The chosen one 7

Anotace: Omlouvám se, tento díl měl být ve středu, ale ztratila jsem mobil. Příští díl bude normálně v neděli

V parku, kde jsme se s ní měli sejít, mě Kri dovedl ke skále, která stála asi uprostřed parku a zamával na modrookou sexy blondýnu, která stála opodál. Tahle kráska že je ona? Najednou jsem o sobě začala pochybovat. 

Když si ho dívka všimla, přiběhla k nám a OBJALA HO!!! Jen tak, bez zábran!!! V tu chvíli mi došlo, že je něco v nepořádku. Kri se na ní usmál tím svým kouzelným úsměvem. "Shannon, tohle je Adry, má kamarádka." Usmál se i na mě, ale ne tak, jako na ni. "Adry, tohle je Shannon, moje holka." 

Zatmělo se mi před očima a jen stěží jsem dokázala udržet křečovitý úsměv. "Potkal jsem ji asi dva týdny před tebou. Byl jsem na diskotéce s kamarády. Tam jsme se potkalia tam jsem se do ní zamiloval" řekl a věnoval Shannon oslnivý úsměv. Úsměv mu oplatila a natáhla ke mně ruku k potřesení. Jako omámená jsem ji přijala. "Čus, jak jsi slyšela, jsem Shannon a věřím, že budeme skvělé kamarádky" usmála se na mě a dlouze Kriho políbila. Ta to snad dělá schválně. "Jsi v pohodě?" zeptal se Kri. "Udělalo se mi špatně... asi půjdu domů" řekla jsem a usmála jsem se. "Nemáme jít s tebou? Kdybys náhodou omdlela, nebo něco?" zeptala se prozměnu Shannon. 

Ne díky. Nehodlám neustále poslouchat mlaskání a sladký řečičky. "Ne, díky, to bude dobrý" řekla jsem chvatně, otočila jsem se na podpatku a odkráčela jsem. Kri za mnou ještě něco volal, ale neposlouchala jsem ho. Kráčela jsem dál po cestě a doufala, že se odtamtud rychle dostanu. Když jsem se po několikaminutové chůzi dostala z parku, překvapení a šok se změnili v hněv. To není fér! Proč alespoň jednou, jednou jedinkrát jsem nemohla mít co jsem chtěla?!? Každý den poslední rok a půl mě pořád bolí hrudník, nemám taťku ani kamarády. Proč nemohlo vyjít alespoň tohle?!? Po tváři mi stekla slza. Chtělo se mi řvát a zároveň brečet. Šla jsem rychlým krokem domů. Možná mi pomůže mamka. 

Došla jsem domů, ale mamka byla pryč. 

Skvělé. Zalezla jsem do své postele a schovahlavu do polštáře. Po nějaké době breku a litování se mě napadla děsivá myšlenka. Poslední měsíc jsem nemyslela na nic jiného, než na Kriho. Teď už mi došlo, proč měl Kri tak málo času. Myslela jsem si, že je často s kamarády. Proč mi o ní nic neřekl? Možná bych pak zabránila tomu, abych se do něj zamilovala. Ale hlavně, co teď budu do konce prázdnin dělat?

Ležela jsem na posteli a dívala se do stropu. Ta myšlenka se mi vplížila do mysli téměř nepozorovaně. Možná je tu jedno tajemství, které jsem ještě nevyřešila. Volá mně, nenechá mně spát. Tunel. 

Jakmile mi to došlo, té myšlenky už jsem se nemohla zbavit. Pomalu jsem se zvedla z postele a vydala se do mamčiny ložnice. Přišla jsem si jako ve snu. Téměř celá má mysl se upírala k té tmavé chodbě. Šla jsem pomalu a stále stejným tempem. Prošla jsem kolem nábytku, otevřela skříň, zapnula baterku na mobilu a vkročila do tunelu.