Tajemství hory 10. část

„Sakra! Držte ho pořádně a nedávejte mu žádný prostor!“ upozorňoval neustále Aldridge, když protlačili šíleného Jacoba skrz vchodové dveře do policejní budovy.
Za recepčním stole policistka Sattlerová vystartovala ze židle bleskovou rychlostí, nechápající co se děje. Jacob sebou házel natolik, že jej čtveřice mužů musela složit na zem a zavalit ho svými těly.

„Dělej Sattlerová!“ zakřičel Aldridge „Nasaď mu pouta!“

Jane Sattlerová procitla a přiběhla k houfu, během toho vytahovala pouta z pouzdra
u opasku. Ve směsici těl a končetin se ji podařilo najít ty správné ruce a pořádně je utáhla a ustoupila stranou. Mezitím do budovy vešla Abigail s Vanessou, jenž ji stále podepírala.

Sattlerová ke dvojici přistoupila „Jste v pořádku? Co se stalo?“ zeptala se vytřeštěným pohledem.

„Jacob napadl Abigail.“ odpověděla Vanessa. Sattlerová se poněkud nešťastně podívala na Abigail a něžně ji pohladila po tváři „To mě mrzí!“ řekla smutným tónem v hlase.
Mezitím policisté s Matthewem dostali Jacoba zpět na nohy a tlačili ho před sebou směrem k cele, za sebou měli v patách Abigail s Vanessou. V úzké chodbě se museli dostat skrz uklízečku, která zrovna vytírala podlahu. Bylo ji něco přes sedmdesát let.
Na pětici mužů nechápavě hleděla, jen se otáčela směrem, kterým šli.
Poté kolem ni proběhla Vanessa s Abigail.
Uklízečka mrskla mopem o zem „Bezva! Tak můžu začít znovu! Nevychovanci!“ zabrblala chraplavým hlasem.

Jacoba doslova hodili do cely a okamžitě ji zavřeli. Jacob s řevem se zvedl na nohy a vrhl se přes mříže na hlouček těl. Jeho ruce trčeli skrz mříže ven, s nimiž neustále házel na všechny strany. Pořád přitom civěl jen na jedinou osobu… na Abigail.
Když si tohle uvědomil Matthew, odtáhl Abigail stranou, aby nebyla vidět.
Ten moment se Jacob uklidnil, jen hleděl směrem kde předtím stála Abigail.
Následně však začal křičet a běhal v cele jako pominutý. Rukama mlátil do zdí, občas
i hlavou.

„Zatraceně!“ dostal ze sebe Aldridge „Musíme mu pořádně spoutat i nohy a znehybnit ho! Nebo se nám tady zabije!“

Policisté tedy vlezli do cely, zpacifikovali Jacoba na zem a dali mu pouta i na nohy.
Dalšími pouty ho připoutali k posteli.
Když Abigail nenápadně nakoukla, chytila se za hlavu. Přišlo ji to, jako oživlá noční můra.
Nedokázala pochopit, co se stalo s jejím manželem. Choval se jako zvíře, jako šílenec.
Vanessa odtáhla Abigail pryč od vazebních cel. Došli až ke vstupní místnosti, kde posadila téměř zhroucenou Abigail na židli. Mezitím Sattlerová přišla s kelímkem vody a nabídla ji Abigail.
Abigail nijak nereagovala na její přítomnost „Co jsem to jen udělala? Je to má vina!“ začala si mumlat nahlas.

„Tohle není tvoje vina.“ pravila Vanessa „Nebuď na sebe přísná.“

Do stanice vešel Robert Healy se svoji taškou. Na chvíli ztuhl na místě, když spatřil Abigail
a Vanessu.

„Co vy tady děláte?“ zeptala se Vanessa.

„Zavolal jsem ho.“ řekl zástupce šerifa Liam Aldridge, který přišel do místnosti společně
s Matthewem.

„Přišel mu odebrat krev na testy a ošetřit zranění.“ doplnil Matthew „Nebude vadit, když půjdu s vámi?“ zeptal se Healyho. Na Matthewa se podíval celý nesvůj, necítil se
v přítomnosti Matthewa rozhodně nejlíp.

„Nuže dobrá! Ale necháte mne protentokrát na pokoji, že?“

Zatímco Matthew s Healym odešli za Jacobem, Liam otočil svoji pozornost k Abigail.

„Měla jste paní Swannová štěstí, že jsme uslyšeli řev.“

„A kde jste vlastně byli?“ zeptala se Vanessa.

