Andělská krev (56 - 65)

Anotace: Institut a v něm spolu pár přátel, několik lovců, spousta příběhů a tajemství. Příběh, který si budeme vyprávět je o mladé lovkyni Phoebe a jejím objevu, sesterském poutu, lásce, moci, královské krvi.

Sbírka: Andělská krev

KAPITOLA 56
Alexander stál, ani se nehnul, dýku stále pod krkem neznámého muže. Prohlížel si ho a nenáviděl ho. Cítil jeho tep, strach a odevzdání. Co tu ten pitomec jenom chce?
„Kdo že jsi?“
„Joshua, snoubenec královny, přišel jsem se s ní rozloučit.“
„Nemáš tady co dělat.“
„Vím, že mi nebude dovoleno zúčastnit se pohřbu, proto jsem tady, chtěl jsem ji dát sbohem, nečekal jsem zde stráž.“
„Nedovolím ti přiblížit se k ní.“
„Nevím, kdo jsi, ale takovou pravomoc nemáš.“
„Pleteš se, já jediný ji mám.“
„Jediný, kdo mby mne odsaď mohl vyhodit, by byl právoplatný partner slečny Tessie, což pokud vím, neexistuje.“
Do místnosti vešel JAce a Phoebe. Jace okamžitě tasil svou dýku, ale Alec jen kývl hlavou. Jace i Phoebe zůstali stát na prahu místnosti.
„Oficálně možná ne, ale i tak jsem byl pověřen její obranou a ty tady nemáš být.“
„Ty budeš Alexander.“
„Je to možné, ty jsi vetřelec.“
„Hm, a jak se ti líbí držet pod krkem muže, co si měl vzít právoplatně tvou ženu?“
„Rozkošná situace, užívám si ji, jak říkáš, chtěl jsi mi odvést mou ženu, nemám důvod nechat tě žít.“
„Nezabiješ mne.“
„To ne, ale rád bych, doufám, že sis mou i Tessiinu společnost užil a teď vypadni!“
Odhodil Joshe směrem ke dveřím, ten vrazil do JAce, který se na něj pohrdavě usmál, phoebe ustoupila stranou.
„Můžete projít, pane.“
Josh se rozhlédl, podíval se na Aleca, jako by chtěl říct, neskončili jsme, spravil si oděv, Jace mu pomohl ho oprášit, ale Josh smetl jeho ruku a rychlým krokem vyrazil z místnosti.
Phoebe se musela smát.
„Co se děje, proč jste tady?“
„Phoebe byla na večeři s radou.“
„Jak to šlo?“
„nic moc, chtějí aby ze mne byla královna a mi došlo, že žádná královna nikdy nebyla, že chtějí jen loutku, co je bude poslouchat.“
„A taky, Alexandře, hledají zjevně Tessiino dítě, mohl bys být otcem její dcery?“
„Nevím.“
„Alecu, kámo, prosím, uvažuj, pokud jsi s ní spal, což všichni tvrdí…“
„Pak bych mohl.“
„Ty jsi s ní vážně spal?“
„phoebe, miloval jsem ji, copak ty jsi s jacem nespala? A vůbec, Tessie stačilo kývnou a šel by i on.“
Phoebe zalapala po dechu, podívala se na dva kamarády, mezi kterými pomalu začaly létat jiskry a sršet hněv.
„Alecu, ne, s Jacem jsem nespala, ačkoliv je pravda, že bych se tomu nebránila a když Tessie vidím, je mi jasné, že mohla mít kohokoliv, na koho ukázala.“
„Ale neměla.“
„JAcei, myslel jsem, ztuhle skutečnost jsme dávno vyřešili.“
„Tám, že máš MAgnuse a já měl Clary a Phoebe?“
„Mimo jiné.“
„Alecu, přál bych ti to znovu, kdyby to jen šlo, proto musíme Tessie zachránit a ty si jdi, prosím, klidně promluvit s radou a bu´d milejší, než tady Phoebe.“
„Jak milejší? A kdo tady bude s Tess?“
„Poslala jsem je do prdele. A neboj, my dva tady zůstaneme.“
Alec se začal smát, poplácal kamaráda po zádech a vyšel ze dveří. Phoebe chytila Aleca za paži a zmáčkla ji.
„Jsme tady pro tebe.“
KAPITOLA 57
Magnus vzal Thomase k sobě domů. Ten byl ze strýčkova bytu naprosto uchvácen. Vše se mu líbilo.
„Strejdo, to je krásné.“
„Thomasi, sedni si na chvíli, prosím.“
„PojDˇme si hrát.“
„Thomasi, nemůžeme si hrát, musíme namíchat lektvar.“
„Lektvar?“
„Budeme si hrát na kuchaře – čeroděje, ano?“
„Supeeeeer.“
„Thomasi, natrhej tedy tadytu květinku na kousky a naházej ji do této mísy.“
Magnus podal Thomasovi nějaké bylinky, sledoval ho a viděl v něm Aleca, zvažoval, zda je možné, aby si Alec a Tessie Thomase nechali, až bude po všem, nebo ho odvede zpátky? Měl ho sem vůbec brát? Byl to dobrý nápad? Vzhledem k tomu, že poslední démon zabil Kevina, není jisté, že se bude chtít Tessie probudit, kvůli synovi.
A co Rada, až se dozví, že královna má dítě s mužem, s nímž dítě nikdy mít neměla? Ano, jsitě, v opačné dimenzi má tessie dceru s Alexandrem, ale tam je všechno jiné, tam mají i jiné zákony než zde.
Tessie a Alexander si spolu nikdy neměli začít, ale bylo tak těžké ji uhlídat a držet muže daleko od ní, on sám, kdyby ji nedělal otce, ta myšlenka se mu zhnusila a zalíbila zároveň.
Ale v tomhle měla Tessie pravdu, pokud ji bral jako dceru.
„Strejdo, proč máš maminčinu fotografii?“
Magnuse vytrhla ta slova z myšlenek. Otočil se a díval se do očí malému Alexandrovi, jako by se ho sám Alec ptal, Magnusi, co jsi ty sám měl s Tessie, proč mi vztah s ní vyčítáš?
„Thomasi, zlatíčko, tvoje maminka je moje hodně dobrá kamarádka, to přeci víš.“
„Ano, ale tuhle fotku neznám, kde to jste?“
Magnus vzal chlapci fotografii, stála na ní Tessie a on, Tessie zářila, byla nádherná, jako sluníčko, bylo ji 16, zrovna od něj dostala náhrdelník světla, měla krátké letní šaty modré barvy a dívala se k nebi, byl to nádherný den, nádherný čas, když ho tehdy přišla navštívit, po deseti letech, byl to zázrak.
„Na výletě, vzal jsem ji tam, líbilo se jí tam, chtěl bys tam také jet?“
„Kde je to TAM?“
„Thomasi, je to v horách, tajné místo, říkali jsme, tajné místo se zámkem.“
„Maminka by byla princezna.“
„Ano, to by byla.“
„A co budu já?“
„Její princ.“
„To je hloupé, nechci být princ, chci být rytíř, budu maminku chránit.“
Magnus se musel usmát, jak moc se Thomas podobal Alexandrovi a v duši byl celá Tessie, nikdy nechtěla být princeznou, vždy chtěla bojovat, dnes bojuje sama se sebou.
„Tak budeš rytíř a jako takový zachráníš maminku, souhlasíš?“
„Před čím?“
„Před ní samotnou.“
„Jak?“
„Thomasi, běž spinkat, vše ti povyprávím ráno.“
Magnus odvedl Thomase do postele, uložil ho a uvažoval, co vlastně má dělat. Jak mohl být tak krutý a odvést to dítě od matky? Jak mohl vlastní dceři bránit vychovávat ho. Jak může spát s Alecem?
Zvedl se z postele, pohladil Thomase a zavřel dveře, vzal natrhané bylinky a uvařil si čaj. Zítřek bude náročný, pro všechny.
KAPITOLA 58
Alexander pomalu šel směrem k Radě, nevěděl, co přesně po něm chtějí, nebyl si jist, zda může být ostecm Tessiina dítěte, ale věděl, že kdyby byl, líbilo by se mu to.
Už když při korunovaci viděl malého Kevina s očima Tessie, byl si jist, že pokud by to byl jeho syn, miloval by ho víc, než cokoliv jiného na světě, postaral by se o něj i o ní.
