Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 19

Anotace: Rozhovor o kletbě a hodina lektvarů

Sbírka: Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích

Kapitola 19: Skutečný talent

„Úspěch, to je talent plus příprava.“ (Malcolm Gladwell, Kanadský novinář a spisovatel 1963)

 

Bradavice, severovýchodní Anglie…

 

Komnaty, ve kterých se Hermiona ocitla, byly podobné, jako měla většina profesorů, jen o něco větší. Pochopitelně. Bez pobízení se posadila do černého křesla a nechala si připravit meduňkový čaj, jak byla před spaním zvyklá. Severus i Marylin se usadili naproti ní na pohovku těsně vedle sebe, zřejmě aniž by si to uvědomili. Hermiona se nad tím jen v duchu usmála.

„Hermiono, kompatibilita magie kouzelníků, víte o tom něco?“ vypálil Severus bez okolků.

Nezaskočil ji. Pochopila okamžitě, že jim jde o kletbu. Zjevně už došli ke stejnému závěru jako ona.

„Něco ano, ale byl to spíš jen nápad. V době kdy se tím zabývali odeklínači jsem myslela na to, že na prolomení té kletby bude potřeba mnoho magie. Slyšela jsem o používání magických zvířat, amuletů a lektvarů pro posílení magického potenciálu. Proto mě napadlo, že spojení magie dvou lidí by mohlo být ještě účinnější.“

„Došli jsme ke stejnému závěru. Mluvila jste o tom s Potterovými na Grimmauldově náměstí už na Vánoce že ano?“ ujišťoval se Severus a Hermiona přikývla. Trochu provinile.

„A proč jste mi to tedy neřekla?“

"Já...nechtěla jsem se vám do toho plést, ale když už o tom mluvíme, co vlastně chcete přesně dělat?"

Tentokrát se slova ujala Marylin: "Pokusíme se společně o odeklínačská kouzla. Když do nich dáme víc magie, mohlo by to stačit."

Hermiona zamyšleně upila ze svého čaje. Přestože se touhle myšlenkou už zabývala předtím, najednou pochybovala. Bylo to nějak moc jednoduché.

"Hm, zdá se mi to moc snadné na to, aby to fungovalo. Ta kletba je tady už celá léta. Když to napadlo mě, nemyslíte, že už to někdo zkoušel?"

Severus odmítavě zavrtěl hlavou. "To není moc pravděpodobné. Bez znalosti zdroje neměli šanci uspět. Navázat kletbu na samotný hrad je velmi specifické."

"No právě. Jak si tedy můžete myslet, že běžná odeklínačská kouzla budou stačit? Nebude to chtít něco stejně specifického, co by cílilo na hrad jako takový?" pokračovala Hermiona v úvahách.

Nadšení a naděje, jež byly od začátku vepsány ve tváři Marylin Kelleyové, rázem poklesly. Té změny si nešlo nevšimnout. Severus reagoval tak, že vzal svou snoubenku kolem ramen, aniž by se staral o to, že nejsou sami. To gesto bylo tak samozřejmé, až se Hermiona usmála. Kromě toho bylo jasně vidět, jak jsou na sebe napojení. Severus se na ni nedíval, nemohl vidět tu změnu výrazu na její tváři. Zjevně ale dokázal vycítit napětí z jejího těla. Tenhle výjev Hermionu jen utvrdil v tom, že ti dva k sobě prostě patří. Dokonce i ona mohla cítit laskavou sílu a němou podporu vyzařující z muže naproti ní. Proč jsem jen nikdy neviděla, jaký umí být? Proč jsem nikdy nezkusila nahlédnout za ten chlad v jeho očích, abych ho skutečně viděla? Brumbál měl pravdu, že Severuse Snapea nikdo nikdy doopravdy neviděl, až na Marylin. Kéž by viděli i ostatní.

