Tajemství hory 14. část

Abigail v ranních hodinách probudilo vrzání dveří, když Vanessa se snažila vyplížit nenápadně z pokoje. Několikrát Abigail zamrkala očima, poté se posadila na kraj postele.
Zkontrolovala si čas na hodinkách, které měla položené na nočním stolku.
Bylo něco po osmé hodině, tuto dobu je Matthew nejspíše už v Detroitu.
Mezitím z vedlejšího pokoje slyšela rozhovor Vanessy s Jacobem.
Sice jim nerozuměla ani slovo, přesto ji přišlo, že vedou vážnou diskuzi.
Oblékla si čisté oblečení a zamířila za nimi do vedlejšího pokoje.
Vanessa s úsměvem na tváři pozdravila Abigail, zatímco Jacob roztřeseným hlasem popřál dobré ráno, potom odvrátil svůj pohled směrem k zemi.
Abigail mlčky přišla ke stolu a sedla si, občas si vyměnila oční kontakt s Jacobem, který působil jako zpráskaný pes. V místnosti zavládlo napjaté ticho, které Vanessu poněkud začalo vytáčet.

„Celkem mě zajímá.“ začala náhle diskuzi Vanessa „Kde jste se vůbec poznali?“

„Bylo to ve veřejné knihovně.“ začala váhavě Abigail „Potřebovala jsem několik knih ke studiu.“

Vanessa souhlasně přikývla a okem zkontrolovala Jacoba, jaká bude jeho reakce.
Bylo jasně na něm vidět, že tyto časy si také připomínal.

„Pobrala jsem hromadu knih a zamířila jsem po točitých schodech o patro níž.“ pokračovala mezitím Abigail „Na posledním schodu jsme se srazili.“

„Abi vypadli knihy z ruky. Když jsem je chtěl gentlemansky posbírat, dali jsme si vzájemně ránu čelem.“ pokračoval tentokrát Jacob.

„Díky tomu sis vylil to cappuccino na to pěknou modrou košili .“ připomněla Abigail
s náznakem úsměvu.

„A zrovna to bylo mé oblíbené!“ usmál se nervózně Jacob, navázal přitom s Abigail oční kontakt.
Poté se pod stolem jejich ruce vzájemně dotýkali, hledící si vzájemně do očí. Pomalu z nich vyprchávala nervozita a stres, který je tolik tížil.

Vanesse zahřálo u srdce, když se ji podařilo popostrčit dvojici, aby si začali znovu důvěřovat a být zároveň na tomto světě jeden pro druhého. Ucítila vibraci svého mobilu, který měla v kapse, byl to Matthew.
Bez váhání hovor přijala „Ano?“ řekla a otočila se směrem k Abigail a Jacoba, kteří netrpělivě očekávali návrat Matthewa.

„Jistě! Vím, kde to je. Za chvilku tam vyrazíme.“ odvětila Vanessa a zavěsila hovor.

„Co se děje?“ zeptal se Jacob.

„Už jsou na cestě. Chtějí se setkat na jednom konkrétním místě za městem.“ odpověděla Vanessa.

„A kde?“ zeptala se Abigail.

„Dozvíte se až na místě. Nesmím vám to říct. A rozhodně ne tady.“ řekla Vanessa, dala si mezitím pistoli s pouzdrem pod kabát. Zmatená Abigail s Jacobem nijak nechápali její jednání. Vanessa jejich zmatení poznala a měla pro něj pochopení.

„Pochopíte až na místě.“ dodala Vanessa a gestem ruky zavelela k odchodu.



Autem ujeli necelých pět kilometrů jižně, směrem k Detroitu. Na křižovatce odbočila Vanessa na šotolinovou cestu, která je zavedla na smetiště, kde bylo i několik odstavených nepojízdných aut.
Před nimi byl postavený Jeep Wrangler černé barvy.
Matthew stál u dveří řidiče, zatímco nová posila seděla na kapotě motoru.
Byl to metr devadesát vysoký, fyzicky dobře stavěný muž s vousy stylu dřevorubce. Na hlavě měl černou kšiltovku, kolem krku tmavomodrý shemag, který poněkud nekonzistentně neseděl k zelené kostkované taktické košili, která byla skryta pod černou molle vestou. Abigail při vystupování z auta měla z něj poněkud rozporuplné pocity.
Už od pohledu působil hodně autoritativním dojmem.

