Výsadek-19

Anotace: Část devatenáctá

Přes přední sklo automobilu hleděl desátník Jean Anyz na lesní cestu vedoucí do kopce, po niž před chvíli s vozem pozadu jel. Přitom stále seděl na klíně mrtvého vojáka a měl zařazenou zpátečku.
Mezitím se z druhé strany k vrchu kopce rychle přibližovalo nákladní vozidlo s německými vojáky a každou chvíli se dalo čekat, že se náklaďák objeví na vrcholu kopce.
„Zacouvejte támhle za ty houštiny!“ vykřikl major Marcel Degail, jenž z vozu seskočil následován desátníkem Alainem Martellem. Zrak Anyze spočinul na větším množství křovin, která se nacházela u okraje cesty, za nimiž byl malý palouček, na něhož se dalo kolem houštin vjet. Rychle proto točil volantem, tak aby po zadu najel na palouk. S potem, jenž mu stékal po tváři, couval vzápětí rychle tam, kam chtěl. Ve stejnou chvíli pohlédl na kopec a zahlédl na jeho vrchu objevit se horní část korby nákladního vozidla. V následující vteřině projel kolem křovin a po stočení auta zajel co nejvíce za ně. Díky hustému porostu skoro neviděl na cestu, co vedla jen pár metrů od něho. Major Degail zalehl rychle do prohlubně za jedním stromem a přes kmeny stromu sledoval jedoucí náklaďák, který už sjížděl z kopce. Na opačné straně lesní cesty se v porostu ukryl také Martell a přes namířený samopal se zadíval na přibližující se nákladní vozidlo.
Ve stejnou dobu Anyz vypnul u automobilu motor a k sluchu mu hned dolehl hluk motoru, aby náhle pocítil prudký úder do tváře, přičemž se mu zatmělo před očima. Mezitím se totiž probral z omráčení vedle něho na sedadle německý major, jenž ho udeřil tvrdě loktem. Úder Anyze zcela zaskočil, načež se skácel z klína mrtvého vojáka na zem. Rychle se však vzpamatoval, a protože neviděl skrz spodní část auta holinky důstojníka, tak mu bylo jasné, že zůstal sedět ve vozidle. To se mu vzápětí potvrdilo, když na něho spadl mrtvý voják, jehož německý major shodil ze sedačky. Okamžitě si uvědomil, že důstojník chce ujet, načež se ozval hluk nastartovaného motoru. Automobil se dal do pohybu zrovna v ten okamžik, kdy po lesní cestě kolem houštin projížděl náklaďák. Anyz se hbitě vztyčil s kamenem v ruce, který nahmatal na zemi a ten mrštil. Kámen zasáhl vzápětí sedícího majora do zátylku a ten se za volantem zhroutil. Poté Anyz několika skoky doběhl k vozu a po skočení do něho vlezl, uchopil rukama volant a strhl jedoucí auta na palouk. Zároveň postřehl přes kmeny stromu v zatáčce cesty vzdalující se nákladní vozidlo. Bylo štěstí, že zadní část korby zakrývala plachta, a tak nikdo z vojáků sedících uvnitř nic nezahlédl.
„Hrome, co se to tady dělo?“ zeptal se major Degail, když doběhl už ke stojícímu autu.
„Ten Němčour se probral a měl zaječí úmysly. Tak jsem mu musel domluvit,“ konstatoval Anyz.
„Měli jsme ho zabít rovnou,“ mínil Martell.
„Rychle je posadíme do auta, ať už to máme za sebou. Vy Martelle, běžte hlídat!“ řekl major a zanedlouho oba Němci seděli v autě.
O něco později se z kopce řítilo velkou rychlostí vozidlo, na jehož pedálu od plynu spočívala cihla. Anyz stál přikrčeně za sedačkou a rukama držel volant, za nímž seděl mrtvý voják a vedle něho seděl omráčený major. Přes přední sklo sledoval, jak se rychle přibližují mohutné kmeny stromů, přičemž točil volantem tak, že vozidlo jelo přímo na ně. O několik vteřin později z automobilu vyskočil, na zemi se několikrát překulil a přitom zaslechl velkou ránu, která doprovázela náraz automobilu. To se převrátilo, přičemž oba Němci z něho vypadli. Anyz k němu rychle přiběhl, sebral cihlu a pak se sklonil nad tělem německého důstojníka.
„Je mrtvej pane majore!“ sdělil opodále stojícímu Degailovi.
„Tak to je dobře. Mizíme!“ řekl major a za chvíli trojice mužů vběhla do lesního porostu.
KONEC DEVATÉNÁCTÉ ČÁSTI