Jenomže to by musel opustit Magnuse a to on nechtěl, miloval ho, byl s ním šťasten, ano, býval šťasten s Tessie, ale to bylo dávno, hodně dávno. Od té doby se Tessie dost změnila, navíc, byla to Tessie, kdo odešel, bez jediného slova.
Jak tak zvažoval možnosti, touhy, plány a představoval si sám sebe s Kevinem, Tessie někde na rodinné fotografii na Vánočním přání, nebo na krbové římse, došel ke dveřím Rady.
Ztěžka vydechnul, zaklepal a otevřel.
Uvnitř seděli pouze čtyři lidé, Clary, Marysa, Robert a někdo, koho neznal.
Vyděšeně se na všechny podíval, Marysa mu pokynula, aby si sednul.
„Synu, jsi tady, protože jsi byl velice blízkým přítelem královny.“
„To byla Isabelle, ne já, byla její parabatai.“
„Ano, to víme.“
„proč tu tedy jsem já?“
„Jsi muž.“
„To je směšné matko.“
„Ne, není.“
„Clary?“
„Alecu, promiň, nechci se do toho plést, stejně jako tobě se nelíbí tady sedět, mě se nelíbí ptát se, přesto, měl jsi s Tessie intimní vztah?“
„Slečno Clary, chtěla jste jistě říci s královnou.“
„Maryso, prosím, nech ji vést výslech po svém, takhle nám syn nic neřekne.“
„Výslech, otče, já jsem u výslechu? Proč?“
„Ukázalo se, že královna by mohla mít dceru.“
„Pokud vím, měla královna syna a při jeho smrti jsme byli všihni.“
„Ano, Alexandře, to máš pravdu, ale nebyl to její syn, nýbrž bratr.“
„Aha, to mi něja uniklo.“
„Alexandře, já se tě ptám, zda jsi měl s královnou intimní vztah?“
„Matko, nevím, od kdy tě zajímá, s kým spím, ale pokud to chceš vědět, pokud to musíš vědět, ano, měl jsme s královnou vztah, ovšem nebyl jsem jediný.“
„Alecu, prosím, nevšímej si matky ani otce, mluv se mnou, jako s kamarádkou, podle mého by to bylo nejlepší.“
„Clary, nesouhlasím, měla zde zůstat celá rada, jen proto, že je Alexander naším synem, nemusí mít výhody.“
„Maryso, mlč! Alecu, máš pravdu, Tessie vždy byla magnetem pro muže, proto mám poslední otázku, nevíš, kdo všechno by mohl teoreticky být otcem jejího dítěte, pokud totiž opravdu existuje takové dítě, je tady možnost, že je nástupcem trůnu, ale také, pokud jsem pochopila, možnost, že by se dala Tessie vzkřísit.“
Jakmile Clary vypustila z úst poslední větu, Marysa se zvedla od stolu a praštila dveřmi, Robert se jen podíval směrem, kterým odešla, na svého syna a následně se omluvil a z místnosti odešel. Clary se podívala na Aleca a usmála se.
„Ty o tom víš, že ano, proto jste všichni tady, chcete ji vrátit do života.“
„Clary, nevím, jak jsi na tohle přišla a po pravdě, nevím, zda má Tessie nějaké dítě, skutečně nevím.“
„Věřím ti. Můžeš odejít a zaujmout své právoplatné místo po jejím boku, myslela jsem, že když jsi o ně tolik stál, budeš o ní vědět více.“
„Řeknu ti o ní spoustu věcí, od oblíbené barvy, přes parfém nebo oblíbený šperk, zvíře, oblečení, pohádku, píseň, číslo, jídlo, pití, prostě co tě napadne, ale neřeknu ti, zda má Tessie dítě, ona sama mi nikdy nic nenaznačila a když odešla, přetrhala s námi veškerý kontakt, byl bych uvěřil, že Kevin je její syn.“
„Kevinovi bylo téměř sedm, kdyby byl jejím synem, věděl bys to, v té době žila v Institutu.“
KAPITOLA 59
Phoebe vešla do místnosti.
Dívala se na svou sestru, sotva ji poznala, přišla o ní. Cítila, že ji kus chybí, zase. V poslední době mívala tyhle pocity dost často.
Proč ji Tessie nic neřekla?
Proč ji Tessie varovala, že ji nemají hledat, protože by jen trpěli?