„Jsem ochoten zvážit, že byste mohla mít pravdu, za zkoušku to ale přesto stojí. Já jsem navíc stále přesvědčen, že by nám kompatibilita magie mohla pomoci,“ vytrhl ji Severus z myšlenek svou odpovědí, aniž by přitom sundal ruku z Marylinných ramen. Ta se o něj lehce opírala držíc v rukou svůj vlastní hrnek s čajem.

Hermiona se při pohledu na ně rozhodla pro upřímnost: „Myslím, že vy dva dokážete neuvěřitelné věci, už teď jste na sebe napojení. Pokud smím radit, začala bych tím, že vyzkoušíte, do jaké míry jste vzájemně schopní vnímat a případně napojit se na magii toho druhého. No přeju vám štěstí, ale teď půjdu, před spaním na mě čekají ještě nějaké eseje.“

Marylin vstala s úmyslem doprovodit návštěvu ke dveřím. „Děkuji Hermiono, jsem ráda, že jste si na nás udělala čas.“

Hermiona přikývla, potřásla si s oběma rukou a mlčky opustila jejich komnaty. Vážně doufala, že to dobře dopadne. Už bylo na čase, aby se té kletby někdo zbavil.

 

*****

 

Dalšího dne se Marylin snažila dát na Severusovu radu a nemyslet na to. Byla přesvědčená, že jsou blízko. Teď se však začínala obávat, že má Hermiona pravdu a tak jednoduché to nebude. Severus se ovšem nijak znepokojený nezdál. „Máme spoustu času,“ říkal jí.

Ukázalo se, že úterý mělo svůj vlastní plán, jak odklonit její myšlenky jinam. Měla s prvními ročníky vařit lektvar strnulosti. Jeho účinek spočívá v jakési dočasné paralýze člověka, který pak po vypití doslova ustrne na místě. Už to samo o sobě si vyžádalo její plnou pozornost. Zkuste si uhlídat hordu rozjívených Zmijozelů a Nebelvírů manipulujících s Chondrodendron tomentosum (1). Přestože kurare, jež se získává z této liány, se nejčastěji využívá v lékařství, jedná se o mimořádně jedovatou a nebezpečnou látku. Naneštěstí právě ona je hlavní přísadou lektvaru strnulosti.

Chvatně přešla učebnou, nechala zmizet zelené lístky Chondrodendronu dřív, než je Fiona Clintwoodová stačila začít trhat vlastníma rukama.

„Zopakuji to ještě jednou. Jednotlivé části této rostliny se extrahují pomocí kouzla, aby nedošlo k přímému kontaktu mízy s pokožkou.  Při jejich následném vaření ve vodě a smíchání s ethanolem dodržujte přesný postup na tabuli. Pokud by v lektvaru bylo kurare příliš mnoho, účinek by byl smrtící. Ví někdo proč?“ Marylin ve skutečnosti nečekala, že se někdo přihlásí. Teoretická příprava na hodinu bývala obvykle dost žalostná, většina žáků jí považovala dokonce za zbytečnou. Proč se zabývat studiem něčeho, co vás při neopatrném zacházení může i zabít že? Pomyslela si sarkasticky.

Nakonec se přihlásila alespoň Sania Lestrangeová: „Prosím, paní profesorko, ačkoli kurare z liány Chondrodendron tomentosum má význam v lékařství, jeho větší množství v krevním oběhu způsobí ochrnutí svalstva a následnou zástavu dýchání. Nebezpečí spočívá v tom, že na kurare neexistuje protijed.“

Marylin pochvalně přikývla. „Výborně, pět bodů pro Zmijozel. A vy ostatní příště věnujte více času přípravě na hodinu. Teď pokračujte ve vaření, nechci slyšet nic jiného.“

Pak už bylo ve třídě slyšet jen tiché mumlání kouzel, krájení, bublání kotlíků a bezradné vzdechy studentů, jejichž lektvar získal hnědou barvu namísto zelené poté, co přidali příliš mnoho kůry z liány Chondrodendron. To už se nedalo zachránit, příliš mnoho kurare znamená smrt. Marylin nevydařené pokusy odstranila Evanescem a věnovala pozornost těm, co se dostali do druhé fáze.

