Na mladá kolena

Anotace: Tato kniha si na nic nehraje. Tato kniha je o mém, o Vašem mládí.O době na začátku osmdesátých let (již) minulého století. Tato kniha nechce nikoho urazit.A jestli se v ní někdo pozná,tak je to jeho chyba,protože je blbejší než-li já :-))

Tak.....a je to tady,ponořte se do čtení.
Štastnou cestu.............................Jedéééééééééééééééééém.
Těžká,velice těžká paleta.Celá ze železa,napůl zrezivělá. A takových mám ještě složit s parťákem okolo dvaceti.Na půlky.Každej deset.A tadle je první.Aspoň,že nesněží.Dokonce vylezlo slunce.Studené,ale přece slunce.tak do toho.
Palety ležely ve štosech na sobě.Chytnout tu vrchní.Potáhnout,shodit jí na zem,uskočit,Ať nám nespadne na nohu,sehnout se,a začít paletu skládat,ať můžou do ní narvat gumové výrobky od zpocených lisařů.Ať..Ať
A když jí složím(a parťák svojí)tak jí zasunout do veliké řady palet.HMMMM.Zajímavá práce.Taková inteligentní,náročná na mozkovou kůru.
Otočil jsem se po parťákovi.Zrovna bušil kladivem do jednoho z dílu skládacích paletiček.Tak tak ,že se nepraštil do prstu.Ten by řval!!
Asi mu není moc dobře.Včera zasejc chlastal(což on dělá skoro každej den)a teď trpí jak Zubřanskéj zubr.Udělal jeden pohyb s kladivem navíc.To mu náhle vylítlo,odletělo na cestu,a spadnulo pomalu na hlavu jednoho dělňase,který šel právě okolo,držíc v ruce neschopenku od závodního lékaře,kterého já upřímně nemám rád,a to i z toho důvodu,že mě ten vysokoškolský doktorský magor skoro nikdy nenechal doma marodit.JO.Ten hajzl.Na Písečné,v hospodě,kouřit tvrdé sparty,a chlastat pivo-to by mu šlo.Vlastně on drze kouřil i v ordinaci,před pacientem.Sparty se zapalovačem na pracovním stole ledabyle položené.Cigáro v tlapě,a tahal jako by mu dávali kyslík na příděl.Mě uznal jenom jednou-to tenkrát,když moje silné tělo okupovala horečka o teplotě 41,8,a to byla pravá,žádná na teploměru naklepaná.A-dosti doktora.Tak to Luďovo kladivo(tak se můj parťák jmenuje,né ten pracovní nástroj)dopadlo na asfaltovanou zem,nezranilo toho zašíváka,který jenom potřásl hlavou,nechtěje se rozčilovat,jelikož se už viděl jak odpočívá doma na kanapi,cpouc žrádlo do krku,čtouct ňákou dobrou knižku,a zůstalo viditelně ležet na matičce zemi,než jej Luďa s klením zvednul.
Začalo mě být v prošíváku horko.Začátek března.Sních v prdeli.Fakt dobré.Svléknul jsem ho a zůstal pracovar v montérkách.U další palety byli zkřivené panty.Vzal jsem do prstů Hamrův nástroj.Bác,bác.Jo-práce šlechtí člověka.Tak to já jsem poddaný "rabotnik".Modrou krev určitě nemám?!
Druhá dokončená,třetí,čtvrtá........desátá.Studený pot stéká z čela.Použít špinavý rukáv špinavé košile.Luďík také finišoval.I on se zapotil.Měli bychom udělat palet víc,ale ňák se nám nechtělo,a tak jsme si řekli kolektivně,že těch dvacet,dohromady s dalšími dvaceti,které přivezli autem z jiného závodu už složené,budou možná stačit.Musí stačit!A když né,tak ať si je v noci,na noční,lisaři pěkně složí.Né-to by byl průšvich.To by vedoucí nadával.Ony vydrží.Čtyřicet stačí.Za ty prachy,co u nádvorní party dostáváme,můžou být rádi,že to děláme.Otázska druhá,co bysme však vlastně dělali jiného.Například já,bez žádné školy,vyhozéný z gymplu,i z učnáku.Poslední z posledních,nacházejícího se na začátku osmdesátých let,za hlubokého komunismu,ve věku skorej devatenácti let.Říkám-poslední akčnější hrdina(bez toho akčnějšího,i hrdiny)
"Jdem si sednout na naší kuřárnu":Zavelel můj spolupracovník,viditelně unavený.
"Jo jdeme": Sbíraje položený prošívák :"Jdeme,sereme na to"
Vešli jsme do veliké lišařské haly.U jednoho velikánského lisu,pamatujícího Karolínu Světlou,stála plechová bouda s jednou lavičkou a jedním popelníkem uvnitř,kde jsme často sedávali,kouřili,zašívali se....Luďa si sednul do rohu,já za ním,naklonil telo dozadu a vytáhnul z úkrytu velikou dvoulitrovou láhev.Podal jí mě,já ji odšpuntoval a dlouze se napil.Výborné!!Správnej šnaps.Pití pro největší gumárňáky.To nepijou ani komunističtí, natož kapitalističtí, bossové.Na tu kombinaci přišel kolega.Měl doma spoustu trpkého burčáku,a mě nakázal ať koupím litr dezertního jablečného vína.Ten jsem donesl do práce,on donesl také litr toho svého utrejchu,a na plechové kuřárně jsme to všechno nalili do jedné veliké láhve.Lepší nežli borovička,rum,slivovička.

Nádherné.Utrejch pronikl do žaludku a pěkně se usadil.Luďa odebral láhev,také se pořádně napil,grcnul si,prdnul si a vytáhnul krabičku cigaret značky Clea.Jedině ty kouřil.On nesnášel marsky a ani startky. Jenom filtrované cleajky. Jednu mně nabidnul,i když já je měl také v boční kapse,a oba dva si spokojeně zapálili.Kuřárna se naplnila cigaretovým dýmem.Znova má haksna uchopila láhev.Druhé kolo začalo.Pak se pitivo schovalo.Nastala chvíle ticha.Ja se soustředil na vzpouzející žaludek.Ten nedokazal zatím pochopit,že po těžké práci musí přijít sladká odměna.Za chvíli bude dobře.A taky,že jo.Lisaři makali,guma se pekla, vesmír se zúžil do našich hlav, veget nastal a klidek přišel s vypitým alkoholem.
" Tak co, už si dostal povolávací rozkaz, Václave "
" Ne, ještě né. Nic ": Po pravdě odpověděly moje ústa Ludvíku Svobodovi. No teda Svobodovi, našemu bývalému starému prezidentovi né. Kolega se nazýval Vlček.
" Tak to by jsi ho měl dostat, pokud pújdeš v březnu už někdy teď. Ty vole, vojna, a na dva roky. To já, když byl na vojně, tak to my...........": A začal vykládat, jak on ty dva pitomé, posrané, zelené roky prožil.
Poslouchal jsem jej tak napůl. Část myšlenek utíkala pryč. Já přece nechci nikam jít. Stratit svobodu, opustit svůj pokoj u mých rodičů, opustit holku se kterou tak dlouho chodím a.....Blbče já přece s žádnou nechodím( a natož s ní spím ). Já můžu jásat, že jsem teprve nedávno ztratil panictví. A to díky té postavě ,vedle které sedím.To on mě seznámil ze čtyřicetiletou babou ,která šla se mnou do postele.První ženská v mém životě.Né,že bych předtím neseděl,či neležel s jinou,ale s tou jsem poprvé spal,a né ocucával, ba omakával.
