Věčnost (19)

Anotace: Enjoy =)

Marinu pořád sžírala jedna myšlenka. Snažila se ji ignorovat, ale po pár minutách zjistila, že to není možné. Koutkem oka pozorovala Erika, jak si pilně zapisuje poznámky. Byl tak hezký, tak přitažlivý. Vzdychla si, otevřela sešit na zadní stránce a načmárala tam Erikovi vzkaz. Poté mu sešit přistrčila.

Ty jsi jí řekl, ať to udělá?

Střelil pohledem na písmena na papíře, zamračil se a odepsal.

Nechci se o tom bavit teď. Počkej, až skončí škola.

Něco zafrflala, přitáhla si sešit k sobě a rozhodla se tolerovat jeho prosbu. Celý školní den se jí neskutečně táhnul, téměř zapískala nadšením, když se ozvalo poslední zazvonění.
Erik byl v šatně opět mnohem rychlejší než Marina, a tak na ni čekal před školou. Když kolem něj prošla Daniela, oko opuchlé, tvář červenou, musel se uchechtnout.
,,Tak mluv!" řekla Marina, jen co vyšla ze dveří. ,,Řekl jsi jí, ať to udělá?"
Pobaveně zakroutil hlavou. ,,Trápí tě to celý den, že?"
,,Jistě," kývla. ,,Protože spolu teď chodíme a já mám právo na to, aby jsi mi byl věrný, takže..."
Přerušil ji jeho smích. ,,Marino, co to povídáš? Mě by nikdy nenapadlo být ti nevěrný."
Štvalo ji, že se usmívá. ,,Tak jak to bylo?"
,,Fajn," vzdychnul. ,,Daniela se mě snažila sbalit. Nebo lépe řečeno dostat do postele. A já byl proti, přísahám. A když mi dala ruku tam, kam mi ji dala, tak mě to docela zaskočilo, tudíž jsem pár vteřin nebyl schopný jakékoli reakce. A zrovna, když jsem chtěl její ruku odstrčit, tak ses tam objevila ty a smetla jsi ji ze židle dřív, než jsem já stačil cokoli udělat."
,,A co by jsi udělal?"
,,Odstrčil bych jí tu ruku, to jsem snad už řekl, ne?"
,,Jo," kývla. Ruce si založila na prsou.
,,No tak, Marino, nežárli," zaprosil. Přitáhnul si ji k sobě blíž a líbnul ji do vlasů. ,,Ty víš, co pro mě znamenáš."
Zvedla hlavu a zadívala se mu do očí. ,,Hmm."
,,Takže jsi si vědoma toho, že tohle tvoje žárlení je naprosto zbytečné?"
Usmála se. ,,Budu ti věřit."
Taky se usmál. Sklonil k ní hlavu, aby ji mohl políbit.

,,Vjely si do vlasů?" Darina se rozesmála. ,,No to je mazec, Eriku."
Zasmál se, dnes již poněkolikáté. ,,Kdybys ji viděla, jak se k Daniele přiřítila a smetla ji z té židle."
Darina se rozesmála ještě víc a musela odložit hrníček s kávou, jinak by ji vylila na drahou sedačku.
,,Ona žárlila, Eriku, uvědomuješ si to?"
Kývnul. ,,Víc než dobře. A lhal bych, kdybych řekl, že mě to netěšilo."
,,Páni, to vypadá moc moc dobře." Tvářila se spokojeně. ,,Tak kdy mi ji konečně představíš?"
,,Někdy. Je na to zatím ještě čas." Natáhnul se na konferenčí stolek a vzal z něj televizní program.
,,Tak jo," vzdychla zklamaně. ,,A můžu ti představit Karla?"
Vzhlédnul od programu. ,,Koho?"
Darina zatnula své drobné ruce v pěst a měla co dělat, aby po něm nezačala řvát. ,,Mého kluka!"
Erik se rozesmál. ,,Promiň, ságra, dělal jsem si legraci. Já vím, kdo je Karel."
,,Hurá," pronesla nakvašeně.
,,Je to debilní jméno, chvíli mi trvalo, než jsem si ho zapamatoval."
,,Karel je naprosto normální jméno," řekla dotčeně.
,,Promiň," řekl a odložil program zpět na místo. Pohladil ji po tváři a znovu zopakoval slovo promiň.
,,Marina je taky debilní jméno."
,,Hele," prsknul po ní. ,,Přestaň."
,,Ty sis začal, drahoušku," usmála se. Usrkla trochu kávy. ,,Tak můžu ti Káju představit? Za pár minut by měl přijít k nám."
Kývnul. ,,Pokud chceš, budu rád. Jen doufám, že nebude mít nějaké vlezlé dotazy ohledně mé osoby."

Karel měřil něco pod sto osmdesát, měl černé vlasy, které mu spadaly do obličeje a ve spodním rtu měl dva pierciengy.
,,Ahoj," zašvitořila Darina, když mu otevřela. ,,Našel jsi to snadno?"
,,Jo," kývnul. ,,Vždyť jsem říkal, že přibližně vím, kde bydlíš."
Věnovala mu polibek. ,,Představím ti mého bráchu Erika, chceš?"
Kývnul. ,,Fajn."
Darina zavedla Karla do obýváku, kde si Erik znovu prohlížel televizní program. Jen co si všiml, že vešli, odložil jej, vstal a sjel si Karla pohledem. Na první pohled sympaťák.
,,Kájo, tohle je Erik," ukázala Darina na bratra. ,,Eriku, tohle je Kája."
,,Těší mě," řekl a natáhnul ruku.
,,Mě taky moc těší. Promiň, ale před chvílí jsem jedl něco strašně lepivého a mám od toho ruce."
Karel ruku stáhnul a mírně se zašklebil. ,,Tak to jsem rád, žes mi tu ruku nepodal."
,,Jdi si ty ruce umýt," řekla Darina, překvapená výmluvou, kterou si Erik vymyslel. ,,Přijď potom zase k nám, jo?"
,,Jak je libo," usmál se na ni Erik a odklusal. Čas, který měl věnovat mytí rukou se rozhodnul věnovat telefonátu Marině.