Cizí krev - Kapitola IX.

Cizí krev - Kapitola IX.

                                                           IX.

Střetli se. Garrett napíchl skřeta, který se snažil zaútočit na Varlyena. Varlyen pálil jeden šíp za druhým a skřeti před ním padali. Trpaslíci rozsekávali nepřátele jednoho po druhém. Krumlor se oháněl palcátem a všechny příchozí útoky blokoval malým šestiúhelníkovým štítem. Ravlen s Udinelonem kosili skřety jako sedlák své obilí. Z temnoty před nimi se vyřítili další skřeti. Skřetů bylo nejméně o dvě třetiny více než jich.
Většina skřetů se Garrettovi s Deanem vyhýbala, někteří se však snažili bránit, když je napadali. Garrett odrážel zbraně nešikovných malých skřetů a bodal a sekal. Chystal se právě seknout skřeta do krku, když jeho ruku něco zastavilo. Za předloktí jej chytil Arniwel. Usmál se a mrštil jím do chodby pod nimi. Garrett tvrdě dopadl na zem. Démon skočil za ním a lehce dopadl na nohy. Garrett se postavil a pevně uchopil Naueron. Zaútočil. Princ Arniwel snadno odrazil jeho útok a odzbrojil ho. „Ubohý Garrette, přece sis nemyslel, že by ses mohl měřit se mnou. S princem Arniwelem.“ vysmíval se démon. „Ty nejsi Arniwel.“ „To víš, že jsem. Jsem všechno, čím kdy mohl být.“ Náhle Arniwela něco srazilo stranou. Byl to Grub. Jeden z jeho kinžálů zůstal zabodnutý do Arniwelových zad. Démon příšerně zařval. „Ty špinavý zrádce vlastní rasy! Za tohle budeš trpět!“  Grub se na něj opět vrhl. Ale pro démona nebyl ani on soupeřem. Arniwel odrazil všechny jeho útoky a odkopl ho stranou. Grub dopadl kousek od lávové řeky. Žár mu popálil kůži na levé ruce. Grub zasyčel a odkulil se dál od lávy, která osvětlovala jeskyni.
Démon se k němu blížil. Tohle nedovolím. Pomyslel si Garrett a rozběhl se k démonovi. Arniwel se právě chystal probodnout skřeta, když do něj Garrett vší silou vrazil. Čepel rozřízla Grubovi stehno. Garrett bil démonického prince do tváře. Ten se nepřestával usmívat. Upustil meč a chytil Garretta za zápěstí. „Zlobivý Garrette. Tohle tě přijde draho.“ Démon udeřil. Zlomil Garrettovi nos. Další rána kolenem do hrudi připravila Garretta o dech. Svalil se k zemi a snažil se popadnout dech. Plazil se od prince dál. „Nejsi bojovník a nikdy jím nebudeš. A i kdybys jím byl, pro mě nikdy nebudeš soupeřem. Jsem princ Arniwel, nejlepší bojovník, co kdy žil.“ Garrettovi se konečně povedlo nadechnout. Postavil se a řekl: „No tak se ukaž.“ Démon se rozesmál. „Jak si přeješ.“ Tři silné údery do žeber poslaly Garretta na kolena. Útok však neustával. Údery pěstí střídaly kopance. Garrett měl dost. Už téměř neměl sílu vstát. Démon se nad ním šklebil radostí. Garrett se naposledy postavil a udeřil vší silou Arniwela do tváře. Démon jen otočil hlavou a odplivl si. „Slabý člověče.“ pronesl a chystal se Garretta znovu zbít. V tom na něj skočil Grub s krvácející nohou. Popadl stále zabodnutý kinžál v elfových zádech a začal jím lomcovat. Démon se ho snažil setřást. Bez úspěchu. Grub se ho držel, jako rodeo jezdec. Garrett popadl kámen vedle něj a udeřil démona do spánku. Ten se zapotácel a Garrett udeřil znovu. „Tu máš!“ vykřikl Garrett a naposledy vší silou udeřil. Démon se skácel k zemi. Grub z něj vytrhl svůj kinžál a chystal se jej podříznout. „Zadrž!“ zvolal elf s lucernou, v jeskyni nad nimi.