Jo-když můj chuj jí píchal ,tak nad tou postelí,kde jsme leželi,na nočním stolku,stála fotografie jejího syna,co byl jenom o rok starší než já,a právě se orážel na vojně.A kde zůstal její manžel, nevím,asi upláchnul od ní.No a když šla se mnou píchat,tak měla v sobě určitě půl litru rumu,a to pak prováděla věci.Oči mě lezly z důlku,ocucané pinpongové míčky hadra.(K teto historce se určitě vrátím)
Né.já nechci do té blbárny.Luďa dovykládal .Podíval se na mě.Asi jsem mu měl odpověd,ale já raději sáhnul dozadu pro láhev. Tak to šlo stále dokola,než hodiny odbyly půl druhé,a my se zvednuli,že půjdem na šatnu nádvorní party, převlíknout se ,a osprchovat zpocené těla.Opilost se mě snažila dostihnout,ale já utekl.Parťáka však né.Trochu se motal.Musel jsem mu říct,ať jde rovně,aby to na nás nikdo nepoznal.To se přeci nehodí chlastat v pracovní době,když je to zakázané,a nikdo nikde nepije-a přece polovina gumáren při pichání na bráně se tak nějak divně motá.To mají asi motorické problémy,nebo zákeřnou epidemii-Jo tak možná chlastačskou.
Naše nohy vězící v botách s ocelovou špicí(aby nám náhodou těžká paleta nespadnula na prsty a neudělala z nich náhodou plovací blány)došly na naší šatnu.Ostatní dělňasi už seděli na dlouhých dřevěných lavičkách,věnujíc se odpočinkové činnosti.Hnedle jsem si povšimnul nahluchlého Petra,kterýž u topení chytal,ze zimního spánku se probudivší,hmyz.Napadlo mě ,že dneska moc nepojedl.Ale to on se najedl a brouky určitě nerad.Spíš by si měl pořádně vyčistit ušiska ocelovou jehlicí od bordelu,kterej mají ve svařovací dílně našeho předáka.I kdyby si propíchnul bubínek,stejnak je od mládí hluchý,a tak by mu to moc nevadilo,hlavně,že je bude mít čisté.Jenomže by mu mohla vytéci krev.Dost.Nechám jeho uši ušima a půjdu sprchovat sebe.Pouze si neumyji své dlouhé vlasy-ty si myji jednou za týden ,v neděli,a dneska neděle určitě není,protože se nacházím v práci,a já ve volný den nepracuji, takže logicky musí být pondělí,ba, jiný pracovní den.
Ale neděle to určitě není,a proto nechám šampon na vlasy odpočívat ve skříni.Vezmu si pouze erární mýdlo,na špinavé ruce nezapomenutelnou dělnickou nezbytnost ,mazlavou solvínu,co umyje vše,i celou řadu mateřských znamínek,takže chtěje je odstranit u lékaře,tak ani nemusíte,už máte vystarané.
Vytřepat ručník,a jdu si spařit krupón,sádelnatou kůži,do neosobní sprchy.
Po umytí jsem si obléknul svoje vybledlé džíny,nahodil džisku značky Levis Štraus,pravou,a aby mě nebyla zima,mojí cennost,slabě zelený somrák.Vlasy přejet čistým hřebenem.Ten nesměl zůstat nikdy špinavý.Na todle jsem úzkostlivě dbal.
Za hluchoněmým Petrem přišel přítel,také hluchoněmý,a jak se tak dom- louvali,tak z jejich ůst se lynuly zvuky:"Ammmh,umm,eemmm".Nó-ti tak řvali,že je nebylo ani slyšet.jejich ruce létali od těla k tělu podobné vzdáleným holadským větrným mlýnům.---
Do dveří šatny vešel vedoucí.Asi přišel očumnout své ovečky,jestli jsou všechny,jestli náhodou při výkonu své náročné fyzické práce někdo náhodou nenatáhnul bačkory.Když uviděl,že nádvorní parta se nachází v plném počtu,kromě bývalého hrobaře(měl na dnešek řádnou dovolenou,asi upravoval čerstvou mrtvolu na pohřeb),souhlasně pokýval hlavou a prohlásil do umytých,odpočívajících obličejů,že si před koncem šichty uděláme brigádnickou desetiminutovku,že na ní probereme závazsky,které si naše(tenkrát opilá)skupina(brigáda so.prc.)dala.
Sedl si ke dveřím a začal předčítat vytáhnuvší lejstro.Já jej neposlouchal.Znova jsem začal přemýšlet zdali mě dojde poštou povolávací rozkaz.(Né-nechoď).Kdo stojí o odjezd na dva roky do vojenské pakárny.Snad pouze blázni,a ti tam právě nemusí.Dostat tak modrou knížku!!!A to si mám uřezat nohu,či snad třískat hlavou o napněnou popelnici abych tam nemusel.Raději jsem začal poslouchat vedoucího.To je teda už co řici.Nó prostě hrůza.

Na hlavní bráně se tísnil u píchaček nedočkavý dav.Kurva,kam všichni tak spěchají.Do svých posraných baráčků,do svých panelákových bytů?!Zase makat,chystat večeře,rychle nakoupit.uklidit obyvák,zmlátit své haranty ...ACH JÓ..A co ty nadupané tašky a kabely,co každý drží v rukách.Kolik zas toho pobrali.Co je doma,to se počítá.Naše komunistické hospodářství krvácí(dle mého)a oni jej okrádají.FUJ.že se nestydí.Já nic neberu.V igelitce mám pouze píchačku a knížku.Né,že bych také něco nesebral,ale dneska se mě nic nehodí.Co také ukrást,aby se to hodilo devatenáctiletému hašišákovi.Snad tak plynovou masku,které se zde vyrábí,ale té si užiju,odejduli do pakárny,dost a dost.
14,20hod-Lidem zasvítili oči,do otvorů zastčili píchačky.CINK.A už nastal definitivní fajront.Ženské štěbetali jedna přes druhou."Ahoj Mařo,tož sa maj,jdu pomývať schody.Ahoj Tončo my se starým idem na hřbitov,trochu ho odklidit po zimě.Víš,muj starý rád vzpomíná na svoju tchýni ,enem nevím proč tluče vždy krumpáčem do náhrobku,a praví-To je dobře,to je dobře!.
A chlapi zase mluvili o tom jestli nepujdou do hospody "Na rožku"a nebo pujdou rovnou domů.Když půjdou na pivo,tak věděli,že se dostanou z hospody až večer,stará je pořádně zdrbe,budou muset drbat oni,a s bolavou hlavou se doplazí čumět na televizní noviny.Stejnak většina z nich pujde.
Moje píchačka sklouzla do otvoru pro ní dělaný.CVAK.Už i já skončil.Vzhůru na autobus,co mojí prdel,když si sednu,což si určitě nesednu,doveze do mého města Rožnova,města,kde žiji od mládí(narozen v Čeladné).
Na autobusové zastávce stály ty figury,které si za každou cenu chtěly sednout.Seděly v práci, sedět budou i v autobuse.Né,že by se ty tři kilomertry,tak je cesta dlouhá,nedaly vydržet ve stoje,ale usadit si svůj masitý zadek na sedátko,to je přeci pořád lepší než stát coby sup na drátě,teda na nohách,a někdy i na obou.pokud vím ,nikdo z nich nemá umělý kloub s protézou.To samé se stávalo ráno při odjezdu do práce.Jednou,po těžkém flámu,se tak blbě svírala tyč na přidržování,že sem jí pustil a spadnul na starší matronu,tak tlustou,že zabírala obě dvě sedačky,právě pojídajíc celé pečené kuře,jakožto svůj předkrm před snídaní.Málem jí maso zaskočio v jejím kráteru.když jsem se zdvíhal,napadlo mě,že moje silnější tělo,a její tlusté tělo,kdyby se spojilo,tak by vznikla hromada úpícího se sádla.Vlastně by z nás vzniklo jedno velké prase.Tak z nás byli pouze prasata dvě.I přesto jsem jí kradnul kousek kůže z toho kuřete.Možná,že ani nebylo z té hydiny.--Mrcha začala řvát, pominutá, držíc si masité cecky .Že by rodila.-Už dosti babizny-.
Autobusák s gestem důležitého vojevůdce laskavě otevřel dveře dovnitř.Nedočkavci se začali hrnout a odstrkovat.Já klidně čekal.Na co ,když mám místo na tyči zajištěné.Pouze jeden maník se do dopravního prostředku nedostal,a to proto,že na nástupních schůdcích vysypal aktovku,ve které měl z gumáren ukradené věci.Asi to byl nějakej opravář. Když autobus odjížděl,stále sbíral ze špinavé,uplivané ,cesty šroubováky,kombinačky,a dokonce drahou elektrickou vrtačku.Vrcholem všeho mě připadlo,když postarší výplatní,slepá paní Hrušková prohlásila:"Chudák chlapec,musel to mít těžké,měli jsme mu pomoci....".Mrcha ta kradla i ty plynové masky.

Na nádraží pobíhalo množství lidí z okolních vesnic cestujíc do svých "hradů".Největší kupa jich postávala před nadražním bufetem.Jedno ,dvě pivka,taky dobrá,než nasednou buď na vlak,či autobus.
Klestil jsem si v davu cestičku k domovu,naštvaný,když do mě někdo drcnul.Už jsem si zvyknul,že se na mojí postavu,a na moje vlasy,ti vidláci dívali všelijak.pokaždé si říkám--to jste neviděli nikdy hašišáka,vy burani jedni!?!?
Na nádru nečekali žádní mí kámoši.Hlavně TONY ,můj věrný druh.Jeho dlouhé černé vlasy bych mezi směsicí plešounů,i začínajících pleší,určitě poznal.Asi dneska dělá dýl.No,až příjdu domů,tak na něj potom zahvízdám náš signál.Bydlí totiž kousek ode mne.JÓ-Tony-věrný přítel.možná sbalil po cestě nějakou buchtu,a teď si to sní šine do restaurace "Na písku".Třeba se s ní v nějakém podchodu líbá.Vole,v jakém podchodu,když v Rožnově je jenom jeden ,a tam určitě není,protože se tam neschovají,jedině,že by skoušeli hrát divadlo s názvem "veřejný sex.
Takže mě čeká cesta úplně samého,skoro kilásek(a půl).S té věčné samoty zblbnu.Vzůru ON THE ROAD.
Nádr zůstal za mnou,prostřední most zůstal za mnou,až doklopýtaly mozolnaté nožky na Rybníčky,což je čvrť,kde naši (rodiče) postavili svůj domek (i zahrádku),kde za plotem pobíhá černobílá,snad deset roků stará,kolie Aranka,kterou jsem kdysi ožral jak dogu.Snědla tenkrát hafu piškotů namočených místo v mléku,v poctivém českém rumu.Mrcha.Následovných čtrnáct dní nechtěla ode mně žrát ani zhnilou chlebovou kůrku..Né-mrcha to v žádném případě nebyla.Aranka je milá,hodná,věrná kolie,která nikoho nikdy z naší rodiny nepokousala.Nenáviděla ovšem listonoše,napudrované(asi po přechodě) starší ženské ,a mého bratrance Staňu,na kterém si naposledy vyskoušela ostří svých zubů.Výborný hlídač.
Jednou ,když jsem spal v pokojíku,otec odjel na služebku,a máti spala v ložnici,tak prý Arana začala v noci silně štěkat a vrčet.Máti v ložnici nahoře,slyšíc ten humbuk,jí zavolala k sobě z chodby z přízemí,kde ležela na koberci plného macatých psích blech(ty blechy fakt měla a často sály i mojí krev,a já je za ten jejich ohavný čin z radotí zamačkával)
Máti se jí snažila uklidnit,ale nic nepomáhalo.Pes měl naježenou srst(pravověrný punkáč hadra)a neustále cenil zuby a vrčel hrozivé "VVVVRRRR VRRRRRRR".
Když jí řekla:"Pojď za mnou",chtíc sejít dolů ze schodů,do přízemí,zjistit jestli tam někdo není,ta černobílá potvora odmítla rozkaz své paní a přidala na intenzitě vrčení.V tu chvíli máti dostala stašný strach a raději si lehla do postele s vědomím,že náš ochránce jí ochrání.
Dobře,že mě nevzbudila.prože moje prcka by strachem povolila a hovínka vypudila.