Přidat tři snítky Baldriánu, zamíchat třikrát po směru hodinových ručiček, poté čtyři bobulky jmelí, míchat pětkrát proti směru a nakonec deset minut povařit na mírném plameni. Zdá se vám to jednoduché? Samozřejmě. Každý průměrný lektvarista by druhou fázi zvládl poslepu. Přesto se zde našli tací, co to zkazili. Stačí opomenout jedno zamíchání, přidat něčeho víc, než se píše v návodu a lektvar je opět nepoužitelný.

Už od prvního ročníku je studentům v Bradavicích vštěpováno, že vaření lektvarů je náročná věda. Není to jako v kuchyni, kde dáte do receptu trochu míň koření, a nic se neděje. Jídlo si bez problémů dochutíte na talíři. Tady musíte postup dodržet naprosto přesně. Pokud uděláte chybu, může to mít fatální následky.

Málokterý student skutečně pochopí, jak důležité v tomto předmětu je, aby byl profesor přísný a důsledný. Vždyť na podání správného lektvaru mohou záviset například životy pacientů u svatého Munga. Proto u zkoušek pravidelně uspějí pouze ti, kdo dokáží uvařit skutečně funkční lektvar.

Marylin osobně považovala lektvar Strnulosti za vcelku snadný. Manipulace s kurare sice vyžadovala opatrnost, ale bylo zde jen velmi málo dalších ingrediencí, nic se nemuselo počítat.

Na konci hodiny procházela třídou, kontrolovala vzorky, známkovala. Jediný, kdo však dosáhl na známku Vynikající, byla Sania Lestrangeová. To Marylin nepřekvapilo, měla opravdu talent a Lektvary jí šli přirozeně. Vlastně celkově patřila spíše k nadprůměrným studentům, bohužel však měla potíže s chováním. Byla totiž poněkud zlomyslná, ráda dělala naschvály. Naštěstí se to zatím obešlo bez nutnosti větších trestů. Ovšem s důrazem na to zatím, jak se mělo brzy ukázat.

Jakmile všechny odevzdané vzorky oznámkovala, vrátila se Marylin zpět před katedru. „Ještě než začnete uklízet, shrneme si dnešní práci. Čas účinku tohoto lektvaru závisí na jeho kvalitě, obvykle je to něco kolem hodiny. V případě, že by výsledný lektvar obsahoval moc kurare, mohlo by to být ovšem i navždy, což je důvod, proč bylo mé dnešní známkování tak přísné. Pouze jediný z vás mi dnes odevzdal, lektvar, který bych se nebála použít, což je jak si doufám uvědomujete žalostné. Může za to vaše nedostatečná příprava na hodinu. Na to, co budeme dnes vařit, jste byli upozorněni předem a téměř nikdo se nepřipravil. Příště budeme vařit Uklidňující doušek, a pokud někdo přijde nepřipraven, bude rovnou vykázán z hodiny. Je to jasné?“ zakončila Marylin přísně.

Většina studentů pokorně přikývla, jen Sania se tvářila samolibě zřejmě potěšená tím, že jí se tenhle proslov netýkal. Najednou bylo tak snadné pochopit, proč těm dětem s oblibou Severus nadával do tupohlavců. Někteří si vážně neuvědomovali, jak nebezpečné mohou lektvary být. Brali to na lehkou váhu a dnešní hodina Marylin jasně ukázala, že i ona bude muset přitvrdit. Nyní sama sobě nadávala, jak byla loni benevolentní. Ale to skončí, přísahala si.

 

Poznámka autorky: (1) Chondrodendron tomentosum je velká tropická liána původem ze Střední a Jižní Ameriky. Obsahuje vysoce toxické alkaloidy a je jedním ze zdrojů šípového jedu kurare. Jde o dřevnatou popínavou rostlinu vysokou až 30 m s velkými srdčitými listy.

Lektvar strnulosti jsem si už ovšem vymyslela, přesto doporučuji si jej zapamatovat, ještě se objeví.