Cizí krev - Kapitola XIV.

Cizí krev - Kapitola XIV.

Anotace: Kapitola XIV. a aktualizovaná mapa Tsechiane.

Sbírka: Cizí krev

                                                         XIV.

Vypadalo to na poslední noc strávenou v Drunielském lese. Garrett a ostatní překročili ten den řeku a pomalu, ale jistě se blížili k severní hranici lesa. „Povídám ti už po několikáté, skřete. U nás pečeme to nejlepší maso a vaříme to nejlepší pivo, tak mi tu nevykládej, že v jížních zemích mají lepší. Už mě to sere!“ rozčiloval se Krumlor. „Trpasláku, já vochutnal jídlo a chlast ze všech známejch koutů světa. A říkám ti, že Lamzenský kuchařky vařijou nejlíp. A ten chlast by položil i takovýho tlusťocha, jako seš ty.“ „Tlusťocha?! To jsou všechno svaly! Ty vůbec nevíš, jak má správný chlap vypadat, ty seschlý otrapo!“ Grub s Krumlorem se takto dohadovali hned první den po opuštění Leveniany. Grub se neustále ksichtil a Krumlor takřka nepřestával rudnout v obličeji.
„Dost už vy dva nebo mi z vás praskne hlava.“ vložil se do sporu Morlen. Grub se zašklebil a řekl: „On ten svůj velkej opuchlej rypák ani pořádně nevystrčil z jeskyní a dohaduje se tu jako stará prodavačka ryb.“ „Nevšímej si mýho nosu, skřete! Abys věděl, mám krásný velký trpasličí nos. Další velký důkaz mýho mužství. A těch velkých důkazů mám víc.“ zachechtal se Krumlor a pokračoval: „Von, takový nos je u nás trpaslíků znamením krásy.“ Grub si odfrkl a Morlen si povzdechl a zakroutil hlavou.
Garrett s Varlyenem tiše seděli u ohně a poslouchali hašteřící se dvojici. „Jestli to takhle půjde dál, budou o naší nesourodé skupince, vědět dávno předtím, než někam dorazíme.“ řekl potichu Varlyen Garrettovi. Ten se jen pousmál a pokýval hlavou.
Krumlor si pro sebe něco bručel, a pak se otočil k Morlenovi. „Příště mi ještě řekne, jak maj vypadat správný ženský.“ Grub se toho okamžitě chytil. „Klidně, jestli to nevíš, trpasláku.“ Krumlor jako by se zasnil. „Ó ano, ženský. Krev a mlíko. Plné tvary. Ne jako ty elfské a lidské vychrtliny. Ženská má být pořádná. Naše ženské mají cecky, že by z nich nakrmily půlku lidský vesnice, možná i celou. Taková slast, laskat je.“ To Grub nevydržel a začal se chechtat. „Čemu se křeníš, ty skřetská holoto?!“ „Tvýmu výrazu. Dej pozor, aby ses moc nevzrušil, trpasláku.“ odpověděl Grub a naznačil neslušné gesto. Krumlor zrudnul ještě víc, pokud to vůbec bylo možné. Než však stačil něco říct, předběhl ho Morlen. „Prosím, už ticho, vy dva. Zkuste, prosím, oba alespoň na chvíli mlčet.“ Grub a Krumlor po sobě střelili pohledy, ale zůstali potichu.
Naštěstí pro Morlena, se zbytek večera nesl v klidném duchu. Grub si občas odfrknul kvůli něčemu, co pronesl Krumlor a ten ho za to vždy probodl pohledem, ale hádat už se znovu nezačali. Vyprávěli si příběhy dlouho do noci a Garrett se Grubovi pomalu přestával divit. Krumlor mluvil skoro pořád. Ten trpaslík prakticky nedokázal udržet pusu zavřenou. Až Morlen musel Krumlora umlčet a rozhodnout, že se jde spát.
Asi hodinu po snídani, stromy okolo začaly značně řídnout. Netrvalo dlouho a Morlen vyvedl skupinku z lesa na sluncem zalitou louku. „A zase si připadám jako nahý.“ pronesl, když na louku vstoupil. „Ale cesta nám teď bude ubíhat rychleji, když se nebudeme proplétat mezi stromy.“ podotkl Garrett. „To ano. Zamíříme na severovýchod přes Robénská pole. Budeme se držet mimo cesty, abychom na sebe zbytečně nepoutaly pozornost. Skály u Šedavých plání budou jen pár mil na jih od nás. Překročíme most přes řeku Kinah a v nejbližší vsi doplníme zásoby. Potom už to nebude daleko k Dinelskému průsmyku, kde nenarazíme na živou duši.“ „Přes Robénský pole to budeš ještě štřeka, Morlene. Co řekneme, když někoho potkáme?“ ptal se Krumlor. „Nemyslím, že se na nás bude někdo na něco vyptávat.“ odpověděl za Morlena Garrett. „Cha! To neznáš potulný vobchodníky. To jsou hrozný držky.“ zasmál se Krumlor. „Neříkej mi, že je někdo užvaněnější než ty.“ řekl Grub škrábající právě Prasáka na hlavičce. „Taky neříkám.“ zasmál se znovu Krumlor. „Ale jsou zvědavější než šakaly blízko mršiny.“ „Když na někoho takového narazíme, necháte mluvit mě.“ rozhodl Morlen. „No tak, Morlene, znáš mě už léta. Víš, že já bych nás vykecal ze všeho.“ „Krumlore, s tou tvojí pusou, bys nám způsobil akorát problémy. Moc dobře si pamatuji, co všechno jsme zažili, a právě proto necháš mluvit mě.“ Krumlor se zachechtal. „Hrom, aby tě. No dobrá, příteli.“
Morlen šel v čele skupiny spolu s Garrettem a drželi se dál od cest, tak, jak plánovali. „Odkud vlastně znáš Krumlora?“ zeptal se potichu Garrett, aby jej neslyšel Krumlor. Příběh by si raději vyslechl od Morlena.
„Býval jsem potulným léčitelem. Toulal jsem se po zemi a léčil, jak zranění z bitev, tak neduhy prostých lidí. Jednou jsem dorazil do vesnice poblíž trpasličího království. Léčil jsem tehdy ženu, která měla problémy s početím. Trávil jsem poslední noc v místním hostinci, když tam dorazil Krumlor se svými kumpány. Už tenkrát ho bylo všude plno. Nahlas se chlubil svými zdary. Vítězstvími v arénách a na bitevních polích, stejně jako jeho velkolepými úspěchy v ložnicích trpasličích žen i těch lidských. O několik stříbrných lehčí a mnoho litrů těžší si všiml mě. Seděl jsem v koutě a snažil se dojíst svoji večeři. Opilý si začal utahovat z mé bezmasé porce. Nevšímal jsem si ho a to ho naneštěstí dovedlo až mému stolu. Za svůj dlouhý život jsem poznal už spoustu tlučhubů, ale Krumlorovi se nemohl nikdo rovnat. Když jsem ho nadále ignoroval. Nalil mi pivo do salátu. Aby mi ho prý ochutil. Nezbývalo ho už mnoho, a tak jsem se rozhodl to neřešit. Bylo by nemoudré začít boj s pěticí trpaslíků a bylo znát, že se všichni v boji více než vyznají.
Tak jako já ovšem nesmýšleli všichni. Bratr ženy, kterou jsem léčil, to už nevydržel a praštil Krumlora židlí. Strhla se rvačka. Někdo tenkrát vytáhl nůž a bodl jednoho z trpaslíků pod žebra. Tomu trpaslíkovi jsem zachránil život. Následujícího dne jsem ke své smůle zjistil, že Krumlor a jeho banda vyrážejí stejným směrem jako já. Krumlor se nedal odbýt a za záchranu svého přítele mi nabídl ochranu po celou naši společnou cestu. Slíbil mi i zaplacení mé zničené večeře, mimochodem, ty peníze mi dluží do teď. Celé mi to však připadalo jenom jako záminka k tomu, abych musel nadále poslouchat ty jeho nechutné příběhy. Po cestě jsem si ovšem uvědomil, že Krumlor má dobré srdce. Narazili jsme tenkrát na vypálený statek. Trpaslíci s Krumlorovým velením pomáhali všem přeživším. Zjistili jsme, že to má na svědomí loupeživá banda hrdlořezů, která řádila v okolí. Vystopovali jsme je a několik jich pobili, zbylé jsme dovedli do nejbližší vesnice, aby čelili spravedlnosti. Po společném cestování a boji jsme se spřátelili. Ano, já vím. K neuvěření. No a za ta dlouhá léta jsme se potkali, ať už úmyslně nebo náhodu, ještě několikrát.“ zakončil povídání Morlen. „Ještě jsi mu měl říct o tom, jak jsme tě vzali do bordelu. Od té doby se u nás říká rčení: Zamlklý jako elf v bordelu.“ doplnil vyprávění Krumlor a začal se chechtat. Bylo až s podivem, že dokázal poslouchat historku a mlčet u toho. Garrett se zasmál a Morlen si povzdechl. „Upřímně, Krumlore, překvapujeme mě, že jsi mu do vyprávění nezasahoval.“ „Slyšel jsem až konec.“ zasmál se Krumlor a poplácal Garretta po zádech.
