The chosen one 22

Anotace: Omlouvám se za zdržení, zapomněla jsem, že je středa. Taky se omlouvám zato, jak je kapitola krátká, ale už půl hodiny zabírám bratrovi mobil (můj mi mamka sebrala že už je na mobil moc pozdě) a on ho chce zpátky :D

Celý večer jsem ležela na posteli a přemýšlela. Co to bylo? Proč jsem tak zpanikařila, když jsem Enrua objala? Samozřejmě mě napadlo, čím by to mohlo být... Ale... Ach jo... Povzdechla jsem si. Musím přiznat, že je hezký... Ale dokud jsem ho neobjala, tak nějak jsem to ignorovala...

Ale... Nejsem náhodou zamilovaná do Kriho? Jak bych mohla být zakoukaná do dvou kluků najednou? I když... O Krim jsem už víc jak půl roku pořádně nepřemýšlela... A navíc, má tu svojí 'Shannon'...

Z přemýšlení mě vyrušily hlasy. Jeden z nich patřil Enruovi, ale ten druhý jsem nikdy neslyšela. Kdo to mohl být? Nikdo nás tu zatím nikdy nenavštívil. Jediný můj kontakt s lidmi byl, když jsem chodila s Enruem do blízké vesnice nakupovat.

Přemýšlela jsem, jestli zůstat nahoře a nechat Enrua to vyřešit, nebo jít dolů. Enru to ale vyřešil za mě. "Vyvolená, pojď sem prosím" zavolal na mě. Zvedla jsem se z postele a sešla po schodech.

V kuchyni seděl Enru a naproti němu nějaký muž, kterého jsem neznala. Jakmile jsem se objevila, oba náhle zmlkli. Něco se děje. "D-dobrý den!" pozdravila jsem nečekaného hosta. "Děje se něco?" podívala jsem se tázavě na Enrua. "Vyvolená, toto je posel, který nám přivezl nečekané zprávy" odpověděl mi se zachmuřeným výrazem.

Posel vstal a uklonil se. "Vyvolená! Všichni jsme rádi, že jste tady!" Nechápavě jsem se podívala na Enrua. Co mám dělat?! Enru se na mě ušklíbl. "Omluv ji prosím, ještě neví, jak se má chovat" promluvil.

Zpražila jsem ho pohledem. A kdo za to asi může, co, Enru?! Jen se na mě nevinně usmál. Pak však zvážněl. "Dostali jsme znepokojující informace, které nás nutí přerušit tvůj výcvik" začal. Zvědavě jsem poslouchala. Co se mohlo stát tak důležitého? Enru se zhluboka nadechl a pokračoval. "Podle našich informací... Skřeti táhnou na hlavní město"