Skupina nad nimi pobila většinu skřetů a ti zbývající po prohře svého pána prchli do chodeb okolo. Někteří z elfů a trpaslíků sestoupili dolů k nim. Překvapivě nikdo z nich nezemřel. Několik bylo zraněných, ale všichni žili. „Spoutáme ho a dovedeme ke králi.“ rozhodl elf s lucernou. „A co Emery? Musíme přece pronásledovat ty skřety!“ protestoval Garrett. „Ani já už je teď nemůžu sledovat, člověče.“ řekl Grub. „Rozutekli se všemi chodbami. Jejich smrad teď ucítím čerstvě naprosto všude.“ pokračoval Grub a škrábal na hlavičce Prasáka, který se znovu odněkud objevil na jeho rameni. Garrett nešťastně svěsil hlavu. Emery byl pryč. „Já jdu dál.“ řekl Varlyen. „Neblázni. Už to nemá cenu.“ řekl nešťastný Garrett. „Nauéríel by tu stále byl, kdyby tě nechtěl doprovázet! Zemřel kvůli tobě!“ rozkřikl se Varlyen. „Ticho, Varlyene! Víš, že to není pravda.“ pokáral ho Morlen. „Ale je, Nauéríel by stále žil, kdyby nešel s námi.“ souhlasil s Varlyenem Garrett. „Teď není čas na obviňování. Pojďme pryč z těchto jeskyní.“ rozhodl Krumlor. „Já a mí muži vás doprovodíme zpět do tábora.“ „Děkujeme.“ kývnul na Krumlora Ravlen.
Elfové společně s trpaslíky svázali Arniwela jak pevně jen dokázali. Udinelon naložil prince na svůj velký kulatý štít a společně s dalším elfem jej táhli chodbami zpět.
„Co teď bude s Emerym?“ ptal se Dean. „To netuším. Ale chtěli ho živého. Můžeme jen doufat, že se mu nic nestane.“ odpověděl Garrett kamarádovi. „Rozhodně ale neopustím tento svět, dokud Emeryho nezískáme zpět.“ „Ani já.“ shodli se přátelé.
„Bojoval jsi dobře, skřete. Máš jižní výcvik, že?“ promluvil Krumlor na Gruba. „Máš dobré oko, trpasláku. Ano, cvičili mě Celerenenští vrazi.“ „Ano, slyšel jsem o nich. V jižních zemích velmi populární.“ řekl Krumlor a poplácal skřeta po zádech tak silně až Grub málem zakopl.
Prošli smrdutými jeskyněmi a vrátili se do Šedého lesa. Byla hluboká noc. Démon se probudil. „Á, vidím, že jste mě nezabili. Jak laskavé.“ řekl se zlovolným úsměvem. „Ticho, stvůro!“ poručil mu elf s lucernou. Jak Garrett zjistil. Byl to elfský mág jménem Ereathiol. „Jinak co? Zabiješ mě? O tom pochybuji. Budeš mě mučit? To si také nemyslím. Přece bys neublížil svému princi, nebo ano?“ vysmíval se dál démon v Arniwelově těle. Ereathiol si utrhl kus rukávu a nacpal ho démonovi do pusy jako roubík. „Tak, a bude klid.“ řekl spokojeně.
Nezastavovali se. Vláčeli démona za sebou až na Šedavé pláně. Slunce se právě začínalo zvedat na oblohu, když jim vstříc vylétli gryfí jezdci. Všichni oněměli úlekem, v momentě, kdy spatřili prince Arniwela. Někteří se skoro začali klanět, než si všimli pout a rudých očí.
Hromadně dorazili do tábora. Mnoho elfů opouštělo své stany a i elfové ve výcviku boje a jejich mistři se zastavili. „Princ Arniwel, to je Arniwel.“ šeptali si. Vstříc k nim přicházel, po boku s Trevenielem a Moreathem, Urweniel. „Můj synu!“ zvolal král a téměř se rozplakal. „Stůjte, veličenstvo.“ zastavil jej Treveniel. „To už není váš syn. Démon posedl jeho tělo.“ Král vypadal, že tomu nechce věřit, po chvilce se však vzpamatoval. „A Emery?“ „Nenašli jsme ho. Odvlekli ho a nebylo už možné dál sledovat stopu.“ odpověděl Dean. „Chápu. Velmi mě to rmoutí. Smím-li se zeptat? Jak jste našli prince?“ Před krále předstoupil Ravlen. „To tento démon v těle našeho prince vedl skřety. On stál za vším.“ „A co tenhle skřet?“ ptal se Moreath a ukázal na Gruba. „To je zvěd lorda Brylona. Pomohl nám v pátrání.“ Moreath si odplivl. „Špína. Snažíte se snad zostudit celou naši rasu, tím, že se pachtujete s tímhle?“ Grub se zaksichtil. „Právě díky němu jsme našli Arniwela a díky němu jsme ho také porazili. Tady Grubovi, vděčím za svůj život.“ vložil se do rozhovoru Garrett. „Pff, žádný skřet by Arniwela čestně nikdy neporazil.“ řekl pohrdavě Moreath. Přešel k démonovi a prohlédl ho. „To jsem si mohl myslet. Bodnutí do zad. Pro skřeta typické.“ „Ale to svoje princátko máš tady.“ řekl mu na to Grub. Moreath sáhl po meči. „Dost!“ křikl král. „Moreathe, odejdi!“ „Co?“ „Odejdi a hned!“ Moreath nasupeně odkráčel. „Děkuji ti, skřete za záchranu Garretta a veškerou tvoji další pomoc.“ poděkoval Urweniel. Grub se mírně poklonil. „A děkuji i vám trpasličí přátelé. Krumlore, rád vidím, že stále pronásleduješ skřety ve vašich starověkých chodbách.“ „Je to má práce.“ odpověděl Krumlor.
