Polibek na rozloučenou (17)

Anotace: Nadešel den Gabrielina stěhování...

Čas běžel. A stěhování do Brna se blížilo. Poslední den v Praze strávila Gabriela balením a psaním si se Samuelem přes icq.
,,Nikam nepojedu," řekla Klára. Posadila se na postel a ruce si vzdorně založila na prsou.
,,Taky se mi zrovna dvakrát nechce," přiznala Gabriela.
,,No jo," vzdychla. ,,Ale ty se sem budeš vracet. Kdežto já ne."
,,Někdy pojedeš se mnou."
,,Jo. Jenže kdy? Do té doby o mě Matyáš ztratí zájem."
Gabriela přestala s balením keramických sošek do novin a posadila se vedle sestry na postel. Pohladila ji po vlasech.
,,Ty ho miluješ, viď?"
Klára kývla a hned potom se rozplakala. Byla ráda, že ji Gabriela objala. Připadlo jí, že jediný, koho její pocity zajímají, je právě Gabriela.
,,Neplakej, zlato," konejšila ji Gabriela.
,,Nemůžu si pomoct."
,,Já vím. Vím, že tě to bolí." Hladila ji po zádech a věnovala jí polibek do vlasů. ,,Ale zvládneš to."
Odtáhla se a setřela si slzy z tváře. ,,Myslíš? Já si tím nejsem tak moc jistá."
,,Zvládneš," řekla rozhodně. ,,Všechno bude dobré. Ber to tak, že něco skvělého opouštíš, ale že tě něco úžasného teprve čeká."
Přemýšlela. ,,Možná máš pravdu."
,,Já ne, není to z mojí hlavy," přiznala.
,,A z čí teda?"
,,Řekl mi to včera Samuel."
,,Chtěla bych ho poznat. Připadne mi zajímavý."
,,Slibuju, že tě s ním seznámím. Při nejbližší možné příležitosti."
Sotva to dořekla, vešla do pokoje máma. Usmála se na své dcery a tiše se zeptala: ,,Gábinko, nemá zítra Samuel čas?"
Její otázka ji zaskočila. ,,Proč?"
,,Hodilo by se nám, kdyby jelo ještě jedno auto. Táta objednal jenom jeden stěhovací vůz."
,,Najednou je mu Sam dobrý, jo?" zeptala se kousavě.
,,Byl to můj nápad," odpověděla. Gabriela věděla, že to není pravda, ale rozhodla se to nekomentovat.
,,Takže ty po mně chceš, abych poprosila Samuela, aby mě zítra zavezl do Brna. A aby naskládal do auta i spoustu kufrů a krabic."
,,A Kláru," dodala máma.
Gabriela mlčela.
,,Prosím." Máma na ni upřela svoje velké modré oči.
,,No, zkusím to," svolila. ,,Ale nic neslibuju."
,,Děkuju, Gábinko. Samozřejmě mu zaplatíme benzín."
,,Nebude chtít peníze," řekla okamžitě.
,,A co bude chtít?"
,,To nevím," pokrčila rameny. ,,Ale peníze určitě ne."