Proč byla Phoebe jediná, kdo dokázal otevřít Tesiinu ložnici a proč byla vlastně ložnice zapečetěna?
Dívala se na svou sestru, dívala se na ni a snažila se porozumět, ale nerozuměla ničemu.
Po tvářích ji začaly stékat slzy. Jace ji objal kolem pasu.
„Phoe, nemusíš být královnou, když nechceš.“
„Nechci a nebudu.“
„Najdou jiný způsob, a pokud má Magnus pravdu, královna stále žije.“
„Věřím tomu.“
Phoebe stála nad tělem své sestry. Byla tak klidná a krásná. Přesto nevypadala šťastně.
„Někdo s ní měl být.“
„Phoebe, já jsem s tebou.“
„Jacei, ale proč jste nebyli s Tessie? Proč jste ji opustili?“
„Odešla.“
„Tys ji nechal, měl jsi ji v tom zábranit, měl jsi ji chránit!“
„Neměl jsem na to, nevím, zda bych to zvládnul dnes.“
„A to chceš, abych ji nahradila!“
„Tebe ochráním.“
„Byla sama.“
„Nebyla, ona chtěla být.“
„Proč?“
„Co proč?“
Proč chtěla být sama, bez ochrany a bez přátel?“
„Nevím, ale bez ochrany nikdy nebyla, Dominic…“
„Je blb, nechránil ji, ale sebe, stejně jako ty, nechránil jsi ji, ale sebe.“
„Nikdo ji nemohl chránit víc, než sama dovolila. Tessie nikdy nevěřila nikomu než sama sobě.“
„Nedivila bych se, ale myslím, že týmu věřila.“
„Nikdy v týmu nebyla.“
„Cože?“
„Cvičila s týmem, bydlela, jedla, bavila se, ale nikdy tým nebyla.“
„Měla být, zvoral jsi to!“
„Ano, měla být, ale sama nechtěla.“
Phoebe se s úžasem dívala na Tessie i Jace. Jeho slova šly skrz ní, nevěřila jim, nerozuměla. Za ten krátký okamžik ji milovala a šla by pro ní na kraj světa. Nedokázala o vysvětlit. O to víc nechápala, jak ji mohl Jace, s nímž pomalu vyrostla, opustit.
„Phoebe, Tessie byla jiná než ty, neobětovala si se pro druhého, jen by se dívala. Možná by pomohla, teprve ve chvíli, kdy by ji nic nezbývalo. Nechávala nás bojovat a smála se nám. Nedýchala za tým jako ty.“
„Nevěřím ti!“
„Phoebe, nikdy bych ti nelhal! Ona s klidem porazila mne, několikrát a nejednou mne zranila. Isabelle se ji kolikrát musla vzdát a Alec? Jeho šíp by ji nezasáhl, ani kdyby stála vedle něj.“
„Jistý jeho šíp ji ale zasáhnul.“
„Phoebe, ona byla vážně jiná, pro někoho dokonalá, ale démon v ní byl problém.“
Phoebe se otočila a ztrácela se v Jaceových očích. Vpíjela se do nich. Topila se v nich. Co to znamená? Proč touží po muži, po dotecích muže, který tolik ublížil její sestře? Kdyby se nebál, Tessie by žila, jak tedy může říct, že Tessie pro ně nedýchala, když on se bál dýchat pro ní?
Vlastně ani nevěděla proč, ale začala Jace líbat. Začala líbat muže, o němž si byla jistá, že jako jediný mohl Tessie ochránit. Muže, který odmítl.
Phoebe Jace líbala a začala plakat. Kdyby Jace řekl, že Tessie ochrání, Hodge ani Magnus by ji neposílali pryč. S pomocí přátel a lásky by se z Tessie nikdy nestal démon.
Jace svlékl zamyšlené Phoebe tričko i podprsenku. Phoebe jakoby vypla. Nevnímala, že muž, do něhož se zamilovala ji svléká, hlavou ji šly myšlenky na Tessie a její život. O kolik mohl být jiný, kdyby zůstala v Institutu? Mohla Tessie žít? Žila by s Alecem? Žila by s Jaceem? Kde by byla Phoebe?
To už ji Jace zajel do kalhotek. Phoebe najednou pocitla ze sna.
