Věčnost (20)

Anotace: Něco málo...

Dle Erika byl Karel přesně Darinin typ. Fotbalista s vypracovaným tělem, ucházející tvářičkou a ojedinělým smyslem pro humor. Oblíbil si ho za necelou půl hodinu.
,,A po absolvování základní školní docházky," pokračoval Karel ve svém životopisu, ,,jsem nastoupil na konzervatoř. Po roce jsem zjistil, že v brnkání do strun kytary jsem opravdu mistr, tudíž není nutné zahazovat se se studiem na konzervě."
Erik se pousmál. ,,A jaký byl ten pravý důvod, že jsi s tím seknul a přestoupil na pajdu?"
,,Nedokázal jsem intonovat zvětšenou kvartu." Vzdychnul si. ,,Jsem rád, že jsem přestoupil. Na pajdě je sranda, obzvlášť s těma malýma capartama. A potkal jsem tam Darinu." Líbnul ji na líčko a vychutnával si úsměv, který se jí rozlil po tváři.
,,No není to zlatíčko?" řekla Darina.
Erik kývnul. ,,Ano, miluju ho."
Všichni tři se zasmáli. Karel, jakmile se smíchem přestal, řekl: ,,Hele, Eriku, můžu se tě na něco zeptat?"
Kývnul. ,,Jen směle do toho."
,,A nenakrkneš se, že ne?"
,,Ne."
,,Proč z tebe sálá chlad?"
Erik se zamračil. Tak Karel není jenom vtipný, ale také velmi všímavý, pomyslel si. ,,Jak to myslíš?"
,,Jde z tebe zima. A netvrď mi, že to není pravda."
Darina pohladila Karla po ruce. ,,Zlato, zkus tomu nevěnovat pozornost."
,,To je v pohodě," pokrčil Erik rameny. ,,Mám problémy s krevním oběhem. Dle doktorů je to tím."
Karel se zatvářil nevěřícně. ,,Krevním oběhem, jo?"
,,Jo."
,,Tak já ti teda budu věřit," řekl, ale Erikovi i Darině bylo jasné, že nad tím bude ještě dlouho přemýšlet.
,,Za chvíli se vrátí táta," řekla Darina, aby změnila téma.
,,Jujky," vypísknul a vyskočil z gauče. ,,Tak to bych se měl stáhnout do bezpečí."
,,Můj táta je fajn," usmála se.
,,Ale tatínkové nemají rádi pierciengy. Už ho slyším - No fujky, co to tam máš za hnus? Ta nejsi ten pravý pro moji malou holčičku."
Erik se rozesmál. ,,S tou holčičkou ses trefil."
,,Tak já tě vyprovodím." Darina vstala a vzala ho za ruku.
,,Měl se, Eriku," kývnul na něj Karel.
,,Ty taky. A stav se zase někdy."

Do půlnoci zbývalo necelých dvacet minut. Marina seděla na posteli, pohled upřený do poznámek z angličtiny. Nedokázala si ta slovíčka nacpat do hlavy, ať se snažila, jak chtěla.
,,Tak znovu," vzdychla si. ,,Tongue je jazyk. Kidney je ledvina. Cancer je slezina. Ne, rakovina. Kruci." Vztekle mrskla sešitem na druhou stranu pokoje. Chvíli pozorovala pomačkané stránky, poté se zaposlouchala do zvuku, který se rozléhal pokojem. Byl to tichý, klepavý zvuk. Pár vteřin jí trvalo, než si uvědomila, že jí někdo hází kamínky do okna. Vstala a pomalu se k oknu přemístila. Opatrně nakoukla přes záclonu ven a když poznala, že před domem postává Erik, široce se usmála a otevřela okno dokořán.
,,Co tady děláš?" zavolala na něj co nejtiššeji mohla, aby neprobudila rodiče.
,,Proč ještě nespíš?" zeptal se. ,,Budeš zítra protivná."
,,Znovu se ptám, co tady děláš?"
,,Dneska nějak nemám náladu ulehnout. Tak jsem si řekl, že se půjdu projít a zkontrolovat tvé okno, jestli už spinkáš. A ty se pořád šprtáš ta pitomá slovíčka, viď?"
Kývla. ,,Nehci zítra dostat kouli."
Mávnul rukou. ,,To ještě nikoho nezabilo."
,,Půjdeš za mnou nahoru?"
Strašně moc chtěl. ,,Radši ne. Co kdyby se náhodou vzbudili tví rodiče a načapali mě u tebe v pokoji?"
,,Ty by byla mela."
Usmál se. ,,Jdi už spinkat, broučku."
Zaplesalo jí srdíčko. ,,Dobře, půjdu."
,,Slibuješ?"
,,Ano."
,,Tak pa." Poslal jí vzdušnou pusu.
,,Ale až za chvilinku. Nikam nechoď."
Zmizela za oknem. Za minutu se objevila ve vchodových dvěřích. Erik se na ni usmál a šel k ní. Objala ho a políbila.
,,Takhle je to lepší," řekla, když si pohrávala s jeho vlasy.
,,Co je takhle lepší?"
,,Ta pusa. Lepší opravdická než poslaná."
Usmál se a věnoval jí pusu na nos. ,,Už by jsi měla jít spát."
,,Pojď se mnou nahoru. Prosím."
,,To není dobrý nápad."
,,Proč?" zeptala se umíněně.
,,Ještě se moc neznáme."
Zasmála se. ,,Ach, jak ty jsi staromódní."
,,Teď se to ještě dá. Ale představ si, jak se budu chovat za dvě stě let. Budu připomínat pračlověka."
,,To bys musel obrůst chlupy."
,,Fuj," zašklebil se. ,,Musím to udělat?"
,,Nesmíš to udělat." Ukradla si polibek. ,,Tak pa zítra ve škole."
,,Ahoj."
Naposled ji políbil a nechal ji odejít.