Treveniel zatím zkoumal démona. „Musíme ho odvést do Leveniany. Na zapuzení tohoto démona bude třeba velké moci.“ Král Urweniel pokýval hlavou a rozkázal: „Sežeňte generála Irthielena!“
Garrett seděl a vyčkával příchodu Irthielena. Urweniel mu předal prozatímní velení armády a přišel za sedícím Garrettem. „Chtěl bych tě o něco požádat.“ „O co jde?“ „Doufám, že nás ty a Dean doprovodíte zpět do Leveniany. Treveniel měl sny. Ví více o vašich osudech. Bude třeba mnohé probrat. Všichni pojedeme na koních. Je to uspěchaná doba, ale spěch je to jediné, co nám teď zbývá.“ „Samozřejmě, králi. Stejně s Deanem musíme nejprve nalézt Emeryho.“ „Upřímně doufám, že se vám to jednou podaří. Šance jsou však mizivé. To jistě víš?“ „Vím, ale nevzdáme to.“ „Chápu. Zatím si běžte trochu odpočinout. Byl to pro vás náročný den a noc.“ Garrett pokýval hlavou a král odkráčel za Trevenielem a společně s dalšími odvedli prince Arniwela z dohledu přihlížejících.
„Budu o tom muset podat zprávu.“ řekl Grub stojící za Garrettem. Garrett si ho ani nevšiml. „Dobře a děkuji za záchranu života.“ „To nestálo za řeč. Taky jsi mě zachránil. Můžu se navíc teď chlubit porážkou démonického prince Arniwela. Po zabijákovi jako já bude o to větší poptávka. Těch peněz.“ zasnil se Grub. „Kdy půjdeš?“ „No, vlastně jsem už Prasáka s psaním poslal. Jestli se stihne vrátit, rád bych se šel podívat do Leveniany s váma. To bude teprve podívaná. Grub, skřet, kterej porazil prince Arniwela a jediný skřet, kterej se kdy podíval do hlavního města špidlouchů. Budu podělaná legenda.“ odpověděl stále zasněný Grub. „Myslíš, že ti dovolí jít s námi?“ „Když se přimluvíš ty. Nevím proč, ale chci vědět víc. Ten démon tě znal jménem. Cizí krev. To řekl, než tě oslovil a nesnažil se tě zabít. Špidlouchové tě zvou do svého města a chtějí ti vyprávět o tvém osudu. Proč cizí krev a proč jsi ty a tvůj kamarád pro špidlouchy tak důležitý?“ Garrett se usmál. „To se těžko vysvětluje.“ Grub se posadil vedle něj. „Zkus to.“ A tak mu Garrett vše ve zkratce řekl. „To je prasárna. Šílenější příběh jsem v životě neslyšel a to jsem slyšel o děvce, která si vzala krále a dál se nechala prznit chudáky.“ smál se Grub. „Jo, to mi povídej.“ pokýval hlavou Garrett.
Později se Garrett a Dean šli společně najíst a umýt. Posléze jim Morlen pomohl najít volné postele a přátelé za krátko usnuli. Nespali však příliš dlouho. Po probuzení se Garrett cítil unavenější, než před spánkem. Slunce bylo vysoko na nebi, když je Morlen přišel vzbudit. „Vše je připraveno, vyrážíme.“
Na cestu do Leveniany se připravilo několik elfů, mezi nimiž byli král Urweniel Rozvážný, Treveniel Moudrý, Moreath Arthiel, Varlyen, Ereathiol a Morlen. Ostatní už Garrett nepoznával. „Ravlen a Udinelon zůstávají. Král rozhodl, že se zúčastní případných bojů. Samozřejmě na Udinelonovo naléhání.“ informoval Garretta s Deanem Morlen. Společně s elfy tu byl i Krumlor. Ostatní trpaslíci už byli pryč. Démon Arniwel byl zavřený a spoutaný v pojízdném vězení. Král a Moreath sedlali jako jediný dva gryfy. Urwenielův gryf byl velký a bílý s jediným zlatým pramenem srsti na hlavě. Měl béžový zobák a zlaté oči. Majestátní zvíře se svojí velikostí však nemohlo rovnat druhému gryfovi. Moreathův gryf byl obřích rozměrů. Gryf byl celý černý včetně zobáku, očí i drápů. Zvíře působilo divokým a nebezpečným dojmem. Jsou si tak podobní. Pomyslel si Garrett o Moreathovi a jeho gryfímu společníkovi.
