Anděl z Matarallu Kap. 9.: Setkání v Morskaru

Anotace: kapitola devátá: Setkání v Morskaru

Sbírka: Anděl z Matarallu

Kapitola devátá:

Setkání v Morskaru

Přeplněné ulice města Requa, které se nacházelo na jihu Matarallu, čekaly Víriona, který se vydal na cestu do Edinina sídla. Byl to dlouhý a obtížný výlet, ale Vírion věděl, že setkání s Edinou stojí za to.

Jakmile nakročil k monumentálnímu vstupu do Edinina paláce, uviděl Edinu stát na okraji nádvoří, zahalenou do vzdušného pláště s krásným broskvovým vzorem. Její modré oči vyzařovaly radost a očekávání. Když Vírion přistoupil blíže, Edina jej přivítala s upřímným úsměvem.

„Vírione, jak ráda tě vidím,“ pozdravila ho Edina a uklonila se vítacímu gestu.

„Edino, místečko v tvém sídle je ohromující,“ odpověděl Vírion se zdvořilým úsměvem.

Společně se vydali do Edininy knihovny, kde se posadili na pohodlné křesla u krbu, který šířil teplo a vytvářel příjemnou atmosféru. Po chvíli ticha se Vírion odhodlal zeptat: „Edino, těším se, že mi povíš, jak dopadlo tvé setkání se Sergiem a otcem Armandem. Jaké jsou tvé dojmy?“

Edina si povzdechla a pohladila si vlasy: „Setkání s oběma muži bylo fascinující a zároveň nepředvídatelné. Zuřivá hra intrik a tajemství se děje přímo před našima očima.“ Vírion se naléhavě zadíval na Edinu a požádal ji, aby mu sdělila podrobnosti.

„Když jsem se setkala se Sergiem, byla jsem zaujata jeho půvabným vzhledem a zdvořilostí. Ale postupně jsem odhalila, že za jeho maskou se skrývá mnohem temnější podstata. Je to muž plný záhad a nekonečných uliček. Nevím, zda mu mohu plně důvěřovat,“ sdělila Edina Vírionovi s vážným výrazem.

Vírion soustředěně naslouchal a v duchu si uvědomoval složitost situace. „A co otec Armando?“ zeptal se Vírion opatrně.

Edina na okamžik zavřela oči, snažila se shrnout své pocity. „Otec Armando je zcela odlišný od Sergia. Jeho síla a vážnost jsou cítit na první pohled. Zaujal mě svým charismatem a odhodláním. Ale mám pocit, že ještě neodkrývá všechny své karty. U něj je to nebezpečí v maskovaném balení,“ odpověděla Edina se zamyšleným výrazem.

Vírion pohlédl na Edinu s pochopením. Věděl, že se Edina ocitla uprostřed konfliktu, který by mohl změnit osud celého království. Jejich přátelství bylo upevněno a oba se rozhodli, že budou spolupracovat na rozluštění záhad a ochraně jejich světa.

„To je těžká zkouška, Edino, ale vím, že jsi dostatečně silná a chytrosti, abys překonala všechny překážky, které ti přijdou do cesty,“ povzbudil ji Vírion s úsměvem na rtech.

Edina se pousmála a stiskla Vírionovu ruku. „Děkuji, Vírione. Tvá podpora mi dává sílu pokračovat v boji. Společně odhalíme pravdu a zajistíme, aby naše království bylo v bezpečí,“ odpověděla s odhodláním.

Edina se na něho zadívala svýma modrýma očima a zeptala se ho: „Jaké máš pocity z Palomy?“

Vírion se zamyslel nad odpovědí a po chvíli odpověděl: „Paloma má v sobě magickou sílu, ještě větší než můj bratr Efraim. Paloma může zachránit svět Matarall a tvoje králoství Requa. Mám v plánu se ještě setkat se svým bratrem Efraimem a navštívit ho v jeho království Morskaru, vlastně jsem od něho dostal pozvání.“

Edina se zamračila, protože to nevěstilo nic dobrého. Edina přistoupila k oknu a zahleděla se na nebe. Potom se znovu usadila do křesla a pravila: „Pokud chceš, Vírione, pošlu ti na pomoc anděla, který ti může pomoci.“

Vírion se zamyslel, tiše přemýšlel a váhal s odpovědí. Nechápal, proč mu Edina chce poslat na pomoc anděla, když si vystačí sám, ale nakonec souhlasil. „Dobře, souhlasím, ale pod jednou podmínkou, že nás nechá o samotě a nebude nás rušit. Máš někoho spolehlivého?“

Edina se usmála, pak zavolala sluhu a něco mu pošeptala. Sluha odešel a pak přivedl s sebou ženu, jenž její krása ozářila celý pokoj. Vírion z ní nemohl spustit oči. Vírionovi však byla povědomá a pak si uvědomil, že je to Efraimova dcera.

Vírion si vzal Edinu stranou a pošeptal jí: „To nemyslíš vážně? To mám vzít s sebou Efraimovu dceru? Zbláznila ses? Jak se jmenuje?“

Edina se na něho podívala pronikavýma očima, že si jednu chvíli myslel, že mu čte myšlenky. Hleděla mu přímo do očí a odpověděla tichým hlasem: „Jmenuje se Ariel. Je to skutečný anděl. Je silná, dokonce silnější než já.“

Edina rozhodla a nahlas řekla: „Ariel doprovodíš Víriona do království Morskaru za jeho bratrem Efraimem. Dáš pozor, aby se nic nestalo, ale u jejich setkání nebudeš přítomna.“

Ariel pokývala na souhlas a Vírion se s Ariel vydal do království Morskar.

Vírion, mocný čaroděj z Matarallu, byl pozván do zapadlých kopců Morskaru na tajné setkání se svým bratrem Efraimem. Oba čarodějové byli mistři svého řemesla, a přestože měli silné osobnosti a odlišné cesty, hledali odpovědi na podobné otázky.

Vírion s Ariel putování krajinou Morskaru považoval za podobné svému vlastnímu království, ale byl očekáváním a napětím se svým bratrem zcela pohlcen. Jeho smaragdové oči zářily pod moudrými šedými vlasy, když se přiblížili k hranicím Efraimova území.

Když konečně dorazili k bráně Efraimova hradu, Vírion nařídíl Ariel, aby na něj počkala. Kdyby hrozilo nějaké nebezpečí, Ariel mu přijde na pomoc. Vírion vkročil na nádvoří a byl uvítán strážemi s pláštěm tvořeným závoji mlhy, která se kolem nich plazila. Vírionovy vstříc přišel starý čaroděj ve zlaté róbě, jehož vlasy byly jako oheň.

„Efraime, bratře můj!“ zvolal Vírion plným hrdla, jakmile se svým bratrem setkal.

„Vírione, vítám tě na svém území,“ odpověděl Efraim s povzbudivým úsměvem. Jeho hlas  byl hluboký.

Oba čarodějové se objali a jejich vlny magické energie se vzájemně proplétaly. Tiše se propili do hradu, kde na ně čekali místnosti naplněné starověkými artefakty a knihami plnými tajemství.

Když usedli u výstavního stolu z černého dubu, představili si své plány a ambice. Vírion chtěl objevit hloubku své síly a uzavřít dohodu se starodávnými bytostmi, zatímco Efraim hledal klid v meditaci a rovnováhu v moci, kterou v sobě nesl.

Přestože měli rozdílné přístupy a zaměření, oba bratři cítili vzájemnou úctu k síle toho druhého. Vírion považoval Efraima za příklad urozenosti a moudrosti, zatímco Efraim obdivoval Vírionovu odvahu a neúnavnou touhu po vědění.

Den za dnem trávili hodiny sdílením svých znalostí a kouzel. Vírion představil Efraimovi nádherná kouzla, která ovládaly prvek ohně, zatímco Efraim ukázal Vírionovi sílu ledových zázraků. Oba mocní čarodějové postupovali v rozvoji svého umění a vzájemně se inspirovali.

Po několika týdnech intenzivního učení a sdílení poznání se Vírion a Efraim dohodli na společné výpravě do mystického Lesa Pradávných, který se nacházel za hranicemi jejich národů. Tento prastarý les byl známý svou bohatou magií a tajemnými tvory, které v něm obývaly.

Síla přátelství a vzájemných zkušeností jim dávala sílu čelit nebezpečným výzvám Lesa Pradávných. Pomocí svých magických dovedností prošli přes hrozivé stromové stvůry, unikli zákeřným pastem v podzemních mamutských jeskyních, a nakonec se ocitli před starodávným kamenným oltářem, na kterém spočívala moc starého boha lesa.

Vírion a Efraim se postavili proti sobě a vypustili svou největší moc, aby zachytili božskou sílu. Magie proudila proudem a jejich dvojní energie kolem nich brilliovala. Pociťovali sílu přírody a chápali úžasné tajemství, které se ukrývalo v jejích hlubinách.

Po celém dni stráveném v extázi a pochopení vzájemného potenciálu se Vírion a Efraim vrátili zpět do hradů svých říší, ale pouto, které mezi nimi vzniklo, bylo nerušitelné. Bratrská láska a vzájemné pochopení magie, kterou v sobě nesli, byla nyní silnější než kdy dříve.

Když se Vírion rozloučil se svým bratrem a odjížděl z Morskaru, věděl, že jejich setkání posílilo jak jeho, tak Efraimovu víru v sílu čaroděje. Oba se vrhli do nových dobrodružství s vědomím, že mají v druhém bratrovi podporu a spojenectví.

A tak, čarodějové Vírion a Efraim, každý na své cestě, naplňovali svůj osud, přinášejíce do světa magii a moudrost. Ať už odděleni nebo spojeni, jejich bratrský svazek trval věčně a jejich setkání zanechalo stopu hluboko v srdcích obou mocných čarodějů.