednou zabije. Mám pocit, jako bych měl v žaludku trolí žlučový kámen." Okamžitě vyletěla ze židle a horečně těkala očima po místnosti, kam se schovat. "Jsem fakt pitomá!" pomyslela si a vletěla do jedné ze zkumavek v myslánce.

Brzy svého nápadu litovala. Zrovna v této vzpomínce mladý Albus Brumbál poprvé svěřoval Minervě McGonagallové, proč se nikdy nedvořil žádné dívce a zasvětil svůj život akademické kariéře. "No to si dělá srandu!" vypískla v duchu a začala se modlit, aby Brumbál pracovnou třeba jen prošel a ona nemusela dlít v této vzpomínce příliš dlouho. Bylo by jí to stačilo vidět a vyslechnout jednou jedinkrát.