„Je zajímavé sledovat nájemného zabijáka, který se tak pečlivě stará o svého mazlíčka.“ Grub právě nechával běhat Prasáka po svých shrbených ramenech a krmil ho kousky sušeného vepřového, když na něj Varlyen promluvil. „To, že zabíjím pro peníze, neznamená, že nemám city, špidlouchu. Je dobrý mět někoho, kdo tě nezradí.“ „V tom s tebou nemohu nesouhlasit. Jen je to zvláštní. A asi i díky za pomoc v těch jeskyních.“ Grub vzhlédl a kývnul. „Slyšel jsem, že při útoku zhebnul tvůj bratr. Doufám, že za to, těch špinavejch jeskynních smradlavců pobiješ co nejvíc.“ „Mým cílem je Horblar.“ „Nemalý cíl, špidlouchu.“ zazubil se Grub. „Ten kámen nám v tom pomůže.“ „Jo, doufej, že ten šutrák k něčemu bude.“
Prasák nasál čumáčkem vzduch. Začichal znovu, a pak se rozběhl pryč. „Hééj, Prasáku, kam běžíš?“ křičel Grub a běžel za ním.
Na mýtině asi půl míle od cesty, právě tábořil potulný obchodník. Vůz poblíž byl naložený zbožím všeho druhu. Kobylka se pásla kousek od vozu a u ohně seděli tři muži. Malý zakulacený muž a dva větší a mohutní. Oba větší muži okamžitě vyskočili na nohy a tasili své palice, když uviděli k nim běžícího skřeta. Grub se zastavil kus od nich. „Táhni odtud, špíno!“ vykřikl jeden z mužů. „Klídek, chátro, zaběhl se mi můj potkan.“ Muži se netrpělivě ošili. Grubův pokus o uklidnění na ně měl spíš opačný účinek. „Říkám, zmiz!“ „Až najdu …Támhle jsi!“ povšiml si Grub Prasáka, který právě vylézal z obchodníkova vozu, a vydal se za ním. „Kam si myslíš, že jdeš, ty špíno?!“ zahučel jeden z mužů. Malý obchodník se mezitím orosil potem. V tom se však na mýtinu vyřítil Garrett a ostatní.
Dva mohutní muži znervózněli a nevěděli na koho si dávat větší pozor. Jestli na samotného skřeta nebo podivnou skupinku složenou ze dvou elfů, člověka a trpaslíka. „Kdo k čertu jste?!“ tázal se nevrle jeden z mužů. „Nechceme působit problémy. Jmenuji se Morlen, ten skřet patří k nám. Zaběhl se mu potkan.“ „Skřet společně s elfy a trpaslíkem, utahuješ si ze mě?!“ ptal se nevěřícně vyšší ze dvou mohutných mužů. „Je něco jako naše stěně.“ zachechtal se Krumlor. Grub po něm střelil nenávistným pohledem a vzal si Prasáka z vozu. Prasák si v pracičkách odnášel, pro něj, až příliš velký kus čerstvého vepřového masa. „Co to neseš?!“ okřikl ho jeden z dvojice s palicemi. Grub ukázal Prasáka.
„No to mě podržte! On si vážně šel pro svoji krysu.“ začal se smát potem orosený obchodník. „Vy dva, pitomci, zastrčte ty zbraně. Ta jejich skupina vypadá, že by vás stejně zašlapala do země.“ rozkázal obchodník dvěma svým strážcům. „Jmenuji se Koptan. Jsem hokynář. Cestuji za obchodem k jezeru Kinahen. Připojte se, prosím, k našemu malému ohni. Mohu nabídnout doplnění zásob?“ představil se obchodník a rychle se snažil uskutečnit obchod. „Děkujeme za laskavou nabídku, ale my cestujeme více na východ.“ vysvětloval Morlen. „A kampak má taková zvláštní skupinka jako ta vaše namířeno, smím-li být tak smělý a zeptat se?“ „Neodkladné záležitosti.“ snažil se Morlen vyhnout přímé odpovědi. „Snad se netýká toho vašeho štěněte.“ vyhrkl jeden ze strážců a začal se i s druhým hlasitě smát. Grub se zamračil a řekl: „Jen počkej, trpasláku.“
„Přátelé, určitě máte k vyprávění zajímavý příběh. Prosím, poseďte s námi chvíli u ohně. Třeba si po chvilce odpočinku uvědomíte, že přece jen potřebujete něco nakoupit.“ řekl s až příliš přívětivým úsměvem Koptan. „A to já si rád chvíli posedím a dám odpočinout svejm nožiskám.“ pronesl Krumlor a vyrazil k ohni, kde se pohodlně usadil do trávy. Morlen v reakci jen protočil očima a šel se posadit vedle něj.
Za krátko seděli všichni u ohně. Oba strážci se mračili na Gruba a netrpělivě se ošívali. Ten si jich vůbec nevšímal a hrál si s Prasákem. „A jak se ta vaše nesourodá skupina vůbec dala dohromady? Kdybyste neměli zbraně, myslel bych si, že jste komedianti s opravdovým skřetem.“ vyzvídal hokynář. „Dá se říct, že to i jsme. Předvádíme bojové scénky.“ zalhal Garrett. Morlen se na něj nesouhlasně podíval. Na Koptanovi bylo vidět, že tomu ani za mák nevěří. „Už jsem pár herců viděl, ale žádní z nich nebyli tak kvalitně vyzbrojeni.“ řekl Koptan a podezřívavě si prohlížel Garretta. „Můj mladý přítel jen vtipkoval. Víš, Koptane, já jsem potulný léčitel. Možná jsi o mně slyšel. A stejně jako ty, potřebuji nějakou tu stráž. V těchto dobách je dobré mít po svém boku zkušené ochránce.“ vymyslel rychle novou lež Morlen. A zdálo se, že tomu Koptan uvěřil více. „A co ten skřet?“ „Ten je tupej jak hovno. Špatně rozumí, a tak pracuje jenom za třetinu toho, co my vostatní.“ odpověděl Krumlor na Koptanovu otázku a hlasitě se zasmál. Jeho odpověď pobavila i obchodníka s jeho dvěma strážci. Garrett se podíval na Gruba a viděl, jak svírá ruce v pěst. Zuřil, ale vydržel mlčet. Tohle nedopadne dobře. Pomyslel si Garrett.
Brzy se Morlenovi podařilo svést téma hovoru jinam a atmosféra se značně uvolnila. Krumlor od obchodníka dokonce zakoupil i nějaké to zboží. Krásnou zdobenou fajfku, kvalitní tabák a něco sušeného masa. „Už je to zatraceně dlouho, co jsem viděl tak hezkou fajku. Kvalitní práce.“ pochvaloval si Krumlor. „Jsem rád, že se ti líbí.“ reagoval Koptan s úsměvem a počítal si obdržené peníze. „Rád jsem s tebou obchodoval, Krumlore. Jsi správný chlapík. Obavám se však, že my budeme muset vyrazit na cestu. Chtěl bych být ve vesnicích poblíž trpasličího království, co možná nejdříve.“ „Chápeme a děkujeme za pozvání k ohni.“ děkoval Morlen. „Jo, už abysme tam byli. Tam si snad Anderelové netroufnou.“ řekl jeden ze strážců. „Anderelové?“ ptal se Morlen. „Jo, ty hajzlové si prý troufají stále více na západ. Slyšeli jsme, že už vyplenili některé statky a dokonce i vsi poblíž řeky.“ povídal dál strážce. „Budu rád až budu mezi více lidmi. No přece, jak se říká: V jednotě je síla. No ne?.“ dopověděl a sbalil si zbytek svých věcí.
Za okamžik už se obchodník se svým vozem, taženým kobylkou, blížil zpět k cestě. Z dálky skupině ještě zamával a brzy i se strážci zmizel z dohledu.
„Anderelští skřeti takhle daleko na západu, to nevěstí nic dobrýho.“ „To vskutku ne, Krumlore.“ souhlasil Morlen. „Snad si už dál netroufnou.“ zadoufal Varlyen. „Doufejme. Je na čase, abychom také vyrazili. Už tak jsme se zbytečně dlouho zdrželi.“ řekl Morlen a zamračil se na Krumlora. „No coo? Aspoň víme o Anderelech, nebo ne?“
Co nevidět Garrett, Morlen a ostatní opět putovali přes pole dál na severovýchod. Měli štěstí. Do večera už na nikoho dál nenarazili. V noci pak usedli k ohni a vše bylo jako předešlou noc. Krumlor se dohadoval s Grubem. Už po cestě několikrát víc než jasně naznačil, že nebýt Grubova potkana, na nikoho by nenarazili. Morlen se dvojici znovu snažil klidnit, ale jeho snahy přicházely vniveč.
Garrett a Varlyen spolu rozprávěli stranou od ostatních. „Mám obavy, Garrette. Co když o nás Anderelští skřeti nějakým způsobem vědí? Co když jsou tu proto, aby nás zastavili?“ Garrett se pousmál a řekl: „Zastavili jsme démona v princově těle a nejméně padesátku skřetů, která ho doprovázela. Zvládneme i je. Najdeme gnómy a získáme ten kámen k poražení Horblara. Neboj, Varlyene, nezastaví nás.“ Varlyen se usmál. „Díky, že tomu věříš, Garrette. Dobrou noc.“ Varlyen vstal, a šel si lehnout na své přichystané místo.
Tu noc se, Garrettovi neusínalo snadno. Ačkoliv se snažil působit sebevědomě, vůbec se tak necítil. Naposledy jsme měli štěstí, že po našem boku bojovala spousta výjimečných válečníků. Teď jsme sami. Pokud narazíme na Anderelské skřety, bude to možná konec výpravy za kamenem. Tímto se Garrett zabýval, než upadl do neklidného spánku.

Garrett právě dorazil. Nauéríel již čekal na cvičišti. Na kmeni kus od cvičiště seděli Dean, Emery a Varlyen společně s Tervuniel. Garrett svíral v ruce Naueron. Pohlédl na Nauéríela. Byl zmaten. Nevěděl proč, ale byl. „Na co čekáš? Nebo se mnou nedokážeš udržet krok ani s mým vlastním mečem?“ ptal se Nauéríel. „Já…“ Garrett nevěděl co říct. „Bojuj!“ vykřikl Nauéríel a zaútočil.
Točili se spolu ve zdánlivě smrtelném tanci. Meče sebou kmitaly jako blesky na obloze a každý jejich střet zněl jako hrom samotný. Bouře svištících čepelí jakoby nikdy nekončila. Garrett takhle ještě nikdy nebojoval. Ruce ho nebolely a hravě vykryl každý Nauéríelův útok. Zdálo se to nekonečné.
Náhle Garrett Nauéríela srazil. Stál nad ním. Zvítězil. Ale něco nebylo v pořádku. Nauéríelovi trčel z prsou černý šíp. „Ten meč si zasloužíš, uvidíš.“ pověděl s úsměvem na rtech Nauéríel. Vstal a jakoby nedbal šípu v prsou. „Nauéríeli, ten šíp…“ Nauéríel se zahleděl na šíp v hrudi, a teprve teď si jej všiml. Usmál se a řekl: „ To bude v pořádku. Nic to není.“ „Má pravdu.“ řekl přicházející Emery. „Tohle bude horší.“ Emery vyškubl Garrettovi meč z rukou a probodl jím Nauéríela. Tervuniel hrůzou zaječela. Varlyen běžel k bratrovi. Dean zůstal sedět a se sklopenou hlavou smutně hleděl do země. Garrett se na nic nezmohl. Jen s hrůzou a strachem v očích sledoval scénu před sebou. „Všichni jsme ztraceni! Všichni! A ty, konec nijak nezastavíš!“ křičel šíleně se smějící Emery.

Celý zpocený a vyděšený se Garrett probudil. Ztěžka oddechoval. Byla ještě hluboká noc a všichni kromě Gruba spali. „Co děláš vzhůru?“ ptal se Grub. „Divoké sny.“ odpověděl Garrett. „Morlen ti svěřil stráž? Myslel jsem, že Krumlor nesouhlasil s tím, abys nás ve spánku hlídal.“ Grub se uchechtl. „Jo, je lepší, když ten trpaslák neví, že se na stráži s Morlenem střídám. Hlavně jsem Morlena přesvědčil. On samotnej byl dost utahanej a nechal se tak snáz umluvit.“ „Copak ty v noci rád hlídáš?“ ptal se Garrett. Grub se zaksichtil. „To ani ne, klidně už mě můžeš vystřídat, když seš stejně vzhůru.“ Grub nečekal na souhlas a šel si hned lehnout. Garrettovi to nevadilo, stejně už neměl na spánek ani pomyšlení.
„Zabiju tě!“ To první slyšel Garrett poté, co si ráno odskočil vykonat potřebu a vracel se k jejich malému táboru. „Ten zelenej zmetek mi nachcal na štít!“ rozčiloval se Krumlor a s palcátem v ruce mířil ke Grubovi. Grub se chechtal a mezi nádechy se ptal: „ A jak … víš, že jsem… to byl já?“ „A kdo jinej, ty sračko?!“ „To máš za to štěně a blbej jak hovno.“ odpověděl Grub a vyplázl na Krumlora jazyk. „Zpřelámu ti haksny, ty skřetská špíno!“  Varlyen scénu jen udiveně sledoval a Morlen se snažil Krumlora konejšivým hlasem uklidnit. Krumlor ho však odstrčil stranou a rázoval si to dál přímo na Gruba. „Už dost!“ vykřikl Garrett a zastoupil Krumlorovi cestu. Ten se po něm zle podíval. „Oba dva se celé dny jen škorpíte. Vykašlete se už na to! Krumlore, jestli ti vadí, že je s námi Grub, nemusíš nás doprovázet.“ Grub se na trpaslíka zašklebil, ale Garrett si toho všiml. „A ty! Pokud tobě vadí, že s námi jde Krumlor, můžeš se klidně vrátit zpátky za lordem Brylonem.“ Krumlor se zachechtal a řekl: „No a co byste bez nás dvou potom dělali? Jsme vaše největší síla a to nemluvím vo tom, že bez nás byste se unudili k posrání. Viď, skřete?“ „Nějak bychom si už poradili.“ řekl s úsměvem Morlen a pokračoval: „ Ale Garrett má pravdu. Už to opravdu stačilo. Krumlore, běž si očistit štít a ty ho Grube raději už dnes nijak neprovokuj.“ „To on si začal.“ zamumlal Grub. „Přísahám, že už tě v noci nikdy nenechám hlídat.“ pověděl mu se zamračením a nepatrným úsměvem Morlen.
Následující dny ubíhaly až neuvěřitelně poklidně. Brzy se družina musela vydat po cestě, aby mohli překročit řeku Kinah po mostě a nemuseli se někde brodit. Narazili tak na několik pocestných, kteří na ně vrhali zlostné a podezřívavé pohledy nebo zírali s otevřenými ústy.
Na cestě spolu mluvili raději jen málo. Předchozích dní, mezi poli, spolu většina radostně rozprávěla. Jen Grub a Krumlor spolu nemluvili, ale jinak každý, mluvil s každým. Garrett střídavě poslouchal neslušné Krumlorovi příběhy a neuvěřitelné historky z Grubova života nájemného zabijáka. Poklidné hovory pak vedl s Morlenem a povzbudivé s Varlyenem. Grub si zase často povídal Varlyenem kdoví o čem nebo probíral jedy a léčitelství s Morlenem. A Krumlor byl dál sám sebou a téměř nikdy nemlčel a bavil nebo obtěžoval všechny svým vychloubáním a povídačkami, které by všechny za jeden život nestihl poslechnout ani elf. Vlastně se na tak nesourodou skupinu všichni docela spřátelili. S výjimkou Gruba s Krumlorem.
Mezi pocestnými však raději všichni většinou mlčeli. Pouze Krumlora bylo neustále slyšet. A tak se náhle tichá cesta jakoby protáhla. Brzy však dorazili k mostu a několik mil za ním byla vesnice ležící nejblíže k Dinelskému průsmyku.



Autor Gargak, 18.03.2022
Přečteno 85x
Tipy 3
Poslední tipující: Pasty, mkinka
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Krásně jsem se začetla.

18.03.2022 21:01:26 | mkinka

To mě těší :)

18.03.2022 21:03:49 | Gargak

Rádo se stalo.

18.03.2022 21:15:16 | mkinka

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí