Růže v zimě nerostou

Anotace: Daniela se dostává do věku,kdy si uvědomuje svou rozdílnost od svých vrstevníků.4ím více se cítí jiná,tím má větší potřebu s tím něco udělat,začínají se objevovat první trable.Jak ji přijme její okolí a má vůbec nějakou naději???

3.Díl:Všichni proti mě

Francouzský básník de Balzac kdysi řekl,že ,,Touhy srdce překonají potřeby těla."Má touha srdce byla natolik silná,že jsem své emoce a pocity začal projivovat i fyzicky.Dostával jsem se pomalu do puberty,kdy jsem si začínal pomaličku zvykat na svou odlišnost od ostatních a plně ji začal projevovat.Pokud jste v rodinné výchově brali pojem puberta,pak víte,že je to období vzdoru,uvědomování vlastní podstaty,názorů a podobně.Vzdor se ve mě projevoval již dřív,ale snažil jsem se ho spíše potlavat,jelikož jsem nebyl natolik vyzrálý,abych si h dovolil projevit.Má první revolta byla radikální a pro ostatní šokujicí a nepřípustná,ale pro mě se stala jakousi úlevou a štěstím,že jsem objevil způsob jak se cítit,alespoň částečně svůj.Podotýkám částečně,protože na to,abych se cítil opravdu maximálně dobře mi zbývalo ujít ještě dlouhou cestu.Pamatuji si to jako by se to stalo dnes.Tenkrát jsem měl dost svých dlouhých tmavých vlasů,které jsem musel pořád česat(tedy spíš jsem musel) a upravovat,takže jsem se rozhodl udělat tomu krátký konec a podle vzoru paní sládkové z filmu Postřižiny jsem se nechal ostříhat úplně nakrátko neboli na kluka.Mamka z toho měla tenkrát šok a nadávala mi do puberťáků,ale co mohla dělat.Vkrátkých vlasech jsem se cítil maximálně dobře a největší pocit zadostiučinění jsem měl,když mi jedna spolužačka řekla,že vypadám jako kluk.Samozřejmě to myslela jako urážku přirozeně,ale pro mě to znamenalo tu největší poklonu.Tak jsem se rozhodl ještě přitvrdit.Nosil jsem volná trička a místo dámských uplých kalhot jsem nosil pánské,volné kalhoty a kšiltovky.Co mi ovšem dělalo hodně velkou starost byly má nebezpečně rychle narůstajicí prsa.Naštěstí jsem neměl sklony mít čtyřky jako Mařena co se mnou seděla v lavici,ale byly tam a to mi dělalo starost,takže jsem si musel své kopečky přetahovat obinadlem,aby splaskly.Máma se s mími rozmary v celku smířila a nejspíš si dokonce myslela,že mě to časem přejde,ovšem okolí už to tak lehce nepřijalo.Zvlášť ne ve škole.Tam nastával každodenní teror s tím jak se nemožně oblíkám,že nemám vůbec styl a ať se na sebe podívám.Naprosto neskutečně mě vytočil výrok mojí spolužačky Markéty,že by mě jednou žádnej kluk nebude chtít.Ovšem čím víc jsem nad jejími slovy přemýšlel,tím víc mi docházelo,že já vlastně o žádný kluky nestojím.Vlastně si ani nedokážu představit s někým něco mít ba naopak,víc se mi líbily holky.A to doslova.Kolikrát jsem se přistihl při převlékání na tělocvik jak se ostatním holkám koukám na prsa a celkově je porovnávám,která je hezčí,která toho má víc nebo naopak míň.Zvlášť jedna má spolužačka mi víc než jen spolužačkou.Jmenovala se Lucie a byla to obyčejná pipinka s povrchním chováním,ale o to mi u ní nešlo.Líbila se mi čistě po fyzické stránce,ale pokud můžu prozradit malé tajemství tak mojí velkou láskou z let školních byla moje učitel v Dramatickém kroužku.Tehdy jsem projevil velký zájem o herectví a přihlásil se na zakládní Uměleckou školu a bohužel nebo díky Bohu jsem měl tu nejhezčí učitelku z mého mládí.Jmenovala se Leona Zejdová a byla to vážně sexy baba,když to řeknu pěkně od plic.Každý čtvrtek co jsme kroužek měli jsem ani jednu hodinu nevynechal nejen kvůli lásce k hrání,ale zvláště kvůli paní učitelce.Mohlo jí být něco kolem třiceti,ale její tělo jakoby nestárlo a pořád si zachovávalo mladistvou pružnost.Strašně ráda nosila sukýnky a když říkám sukýnky tak myslím miniaturní cosi co zakrývalo opravdu jen bokovou část těla zatímco její přenádherné nohy broskové barvy byly vidět v plné kráse.Nevěděl jsem co se to se mnou dějě.Nechtěl jsem působit nějakým zvrhlým dojmem a pořád jí zírat na nohy,ale nemohl jsem si pomoct,ještě dnes vidím tu její svůdnou chuzi,kdy se její byky houpaly v pravidelném rytmujako houpačka,kdy se její ňadra při každém nádechu nadmula jako nafukujicí se míčky.Leonka mě zkrátka okouzlila nejen svým vzhledem,ale také svou povahu.Měla neuvěřitelný talent vás povzbudit kdykoliv jste se cítili mizerně,což u mě bylo velmi často,vždy se mě tím sladkým hlasem zeptala.,,Danielko stalo se ti něco?Dnes jsi zase nějaká smutná."Kdo by nebyl smutný,když jsem se cítil jako mimozemšťan s nádhernou učitelkou v místnosti a věděl,že ji nikdy nebudu moct říct co k ní cítím.Jednoho dne jsme měli ve škole rodinnou výchovu a s naší frigidní,starou,mrzutou učitelkou Macháčkovou jsme probíraly pojmy transexualita a jiné sexuální úchylky.,,Takže se k pojmu transexualita napište,že je to opačné vnímání vlastního já než jaké je tělo.To znamená,že muži se cítí být ženami a opačně."Jen tuto větu dořekla jako by se se mnou zastavil čas.Muži se cítí být ženami a naopak opakaval jsem pořád dokola a nemohl tomu uvěřit,takže já má sexuální úchylku?Jsem transexuál?,,Dano!Dano!"Vytrhl mě z transu až učitelčin hlas.,,Ehm...Ano?",,Píšeš si?",,Ano co dál?",,No takže transexualita se nedá vyléčit,pokud transexuální muži nebo ženy cítí obrovskou touhu stát se opačným pohlavým,pak navštěvují psychologa a.....ehm napište si,kterýjim pomůže se změnou pohlaví.Tak to bysme k tomu měli asi všechno.Máte k tomu nějaké dotazy?",,Ehm...ono se to dá nějak udělat,aby se z ženský stal chlap?"Zeptal jsem se zvědavě.,,Ano tito lidé pokud chtějí změnu pohlaví,tak navštěvují psychologa,který s nimi provádí různé testy pokud opravdu chtějí změnu nebo jestli to není jen momentální rozmar.No a po dohodě jim napíše hormony,tedy léky obsahujicí buďto testosteron nebo estrogen a potom existuje kompletní operace,čili kompletní předělání.Samozřejmě,že tito lidé nemohou mít děti."Po takové informaci jsem cítil rozpolcené pocity na jednu stranu jsem se radoval,že bych se mohl relativně stát mužem,ale na druhou jsem cítil obrovskou bolest a prázdnotu jak by to přijmula má rodina a okolí.,,Tak to by jsi se měla honem rychle jít předělat co ty trancko."Křikl na mě spolužák ze třetí lavice a všichni se začali smát a ukazovat si na mě. Nevzmohl jsem se ani na slovo jen jsem ztuhle seděl a ucítil bolest u srdce jak se mi tlačí do krku a do očí a v mích očích se začíná hromadit tekutina slz.,,Davide!Okamžitě se Dance omluv!"Křikla po něm učitelka a narovnala si brýle na nose.,,Hmm tak sorráč,ale mohl byti něco přidělat."Začal se znovu smát.Něco přidělat?Trancko?Ne já už to tady nevydžím,nechte mě být,nechci vás poslouchat.V afektu své vlastní bolesti,zlosti,lítosti i nenávisti jsem se zvedl,vzal si věcí a odešel nebo spíše utekl beze slov z hodiny.Neslyšel jsem se ani volání učitelky.Měl jsem pořád v hlavě ta slova.Trancka.trancka,trancka.Ne všichni mě teď budou nenávidět,bude to ještě horší než před tím,dřív na mě jen házeli narážky typu ,,vypadáš jako kluk",ale teď na mě budou volat trancko.Nikdo mě nechápe nikdo,nikdo neví jakou prázdnou v sobě nosím,jaká je to bolest,která se nedá vyléčit paralenem,je to bolest,kterou v sobě musím dusit.Vešel jsem celý uplakaný do budovy,kde jsem měl dramatický kroužek a zoufale hledal osobu,o které jsem věděl,že si s ní můžu promluvit,že mě pochopí.,,Paní učitelko můžu jít dál?"Vešel jsem do třídy,kde seděli tak osmileté děti a hráli zřejmě nějakou pohádku.,,Danko co se ti stalo,Proč pláčeš?"Zeptala se mě se starostí v očích a já jsem začal plný průchod svým emocím.Plakal jsem tak hlasitě až jsem cítil jak mé plíce nestačí nabírat vzduch.Leonka mě objala a odvedla mě na chodbu.,,Sedni si Danuško,jen si vezmu klíče a půjdem si sednout do sborovny a tam mi všechno povíš."Jen jsem hloupě přikyvoval a nedokázal jsem myslet na nic jiného než na tu bolest.,,Tak co se vlastně stalo?"Zeptala se po druhé když se posadila na židli.,,Já...paní učitelko...já...já jsem asi transexuál!"To poslední slovo jsem vykřikl tak hlasitě až se v místnosti vytvořila ozvěna.,,Cože?",,Jo já!Brali jsme to dneska ve škole a když o tom učitelka začala mluvit tak jsem cítila,že tohle se mě týká a....a pak....se mi děcka ve třídě začali posmívat,že...že jsem trancka!"Začal jsem brečet ještě hlasitěji a čím víc jsem plakal tím víc mě Leonka tiskla k sobě.,,Ale danuško vždyť na tom není nic strašného.",,Jaktože ne?Teď mě budou mít všichni za úchyla!",,To vůbec není pravda,prostě se cítíš být ve špatném těle a dnešní medicína je tak pokročilá,že jde všechno,ale nikdy nedokáže změnit člověka jako takového.Ano sice ti změní tělo,ale nikdy nezmění tebe,to co v tobě je ten krásný člověk s úsměvem na tváři,ten člověk co dokáže tak perfektně zahrát Romea.Danuško ty máš obrovský talent a charizma,kterým každého okouzlíš a je jedno jestli budeš holka nebo kluk,ale budeš to ty a všichni tě tak budou mít rádi.",,A co naši jak jim to mám říct.",,Ví co za hodinu tady s prckama končíme,tak půjdu s tebou domů a s tvou maminkou si o tom promluvím,má tě ráda a věřím,že to pochopí a bude tě mít ráda vždycky to sama moc dobře víš."Po těchto slovech se do mého nitra vrátila špetka klidu ovšem co když to nepochopí?Co když mě někam zavřou jako úchyla?Bude mě mít ještě někdo rád?