Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 33

Anotace: Nadšením z nového domu Marylin dokonale nakazí i Potterovi

Sbírka: Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích

Kapitola 33:  Místo zvané domov

 

„Nadšení je nakažlivá věc a člověku je těžko mlčet, když kolem všechno jásá.“ (Jan Werich český herec, dramatik a spisovatel 1905–1980)

 

Pearl Reef Manor, hrabství Cornwall, západní Anglie…

 

Znáte ten pocit, když někam přijdete a najednou prostě víte, že tady se budete cítit dobře? Tak přesně tak na Marylin zapůsobil Pearl Reef Manor. Kdyby řekla, že se jí ten dům líbí, bylo by to slabé slovo. Byla nadšená, ba přímo unešená. Stačila zběžná prohlídka a už měla představu, jak jej zařídí. Jak už evokoval sám název, měla v plánu se držet jemných perlových odstínů. Bála se pouze toho, co na takové barvy bude říkat Severus. Rozhodla se to vysondovat hned, dřív než vůbec začne v tomhle směru něco podnikat.

„Severusi ten dům je jednoduše dokonalý. Už teď si tu připadám jako doma,“ řekla a zasněně přitom přejížděla prsty po světlém vyřezávaném zábradlí hlavního schodiště. 

„Ano, měl jsem podobný pocit, proto jsem s jeho koupí neváhal. Samozřejmě si ho můžeš zařídit podle sebe. Ginevra ti s tím jistě ráda pomůže, má na rekonstrukční a interiérová kouzla talent.“

„Skutečně? Požádám ji o to. Mám už i jistou představu. Jaký máš názor na perlové odstíny?“

„Proč ne, k domu se to hodí. Nechám to na tobě, jen když to tu nebude celé zářit rudou a zlatou,“ odpověděl Severus a v jeho slovech byl slyšet jasný varovný podtón.

Marylin se tomu zasmála, jelikož něco takového ji ani nenapadlo. Tyhle barvy by totiž čekala spíš v hotelu, nebo takovém tom směšném zařízení, kterému mudlové říkají bordel. Komentovat už to však nestihla, protože se objevila Corrie s občerstvením, aby paní domu uvítala, jak se patří. Marylin si od ní s milým poděkováním vzala šampaňské a jednohubku.

„Paní je příliš laskavá, nemusela Corrie děkovat,“ protestovala úslužně skřítka. V kouzelnickém světě nebylo až tak obvyklé, že by se ke skřítkům někdo choval slušně a laskavě. Byli to prostě sluhové. Mnohdy považovaní za nižší stvoření. Ne tak pro Marylin.

„Vždy děkuji, když mě někdo obslouží Corrie, je to slušnost.“ Následovala malá úklona, po které Corrie nechala tác v salónku a s tichým lupnutím se kamsi přemístila. Marylin a Severus se poté na chvíli posadili do malých křesílek, aby se mohli občerstvit.  

„Ta skřítka patří k domu?“ zeptala se Marylin pohrávajíc si přitom se sklenkou.  

„Ano. Bývalý majitel pan Corvington si přál, aby zde zůstala. Doufám, že ti to nevadí.“

„Jistě že ne, ten dům je dost velký, takže jsem ráda, že se o něj nebudu muset starat sama.“

„Nic proti Talbotu, ale budeme potřebovat větší dům, jestliže budeme tři.“

Marylin se na něj usmála. Severus měl samozřejmě pravdu, což znamenalo, že se mimo jiné bude muset zabývat také otázkou, co vlastně s Talbotem udělá. Měla ten domek ráda, ale zároveň si ho nechtěla nechávat zbytečně a starat se o něj. Jen toho lva, který Severuse tak iritoval, se vzdát nechtěla.

Mohla bych to tady nejprve zařídit a mezitím se poptat, jestli někdo neshání menší dům, než dám inzerát. Říkala si, zatímco v poklidu dopíjela šampaňské.

