Lotte - 12. kapitola

Prskolet Romány » Fantasy

"Ty žertuješ! Protiva tě viděl? Výborně, tak to už si v podstatě můžeš jen naplánovat průlet Velkou síní při večeři, ne?" Grenadina nemohla věřit tomu, co právě slyšela. Po setkání s Protivou si může být jistá, že bude za chvíli vědět celá škola, že do sbírky stálých hradních obyvatel přibyl duch nedávno zesnulé mladé studentky Havraspáru. Ne že by snad Protiva Salamandru poznal, nicméně kdekdo by si mohl lehce spočítat, o koho se asi tak jedná.

 

"Asi ano. Nejspíš. V plánu to ale rozhodně nemám. Mimochodem, neříkala jsi, že mi chceš něco říct?"

 

Hovor o prozrazení její posmrtné přítomnosti na hradě nebyl Salamandře zrovna příjemný. Sice už o tom docela uvažovala, ale chtěla to udělat nějak postupně a nenápadně. Slovo "nenápadně" jí v tu chvíli připadalo spíš jako docela dobrý vtip. Tohle by byla novinka přesně

"Ty žertuješ! Protiva tě viděl? Výborně, tak to už si v podstatě můžeš jen naplánovat průlet Velkou síní při večeři, ne?" Grenadina nemohla věřit tomu, co právě slyšela. Po setkání s Protivou si může být jistá, že bude za chvíli vědět celá škola, že do sbírky stálých hradních obyvatel přibyl duch nedávno zesnulé mladé studentky Havraspáru. Ne že by snad Protiva Salamandru poznal, nicméně kdekdo by si mohl lehce spočítat, o koho se asi tak jedná.

 

"Asi ano. Nejspíš. V plánu to ale rozhodně nemám. Mimochodem, neříkala jsi, že mi chceš něco říct?"

Hovor o prozrazení její posmrtné přítomnosti na hradě nebyl Salamandře zrovna příjemný. Sice už o tom docela uvažovala, ale chtěla to udělat nějak postupně a nenápadně. Slovo "nenápadně" jí v tu chvíli připadalo spíš jako docela dobrý vtip. Tohle by byla novinka přesně toho typu "dozví se to jeden, a do hodiny to vědí všichni". Dívala se zvědavě na svou kamarádku a horečně přemýšlela, co jí ta bláznivá holka asi musí sdělit tak zásadního.

 

Grenadině jako by vyschlo v ústech. Vážně hodlá Sal vyprávět o depresivních prázdninách a o výhrůžných vzkazech Rohypniovi? Měla strach, že na ni bude její nejlepší kamarádka naštvaná. Navíc tohle byl poslední rok, který s ní mohla vůbec strávit. Vážně se s ní chce pohádat hned na začátku?

"Tak dobře. Sal, poslouchej..."

 

***

 

"Profesore, možná by vás zajímalo, že Protiva někoho viděl.", začal Krvavý baron pomalu a úlisně.

"Nezajímá mě, co ten potřeštěnec viděl. Je-li to vše, kvůli čemu jste přišel, barone, rád bych se vrátil ke své práci."

"Byla to mladá žena, profesore. Možná ještě dívka. Měla dlouhé tmavé vlasy, které jako by zářily. Já ji tedy neviděl, ale Protiva to tak říkal."

"Co prosím?"

"Ehm, ta mladá žena. Měla dlouhé vlasy. Tmavé a prý jako by zářící."

"Přiveďte Protivu sem. Hned!", vyštěkl profesor Snape a zpola se postavil, rukama opřený o masivní stůl.

"Obávám se, pane profesore, že to nebude tak úplně možné." Profesor Snape upřel na Krvavého barona své ledové oči s němou otázkou ve tváři. "Pan ředitel, profesor Brumbál, ho povolal do své kanceláře. Protiva totiž nedokáže udržet svůj zatracený jazyk za svými prokletými zuby."

"Takže už to vědí všichni."

"Pokud myslíte duchy, tak zajisté. Poroučím se, profesore."