Matthew přivítal své společníky s úsměvem „Dobré ráno přeji!“ řekl radostným tónem
a objal Vanessu.

„Ahoj Vanesso!“ pozdravil cizí muž Vanessu, přitom si sundal čepici z hlavy.

„Jsem ráda, žes přijel.“ odvětila chladně Vanessa s upřeným pohledem.

„Jacobe? Abigail? S velkým potěšením vám představuji naši posilu a zároveň zkušeného průvodce Kanea Kirbyho.“ řekl s určitou dávkou hrdostí Matthew.

„Kane Walter Kirby je celé moje jméno.“ připomněl Matthewovi muž a seskočil z kapoty.

„Od toho tady ale nejsme že?“ pronesl Kirby, potřásl si Jacobem rukou a potom zaměřil pozornost k Abigail. Ta od něj odvracela zrak, nedokázala se podívat tomu muži přímo do očí. Ne, že by měla z něj přímo strach, jen neměla ráda lidi, kteří se drtivou část svého života živili zabíjením jiných lidí.

„Matthew mi všechno řekl cestou paní Swannová.“ pravil Kirby k Abigail a natáhl ruku na potřesení. Abigail na jeho ohromnou ruku chvíli civěla. Kirbyho ruka byla snad velikosti medvědí tlapy.

„Nebojte se! Nekoušu!“ pravil Kirby, přitom se začal šklebit. Abigail procitla a potřásla si jeho ´´tlapou´´.

„Tak to bychom měli za sebou.“ začal Jacob „A teď můžete vysvětlit, proč si dáváme dostaveníčko tady na smetišti?“

Matthew nad připomínkou Jacoba reagoval jen otočením ke Kaneovi, který se začal usmívat.

„Je to moje rozhodnutí, založené na mé teorii dle toho, čeho jsem se dozvěděl od Matthewa.“ informoval Kirby. Poté si odplivnul a sáhl do kapse kalhot, odkud vytáhl kulatou plechovku se žvýkacím tabákem.

„A tahle teorie je jaká?“ zajímalo Jacoba. Kirby mezitím sundal víko z plechovky, vzal do prstů sáček tabáku a vložil si jej pod ret.

„Že jste pěkně v prdeli.“ řekl upřímně Kirby „Usuzuji, že ta vaše Emily se zapletla
s organizovanou skupinou, která rozhodně jede v ilegální činnosti. Skupina, která má rozhodně za ušima.“

Abigail měla ústa dokořán, vůbec nedokázala pobrat takové tvrzení tohoto muže, kterého dotáhl Matthew. Vždyť to je nesmysl! Emily byla chytrá, hodná a milá! S někým takovým by se určitě nepřipletla! Natož dobrovolně!

„Dle čeho usuzujete, že se jedná o skupinu?“ zeptal se Jacob.

„Protože dle všeho ovládají a kontrolují veškeré dění ve Woodsbury. Buď většina obyvatel spolupracuje s nimi kvůli finančnímu zisku, nebo také ze strachu o svůj život. A tohle nedokáže jen jedna osoba. Musí jich být rozhodně víc.“ odpověděl Kirby s pevným přesvědčením o své pravdě.

„O jaké skupině to mluvíte?“ vyzvídal nadále Jacob, zatímco Abigail naslouchala.

Kirby pokrčil rameny „Usuzuji mafie či nějaká verze kartelu. Může se klidně jednat i o kult, jsou tady náznaky jejich stylu jednání.“

„Jednání?!“ nechápal Jacob.

„Ano. Prvně se vás chtěli zbavit zaměněným tělem. Doufali, že vás to přiměje věřit, že je Emily mrtvá a vydáte se směrem domů. Jenže tady paní Swannová měla dobrý smysl pro detail, takže jim první plán nevyšel. Mezitím jste rozjeli vlastní pátrání a kladli jste otázky. Do toho všeho jste si přivedli na pomoc Matthewa a Vanessu. Tohle byl krok, který je donutil jednat.“

Jacob společně s Abigail stáli jak kamenné sochy, které nedokázali pochopit Kirbyho smýšlení.

„Museli proto přitvrdit. Vybrali si tu noc, kdy Jacob zůstal jako jediný samotný. Jen díky souhře šťastných náhod jim to nevyšlo. Proto další pokus vás bylo vyděsit hlavou Briana. Asi doufali, že vás taková zkušenost odradí a vypadnete z města.“ dokončil Kirby.

Jacob začal nesouhlasně vrtět hlavou „Ne! Tohle přece nemůžete myslet vážně!“

„Proč by tohle dělali? Proč nás tedy rovnou sami nechtěli zabít?“ vstoupila do rozhovoru Abigail.

„Co dělala Emily za práci? Kde trvale bydlela?“ začal se vyptávat Kirby.

„Všechno možné. Nikdy nezůstávala dlouho na jednom místě. Práci i místa pobytu často měnila.“ odpověděla Abigail.

„Takže jste si odpověděla.“ odvětil Kirby „Zmizení Emily není totiž tak viditelné. Vy jste doktorka že? Fyzioterapeutka? A váš manžel je asistent advokáta. Pokud by se vám oběma něco stalo, přitáhne to rozhodně více pozornosti. Pozornosti, o kterou vaši nepřátelé rozhodně nestojí. Jak jsem říkal, mají rozhodně za ušima.“ dokončil Kirby.

Zatímco Jacob tohle bral jako těžké sci-fi, tak Abigail veškeré uvažování Kirbyho naprosto sedělo
k dění ve Woodsbury. Jednání šerifa, starosty a dalších lidí tomu rozhodně odpovídalo.
Zatřásla se hrůzou nad pomyšlením, kdo má takovou moc, aby ovládl celé město. Hlavně v dnešní moderní době.

„Jak jste na tohle vlastně přišel?“ zeptala se Abigail.

„To je jednoduché. Takhle bych totiž jednal já, kdybych byl na jejich místě.“ řekl přesvědčivě Kirby. Začal si přitom jazykem pohrávat se sáčkem tabáku a pohledem dravé šelmy pohlédl do očí Abigail, jenž odvrátila svůj pohled k zemi.


„A nebo se mýlím! Zjistíme to jednoduše tak, že vyrazíme směrem k hoře. Tady nehrozí možnost odposlechu, proto jsme tady a ptám se vás… chcete skutečně zjistit, co se stalo
s Emily?“

„Samozřejmě! Je to moje sestra!“ odvětila odhodlaně Abigail.

„Skutečně ji znáte?“ položil Kirby tuto otázku, která poněkud Abigail zaskočila.

„Jak to myslíte pane Kirby?“ nechápala.

„No…. dlouhou dobu žijete odděleně. Během takové doby se mohla hodně změnit.“ řekl opatrně Kirby.

„Co tím myslíte?“ zeptala se podrážděně Abigail.

„Že vaše sestra mohla mít dvě tváře.“ řekl opatrně Kirby, což už Abigail pochopila jeho záměr.

„Ne!“ řekla jednoznačně Abigail „Nikdy by se Emily nepřipletla dobrovolně s mafií či něčím podobným!“

Kirby nad slovy Abigail jen povytáhl obočí. Souhlasně kýval hlavou, přitom nadále věřil spíš svému přesvědčení.

„Jestli tomu takhle skálopevně věříte, tak budu taky. Pokud do toho půjdeme, tak bychom si měli předem vyjasnit několik věcí ještě předtím, než tam půjdeme.“ dodal Kirby.

„Co si chcete vyjasnit?“ zeptal se Jacob.

„Budu naší výpravě velet! Budete mě poslouchat na slovo, nebudete odmítat moje rozhodnutí kam
a proč tam půjdeme. Když řeknu stát, tak budete stát na místě! Komunikaci v terénu omezíte na minimum. Nikam nevkročíte, dokud sám neuznám, že to bude bezpečné! Rozumíte mi?!“

„Ehm… ano.“

„Tak fajn! Doufám, že něco neposerete! Chci ještě nějakou dobu být mezi živými! Tady totiž půjde o naše životy.“