 

*****

 

Dům Fletchleyových, Chiswick, Londýn, Anglie…

 

Po chodníku šel bezdomovec a vypadal jako zahradní trpaslík. To bylo první, čeho si Hermiona všimla, když zabočila do ulice, jež byla momentálně jejím cílem. S modrou prošívanou bundou, červenou čepičkou a šedými vousy vypadal muž poněkud nepatřičně. Zvláště pak v téhle čtvrti.

Vánoční prázdniny už byly za polovinou a ona se rozhodla navštívit Justina. Nemluvila s ním od doby, co jí řekl pravdu. Tehdy mu řekla, ať o tom přemýšlí. Ne, že by na něj chtěla nyní nějak tlačit, jen ho prostě potřebovala vidět.

Otevřela jí Justinova matka, paní s krátkými tmavě hnědými vlasy chlapeckého střihu. Vyhlížela přísným dojmem, ale hlas měla laskavý, když směřovala Hermionu nahoru do patra.

„Hermiono, tebe jsem tu nečekal,“ divil se o chvíli později Justin, přesto však ustoupil, aby kolem něj mohla projít.

Na zdech filmové plakáty, oblečení poházené všude možně. Na první pohled to stále vypadalo jako pokoj typického puberťáka. Akorát místo učebnic byly na stole papíry s učebními osnovami a štosy úkolů k oznámkování. To jediné svědčilo o tom, že jeho obyvatel dospěl.

„Nebudu tě dlouho zdržovat. Jen jsem ti přinesla takovou drobnost k Vánocům. Nechtěla jsem s tím čekat do Bradavic.“

Převzal si od ní dárkovou tašku s vánočním motivem, pak ale jakoby si všiml jejího pohledu a jediným mávnutím hůlky odeslal všechno oblečení na své místo. Hermiona to nekomentovala. Vyčkávavě se posadila na židli k psacímu stolu.

Sadu různě dlouhých brků přijal Justin se zdvořilým poděkováním. Nebylo to nic moc, ale ona ještě nechtěla riskovat osobnější dárek. Slíbila, že na něj nebude tlačit a práce byla sázka na jistotu. Proto se ani dnes o žádnou intimitu nepokusila. Jen si rozbalila svůj dárek. Další knížka do sbírky, letos už asi pátá, kterou dostala. Začala se zvedat k odchodu, když ji Justin nervózně zastavil.

„Počkej prosím. Já…celé mě to mrzí. Choval jsem se jako zbabělej idiot. Chybíš mi Hermiono a vážně chci být s tebou,“ přiznal a tentokrát to byl on, kdo sám inicioval polibek.

Neobvyklá vášeň, kterou do toho vložil Hermionu překvapila. Bránit se však začala až ve chvíli, kdy se jí pokusil svléknout svetr.

„Přísahám, že to uděláme Justine, ale ne teď a ne tady. Dole je tvá matka, necítil by ses dobře,“ připomněla i přesto, že ji to stálo veškeré sebeovládání. Jenže na Justinovo poprvé to nebylo právě nejvhodnější místo a uvědomovali si to oba.

„Pro Merlina máš pravdu,“ zděsil se Justin a rychle od ní odstoupil. „Měla bys asi jít, než se to zvrhne. Uvidíme se ve škole.“

Hermiona se nenechala pobízet. S kabátem v ruce rychle zamířila dolů do chodby, kde se samozřejmě střetla s paní domu. A na ten střet neměla jen tak zapomenout.

„To byla ale rychlá návštěva. Jste jeho dívka? Nebo jen kolegyně? Víte slečno, myslím, že už by si měl někoho najít. Ne, že bych ho vyháněla, ale být sám mu nesvědčí.“

Hermiona se zarazila. Nevěděla jak si slova té ženy přebrat. Nic podobného se jí ještě niky nestalo, čemuž odpovídala i její reakce.