 

Severus Snape zůstal ještě chvíli stát a přemýšlel, opírajíc se stále o svůj pracovní stůl. Poslední dívka se zářivými vlasy, kterou zdi bradavického hradu spatřily, byla přece Salamandra Lendwirtová. Je tedy možné-? Ale samozřejmě, že JE to možné. Spáchala přece sebevraždu. Nicméně potvrdí-li se jeho hypotéza a onou neznámou mladou ženou bude skutečně nebohá matka jeho chráněnky, znamenalo by to konec jeho poručnictví.

 

"Hm, škoda, už mi skoro přirostla k srdci.", pomyslel si a zasedl zpátky za stůl ke své hromadě pergamenů. "Vlastně jejím kmotrem budu nadále.", uvědomil si náhle, sám pro sebe se usmál a pokračoval ve své práci.

 

Najednou se ozvalo lehké zaklepání. "Vstupte!", řekl profesor Snape a narovnal se. Takhle napřímený, v mdlém světle, vypadal najednou přímo majestátně. Nebýt jeho kabinet tak skromný prostorem, člověk by řekl, že za stolem sedí samotný ředitel školy. Ne-li ministr kouzel sám.

 

"Doufám, že vás nevyrušuji od ničeho důležitého, Severusi.", řekl profesor Brumbál a, nečekaje na odpověď, vstoupil. "Chtěl bych vám totiž někoho představit."

 

Profesor Brumbál plavmo opustil prostor dveří a odhalil za sebou bytost, která se doposud pouze schovávala za siluetou jeho ohromné róby. Salamandra Lendwirtová, tedy její nynější přízračná podoba, se vznášela pod lomeným obloukem vstupu do kabinetu. Její vlasy zářily. Jako dítě je nenáviděla. Rozzářily se kdykoliv, když nad něčím usilovně přemýšlela nebo byla nějak rozrušená. Zkrátka kdykoliv ji cokoliv vyvedlo z míry, její vlasy se proměnily v zářivou hvězdokupu. Tady ve škole se to naučila ovládat. Profesor Kratiknot z té záře šílel, a tak jí naučil zaklínadlo, díky kterému mohla tuhle svoji zářivost udržet pod kontrolou. Byla ráda, vždycky jí to vadilo. Teď ale nechávala své vlasy zářit. Věděla, že jí díky tomu oba profesoři snáze uvěří.

 

***

 

"Zbláznila ses?", Salamandra nepříčetně ječela na svou kamarádku. Jak ji mohlo něco takového napadnout! "Ty jsi vážně neuvěřitelná! Co si o sobě vůbec myslíš? Nechci, aby Charlotte měla takového otce. Je ti to jasné?"

 

Grenadina jen přikývla. Obličej měla zmáčený slzami. Cítila zmatek, vztek i lítost zároveň. Takže takhle skončí tohle přátelství? Očekávala, že tím Sal naštve. Samozřejmě. Přesto ve skrytu duše doufala, že bude mít trochu pochopení pro její samotu a bolest. Tak ráda by viděla výraz toho budižkničemu, když otevřel obálku.

 

"Gren, tohle musí přestat. Nepošleš mu už jedinou sovu. Rozumíš mi? Náhodou se s tím někomu svěří a začne se po Lotte pídit. Nedovolím, aby moji dceru vychovával takový, takový-", nemohla prostě najít dostatečně výstižný výraz, který by si před kamarádkou dovolila vyslovit. "To je jedno. Zkrátka s tím přestaneš! Rozumělas?"

"Takže mu to projde."

"Ano, Gren, projde. Tady nejde o mě. Jde o ni. O mou dceru. Je o ní dobře postaráno a velmi bych ocenila, kdyby to tak zůstalo."

 

Grenadina sledovala svou kamarádku jak postupně mizí skrze zeď jejich ložnice. "A jak to chceš asi tak poznat, jestli v tom pokračuju nebo ne, ty chytrá?"

 

***

 

"Není-li slečna Lendwirtová ochotna nám sdělit, kdo je otcem její dcery Charlotte, pak se mi zdá tento rozhovor zcela bezpředmětný. Víme přece oba dobře, pane řediteli, že naše zákony nedovolují svěřit dítě do péče ducha."

"To já přece dobře vím, Severusi. Slečna Lendwirtová však navzdory své nehmotné existenci zůstává matkou děťátka, tudíž má plné právo se na jeho výchově podílet."

"A jak byste si to, slečno Lendwirtová, představovala?", obrátil se profesor Snape k Salamandře, která mezitím zase zhasla záři svých vlasů, aby mohla v klidu přemýšlet.

"Vlastně bych jen ráda měla možnost ji vídat. Až bude starší. A mluvit s ní. Pozorovala jsem tu chůvu, kterou jste pro Lotte najmul. Celé dny. Myslím, že se o ni dobře postará. Vás prosím, abyste se postaral, aby se držela své role."

 

Severus Snape se cítil zmatený. Očekával, že bude chtít prakticky převzít veškerou agendu do svých rukou. Empatií zrovna neoplýval. Jinak by si byl snadno domyslel, jak těžkým závažím je pro Salamandru její vlastní hanba a selhání. Bude ještě dlouho trvat, než se odváží před svou dcerou byť jen objevit, natož se jí podívat do očí.

 

"To je vše?", zeptal se profesor Snape. Jeho tvář nenaznačovala, že by s ním cokoliv, co tu zaznělo, nějak pohnulo.

"Ano.", řekla tiše Salamandra a sklonila hlavu.

"Myslím, že tak skromná žádost je v Severusových silách. Je-li to vše, oč žádáte.", řekl profesor Brumbál a upřel na Salamandru tázavý pohled. Ta se na něj jen podívala ztrápenýma očima a skromně přikývla. Bylo domluveno.

"Severusi, měl byste uvědomit chůvu.", dodal profesor Brumbál ještě ze dveří a opustil kabinet.

 

***

 

Rohypnius Witchcrook se choulil v posteli v hostinci nedaleko lesa, kde se ukrýval posledně. Kdyby se mohl přemisťovat jako kouzelníci, cestovalo by se mu líp. A hlavně rychleji. Bez kouzel záleželo jen na tom, jakou vzdálenost je schopný denně ujít. Už druhý den tady jen ležel v posteli a jednou denně si nechával přinést jídlo. Neměl hlad. Vlastně ani chuť. Tu zpropadenou obálku spálil ještě u převisu, přesto mu pořád vířila v hlavě ta jedna věta: "Jednou tě najdu."

 

V hlavě mu hučelo, třásl se jako při horečce. "Prober se, tak se sakra prober." Nemohl přinutit svou mysl, aby se soustředila na cokoliv jiného. Co když ho ten člověk udá? Neznal zákony. Alespoň ne ty, které se zabývaly péčí o dítě. Mohl by jít do Azkabanu za to, že není ochotný se starat o vlastní dítě? To by bylo asi lepší zemřít. Rozplakal se. Brečel jako malá holka. Vzít život by si nedokázal. Co když se ale bude muset po celý zbytek život schovávat. Sova ho přece najde kdekoliv.

 

Měl by raději něco sníst, aby mohl co nejdřív vyrazit.

 

***

 

Grenadina seděla ve své ložnici na zemi a popisovala další a další kousky pergamenu. Nepřestane. Nepřestane, dokud bude živá. Trhni si, Sal. Zasloužil by si přece něco mnohem horšího než jen plané výhružky na očarovaných kouscích pergamenu.

 

 

 

 

toho typu "dozví se to jeden, a do hodiny to ví všichni". Dívala se zvědavě na svou kamarádku a horečně přemýšlela, co jí ta bláznivá holka asi musí sdělit tak zásadního.

 

Grenadině jako by vyschlo v ústech. Vážně hodlá Sal vyprávět o depresivních prázdninách a o vyhrůžných vzkazích Rohypniovi? Měla strach, že na ni bude její nejlepší kamarádka naštvaná. Navíc tohle byl poslední rok, který s ní mohla vůbec strávit. Vážně se s ní chce pohádat hned na začátku?

"Tak dobře. Sal, poslouchej..."

 

***

 

"Profesore, možná by vás zajímalo, že Protiva někoho viděl.", začal Krvavý baron pomalu a úlisně.

"Nezajímá mě, co ten potřeštěnec viděl. Je-li to vše, kvůli čemu jste přišel, barone, rád bych se vrátil ke své práci."