„Co blázníš?“
„Blázním po tobě.“
„Mylsím to vážně, nech toho!“
„Phoe, myslel jsem, že to chceš.“
„Tak nemysli.“
„Pak to výjde nastejno, ve tvé přítomnosti.“
„Ale na tomhle místě?“
„Pravda, nepředstavoval jsem si to tak, ale t jsi dokonalá a k pomilování kdekoliv.“
„Jsi pitomec.“
„Pokud můžu být tvůj pitomec, rád jim budu.“
Phoebe se začala smát. Její vlastní pitomec. Její ochránce, její milenec.
Jace ji znovu začal líbat. Ona se oddávala rozkoši jeho rtů a paží. Vzdala to, odevzdala se touze po jeho těle, odevzdala se mu.
KAPITOLA 60
Pomlau začínalo svítat.
Dominic šel vystřídat na stráži Aleca. Vzbudil místo toho Phoebe v Jaceově náručí. Ani to nekomentoval.
Lucy se šla poradit s Isabelle o vhodném oděvu. Při tom narazila na rozespalého a nevrlého Simona, jemuž zrovna psal MAgnus.
Magnus se přeportoval s Thomasem do hradního předsálí a pomalu se blížili i oni k místnosti s tělem Tessie.
Alexander se procházel zahradou pohroužen do vlastních myšlenek, svítání ani nezvládl zaregistrovat.
Tolik lidí už mu naznačilo nebo rovnou řeklo, že je otcem a on se tím byl nucen zabývat. Nejhorší na tom všem bylo, že se mu ta představa vlastně dost líbila.
Tessie jediná ležela poklidně, jako by se ji dnešní ráno ani netýkalo, neřešila co na sebe, koho má doprovodit, jak se chovat. Tělo leželo klidně, ale její duše byla plná pocitů, hlavně bolesti a nenávisti.
Nechtěla žít, ale věděla, že Alec ji potřetí odejít nenechá. Nikdy by ji odejít nenechal, kdyby to rozhodnutí bylo na něm, tak proč jej žádala, aby ji neoživoval, proč po něm ve skrytu duše chtěla, aby ji zarazil hrot šípu do srdce.
Pokud bude Alec znát pravdu o dítěti, které s ním čekala, nikdy ji nenechá jít. Ona si to moc přála, neměla proč se vracet do života. Přála si žít s Alecem, po jeho boku, ale odmítala ohrozit jeho štěstí a to on nyní našel po boku Magnuse.
Alec byl šťastnější bez ní, když o ní nic nevěděl, když nevěděl o dítěti, o které přišla, když nevěděl o tom, že mohl být otcem. Věděla, že by ji to nikdy neodpustil, ale ona musela, musela se toho dítěte vzdát, nechala si ho vzít, neměla na vybranou.
Jak bude moci být Alec šťasten s královnou, když on je tolik nerad středem pozornosti, navíc, byl by to skandál, aby ti dva byli spolu, to nikdy Rada nepovolí, na to, aby Alec žil s královnou je moc obyčejný, přesto že z velice dobré rodiny s velice význačným jménem, nestačí to.
KAPITOLA 61
„Simone, máš to?“
„Magnusi, ty si myslíš, že je tak snadné sehnat krev? Není, ani pro upíra ne.“
„Nějakou mít musíš.“
„Nějakou ano, ale ne královskou, to opravdu ne.“
„Tu nepotřebujeme.“
„Je ti jasné, že bez kapky královské krve Tessie stejně zemře?“
„Neboj, mám to vymyšlené. Thomasi, pospěš si.“
Magnus, Thomas i Simon došli do místnosti, kde ležela Tessie. Magnus se porozhlédnul po lidech, kteří se tam nashromáždili a zarazila jej jediná věc.
„Kde je Alec?“
„Večer si ho předvolala rada, vystřídal jsem ho na stráži.“
„Dobrá tedy, o to lépe pro nás.“
Malý Thomas vběhnul do místnosti a všem se zastavilo srdce. Byl tolik podobný Kevinovi, ale o tolik sladší.
Thomas se podíval na lidi okolo sebe, nechápavě zakroutil hlavou a zastavil se přesně včas, než zahlédl mrtvou Tessie.
