Anděl z Matarallu Kap. 6.: Návrat do Matarallu

Anotace: kapitola šestá: Návrat do Matarallu

Sbírka: Anděl z Matarallu

Kapitola šestá:

Návrat do Matarallu

 

Juan Palmer de Rosas se probudil brzy ráno plný očekávání. Dnes byl den, na který čekal celý život - den, kdy se měl oženit se svou milovanou Palomou Sandoval. Byl si jistý, že se jedná o nejšťastnější den jeho života.

Když se Juan převlékl do své svatební róby, jeho srdce bušilo vzrušením. Věděl, že Paloma bude vypadat jako anděl, a nemohl se dočkat okamžiku, kdy ji uvidí v bílém šatu. Jeho přátelé a rodina se shromáždili ve velkém sídle rodiny de Rosas, aby slavili tento významný den spolu s ním.

Když se Juan dostavil na místo, kde se měla konat svatba, byl ohromen krásou a elegancí. Květiny byly rozmístěny po celém prostoru a voněly sladce. Juan si uvědomil, že všechno bylo perfektně připraveno pro jejich velký den.

Jejich svatba se konala v kostele otce Armanda. Juan stál u oltáře a za oltářem byl připraven otec Armando. Všichni hosté byli shromážděni uvnitř. Žádné místo nebylo prázdné, všechny byly obsazeny svatebními hosty. Otec Armando přesto tiše rozmlouval s Juanem: „Juane, jsi si jistý, že se chceš oženit s Palomou? Můžeš své slovo vzít zpět,“ šeptal mu tiše do ucha.

„Ne, otče, nic jsem si nerozmyslel. Palomu si vezmu za ženu, protože ji miluji celým svým srdcem,“ prohlásil Juan směrem k otci Armandovi.

Když se otočil, Juan se otřásl vzrušením. Ernesto Palomu odvedl k oltáři a vypadala ohromně. Její dlouhé, zlaté vlasy byly spleteny do složitého copu a na hlavě měla výjimečný závoj zdobený perličkami. Její šaty byly bílé jako sníh a zdobené jemnými krajkami. Juan nemohl odtrhnout oči od této nádhery.

Když se Juan a Paloma postavili před oltář, otec Armando začal sloužit svatební obřad. Juanova mysl byla plná lásky a vděčnosti za to, že má tak krásnou a milující ženu, která bude jeho manželkou. Paloma se na něj usmívala s láskou v očích, což jej ještě více ujišťovalo, že udělal ten nejlepší výběr.

Otce Armando se nejprve zeptal Juana: „Juane Palmere de Rosas bereš si za ženu zde přítomnou Palomu Sandoval?“

„Ano,“ odpověděl rozhodně Juan.

Poté otec Armando položil otázku Palomě: „Palomo Sandoval bereš si za muže zde přítomného Juana Palmera de Rosas?“

Paloma se zadívala Juanovi do očí a bez jediného mrknutí odpověděla: „Ano, beru.“

Otec Armando ještě se zeptal: „Pokud je někdo mezi vámi, kdo nesouhlasí s tímto sňatkem, ať promluví nebo navždy mlčí.“

Otec Armando čekal, ale nikdo nic nenamítal, a proto pronesl: „Prohlašuji vás za muže…“

Juan a Paloma stáli u oltáře obklopeni zlatými květinami a vůní exotických bylin. Všichni přítomní hosté se usmívali a přihlíželi s radostí, jak se tato dvě srdce spojují v jedno. Byl to okamžik, který měl změnit jejich životy navždy.

Ale v tu chvíli se v kostele objevil Efraim, mocný čaroděj z Matarallu. Jeho tmavý plášť se zvolna rozprostíral kolem něj, zanechávaje za sebou záhadnou atmosféru. Všichni hosté ztuhli, zírajíc na něj s údivem.

Efraim se usmál a jeho oči se zaleskly záhadným zeleným světlem. „Promiňte, že přerušuji tento krásný okamžik,“ promluvil s tichým hlasem, který se nesl kostelem. „Ale Paloma je důležitá pro Matarall a musí se vrátit do našeho světa.“

Juan se postavil před Palomu, chráněný svou láskou i odhodláním. „Nikdy ji nedostanete!“ vykřikl Juan s pevným hlasem. „Jsem ochoten bojovat za ni až do posledního dechu!“

Efraim se jen zasmál a zamával rukou. V okamžiku se okolní svět změnil. Kostel se rozplynul a Juan s Palomou se ocitli v neznámém prostředí, v Matarallu, světě magie a tajemství.