„Tady vevnitř v šatnách. Máme totiž otevřené okno hned do té ulice, kde jsme je našli.“ vysvětlil Aldridge „Stěží jsme to v tom dešti slyšeli. Nebýt otevřeného okna, tak bychom nic neslyšeli a nepřišli bychom jinak na pomoc. Kdyby ale bylo zavřené, tak….“ odmlčel se.

Abigail se opět chytila za hlavu, stěží se udržela, aby nezačala znovu brečet.
Díky takovému detailu nakonec nepřišla o život. Potichu děkovala bohu, ale i Aldridgemu
a jeho kolegům.

„Jsme vám neskonale vděční pane Aldridge.“ poděkovala Vanessa za ještě otřesenou Abigail. Mezitím se objevil Matthew s panem Healym. Jejich příchod přitáhl veškerou pozornost.

„Zadařilo se?“ zeptal se Aldridge.

„Hodně sebou mrskal! Měl jsem co dělat, abych v něm nezlomil jehlu.“ řekl Healy.

„Můžu potvrdit.“ souhlasil Matthew, přistoupil k Vanesse „Tady vše v pořádku?“ zeptal se tichým hlasem. Vanessa nesouhlasně vrtěla hlavou „Ještě ne. Abigail je ještě v šoku. Měli bychom ji vzít zpátky do motelu, ať si odpočine.

„Dobře.“ souhlasil Matthew „Já mezitím půjdu tady s panem Healym a policistou Aldridgem do laboratoře, ohledně testů krve.“ informoval svoji snoubenku. Matthew chtěl být u těch testů. Nedůvěřoval jak Healymu, tak policii. Obával se totiž jejich zfalšování.

„Kde je vlastně šerif Hardy?“ zeptala se Vanessa.

„Odjel odpoledne do Detroitu řešit svoje osobní problémy.“ odpověděla pohotově Sattlerová.



Vanessa pomohla Abigail na nohy a společně opustili stanici.
Hned ve dveřích je přepadla uklízečka, která si stoupla před Abigail s nataženou rukou
a ukazováčkem „Utečte! Utečte dokud můžete!“ vychrlila svým chraptivým zvukem.
Abigail zaječela, zatímco Vanessa si stoupla mezi ně.

„Pro vašeho muže si přišli duchové z hor! Už nemá šanci!“ pokračovala stařena „Pokud nezmizíte, zemřete tady! Přijdou si i pro vás! Oni všechno vidí a slyší!“

„To už by stačilo!“ okřikl stařenu Liam Aldridge, když se ukázal ve dveřích společně s Matthewem, Healym a Sattlerovou.

„Musím ji varovat!“ trvala na svém stařena „Ona je nevinná! Nezaslouží si to!“

Aldridge neudržel nervy na uzdě. Přišel ke stařeně a začal ji odhánět „Táhni domů, ty šílená babizno!“ zavrčel na ni. Stařena se jej zalekla a rychle od něj couvla. Měla vyděšený obličej, téměř bledý. Potom beze slova odcházela pryč, přitom si něco nesrozumitelně mumlala.

Aldridge se otočil k Abigail, na kterou je tahle noc přece jen už přespříliš.

„Omlouvám se za tu šílenou ženskou. Už ji nefunguje dobře hlava.“ řekl Aldridge k Abigail.

„Co tady dělala?“ zeptal se Matthew policisty.

„To je stará Barrisová, trpí ve svém věku nespavostí. Aby se nějak přes noc zabavila, tak sem na stanici chodí občas uklidit.“ odpověděl Aldridge.

„Co myslela těma duchama z hor?“ zeptala se Vanessa.

„To je místní báchorka, která tady funguje téměř dvě stě let. Pod zdejší horou se totiž jednu dobu těžili vzácné kovy. Jenže žíla nebyla dost velká a brzy se vyčerpala. Což vedlo k dalšímu průzkumu, který nedopadl zrovna dobře. Tamní horníky zasypala suť z bortících se chodeb. Přišlo v té době
o život téměř třicet lidí, kteří byli zrovna v podzemí. Po této nehodě se důl uzavřel. Byli snahy
o jeho znovuotevření, jenže při pracích na něm umírali další a další lidé. A tak vznikla tato báchorka o duchách.“ vysvětlil Aldridge.