„Thomasi, broučku, sedni si na chvíli tamhle do rohu, potřebuji s přáteli něco probrat.“
„Této Isabelle, půjdeš si se mnou hrát?“
Isabelle se nestačila divit. To nemůže být pravda, to není skutečné. Než stačila cokoliv říct, Magnus Thomase umlčel jediným pohledem a ten odešel sednout si na místečko v kraji místnosti.
„Tak se do toho asi pustíme, ne?“
Všichni se podívali směrem k MAgnusovi, ten se jen usmál. Vážně, chtějí tu jen stát nebo oživit královnu, která ve své podstatě jen spí? Protože pokud se neplete a to se čaroději stává málokdy, pak její přívěsek znamená, že žije.
„Vlastně, budeme potřebovat Aleca, ten přívěsek.“
„Já mu ho nedala, mám ho pořád u sebe.“
„Skvěle, Isabelle, jak je na tom?“
„Září.“
„Tak to je dobře, moc dobře.“
Magnus si vzal do rukou náhrdelník a přešel k Tessie. Začal něco mumlat, všichni stáli ohromení, když se otevřely dveře a vešel Alec. Z koutku místnosti vyběhl Thomas a objal ho.
„Tatínku.“
KAPITOLA 62
Všichni se rázem otočili směrem k dítěti a příchozímu. Magnusovi upadl náhrdelník na zem. Alexander odstrčil dítě, změřil si ho pohledem, odsunul ho stranou.
„Kdo my tohle vysvětlí?“
Všichni se dívali jeden přes druhého a vzájemně si kladli tu samou otázku. Mohl by to být Alecův syn? Kdo si to s nimi hraje? Jak to je?
„Alexandře, zlatíčko, to ti asi nevysvětlí nikdo, pokud jsi s Tessie nic neměl, jak stále tvrdíš.“
„Ale proč mi říká tatínku?“
„Tatínku, co sem provedl?“
„Thomasi, nech tatínka vydechnout, já si s ním promluvím, víš co, vezmi tetu Isabelle a jděte se projít po zahradě.“
Isabelle se na Magnuse podívala stejně podezřívavě jako Alec nebo ostatn, ale vzala malého klučinu za ruku a vyvedla ho z místnosti, ono asi nebude nejlepší, když tam teď to dítě budu, ať už se stane cokoliv, ať už Magnus řekne cokoliv.
Když viděli ostatní Alexandrův výraz, vycouvali z místnosti sami. Dominic se nezapomněl usmát a poplácat Aleca po rameni, Jace na něj jen kývnul, Phoebe svěsila hlavu, Jace ji chytil za ruku a odcházeli spolu.
Lucy už tam dávno nebyla, vyběhla okamžitě za Isabelle.
Dveře se zavřeli, přátelé se podívali na sebe a zůstali stát, uši přilepené na dveře, stély připravené k tvorbě kukátek.
Alec došel pomalu k Tessie, podíval se na ní, pak na Magnuse, zase na ní a uvažoval, co za podivnou hru s ním hrají.
„Alecu, takže jsi s Tessie spal, když tě to takhle trápí.“
„Řekněme, že ano.“
„Ne, myslím to vážně, tady už není co zapírat nebo potlačovat.“
Alec se díval Tessie do očí, měla je možná zavřené, ale on se snažil prohlédnout za oční víčka, vidět, co viděla ona, cítit to, toužit a dělat těžká rozhodnutí.
„Ano, byli jsme milenci, a kdyby neodešla, možná by ten vztah trval, možná to nebyl vztah, ani sám nevím.“
„Jak ti to jen zjednodušit.“
„Je ten kluk můj syn?“
„Tak trochu.“
„Co tím chceš říct?“
„Tessie opouštěla Institut těhotná, to je pravda, ale královna, těhotná a ještě navíc s obyčejným lovcem stínů? Skandální na všech úrovních světa stínů. Prosila mne, abych to nikomu neříkal, vždy ke mně měla důvěru a abych ji dítěte zbavil. Byl jsem jediný, po jehož zásahu by to nikdo nepoznal.“
„Co jsi udělal?“
„Dítě jsem ji odebral, ještě v zárodku, ale nemohl jsem ho zabít, vložil jsem ho do ní samé v jiné dimenzi.“
„Eh?“
„Ano, Tessie ho tam donosila a porodila spolu se svou dcerou.“
„Já mám i dceru?“
„Ne, ty ne, tamější Alexander.“
„Dobře, jiná dimenze, jiný život, proč je ale ten kluk tady?“
„Budeme ho možná potřebovat a taky, Tessie bude potřebovat důvod k životu a ten se smrtí Kevina nadobro ztratila.“
Magnus objal Aleca kolem ramen, ten se podíval na Tessie, pak vzhlédl k Magnusovi.