Paloma se zmateně rozhlédla kolem sebe. Před nimi se tyčil impozantní hrad, zářící zlatým světlem. Efraim se usmíval, připravený ještě více otevřít brány Matarallu. „Vítejte v mé říši,“ řekl Efraim s chladným hlasem. „Zde budete žít a sloužit mi.“

Juan se postavil před Palomu a pevně ji držel za ruku. „Nikdy se nevzdám,“ prohlásil Juan s odhodláním v očích. „Budeme bojovat, dokud nezískáme zpět svobodu.“

Efraim se zasmál a vykouzlil magické pouto, které se obmotalo kolem Juana. „Tvá odvaha je chvályhodná, ale nemáš šanci proti mé moci,“ řekl Efraim s výsměchem. „Budeš mi sloužit, jako ostatní v Matarallu.“

Paloma se snažila vyprostit Juana z pout, ale její síla nestačila na moc Efraima. Cítila se bezmocná a zoufalá, ale v jejích očích stále hořel plamen naděje.

Najednou se ozval hlas z dálky. „Efraime! Pusť je!“ zaznělo s autoritou. Záblesk světla se objevil a mocný čaroděj se objevil před nimi.

Byl to Vírion, nejmocnější čaroděj v Matarallu. Jeho bílé vlasy se leskly a jeho oči zářily modrým ohněm. „Ty nemáš žádné právo unášet nevinné lidi,“ pronesl Vírion s pevným hlasem. „Juan a Paloma jsou svobodní a patří k sobě.“

Efraim se na něj podíval s pohrdáním. „Ty nemáš právo mi bránit,“ odpověděl Efraim s výsměchem. „Toto je má říše a já jsem její vládce.“

Vírion se postavil před Juana a Palomu, ochraňujíc je svou mocí. „Matarall je místo svobody a lásky,“ řekl Vírion s vážností. „Tvé zneužívání moci je nepřijatelné. Buď odejdeš dobrovolně, nebo tě donutím.“

Efraim se na něj podíval a po chvíli se rozhodl ustoupit. Vzal svůj plášť a s temným pohledem zmizel v oblaku kouře.

Vírion zůstal s Juanem a Palomou, otočil se k nim a řekl jim: „Nebojte se, vrátím vás zpět do vašeho světa lidí. Jsem mocný čaroděj Vírion a jsem vám k službám.“

Paloma se na něj zadívala, protože ji trápila jedna otázka, a proto se ho zeptala: „Proč Efraim říkal, že jsem pro Matarall důležitá?“

Vírion se nad její otázkou zamyslel a pak odpověděl: „Efraim kdysi byl zamilován do ženy, ale bohužel mu ta žena zlomila srdce a nenávidí ty, jenž milují. Ty máš v sobě skryté síly, o kterých nemáš zdání. Teď vás dopravím zpět do kostela, aby otec Armando mohl dokončit váš obřad.“

Než se Juan s Palomou stačili vzpamatovat, stáli opět u oltáře. Všichni hosté byli zmateni, co se děje, ale Vírion měl tu moc, že jim vymazal paměť, aby si nepamatovali, co se zde odehrálo. Vírion jim cestou slíbil, že zůstane do konce obřadu.

Otec Armando byl celý bledý, ale nakonec prohlásil: „Prohlašuji vás za muže a ženu.“

Všichni hosté se odebrali do zahrady, kde se konala svatební hostina. Otec Armando se Sergiem však zůstali v kostele. Přišel za nimi Vírion tak tiše až se ho lekli.

Sergio se zadíval na Víriona, protože ho velmi dobře znal, protože to byl Efraimův bratr. Vírion k nim promluvil: „Potřebuji vaši pomoc. Efraim se hodně změnil, už není takový jak jste ho před tím znali. Paloma má v sobě skrytou obrovskou moc a může ho zastavit jedině ona.“

Sergio se na něj zadíval a pravil tichým hlasem: „Efraimovi jsem se snažil několikrát pomoci, ale pokaždé jsem byl odmítnut. Ty víš, že jsem byl jeho nejlepší přítel a otec Armando též.“

Otec Armando však promluvil k Vírionovi: „Ty víš, co se stalo tu osudnou noc, kdy se Palomina matka Cintia ztratila, ty jediný víš, co se tehdy stalo.“

„Ano, jsem si toho velice dobře vědom. Nikdy jsem nezapomněl. Paloma se nikdy nesmí dozvědět pravdu, ale měla by se vrátit do Matarallu, protože je jediná, která ho může zachránit,“ řekl klidným hlasem Vírion.

Sergio s otcem Armandem přemýšlel, co by měli nyní udělat, ale nic je nenapadlo. Všichni tři si byli vědomi toho, že se musí vrátit na místo, kde všechno začalo. A to do světa Matarall.