Vedle nich seděl na Drunielském jelenovi Treveniel. Obrovský jelen vypadal vedle dvou gryfů jako poník vedle koní. Všichni ostatní seděli na bílých elfských koních. Krumlor seděl společně s Morlenem.
„Garrette!“ zvolal král. „Pojď sem prosím na moment.“ Garrett přišel ke králi a zeptal se: „Ano, Vaše výsosti?“ „Ten skřet, Grub. Prý jsi mu řekl, že může jít s námi.“ Moreath probodával Garretta pohledem, když k němu Urweniel mluvil. „No, víte.“ začal Garrett. Nevěděl, co má říct. „Mluvili jsme o tom a byl to právě on, kdo porazil Arniwela.“ „Za tvé pomoci, jak jsem slyšel.“ „Byla to spolupráce.“ Moreath si odfrkl. Král jej nevnímal a řekl: „Dobrá. Nechám ho jet s námi, ale pojede s tebou na koni a ty ho budeš po celý váš pobyt v Levenianě hlídat. Jeho případné zločiny padnou i na tvoji hlavu.“ Garrett pokýval a zamířil ke koni, který mu byl připraven. Zpoza koně vykoukl Grub a zazubil se. „Proč jsi králi řekl, že jsem ti slíbil, že můžeš jet s námi?“ ptal se rozčileně Garrett. „Protože to tak bylo snazší.“ odpověděl Grub a uchehtl se. Na rameno mu vyběhl Prasák. „To už se ten prcek stihl vrátit zpět?“ podivil se Garrett. „Samozřejmě. Je to Vanaranský potkan. Svojí rychlostí se vyrovná i těm nejrychlejším koním a já ho krmím jen tím nejlepším vepřovým masem. Lepšího potkana není.“ řekl Grub a šklebil se na potkana. „Na koni jedeme spolu.“ „Já vím, už jsem se s ním spřátelil. Nejdřív jsem mu vadil, ale u Celerenenskejch zabijáků mě učili i tomu, jak se rychle spřátelit se zvěří. Užitečná schopnost. Tak jsem i potkal Prasáka. Jednou mě chytili při krádeži. Už je to dávno, ale tenkrát Prasák přehryzal má pouta a od té doby jsme nerozlučná dvojka.“  Grub poškrábal Prasáka po zádech. Zvíře při škrábání přivíralo svoje malá hnědá očka. Byl to poměrně velký potkan s bílým bříškem, šedou hlavičkou a šedivou skvrnou na zádech.
Usadili se společně na koni. Garrett vpředu a Grub vzadu. Celá družina se vydala na cestu. Jeli rychle a téměř se nezastavovali. Až když byla hluboká noc, se utábořili.
Varlyen seděl mlčky na okraji jejich tábora. „Měl bych ti vrátit meč.“ vyrušil jej Garrett. Garrett podával Naueron sedícímu Varlyenovi. „To bys měl.“ Varlyen si povzdechl. „Ale vím, že budeš po Emerym pátrat dále, a do té doby s tebou budu já i Naueron. Vrátíš mi ho, až nastane ta správná chvíle. Treveniel mi pověděl, že tě čeká ještě mnoho bojů a já věřím, že s tebou dosáhnu své pomsty.“ „Dobře, doufám, že pomsty dosáhneme oba. Nauéríel byl“ „Nemluv o něm! Nechci na to myslet.“ „Dobrá, promiň mi.“ Garrett se chystal odejít. „Garrette. Vím, že smrt mého není tvá chyba, jen potřebuji pomstu. Musíme zabít to, co vede skřety. Musíme zabít Horblara.“

 

Autor Gargak, 17.02.2022
Přečteno 83x
Tipy 3
Poslední tipující: Pasty, mkinka
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Napínavé. Četla jsem a opravdu jsem měla o hrdiny strach. Posedlý princ to bude velmi složité ho napravit zpět.

19.02.2022 21:11:50 | mkinka

Děkuji, má pravidelná čtenářko. :)

19.02.2022 23:56:17 | Gargak

Rádo se stalo a přeji pěkný den.

20.02.2022 12:16:02 | mkinka

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí