Věčnost (26)

Anotace: Enjoy =) Doufám, že vás to ještě aspoň trošku baví...

Marina už byla skoro u Erikova domu, když si uvědomila, že vlastně neví, co mu má říct. Otočila se na patě a upalovala domů. Celou noc si potom nadávala, že je blbá.
Druhý den ráno postávala před školou v černých šatech se skladánou sukní. Kolem pasu měla zapnutý lesklý červený pásek s velkou sponou, na nohou červené lodičky a pod paží vírala červené psaníčko s černým lemováním. Rty měla rudé, řasy dlouhé jako mrkací panenka a pleť sněhově bílou. Vlasy si stáhla do přísného culíku červenou mašlí a na hlavě jí hověl malinký semišový klobouček.
,,No páni," volala Dominika z druhé strany ulice. ,,Ty jsi kočka."
,,Nejsem kočka, ale dáma ze třicátých let."
Dominika k ní přiběhla v doktorském mundůru. ,,Já nějak neměla nápad, za co jít na poslední zvonění, a tak jsem doma štípla mámě hadry do práce."
Marina se zasmála. ,,Náhodou ti to sluší."
Mávla rukou a zafrflala: ,,Radši jsem měla jít za Pipi dlouhou punčochu, ale strašně se mi nechtělo dělat si ty culíky. A navíc jsme doma neměli drát."
,,Znovu říkám, že ti to sluší."
,,Byla jsi za Erikem včera?" změnila rychle téma, protože ho před chvíli ve městě předcházela, což znamenalo, že se také za chvíli objeví před školou a ona nevěděla, jestli ho má zdravit nadšeně nebo jen z povinnosti.
Marina zakroutila hlavou. ,,Byla jsem už skoro u něj, ale nedala jsem to. Nevěděla jsem, co mu říct, tak jsem šla domů."
,,Ty jsi blbá jak vagón bláta," zakroutila hlavou.
Erik chtěl jít přímo k nim, kdyby nebyl mrtvý, dalo by se říct, že mu Marinina krása vyrazila dech, ale cestu mu zastoupila Daniela. Překvapilo ho to, protože od onoho incidentu ve třídě se mu vyhýbala.
,,Eriku," oslovila ho a opět vykouzlila na tváři ten svůj svůdný úsměv. ,,Sluší ti to. Má to být mrtvola ten tvůj kostým, že?"
Kostým? pomyslel si absurdně, ale kývnul. ,,Jo, nic jiného mě nenapadlo."
,,Je to originální. U tebe to vypadá dokonce naprosto přirozeně, protože jsi tak bledý od přírody."
,,Potřebovala jsi snad něco, Danielo?"
,,Jen jsem ti chtěla říct, že už se na tebe nezlobím."
,,Ty jsi se zlobila?"
Kývla. Pohladila ho prstem po mistrně nakreslené jizvě, která se mu táhla od pravého spánku až po levý koutek rtů. ,,Za to, co jsi mi řekl, když jsem se s Marinou poprala. Ale odpustila jsem ti to."
,,To mě teda těší," pronesl suše.
,,Takže kdyby jsi snad chtěl, protože už s Marinou nejsi, tak za mnou můžeš kdykoli přijít."
,,Danielo, ten tvůj kostým má být co?"
,,Horizontální pracovnice."
,,Děvka, chtěla jsi říct." Sjel si ji do hlavy až k patě a polohlasem pronesl: ,,To k tobě sedí."
,,Říkal jsi něco?"
,,Že už musím jít k Marině." Křivě se na ni usmál a zamířil k dámě z třicátých let.
,,Ahoj," pozdravil.
,,Ahoj." Překvapilo ji, že z jeho hlasu necítila chlad a odtažitost.
,,Sluší to ti, Marino. Jsi nádherná."
,,Děkuju."
,,Mohl bych s tebou mluvit?" Pohledem zavadil o Dominiku, čímž jí naznačil, aby se stáhla.
,,Tak já si jdu popovídat s Verčou," řekla, jakmile pochopila. ,,Zatím ahoj."
Erik počkal, dokud nebude Dominika dostatečně daleko, i když věděl, že všechno, co hodlá Marina říct, se Dominika stejně dozví, ale teď chtěl soukromí.
,,Marino, omlouvám se. Byl jsem debil, když jsem nepřijal tvoji omluvu. Vlastně ses ani neměla za co omlouvat, je přirozené, když se dva, co spolu chodí..." Nevěděl, jak přesně to formulovat, aby to neznělo trapně. ,,Ty přece chápeš, o čem teď mluvím, že?"
Kývla. ,,Ano, chápu, Eriku."
,,Víš, já jen nechci, abys byla zklamaná. Nevím, co přesně se u toho může stát, nevím, jestli vůbec budu schopný...fungovat jako chlap. Měl jsem z toho strach, proto jsem reagoval tak, jak jsem reagoval. Prostě bych chtěl, aby to bylo perfektní, až se to stane. Záleží mi na tobě, mám tě strašně rád."
,,Teď už ale mluvíš přímo o sexu."
,,Ano," souhlasil.
,,Nějaké zkušenosti s ním už přece máš, ne?"
,,To teda," pokýval hlavou. V Praze nebyl žádný svatoušek. ,,Ale to jsem byl ještě živý. Teď nejsem, a tak...Ježiši, mě je trapný o tom takhle mluvit."
,,Asi by bylo lepší, kdybychom tohle probrali někde v soukromí. Někde, kde budeme jenom my dva."
,,Máš pravdu. Jen jsem se ti chtěl omluvit. Hrozně moc mi chybíš, Marino." Odkašlal si. ,,Ale pochopím, když se na mě vykašleš."
Srdíčko jí poskočilo, vrhla se mu do náruče. ,,Vykašlat se na tebe? To bych si vyčítala až do smrti."
Políbil ji na temeno hlavy. ,,A já bych ti to vyčítal ještě dýl. Jsem nejlepší patrie v kraji."
Rozesmálo ji to. Odtáhla se od něj a políbila ho na ledové rty. ,,Kdybych věděla, že se dneska dáme zase dohromady, šla bych za eskymáka. Je mi vedle tebe docela chladno."
Kouzelně se na ni usmál. ,,Budu se držet opodál."
,,To ať tě ani nenapadne."

Během posledního zvonění vybrali skoro devět tisíc, což byl docela úspěch. Rozhodli se, že hned ten den večer půjdou všichni na panáka. Celá třída se slezla v příjemné hospůdce, objednali si vodku a připili si na úspěšné zvládnutí maturity. Erik svůj příděl vodky vylil v nepozorovaném okamžiku pod stůl.
,,Hej," dloubla do něj Marina. ,,Radši jsem to mohla vypít já. Tohle je plýtvání, lásko."
Zazubil se na ni. ,,Doufám, že si toho nevšiml nikdo jiný."
,,Ne," zakroutila hlavou. ,,Jen já tě pozorovala. Zajímalo mě, jestli to vypiješ něbo ne."
,,Mě vodka nikdy moc nechutnala. Já miloval tequilu."
,,Hmm, pán byl docela labužník."
Zasmál se. ,,Asi bych ti měl říct, že Karel, Darinin kluk, už to ví."
,,Co ví?" zarazila se. ,,To?"
,,Přišel na to úplnou náhodou."
,,Jak se mu to mohlo podařit? Stál u zrcadla a neviděl tě v něm?"
,,Našel moje parte."
Marině přeběhnul po zádech nepříjemný mráz. Ani nevěděla proč, ale parte ve spojení s Erikem jí nedělalo dobře. ,,Nepoví to nikomu?"
,,Myslím, že ne." Natáhnul se na druhý konec stolu pro mističku s kešu oříšky a přistrčil ji Marině. ,,Miluje moji sestru, takže si myslím, že bude držet jazyk za zuby jenom kvůli ní."
Sezobla pár oříšků. ,,A kdyby to náhodou kecnul, co bys dělal?"
Ztvrdly mu rysy v obličeji. ,,Odstěhoval bych se."

Bylo samozřejmé, že zábava neskončí jen u jednoho panáka. Polovina třídy se opila, ta druhá k tomu neměla daleko. Střízliví zůstali jenom tři lidé. Po půlnici začali všichni hospodu opouštět.
Dominika se opírala o Richarda, který ji přijel vyzvednout, a žvatlala na Erika. ,,A dej na ni pozor. Zaveď ji domů a nezakopni."
,,Proč bych měl zakopnout?"
,,Protože nohy jsou od toho, aby o něco zakopávaly."
To rozesmálo Marinu. A Dominiku rozesmálo to, že se směje Marina. Erik převrátil pobaveně oči a pevně sevřel Marinu kolem pasu.
,,Pojď, půjdeme domů."
,,I ty jeden pelešníku," pohrozila mu prstem.
Zmateně na ni zíral. ,,Cože?"
,,Odveď ji domů," promluvil Richard. ,,Já vezmu domů Dominiku, je taky pěkně na káry."
,,Řekl bych, že Marina je víc," usoudil Erik. ,,Dominika ještě dokázala jít relativně rovně."
Richard se zasmál, naložil Dominiku do auta a odjel.
,,Brm, brm, brrrrm," napodobila Marina zvuk motoru. ,,My taky pojedeme autíčkem?"
Erik zakroutil hlavou. ,,Ne, my pošlapeme pěšky."
Asi po deseti minutách se rozhodnul, že bude lepší vzít Marinu k sobě domů, protože to bylo blíž. Neustále mu totiž někam odbíhala a sahala na věci, na které rozhodně sahat neměla. Zrovna teď postávala u odpadkové koše a povídala si s ním.
,,Marino," oslovil ji jemně Erik. ,,To je koš."
Podívala se na něj a naprosto vážně řekla: ,,To je Patrik a budeme se brát. Můžeš nám jít za svědka."
Koutky úst se mu roztáhly do úsměvu. Přistoupil k ní, vzal ji do náručí a políbil ji na čelo. Zbytek cesty ji nesl.