Indiánka - část 2.

Indiánka - část 2.

Anotace: Název je odvozen od spojení indiánský příběh a nikoliv indiánská žena, jak by se mohlo zdát. Příběh z prostředí divokého západu. Snad se vám bude líbit...

Sbírka: Indiánka

Když Mo-ta přicházel k sobě, nejdřív bylo všude černo. Pak rozpoznal oheň a jeho veselé plápolání. Zjistil, že leží na posteli vytvořené z pečlivě ustlaných kožešin a chvojí a je v nějaké jeskyni. Pak uviděl dívku, která seděla v nohou jeho lůžka. Měla sivé vlasy.
„Co se to,“ napřímil se na loktech, ale protože se mu okamžitě znovu zatmělo před očima, rozhodl se – pro tuto chvíli – zůstat ležet, „stalo?“ vydechl.
Dívka se neuvěřitelně rychlým pohybem přesunula k jeho hlavě a skláněla se teď těsně nad ním, aby mu mohla poopravit jakýsi improvizovaný obvaz.
„Kulka ti škrábla spánek. A ta druhá tě trefila do boku.“ Odpověděla, „Měls štěstí. Zůstanou ti jizvy, ale přežiješ to.“
„Tys mi pomohla,“ pokusil se napodobit úsměv, „Myslel jsem, že mě nenávidíš.“
„Nemohla jsem tě tam nechat jenom tak ležet. Vykrvácel bys.“ Odvrátila hlavu a kousla se do rtu, „Jednou na to měkké srdce šeredně doplatím.“ Znovu se na něj podívala, „Otec mi to vždycky opakoval. Manroom ho před dvěma měsíci zabil.“

Ještě později večer ji pozoroval, jak se ukládá ke spánku. Na tvrdé zemi pod hlavou měla sedlo. Bolestně si uvědomil, že jí zabral postel. Neměl však ani sílu k mluvení.

„Já se jmenuji Mo-ta.“ Osmělil se druhý den dopoledne.
„Hm.“ Dostalo se mu odpovědi. Dívka kontrolovala svou zbraň. Dlouhou starou ručnici.
„Jak se jmenuješ ty?“ odvážil se zeptat Mo-ta.
„Jdu na lov.“ Dívka se zvedla.

Vrátila se k večeru. Mo-ta už znovu ležel na lůžku. Když byla pryč, procvičoval chůzi s poraněnou nohou. Nebylo to zase tak těžké.
„Vstaň.“ Přikázala mu dívka, „Myslíš, že jsem hloupá? Můžeš úplně normálně chodit.“
„Sledovalas mě?“ zeptal se podmračeně Mo-ta.
„Ne. Byla jsem na lovu.“ Ukázala mu dvě křepelky, které do té chvíle držela ve stínu, „Oběd.“ Mo-ta se posadil a udělal jí tak vedle sebe místo.
„Jsi dobrá v lovu.“ Odvážil se, když dojedli, „Tady v té pustině je těžké něco vystopovat.“
„Není. Já tu vyrostla.“
Chvíli bylo ticho.
„Omlouvám se.“ Ozvala se nakonec dívka, „Asi jsem nebyla poslední dobou právě příjemná.“ Mo-ta se na ni podíval. Něco takového opravdu nečekal.
„Mo-ta. Tak se jmenuješ, že?“ pokračovala, „Já jsem Elisabeth. Krátce Elis. Kde ses vzal v tom saloonu? A co vůbec děláš ve městě?“
„To je složité.“ Zadíval se do ohně, „Asi jsem sem neměl jezdit. Nebyl to dobrý nápad už o začátku.“
„Ale ne.“ Když na ni rychle úkosem pohlédl, zjistil, že se také dívá do ohně a bezděčně vrtí hlavou, „Kdyby ses tu neobjevil, visela bych dneska pro radost vranám. Myslím, že tvůj problém dokážu pochopit. Pověz mi o tom.“
„Ty nejsi Američanka?“ vypálil místo toho otázku, nad kterou už dost dlouho přemýšlel. Bylo to tím přízvukem. Tím jak mluvila.
„Ne.“ Odpověděla a znovu se zadívala do ohně.
„Nechceš o tom mluvit?“
„Ne, to teda nechci.“
„Dobře, promiň.“
„Proč na mě tak koukáš?“ vypálila po chvíli bezbřehého ticha ostře a nepříjemně.
„Víš, kdybys byla indiánka a rozhodla se pomstít smrt svého otce, nikdo by se ti nesmál…“
„No a co?“ vyskočila a zlostně se na něj podívala. Nevěděl, co provedl, nebo řekl, ale ji to hrozně rozzuřilo, „Po ničem netoužím míň, než být indiánem. Měla jsem tě tam nechat ležet. Byla to hrozná chyba.“ S těmito slovy vyběhla ven. Mo-ta vyskočil a chtěl běžet za ní, ale zapomněl na zraněný bok a po několika krocích upadl tváří na zem jeskyně. Když se zvedl, uviděl, jak dívka vyskakuje na jeho koně a tryskem ujíždí dolů z kopce a pak do otevřené prérie.
„Co jsem udělal špatně?“ zavolal za ní. Vzápětí ale zmlkl, protože si všiml, jak se k Elisabeth přibližuje několik teček. Prudce zahnula, aby se nevítaným návštěvníkům vyhnula, ale byla to jenom past. Mo-ta bezmocně pozoroval, jak ji chytají, svazují jí ruce a odvádějí jí směrem ke vzdálenému městečku.
Autor Mirime, 26.04.2010
Přečteno 409x
Tipy 4
Poslední tipující: Lavinie, Alasea
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Líbí se mi to, jen pokračuj :)

28.04.2010 15:17:00 | Leňula

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí