Královna andělů - úvod

Anotace: Prolog - zachráněný cestovatel

Prolog

Zachráněný cestovatel

 

V dávných dobách, kdy se svět ještě plnil magií a zázraky, existovala říše ztracených snů a nedosažitelných přání. Byla to říše, kterou ovládala mocná a krásná královna andělů.

Královna Andělů, známá také jako Auroria, byla bytostí nejvyšších světelných sil. Její vlasy byly zlaté jako slunce a oči zářily jako nejjasnější hvězdy. Byla obklopena andělskými křídly, která jí dodávaly vznešenost a sílu.

Avšak, i přesto, že byla tak mocná, její srdce bylo plné smutku a touhy. Toužila po lásce a společnosti bytostí, které by jí rozuměly. Avšak, jako královna, byla odsouzena k osamělosti. Nikdo nebyl schopen proniknout do jejího světa a porozumět jejím skrytým touhám.

Jednoho dne se však stalo něco neobyčejného. Na okraji říše Seraphia se objevil mladý muž. Byl to ztracený cestovatel, který se vydal na dobrodružnou cestu za hranice známého světa. Jeho srdce bylo plné odvahy a jeho mysl plná zvědavosti.

Královna andělů Auroria neznámému cestovateli zachránila život. Nejvíc ji za to odsuzoval její rádce Vírion, mocný anděl, který dohlížel na Auroriu. Auroria neznámého muže našla na okraji vstupu jejich říše a ani na okamžik neváhala, protože se mu vydala na pomoc. Jenže ji zastavil Vírion.

„Aurorio, co to děláš? Moc dobře znáš pravidla naší říše Seraphie, že žádný anděl se nemůže zamilovat do smrtelníka!“

„Vírione, nemůžu ho nechat zemřít! Musím ho zachránit!“ vykříkla na Víriona.

Vírion se tedy rozhodl, že Aurorii pomůže. Sice s tím nesouhlasil, ale plně jí důvěřoval. Vírion vzal neznámého muže do své náruče a z mužových úst se vznesl tichý povzdech, to znamenalo, že je živý.

Auroria z něho nespustila oči. Nechala ho odnést do svých komnat. Vírion ho položil na její postel a čekal. „Aurorio, nesouhlasím, aby tento muž byl tady, protože je pro nás nebezpečný. Celá staletí se před lidmi skrýváme a naše říše Seraphia nesmí být ohrožena.“

Auroria se zamyslela nad jeho slovy a tiše mu odpověděla: „Když mu nepomůžu a neuzdravím ho, zemře. Jsem královna andělů a vím, co dělám. Nikdy jsem se nespletla ve své intuici. Vírione, prosím, abys mě s tímto mužem nechal o samotě. Potřebuji být s ním sama.“

„Budu hlídat přede dveřmi, aby tě nikdo nerušil,“ pravil klidně Vírion.

Auroria, královna andělů, se zadívala na neznámého. Pootevřel oči a zadívala se mu hluboko do jeho očí, které byly plné zoufalství a vyčerpanosti. Přestože neznala jeho minulost ani úmysly, cítila v něm hlubokou bolest a potřebu mu pomoci. Bez váhání se rozhodla, že ho zachrání.

Svírající se ruce zraněného muže byly studené, ale Auroria cítila v nich jiskru naděje. Pomalu se sklonila a jemně mu položila ruku na čelo. Odeslala modlitbu k nebeským silám, žádajíc o sílu a ochranu při léčení tohoto neznámého cestovatele.

Záře se rozprostřela kolem mužova těla, jak Auroria kanalizovala svou moc. Jeho rány se zahojily a vyčerpanost ustoupila. Neznámý se pomalu probudil a otevřel oči. Jeho pohled se setkal s Auroriou a v něm byla směs úžasu a vděčnosti.

Vírion, druhý nejmocnější anděl v říši Seraphie, pozoroval scénu z dálky. Jeho obličej byl plný nedůvěry. Cítil, že Auroria udělala chybu tím, že zachránila tohoto neznámého cestovatele. Měl obavy, že by mohl představovat hrozbu pro říši.

Auroria si však byla vědoma Vírionových pochybností. Byla odhodlaná ukázat mu, že její rozhodnutí bylo správné. S pevným krokem přistoupila k Vírionovi a pohledem mu sdělila, že je připravená přijmout všechny následky svého činu.

Vírion se na ni podíval s výrazem smíšeným mezi nevolí a úctou. Byl si vědom její síly a moudrosti, ačkoli se s ní nemohl ztotožnit. Byl to začátek konfliktu mezi nimi, který by mohl ovlivnit osud celé říše Seraphie.

Neznámý pozoroval ty dva s nedůvěrou a strachem. Auroria k němu přistoupila a pravila jemným zastřeným hlasem: „Nacházíte se v říší andělů, která se jmenuje Seraphie. Zachránila jsem vám život. Po zotavení opustíte naši říši a nikomu se o nás nezmíníte. To jsou naše pravidla.“

Muž se na ni zadíval a řekl hlubokým a unaveným hlasem: „Od svého útlého dětství jsem snil o tom, že jednoho dne navštívím říši andělů Seraphii a dnes se mi to podařilo.“ Unaveně položil hlavu na polštář.

Vážně se na něho podívala, ale v jeho očích se jí odrazila budoucnost a to, co spatřila v jeho očích, nikomu neřekla. Přisedla si k němu, tiše se ho zeptala: „Jak se jmenujete?“

„Jmenuji se Arion,“ tiše zašeptal a usnul hlubokým spánkem. Prudce vstala a pochodovala místností sem a tam. Vírion vše pozoroval s klidem, ale pak ji zastavil. Auroria byla moc rozrušená a jen Vírion věděl, co se děje.

Vírion ji zastavil, uchopil ji za ruce, zadívala se do jeho očí a zašeptala Vírionovi: „To je muž z mých snů, který mě v nich dost často navštěvoval. Je mi souzen osudem.“

Vírion se na ni vážně podíval a odpověděl jí: „Tvůj osud se začíná naplňovat. A teď vše začíná. Tímto nečekaným setkáním a záchranou Ariona se začínají odvíjet události, které změní osud andělské říše Seraphie.“

Auroria byla připravena čelit všem výzvám a nepřátelům, které by jí mohly stát v cestě. Ať už to byl Vírion nebo jiní, její rozhodnutí bylo jasné – ochránit a pomáhat těm, kteří to potřebovali, i za cenu vlastního rizika.