Anděl z Matrarallu - Šestnáctá kapitola

Kapitola šestnáctá

Sekání s Pánem Temnoty

 

Efraim a Nereus procházeli hustými lesy Morskaru, jejich srdce bušila vzrušením a obavami. Pán temnoty, tajemný a mocný, byl jen kousek od nich. Nereus, vždy ostražitý, se rozhlížel kolem, jako by očekával nebezpečí z každého stínu.

„Efraime, jsi si jistý, že chceš pokračovat?“ zeptal se Nereus, jeho hlas byl sotva slyšitelný. „Pán Temnoty je známý svými klamy a přetvářkami. Může se zdát jako přítel, ale jeho záměry jsou temné.“

Efraim přikývl, jeho mysl byla plná vzpomínek na moc, kterou mu Pán Temnoty dal. „Musím se dozvědět pravdu, pokud chci Morskar zachránit, musím pochopit, co ode mě chce.“

Jakmile dorazili na místo, kde slunce těžko pronikalo skrze koruny stromů, vzduch zhoustl a na okamžik se zdálo, jako by se i čas zastavil. Před nimi se zjevila postava zahalená do černého pláště, která se zdála být stvořena z noci samotné.

„Efraime,“ oslovil je Pán Temnoty, jeho hlas byl hluboký a rezonoval jako ozvěna v bezedné jeskyni. „Tvá odvaha tě dovedla na toto místo. Chtěl jsi mě vidět a nyní jsem tu.“

Efraim pocítil mrazení v zádech, ale nezaváhal. „Přišel jsem, abych se dozvěděl o svém osudu a o tom, proč jsi mě učinil vládcem Morskaru?“

Pán Temnoty se usmál, ale v jeho očích nebylo nic jiného než chladná prázdnota. „Odpovědi, které hledáš, jsou mnohem složitější, než si dokážeš představit. Morskar potřebuje vůdce, který bude schopen čelit nadcházejícímu chaosu. A ty jsi ten, koho jsem si vybral.“

Nereus stál vedle Efraima, oči mu zářily nedůvěrou. „Ale jakou cenu za tuto moc musím platit?“

Pán Temnoty se na Nereuse podíval, jeho pohled byl odměřený jako led. „Všechno má svou cenu, Nereusi. Ty to víš. Efraimova síla může ochránit království, ale zároveň nepozorně otevře brány temnoty. Jsi ochoten obětovat vše pro tuto moc?“

Efraim, ačkoliv se obával odpovědi, se rozhodl pro pravdu. „Nechci být marionetou tvé vůle. Pokud je moc, kterou mi dáváš spjata s temnotou, pak se ptám, jaké jiné možnosti mám?“

Pán Temnoty pomalu přikývl, jeho úsměv se proměnil na něco téměř lidského. „To je dobrá otázka. Ale v této hře, kde se osudy tvoří pod temnými deštníky, je někdy třeba obětovat víc než jen vlastní volbu. Zvažuj pečlivě, Efraime. Tvé rozhodnutí určí osud nejen tvůj, ale i celého království.“

Efraim ucítil tíhu jeho slov, jako by se mu dělala cesta před nimi obtížnější. Jak se setkání blížilo ke konci, věděl, že bude muset učinit rozhodnutí, které navždy změní běh Morskaru.

Efraim a Nereus kráčeli po úzké stezce, která se vine lesem Morskaru. Slunce začínalo zapadat, jak barvy soumraku přetvářely oblohu na paletu purpurových a zlatavých odstínů. Každý krok, který udělali, se zdál těžší než ten předchozí, a temnota, jež se blížila, se zdála být plná neznámých nebezpečí.

„Nebuď tak napjatý, Efraime,“ povzbudil ho Nereus, i když jeho vlastní hlas zněl nervózně. „Jen pár kilometrů a dorazíme do vesnice. Tam najdeme útočiště.“

Ale Efraim si nebyl tak jistý. V jeho srdci panoval pocit, který ho nenechával na pokoji – emočně tísnivý, jako by se k nim blížilo něco nepřátelského. „Nereusi, mám pocit, že se něco chystá. Ty vize… stále se mi vracejí.“

Nereus pokrčil rameny. „Každý z nás má své obavy, Efraime. Ale musíme pokračovat. Není čas na strach.“

V tom okamžiku se ozval jemný šum. Oba se otočili, a když se trénovaná pozornost snažila zachytit zdroj zvuku, náhle se před nimi objevila postava zahalená v černá postava v černém plášti jako noc, stál před nimi s výrazem vážnosti.

„Efraime, Nereusi,“ promluvil Pán Temnoty, jeho hlas zněl jako šepot větví v nohách. „Přicházím s varováním.“

Efraim se zachvěl, rozpoznal moc Pána Temnoty a zároveň cítil, jak se jeho srdce stáhlo strachem. „Cože…co se stane?“ zeptal se.

„Nad vámi visí hrozba, kterou nelze ignorovat,“ Pán Temnoty ukázal prstem na horu, která se tyčila v dáli. „Tam, kde se stýká energie světla s temnotou, se na vás chystá světlo, jenž se snaží přerušit rovnováhu. Cítím spoustu bolesti a destrukce, která by mohla vymazat vše, co jste dosud budovali.“

Nereus se postavil blíže k Efraimovi, jeho tvář se rychle změnila, když se zahalil do obav. „Jak můžeme tomu zabránit?“ zeptal se naléhavě. „Co máme udělat?“

„Musíte najít Relikvii Zjevení,“ Pán Temnoty rezolutně řekl. „Ukryla se ve Stínu zmizelých, daleko za vašimi hranicemi. Legendy říkají, že pouze ona může ochránit váš svět před nadcházejícím světlem nebo ho zničit. Ale buďte opatrní – i sama Relikvie má své tajemství, a ne každý, kdo ji hledá, bude mít čisté úmysly.“

Efraim přikývl, veškerá jeho odvaha se nyní soustředila na tuto výzvu. „Děkujeme vám, Pane Temnoty. Nezklameme vás.“

„Věř si, Efraime,“ Pán Temnoty se mírně usmál, jeho křídla se rozprostřela, jak se připravoval na odlet. „Pamatujte, že cesta bude plná nástrah a pokušení. Ale také se nebojte, neboť pokaždé, když budete na pokraji ztráty naděje, vzpomeňte si na světlo, jež je ve vás hluboko skryté.“

S těmito slovy zazářil Pán Temnoty jasněji, než kdy předtím, poté se s náhlým poryvem vzduchu ztratil v náruči soumraku.

Efraim s Nereusem si vyměnili pohledy, pak se opět vydali na cestu, ale tentokrát s novou odhodlaností. Nebyli už jen pouhými dětmi osudu; nyní byli bojovníky, odhodlanými čelit svět pro záchranu svého světa.

„Najdeme Relikvii Zjevení, Efraime,“ řekl Nereus s pevnou vírou. „Už nám nic nestojí v cestě.“

Efraim přikývl. „Ano, a ukážeme světlu, že mu nepodlehne lidství našeho srdce.“

Jak kráčeli kupředu, tma kolem nich se zdála být menší, než byla předtím. Hlavní město v dáli je volalo, a s ním i osud, který museli přijmout.