„Ale v tom případě se syna nevzdám.“
„Já vím, počítám s tím.“
Alec začal Magnuse líbat. Vášnivě a oddaně. Magnus věděl, že tenhle sladký polibek dávno nepatří jemu.
KAPITOLA 63
Isabelle držela klučíka za ruku, ten se na ní smál. Prohlížel si ji, ale usmíval se. Váhal stejně jako ona.
„Thomasi, proč říkáš Alecovi tatínku?“
„Teto Isabelle, narodil jsem se po tvé smrti, jmenuji se Thomas Lightwood, jsem syn Alexandra a Tessie Lightwoodových.“
„Po mé smrti?“
„Ano tetičko, umřela jsi ještě než jsem se narodil, tatínek o tom nemluví a maminka taky ne.“
„Smrti?“
„Já vím, že se to špatně chápe, tetičko, ani nevíš, jak rád tě poznávám.“
„Jak jsem umřela, co se mi mělo stát?“
„Vlastně nejsem si jist, mohl za to nějaký muž, nevím, jak se jmenoval.“
„Dobře zlatíčko, netrap se tím.“
„Tatínek to nesl špatně, ale maminka otěhotněla a narodil jsem se jí já a moje sestřička, jmenuje se po tobě, je stejně krásná.“
„Sestřička?“
„Ano tetičko, mám sestřičku.“
Isabelle uvažovala o slovech malého chlapce. Pokud je mrtvá, pak jedině v nějakém jiném světě a tam možná je její bratr ženatý s tessie, což by bylo něco krásného, tolik jim to přála. Možná tam opravdu mají i rodinu, dvě děti, proč ale teda MAgnus přivedl zpět syna, když dobře ví, že potřebují dceru?
„A maminka je kým?“
„Maminka je královnou, stojí to spozstu námahy, hádá se s tetou Phoebe i strýčkem Jamesem, už si k nám proto nechodí hrát malý Toby.“
„Kdo je Toby?“
„Toby Weyland, můj nejlepší kamarád.“
Isabelle se začala hlasitě smát, tak tohle už na ní bylo poměrně moc.
„A co strejda Dominic a teta Lucy? Co Simon?“
„Maminka se baví jen s Dominicem a není to strejda, je to jen stráž naší rodiny a Lucy neznám, nevím, kdo to je. Simon je moc milý, maminka říká, že by z Vás byl krásný pár.“
Isabelle se stále více smála a stále víe malého hocha milovala, byl tak úžasný a tak upřímný. Byl dítětem, ale zároveň v něm viděla něco vyššího. Potenciál.
„Thomasi, ty jsi číslo.“
„Tetičko, kdybys žila, měl bych tě nejraději.“
„Proč to říkáš?“
„Maminka a tatínek jsou z tvé smrti smutní, když o tobě vyprávějí nebo si prohlížíme fotky, jsem tak rád. Příběhy o tobě poslouchám moc rád, jsou to mé pohádky na dobrou noc.“
Isabelle objala malého chlapce, nevěděla, co na tom, co říká je skutečné a co ne, ve světě stínů se dávno nedivila ničemu. Nelíbila se ji představa, že umře, zvláště když nevěděla jak, ale líbila se ji představa, v níž má její bratr dokonalou rodinu, v níž ji její synovec uctívá a její přátelé jsou po jejím boku.
„Thomasi, mám tě ráda.“
„Já mám rád tebe, tetičko. Mohl bych pár dní zůstat v tomto světě, kde žiješ?“
„V tomto světě?“
„ano, strejda MAgnus občas přijde k nám domů a povídá si s maminkou o Tessie a Alecovi, neznám je, ale asi budou dost důležití, maminka posledně plakala, když Magnus odcházel.“
„Plakala, nevíš, proč plakala?“
„Nevím, ale pak mě nechtěla pustit nikam samotného.“
„Thomasi, pojď, půjdeme se Magnuse na něco zeptat.“
Isabelle se otočila a vedla malého Thomase zpátky do Institutu. Magnus jim všem lhal, věděl něco, co nikdo jiný a věděl, že tenhle chlapec má tu moc přivést Tessie zpátky k životu, otázkou bylo, je chlapec synem téhle Tessie nebo té druhé?