Vanessa souhlasně přikývla hlavou, potom se vydala s Abigail zpátky do motelu, naštěstí bouře už prošla kolem. V motelu potom Vanessa pomáhala Abigail dostat se z mokrých šatů.
Byla celá ještě roztřesená, bez jiskry života a téměř zlomená.
Vanessa by nejraději řekla, že bude vše v pořádku, jenže nemohla. Nedokáže říkat něco, čemu sama nevěří. Hlavně poté, co před chvílí viděla.

Abigail se trochu vzpamatovala a celá roztřesená si sedla na postel jen ve spodním prádle. Stále se třásla strachy, nedokázala ještě uvěřit, co se před chvílí stalo. Vanessa přitom stála u vchodu do pokoje. Natočila hlavu do strany, aby lépe slyšela. Přišlo ji, že slyšela kroky hned na druhé straně dveří. Její přirozený pud neváhal a chopila se pistole, kterou měla u pasu.

„Co se děje?!“ vyhrkla vyděšená Abigail.

„Buď ticho!“ zašeptala Vanessa „Někdo je asi za dveřmi!“

Abigail uposlechla, začala se přitom třást strachy. Mezitím Vanessa natáhla ruku ke klice
a uchopila ji. Hodně zhluboka se nadýchla, rychle otevřela dveře a vystartovala na chodbu.
Rychle zkontrolovala obě strany chodby, potom se podívala na Abigail „Zůstaň tady!“ řekla
a zamířila opatrně po schodech dolů, přitom nechala dveře pokoje otevřené.

Abigail ještě slyšela vrzající zvuky, když Vanessa šla po dřevěných schodech.
Jenže začala být nervózní, když nastalo ticho. Ticho, které ji přišlo snad nekonečné.
Minuta ji přišla téměř jako půl hodina.

„Vanesso?“ zavolala hodně nervózní Abigail, přistupovala pomalu blíž ke dveřím.
„Vanesso, jsi tam?“ zavolala znovu, přitom ji naskakovala husí kůže.

„Prosím tě! Ozvi se mi!“ začala vzlykat, vzala do svých rukou přitom na svoji možnou obranu stojanový věšák. Teprve až vylezla na chodbu uslyšela hlasy vycházející o patro níž.
Spadl ji kámen ze srdce, když uslyšela Vanessu, Aldridgeho a Matthewa.
Jejich kroky po schodech ji dodávali okamžitý pocit bezpečí.
Trojice se zarazila, když ji uviděli stát na chodbě jen ve spodním prádle a věšákem v ruce.

„Promiň Abigail!“ omluvila se Vanessa, když pochopila celou tuhle situaci.

„Tohle už mi prosím víckrát nedělej!“ řekla Abigail a uvolnila své napjaté tělo.





Ostatní čekali, než se Abigail oblékla. Matthew opět stál u okna, Vanessa seděla na židli
a Aldridge se opíral o zeď. V rukách měl desky s výsledky Jacobovi krve.

„Tak co jste zjistili?“ zeptala se Vanessa, když se z koupelny objevila Abigail v suchých
a čistých šatech.

„Celkem zajímavé věci.“ řekl Matthew a kývl na Aldridge.

Ten jej pochopil a začal číst „No dle výsledků má pan Swann v krvi směsici acetylcholinu, noradrenalinu. Má v sobě i vyšší množství dopaminu a testosteronu.“

„A co to znamená?“ zeptal se za všechny Matthew. Mezitím Abigail si dokola v hlavě opakovala všechny zmíněné prvky.

„Všechno to jsou látky, které můžou vyvolat agresi.“ odpověděla s úžasem Abigail.

„Jenže to není všechno.“ odvětil Aldridge „Ještě má v sobě mírný nález halucinogenní LSD. Vypadá to, jako kdyby váš manžel byl na koktejlu.“

„Chcete říct zdrogovaný.“ upřesnil Matthew.

„Ano, můžeme tomu tak říct.“ souhlasil Aldridge, otočil se k Abigail „Bral někdy váš muž něco zakázaného?“

„Cože? Ne, nikdy nic nebral.“ odvětila Abigail, která se snažila v hlavě pobrat všechno, co doposud slyšela.

„To chcete říct, že během té hodiny v cizím prostředí si Jacob jen tak našel dealera
a pořádně si dal do nosu?!“ napadlo Vanessu, kam míří Aldridge s diskuzí.

„To je ale nesmysl.“ odvětila Abigail.

„Co vás napadlo?“ zeptal se zvědavě Aldridge.

„Jak jsem říkala, všechno to jsou látky zvyšující agresi. LSD zase může ovlivnit vědomí.“ odpověděla Abigail „A jaké množství v sobě měl?“

Aldridge ji podal papír s výpisem látek. Byl stejně jako ostatní zvědaví, s čím přijde Abigail.
Abigail projížděla s velkým soustředěným několikrát řádky nahoru a dolu.

„Tady to máte! Pojďte se podívat!“ řekla vítězoslavně Abigail.

Zvědavý Aldridge přistoupil a naklonil se nad listem papíru.

„Vidíte to? Všechny ty množství jsou celkem vyvážené. Něco takového by vám dealer nedokázal prodat. Jen steroidy a LSD jsou o něco vyšší.“

„No a co to znamená?“ nechápal Aldridge.

„Neexistuje žádná droga, která by něco takhle dokázala nakombinovat. Navíc je to dávkově odměřené tak, aby to vydrželo srdce. Prakticky všechny totiž mají svým způsobem určitý nápor na srdce.“ upřesnila Abigail. Aldridge to stále nepobíral.

„Chceš říct Abigail, že tvého muže někdo úmyslně nadrogoval?“ pochopil Matthew.

Abigail přikývla „Ano. Ale nebyl to nějaký obyčejný dealer nebo někdo podobný. Jestli ho skutečně zdrogoval, tak musel naprosto vědět co dělá a měl hodně vysoké znalosti.“

„A proč by tohle dělal?“ zeptal se Aldridge.

Matthew se zatvářil, jako by ho ozářil samotný bůh „Aby někoho v zuřivosti přepadl!“

„Cože?“ nechápal Aldridge.

„Někdo úmyslně nadrogoval Jacoba takovým dryákem, který u něj zvedl agresi na takové maximum, aby jiného člověka nekontrolovatelně napadl.“ vysvětlil Matthew.

„Co by tím ale získal? A koho by měl napadnout?“ položil otázku Aldridge. V ten moment se Matthew, Aldridge a Vanessa podívali na Abigail. Ta byla poněkud z jejich pohledů zmatená.

„Nebavila ses s někým cizím, kam jsi měla namířeno?“ zeptal se Abigail Matthew.

„Ne. S nikým jsem se nebavila.“ odvětila skálopevně přesvědčená Abigail „Můžeš mi prosím vysvětlit, kam tímhle míříš?!“ zeptala se Matthewa.

„Někdo využil příležitosti, kdy byl Jacob osamocen a podařilo se mu zdrogovat ho. Dost hodně předvídal, že ho půjdeš nejspíš hledat sama. Víš, kam tím vším mířím?“ odvětil klidně Matthew a přistoupil blíž k Abigail „Někdo tě chce zabít a Jacob mu posloužil jako ideální nástroj.“

„Cože prosím? Co to mluvíš za nesmysli!“ vyletěla Abigail, která tomu nechtěla věřit.

„Má to svoji logiku.“ přidal se Aldridge na Matthewu stranu „Kdyby vás zabil a my ho chytili příčinu, vina by šla jedině na něj. Bylo by to vyšetřováno jako vražda pod vlivem omamných látek. Ale i teď ho můžeme obvinit z napadení a pokusu o vraždu.“

„A tím by se vrah nejen zbavil Jacoba, ale i tebe Abigail.“ dodal Matthew.

„Chcete říct, že někdo zfetoval Jacoba poblíž stanice a ten potom věděl že zrovna půjdu kolem? Víte jak to zní šíleně?!“ začala se vztekat Abigail.

„Vím jak to zní šíleně.“ souhlasil Matthew „Zamysli se ale nad tím, jak dokonale to do sebe zapadá.“

„Ale proč by to dělal, když stejně nic nevíme!“ odvětila podrážděně Abigail.

„Třeba my ne, ale nakonec Jacob mohl něco zjistit a donutil ho jednat.“ nadhodila Vanessa.

„Takže ten, kdo tohle způsobil nám musí být neustále nablízku.“ vyhodnotil Matthew.

Jejich diskuzi náhle přerušilo rozsypávající sklo z okna, kterým proletěl kulatý předmět, jenž přistál rovnou na posteli. Abigail stojící nejblíže zaječela a otočila se směrem k posteli.
Když se podívala do prázdných očních důlků utrhnuté hlavy, byla v naprostém šoku.
V ústech chyběl nejen jazyk, ale i veškeré zuby. Takový pohled na zohavenou hlavu donutil Abigail spustit křik plný zděšení a hrůzy. Pod takovým silným náporem nakonec Abigail omdlela a spadla na zem.
Hlava totiž patřila Brianovi.