Anděl z Matarallu Kap. 10. Temné boje a odhalení

Anotace: Kapitola desátá: Temné boje a odhalení

Sbírka: Anděl z Matarallu

Kapitola desátá:

Temné boje a odhalení

 

Když se slunce pomalu začalo klonit k obzoru, Edina se rozhodla, že je čas navštívit svého starého přítele Jorgeho. Byl to moudrý a zkušený kouzelník, který žil v zapadlé chaloupce na okraji lesa. Edina si vzala svůj zlatavý plášť, do kterého byla zamilovaná a vykročila na cestu.

Cesta k Jorgeho chaloupce byla dlouhá a klidná. Stromy kolem zpívaly svou melodii a občas se z nich ozval skřek sovy. Edina se ponořila do svých myšlenek, přemýšlela o svých dobrodružstvích a o síle, kterou objevila v sobě. Byla ve stavu, kdy cítila, že může zvládnout cokoli, co jí přijde do cesty.

Když konečně dorazila k Jorgeho chaloupce, objevila ho jak se opírá o svou starodávnou hůl. Jeho stříbřitý vous a moudré oči mu dodávaly vzhled starého kouzelníka. Když ho uviděla, Edina se rozlétla do jeho náruče a s radostí ho pozdravila.

„Jorge, jaké šťastné setkání!“ vykřikla Edina.

„Edino, má drahá, jak rád tě vidím,“ usmál se Jorge a objal ji pevně.

Edina a Jorge si sedli na verandě jeho chaloupky a začali si povídat o svých životech. Edina mu vyprávěla o své nejnovější misi, o tom, jak našli Palomu a také o Vírionovi a Efraimovi.

Těsně před západem slunce přišel panický křik z lesa. Edina a Jorge se vzájemně rozhlédli a věděli, že něco není v pořádku. Vyrazili směrem ke křiku a ocitli se v malém příkopu uprostřed temného lesa.

Když se slunce pomalu začalo klonit k obzoru, Edina se rozhodla, že je čas vyhledat pomoc od svého přítele Víriona, zkušeného a mocného kouzelníka. Věděla, že má schopnosti, které by mohly pomoci v záchraně Diega, který se ocitl ve velkém nebezpečí. Srazila se s Vírionem.

Vírion se objevil právě včas, jeho oči byly plné zvídavosti a síly. Poznal, že něco není v pořádku a ptal se Ediny: „Co se stalo?“ Edina mu v rychlosti odpověděla: „Diega napadl drak! Musíme ho rychle zachránit, protože je pro nás důležitý.“

Vírion vážně přikývl a věděl, že čas je klíčový. Společně se vydali na nebezpečnou cestu k místu, kde se Diego nacházel. Když dorazili na místo, spatřili Diega, který se snažil bránit před obrovským drakem, který ho pronásledoval.

Vírion okamžitě vytvořil ochranné kouzlo, aby Diego zachránil před ohnivým dechem draka. Poté vytáhl svou kouzelnou hůlku a začal s bojem. Jeho kouzla se srazila s drakem, jehož lesklé křídla zatemňovaly slunce. S každým kouzlem Vírion projevoval svoji sílu a odhodlání.

Edina se mezitím chopila svého meče a pomocí své rychlosti a obratnosti zaútočila na příšeru. Bojovala statečně, aby odvedla pozornost draka od Diega.

Vírion si všiml Edininy statečnosti a spolupráce a postupně se jim podařilo oslabit drakovu obranu. Společnými silami se jim podařilo vymanit Diega z jeho spárů a společně se nebezpečí přivést k zemi.

Vírion a Edina vyčerpáni padli na zem, zatímco drak se pomalu pohroužil do smrti. Diego stál vedle nich s úlevou a vděčností v očích. Vírion a Edina se postupně vzpamatovali a Diego jim poděkoval: „Děkuji vám oběma za záchranu svého života. Za odvahu a statečnost, kterou jste projevili ve chvíli největšího nebezpečí.“

S odhodláním vrátili se spolu zpět do Jorgeho chaloupky. Tam si sedli a povídali si o svém dobrodružství. Diego se ujistil, že přežil díky jejich síle a odvaze. Vírion a Edina byli rádi, že mohli pomoci a jejich pouto jako tým se prohloubilo ještě více.

Jorge se zadíval na ty tři přísným pohledem a pravil: „Ani jeden z vás nemusel toto setkání přežít. Ten drak se tu neobjevil náhodou a byl pouze zahnán. Myslím si,  že ho sem poslal Efraim.“

Vírion měl velké pochybnosti, ale věřil tomu. Proto Vírion pravil: „Doprovodím diega domů, aby se mu nic nestalo. Jeho otec bude mít o něj strach. Edina se vrátí zpět do svého města Requa.“

Jorge se do toho vmísil a prohlásil: „Diego zůstane přes noc u mě a vy dva také. Potřebujete si pořádně odpočinout, protože nemůžete zcela jistě vědět, zda ten drak zemřel.“

Jorge je pohostil a na noc je uložil ve své chaloupce, každý dostal svůj pokoj. Po večeři si šli lehnout každý do své postele. Diego té noci nemohl spát a tak vyšel ze svého pokoje. Nebyl jediný, kdo nemohl spát. I Edina nemohla spát. Narazili na sebe na chodbě. Edina se ho lekla.

Edina se zeptala: „Nemůžeš spát, Diego?“

Diego zašeptal: „Ne, nemohu spát. Neustále přemýšlím nad tím, co se mi stalo. S mým otcem pátráme, proč je naše rodina prokletá, ale zatím jsme nic nezjistili. Chci se oženit s Dairou, ale mám strach, že se naplní to proroctví.“

Edina se nad tím zamyslela, protože něco o tom prokletí jeho rodiny věděla. Edina se zadívala do jeho očí a zjistila, že má stejné oči jako ona. Najednou si uvědomila, že stojí v tváří tvář svému synovi.