"Byla to mladá žena, profesore. Možná ještě dívka. Měla dlouhé tmavé vlasy, které jako by zářily. Já ji tedy neviděl, ale Protiva to tak říkal."

"Co prosím?"

"Ehm, ta mladá žena. Měla dlouhé vlasy. Tmavé a prý jako by zářící."

"Přiveďte Protivu sem. Hned!", vyštěkl profesor Snape a zpola se postavil, rukama opřený o masivní stůl.

"Obávám se, pane profesore, že to nebude tak úplně možné." Profesor Snape upřel na Krvavého barona své ledové oči s němou otázkou ve tváři. "Pan ředitel, profesor Brumbál, ho povolal do své kanceláře. Protiva totiž nedokáže udržet svůj zatracený jazyk za svými prokletými zuby."

"Takže už to vědí všichni."

"Pokud myslíte duchy, tak zajisté. Poroučím se, profesore."

 

Severus Snape zůstal ještě chvíli stát a přemýšlel, opírajíc se stále o svůj pracovní stůl. Poslední dívka se zářivými vlasy, kterou zdi bradavického hradu spatřily, byla přece Salamandra Lendwirtová. Je tedy možné-? Ale samozřejmě, že JE to možné. Spáchala přece sebevraždu. Nicméně potvrdí-li se jeho hypotéza a onou neznámou mladou ženou bude skutečně nebohá matka jeho chráněnky, znamenalo by to konec jeho poručnictví.

 

"Hm, škoda, už mi skoro přirostla k srdci.", pomyslel si a zasedl zpátky za stůl ke své hromadě pergamenů. "Vlastně jejím kmotrem budu nadále.", uvědomil si náhle, sám pro sebe se usmál a pokračoval ve své práci.

 

Najednou se ozvalo lehké zaklepání. "Vstupte!", řekl profesor Snape a narovnal se. Takhle napřímený, v mdlém světle, vypadal najednou přímo majestátně. Nebýt jeho kabinet tak skromný prostorem, člověk by řekl, že za stolem sedí samotný ředitel školy. Ne-li ministr kouzel sám.

 

"Doufám, že vás nevyrušuji od ničeho důležitého, Severusi.", řekl profesor Brumbál a, nečekaje na odpověď, vstoupil. "Chtěl bych vám totiž někoho představit."

 

Profesor Brumbál plavmo opustil prostor dveří a odhalil za sebou bytost, která se doposud pouze schovávala za siluetou jeho ohromné róby. Salamandra Lendwirtová, tedy její nynější přízračná podoba, se vznášela pod lomeným obloukem vstupu do kabinetu. Její vlasy zářily. Jako dítě je nenáviděla. Rozzářily se kdykoliv, když nad něčím usilovně přemýšlela nebo byla nějak rozrušená. Zkrátka kdykoliv ji cokoliv vyvedlo z míry, její vlasy se proměnily v zářivou hvězdokupu. Tady ve škole se to naučila ovládat. Profesor Kratiknot z té záře šílel, a tak jí naučil zaklínadlo, díky kterému mohla tuhle svoji zářivost udržet pod kontrolou. Byla ráda, vždycky jí to vadilo. Teď ale nechávala své vlasy zářit. Věděla, že jí díky tomu oba profesoři snáze uvěří.

 

***

 

"Zbláznila ses?", Salamandra nepříčetně ječela na svou kamarádku. Jak ji mohlo něco takového napadnout! "Ty jsi vážně neuvěřitelná! Co si o sobě vůbec myslíš? Nechci, aby Charlotte měla takového otce. Je ti to jasné?"

 

Grenadina jen přikývla. Obličej měla zmáčený slzami. Cítila zmatek, vztek i lítost zároveň. Takže takhle skončí tohle přátelství? Očekávala, že tím Sal naštve. Samozřejmě. Přesto ve skrytu duše doufala, že bude mít trochu pochopení pro její samotu a bolest. Tak ráda by viděla výraz toho budižkničemu, když otevřel obálku.

 

"Gren, tohle musí přestat. Nepošleš mu už jedinou sovu. Rozumíš mi? Náhodou se s tím někomu svěří a začne se po Lotte pídit. Nedovolím, aby moji dceru vychovával takový, takový-", nemohla prostě najít dostatečně výstižný výraz, který by si před kamarádkou dovolila vyslovit. "To je jedno. Zkrátka s tím přestaneš! Rozumělas?"