KAPITOLA 64
Clary seděla za svým psacím stolem, lila do sebe snad pátý šálek černé kávy a uvažovala, co se dozvěděla, co z toho je skutečnost a co ji může doopravdy pomoci.
Rada nebyla nadšena z Tessiiny smrti a když Magnus řekl, že by mohl žít, Rada to rezolutně zavrhla, ale Clary s nimi nemohla souhlasit, neznala Tess, ale nešlo ji na mysl, pokud ji mohou probudit zpátky k životu, proč ji pohřbívat.
Magnus řekl, že vlastně mrtvá není a možná ani nikdy nebyla, jen to bude asi potřebovat nějaké kouzlo a bude zase mez živými.
Pokud Rada Tessie nechce jako královnu, a to se zase Clary nedivila, Tessie nepatřila mezi ty, jenž se řídili zákony a pravidly, to nebylo pro ní. Byla sama sebou, dělala si vždy, co chtěla a podle toho, co bylo ve spisu, Tessie byla pěkný kvítek, ale nechat ji umřít?
Pro Clary nic z toho, co znala, nebylo důležité, viděla, jak Tessiina smrt zlomila spoustu lidí, i ty, u nichž by to neočekávala. Tessiina smrt zasáhla spoustu lidí, lovců, čarodějů, víl, upírů a vlastně kam se ohlédla, někdo pro tessie truchlil.
Ano, zjevně není Tessie psychicky v pořádku natolik, aby vládla, ale na druhou stranu, je jediná, kdo to doopravdy dokáže.
Zabila démona v sobě, zabila samu sebe jenom proto, aby ochránila svět stínů, kolik z těch, kdo rozhodují o osudu jejího těla života či neživota, kolik z nich, by to dokázalo, vzdát se všeho, včetně žití?
Ano, smrt Kevina v Tessie rozdmýchala něco, co nikdo neočekával. Jako následnice trůnu a královna Tessie prošla miliony výcviků, bojových i asertivních, učila se ovládnout a zapudit démona uvnitř samy sebe. Je to těžké cvičení a těžká volba.
Vzdala se pro tuhle skutečnost sebe, lásky, života, rodiny.
Tessie musí žít, Rada ji dluží za její oběť její život.
Tessie musí žít.
Clary vstala, vyběhla ze své pracovny.
KAPITOLA 65
Magnus stál uprostřed místnosti, objímal ještě Aleca, když do místnosti vpadli ostatní lovci a jeden přes druhého něco mumlali.
Do téhle vřavy vběhl Thomas s Isabelle.
Thomas si až nyní všimnul, že Tessie leží na stole.
„Proč maminka spí?“
„Thomasi.“
„Proč maminka leží na té divné posteli, maminka umřela?“
„Thomasi, maminka žije, ale ano, napůl umřela.“
„Co se stalo?“
„Napadl ji démon.“
„Magnusi, probudíš ji?“
„Neboj, Thomasi, slíbil jsem to.“
Magnus se otočil k Tessie, po tváři jí tekla slza. Teď už si byl jist, že žije, jen ji probudit a vrátit do života.
„Simone, budeme potřebovat krev.“
„Tady máš.“
Magnus si vzal od Simona balíček lidské krve lovce. Nebyl to lehký úkol, sehnat tenhle druh krve a i tak není jisté, zda to Tess nepřivodí jen otravu.
Magnus se otočil zpátky s Tessie, všichni ho zvědavě pozorovali. Alec se odklidl stranou, chtěl ji vidět, být ji nablízku, ale pořád se ještě nesrovnal se všemi okolnostmi.
„Kde je amulet?“
„Jaký amulet, magnusi?“
„KDE JE AMULET?“
Magnus byl dost vzteklý a nevrlý, přívěsek, v němž kvěl kousek samotné Tessie, nebyl. Pak se otočil a spatřil jej, ležel na zemi, rozbitý na kousíčky. Co teď?