„O tom si budete muset promluvit se svým synem madam. Na shledanou,“ řekla a opustila dům dřív, než byste stačili říct famfrpál. Teprve ve vedlejší ulici svůj krok zvolnila. Matka dohazovačka? To snad ne.  Kroutila nad tím v duchu hlavou.

 

 

*****

 

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn, Anglie…

 

Odpoledne u Potterových si Severus připadal jako u výslechu. Jakmile se totiž Marylin zmínila, že dostala dům, Harry okamžitě toužil znát podrobnosti. A tak musel už po druhé vyprávět nejen, jak na ten nápad vlastně přišel, ale také jak dům vypadá a jakou má historii.

„To zní úžasně, ráda bych to tam viděla,“ nadchla se Ginny, jakmile celý příběh vyslechla.

Všichni čtyři seděli v obývacím pokoji s čajem a zákusky. Zatímco Severus nad vším tím nadšením jen nevěřícně kroutil hlavou, Marylin byla jejich zájmem potěšená.

„Jistě, ráda vás tam vezmu. Vlastně bych uvítala tvou pomoc při zařizování Ginny pokud by ti to tedy nevadilo. Ráda bych ten dům měla do svatby hotový a Severus říkal, že na to máš talent.“

To byla pro Ginny očividně novinka a podezřívavě si staršího muže přeměřila. Severus pouze pokrčil rameny. Ačkoli na to u něj lidé nebyli zvyklí, uměl uznat talent, když ho viděl.

„Vůbec mi to nevadí, ráda pomůžu. Máte nějaké katalogy, kde se můžeme inspirovat?“ zeptala se Ginny tentokrát obou snoubenců.

„Ano jistě, matka mi nějaké dala, jelikož se na mě nezapomněla se Severusem domluvit,“ odpověděla významně Marylin.

Severus nic neřekl. Jelikož už o tom mluvili v Austrálii, nebral to jako výčitku. Jen se k ní na pohovce přisunul blíž a ona se mu spokojeně opřela o rameno.

Zbytek odpoledne proběhl v podobně přátelském duchu. Pohodu jen občas narušil malý Ignotus, kterého už začínalo být všude plno, ačkoli zatím pouze lezl. V jednu chvíli ho musel Harry dokonce vytahovat z pod komody, kam se sice dokázal napasovat, ale už se nebyl schopný sám dostat ven. Všechny přítomné tím samozřejmě pobavil.

Teprve po lehké večeři přišel čas na dárky. Severusovi se sice trochu ulevilo, že už nemusí odpovídat na všetečné otázky, ale pro změnu zase přišly na přetřes jejich fotky z moře, takže ze všeho nejvíc toužil utéct a někam se schovat. Harry jim totiž vrátil vtípek a dal jim k Vánocům fotoalbum, aby je měli kam ukládat.

„No jistě, jak neskutečně originální,“ odfrkl si Severus. Jeho sarkastického tónu si přitom nikdo nevšímal. Dávno si na jeho humor zvykli.

Na porcelánovou čajovou soupravu už ovšem nemohl říct ani slovo. Oba měli čaj rádi. Bylo to vkusné a stylové. Stejně tak Marylin se překonala. Vybrala Potterovým vhodné dárky za ně za oba. Severus jí v tom naprosto důvěřoval a ona nezklamala. Ginny tak dostala vyřezávanou šperkovnici, Harry nové připínací pouzdro na hůlku se monogramem a Igni dětskou hůlku, která na příslušný pohyb vypouštěla barevné jiskřičky. Ten kluk totiž miloval světýlka a všechno co blikalo, nebo jiskřilo, jak už Severus sám zjistil během křtin.

Rodiče ho tedy nechali chvíli prozkoumávat novou hračku a mezitím se rozloučili se svými hosty, kteří se rozhodli již vrátit do Bradavic. Vánoční volno se totiž pomalu chýlilo ke konci a Severuse s Marylin čekalo spoustu práce.