"Takže mu to projde."

"Ano, Gren, projde. Tady nejde o mě. Jde o ni. O mou dceru. Je o ní dobře postaráno a velmi bych ocenila, kdyby to tak zůstalo."

 

Grenadina sledovala svou kamarádku jak postupně mizí skrze zeď jejich ložnice. "A jak to chceš asi tak poznat, jestli v tom pokračuju nebo ne, ty chytrá?"

 

***

 

"Není-li slečna Lendwirtová ochotna nám sdělit, kdo je otcem její dcery Charlotte, pak se mi zdá tento rozhovor zcela bezpředmětný. Víme přece oba dobře, pane řediteli, že naše zákony nedovolují svěřit dítě do péče ducha."

"To já přece dobře vím, Severusi. Slečna Lendwirtová však navzdory své nehmotné existenci zůstává matkou děťátka, tudíž má plné právo se na jeho výchově podílet."

"A jak byste si to, slečno Lendwirtová, představovala?", obrátil se profesor Snape k Salamandře, která mezitím zase zhasla záři svých vlasů, aby mohla v klidu přemýšlet.

"Vlastně bych jen ráda měla možnost ji vídat. Až bude starší. A mluvit s ní. Pozorovala jsem tu chůvu, kterou jste pro Lotte najmul. Celé dny. Myslím, že se o ni dobře postará. Vás prosím, abyste se postaral, aby se držela své role."

 

Severus Snape se cítil zmatený. Očekával, že bude chtít prakticky převzít veškerou agendu do svých rukou. Empatií zrovna neoplýval. Jinak by si byl snadno domyslel, jak těžkým závažím je pro Salamandru její vlastní hanba a selhání. Bude ještě dlouho trvat, než se odváží před svou dcerou byť jen objevit, natož se jí podívat do očí.

 

"To je vše?", zeptal se profesor Snape. Jeho tvář nenaznačovala, že by s ním cokoliv, co tu zaznělo, nějak pohnulo.

"Ano.", řekla tiše Salamandra a sklonila hlavu.

"Myslím, že tak skromná žádost je v Severusových silách. Je-li to vše, oč žádáte.", řekl profesor Brumbál a upřel na Salamandru tázavý pohled. Ta se na něj jen podívala ztrápenýma očima a skromně přikývla. Bylo domluveno.

"Severusi, měl byste uvědomit chůvu.", dodal profesor Brumbál ještě ze dveří a opustil kabinet.

 

***

 

Rohypnius Witchcrook se choulil v posteli v hostinci nedaleko lesa, kde se ukrýval posledně. Kdyby se mohl přemisťovat jako kouzelníci, cestovalo by se mu líp. A hlavně rychleji. Bez kouzel záleželo jen na tom, jakou vzdálenost je schopný denně ujít. Už druhý den tady jen ležel v posteli a jednou denně si nechával přinést jídlo. Neměl hlad. Vlastně ani chuť. Tu zpropadenou obálku spálil ještě u převisu, přesto mu pořád vířila v hlavě ta jedna věta: "Jednou tě najdu."

 

V hlavě mu hučelo, třásl se jako při horečce. "Prober se, tak se sakra prober." Nemohl přinutit svou mysl, aby se soustředila na cokoliv jiného. Co když ho ten člověk udá? Neznal zákony. Alespoň ne ty, které se zabývaly péčí o dítě. Mohl by jít do Azkabanu za to, že není ochotný se starat o vlastní dítě? To by bylo asi lepší zemřít. Rozplakal se. Brečel jako malá holka. Vzít život by si nedokázal. Co když se ale bude muset po celý zbytek život schovávat. Sova ho přece najde kdekoliv.

 

Měl by raději něco sníst, aby mohl co nejdřív vyrazit.

 

***

 

Grenadina seděla ve své ložnici na zemi a popisovala další a další kousky pergamenu. Nepřestane. Nepřestane, dokud bude živá. Trhni si, Sal. Zasloužil by si přece něco mnohem horšího než jen plané výhružky na očarovaných kouscích pergamenu.