Tachometr se vyšplhal na číslo sto osmdesát. Gabriela ztěžka polkla.
,,Same, mohl bys zpomalit?"
,,Kláro, jsi připoutaná?" zeptal se Samuel. Ze zadního sedadla se ozvalo přidušené ano.
,,Same," oslovila ho Gabriela znovu. ,,Jedeš strašně rychle."
,,Ničeho se neboj, kotě," řekl. ,,Mám to pod kontrolou."
,,Já ti věřím, že to máš pod kontrolou. Ale není mi příjemné sedět v autě, které se po dálnici řítí rychlostí sto osmdesát za hodinu."
,,Věříš mi?"
,,Ano, ale..."
,,Tak neřeš rychlost."
,,Udělá se mi zle."
,,Tak se vyzvracíš."
Zčervenala vzteky. ,,Zpomal, sakra!"
,,Chceš se hádat?"
,,A chceš ty mě prudit?"
Zasmál se. ,,Ne. Už šlapu na brzu."
Stáhnul rychlost na sto čtyřicet a nějaké drobné. Gabriela byla konečně spokojená. Klára na zadním sedadle si úlevou oddychla.
,,Gábi mi říkala, že máš pavouka," pokusila se Klára o konverzaci.
,,Jmenuje se Áres," odpověděl.
,,Co žere?"
,,Klidně i tebe, kdybych chtěl."
Po jeho odpovědi se raději Klára do další konverzace nepouštěla a tiše poslouchala, co si povídá s Gabrielou.
Do Brna dorazili za poměrně krátkou dobu. Rodiče už byli dávno na místě a vyndávali ze stěhovacího auta jednu krabici za druhou. Klára poděkovala za dovoz a utíkala jim na pomoc.
Samuel vyndal z auta tři obrovské kufry, opřel se o kapotu a přitáhnul si Gabrielu k sobě. Věnoval jí polibek a řekl: ,,Bude se ti tady líbit."
Gabriela se zadívala na patrovou novostavbu s velkou zahradou. ,,Možná."
,,Věř mi. Bude to tady fajn."
,,Samueli, bude se mi stýskat."
,,Mě taky. Zjistil jsem to včera v noci. Myslel jsem na tebe celou noc, nemohl jsem spát."
,,Ty toho moc nenaspíš. Měl by sis koupit nějaké pilulky."
Zašklebil se. ,,Cpát se léky pro nic za nic. To ne. Líbí se mi o tobě přemýšlet celou noc."
,,A co jsi vypřemýšlel?" zeptala se.
,,No, že se mi bude stýskat. Moc stýskat."
V očích ji zaštípaly slzy. Naklonila se k němu a chtěla ho políbit. Odtáhnul se ale. Gabriela na něj zmateně pohlédla.
,,Už tě nemůžu políbit," řekl. ,,Kdybych to udělal, tak už bych nedokázal přestat."
Usmála se. ,,Ale já bych chtěla ještě jednu pusinku. Tu předešlou jsem si dostatečně nevychutnala."
Políbil ji na čelo. ,,Měj se. Zavolám ti. Tak kolem jedenácté."
,,Dobře."
Poodstoupila a nechala ho nastoupit do auta. Na oči si dal sluneční brýle a věnoval jí kouzelný úsměv.
,,Jeď opatrně," zaprosila Gabriela.
,,Rozkaz." Nastartoval, zařadil první rychlostní stupeň a věnoval jí poslední pohled. ,,Pa, miláčku."
Potom se skřípěním brzd vyrazil. Gabriele se poslední věta, kterou vyslovil, opakovala v hlavě pořád dokola. Na rtech se jí usadil spokojený úsměv.
,,On už odjel?" zavolal na ni otec. ,,Chtěl jsem mu zaplatit benzín."
Gabriela se na něj otočila a pokrčila rameny. Potom se rozesmála.

V tmavém koutě na konci ulice se choulila vychrtlá postava ve špinavém a silně páchnoucím oblečení. Třásla se, svíjela se a něco si pro sebe mumlala.
,,Tak jsem tady," řekl Samuel.
Postava zvedla krví zalité oči. ,,Čekám tady na tebe už tři hodiny!"
,,Tak to pěkně kecáš. Domluvili jsme se na devět. Je deset."
,,Tak jako tak jdeš pozdě!"
Vůbec ho to netlačilo. ,,Byl jsem v Brně."
,,Mě je jedno, kde jsi byl." S obtížemi se postava zvedla ze země. ,,Máš?"
,,Mám," kývnul. ,,Ty máš?"
,,Dej mi na dluh."
Absurdně se rozesmál. ,,Děláš si srandu?!"
,,Mám jenom pět set."
,,Tak to je málo. Asi prožiješ noc s absťákem, co?"
,,Vysmíváš se mi?"
,,Přesně tak."
,,Myslím, že ty jsi ten poslední, kdo na to má právo. Matka bývalá šlapka, fotr nájemný zabiják. A ty ses teda taky moc nevyvedl."
,,Víš, co mi můžeš," prsknul nepříjemně.
,,S radostí."
Samuel si vzdychnul. ,,Takže prachy nemáš?"
,,Pět set."
,,Dej vědět, až si nakradeš víc," řekl Samuel a odcházel.
,,V úterý jsem tě viděl s nějakou kostí. Kdyby jsi ji náhodou začal nudit, dej jí na mě kontakt. Dal bych si říct."
Během vteřiny byl zpátky u něj. Vrazil mu ránu přímo do zubů. A hned potom do břicha. A do spánků. Přestal, až když se choulil na zemi a klepal se strachem z další rány.
,,Už nikdy takhle o Gabriele nemluv, rozumíš?"
,,Jo. Rozumím."
Sam kývnul a znovu se dal k odchodu. Zaslechl, jak na něj postava volá: ,,Láska je mrcha. Vysaje tě, využije tě, zaslepí tě. Vyhni se jí, dokud můžeš!"
Napadlo ho, že už je nejspíš pozdě.