Nejsem přec žádný hrdina,a co když tam stál několika násobný vrah se zaměřením na bestiální mučení ,navíc homosexuál,mladých mužů.
Nakonec prý Aranka přestala vrčet,srst jí spadnula do normálu,a máti neklidně usnula.Asi tam dole stál duch.....a.......Ráno se nikde nenašla ani stopička po živém vetřelci.Ale někdo tam teda určitě přišel,či přilétl,či se zjevil.To je bez pochyb!! --Vzpomínaje na fatální horor jsem došel na Rybníčky k obchodu.EJHLE,kdo kráčí vstříc mé postavě.Otec,taťka,můj dobrý fother "Čao tati":Laskavě jsem jej přivítal.
"Jdeš domů"
"Jasně tati"
"Máš tam překvapení"
"Hm,jaké":Moje oči silně zamrkaly.Snad né.Snad ještě né.TušeníUrčitě..NÉNÉNÉ.
"Ani nechtěj věďet":Tragickým hlasem natahoval apokalypsu taťka.
"Tak jaké":Má nedočkavost a napnutí šplhalo do nebeských výšin.
"28 března hochu rukuješ.Do Tarchova,což je v zapadních čechách.Přišel ti povolávací rozkaz.A..".Naráz přestal.Zůstal přerušen.
Z mých rtů totiž vyšlehlo hlasité "ÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ"
"Přestaň":okřiknul mě:"Každý tam musí a vojna navíc udělá z chlapce muže".
Tak jedině blbce.
"Tati ty máš konekce,zařid ať nejdu teď v březnu,prosím,prosím.Já teď nechci jít.Prosím zařiť........
Teď mě přerušil zase on.
"Půjdeš,aspoň to budeš mít za sebou.S tím se nedá nic dělat.Žádné konekse nemám,a ani nepoužiji.Povolávací rozkaz je na ledničce.Tak si jej pořádně přečti,a vyřiď si náležitosti v práci.Musím už jít.Tak ahoj".
Ani jsem se ho nestačil zeptat kamže to vůbec jde.Slzy vplavávali do očí.To snad není možné.Co teď!V mlze jsem dokráčel domů,otevřel branku,nepohladil psa,otevřel dveře,a nepozdravil máti,motajíc sebe okolo plotny(el.sporák s věčným plamenem). "Ahoj":Pozdravila mě sama:"Máš na ledničce..".
"já vím":Utnul jsem jí.
Ano.Na přístroji,chladícím poživatiny,ležela obálka.Taková malá.A v ní jeden popsaný list.Momentálně nejdůležitějším v celém vesmíru.Když jej mé ruce ,třesoucí se jak nejtěžšímu alkoholikovi s dvěma cirhózama jater,vytahovaly z té obálky,oči plakaly.Naneštěstí máti rozkrojovala cibuli a plakala také.Zradily mě i nohy.Musely zasednout ke stolu na dřevěnou židli.
"Máš hlad Vašku,dám ti guláš s chlebem? je dobrý".
"Né.Díky mami.Půjdu si na chvíli lehnout do svého pokoje".
Spíš tam jít umřít,protože já ty dva roky určitě nevydržím.Rozcvičky, šikan,řev lampasáků,buzeraci.Né-nechci,moc díky vy hnusné zelené gumy.
Vzpomněl jsem si na bratrance Staňu-je tam už celej rok.Chudák.Ovšem on je jiný nežli já.Sportovec.Kulturista.
Má kostra se doklopýtala do postele a v oblečení ulehla na ní.Usnout,i navěky.Spát .Zapomenout.

Kolik je hodin?kolik může být?(Asi sedm)Za okny tma.Večer.
Né-nezapomněl jsem.Musím dojít za Tonym.Je možné,že i on dostal ďáblovu pozvánku.Obleču se a půjdu.Zapískám a on vyleze.Svěřená starost,poloviční starost.
Slezl jsem ze schodů,máti seděla v obyváku,sledujíc hodinové zprávy.Ani si nepovšimnula,že odcházím k "Neumětelům".Jediná Aranka venku přiběhla ke mě a zhluboka se dívala svýma psíma očima.Určitě projevila lítost.Spíš měla mrcha chuť na malou dobrotku.Na piškoty dávno,dávno,zapomněla.
"Ty moje chlupatá,hodná potvoro,víš kam já jdu,holka,představ si,do války.Konečně si ode mne odpočineš.Jsi ráda,nó,určitě budeš,až svého pánička tam zabijou.Už tě nikdo nikdy neožere".Rozmlouval jsem k ní,hladíc jí za krkem.(Mám mohutný stisk) Za Tonym ,Václave,za Tonym,znělo v hlavě.Bež,jen běž.Sakra-taky,že jdu!
Fíííííúúúúúú.Fíííííííúúúúú.Pískanec zněl slabě,spíše podoben vypouštění páry z děravého tlakového hrnce.
Fíííííúúúúúú.Znova.Fííííúúú.
Konečně.Něčí hlava vykoukla z okna.
"Tony neni doma,šel ven".
Aha,to mluví jeho otec,skušený hospodský.
"Děkuji":Slušnost je odpovědět.
Hlava zalezla a zavřela okenici.
Kde jej najdu?Na Písečné,Na Rožnovaně.V které té pajze bude.Toť otázska.Dneska je přece co za den? jasan,na Písečné je zavřené.Tak to tam asi sedět nebude.Takže pije na Rožnovaně.Že by? vyloučím-li tam kde je žádný provoz,tak zbyde možnost,kde je řádný provoz.Samozřejmě Písečná.Ježiši né.Přeci Rožnovan.Takže přes bečvu(řeku),směrem k městu.Tam,tam najdu pajzl 4cenové skupiny.

Když jsem vešel dovnitř hospody,u dvouch srazených stolů seděl Tony s dalšími,asi osmi známými kámoši.
!Čao Václave,přisedni k nám":Pokynula mě většina z nich.
"Čao volové":Pozdravil jsem i já ,a lapnul na místo,odchytiv procházejícího číšníka,aby mě donesl jedno točené.
Chvilku mé uši poslouchaly,a vše se jevilo jasné.Polovina z přísedících dostala také povolávací rozkaz.Celý ubrus plaval,i popelíky a sklenice plavaly v slzách,jenom alkáč Aťa(kámoš)plaval,né v slzách,ale ve svých zvratkách.Ten také na vojnu nejde. I Tony nic nedostal.Podle jeho očí už měl trochu nakoupené.Seděl zrovna naproti mě.Nemuseli jsme si vúbec nic říkat.Stačilo pár pohledů.
Zdeněk,Danek,Luba,i Jara odcházejí-a já-abych nezapomněl.
V tento smuteční den se nehrály ani kostky,což v poslední době byla strašně modní vlna.Ano.Dvacetjedna.Oko bere.
Vypil jsem pivo,druhé,třetí.
Zdeněk objednal kolo borovičky.Jara objednal kolo,pak další,pak já.Řeč plynula,nadávky plynuly,voda v řekách plynula....Nastala zavírací doba.Do centrálního mozku vlezla opilost.Číšník nás slušně vyhodil.A my nešťastni šli.
Asi Aťa mě venku poplácal po rameni řka:"Drž se vole".A já zblednul strachy,aby nepozvracel mojí somračku.Zbytečná obava.Pozvracel Danka.ten mu chtěl jednu švihnout,pak místo rány jej chytil pod rukou a táhnul na sídliště Záhumení.Ostatní kráčeli na 1.Máj,my s Tonym na naše Rybníčky.
"Ty brďo tak ty odejdeš. to je pěkně v prdeli.Kdo na mě bude pískat":Chytil se hlavy přítel:"S kým ulovím ňákou babu".Dodal.
Začínala mě po borovičce šiška.Nikdy mě moc nechutnala(a s pivem vůbec).Vražedná kombinace.Zasranej den.
Cítil jsem ,že Tonymu začnu silně chybět.Kamarádství je hold kamarádství.
Podíval jsem se na něj,jako by to mělo být úplně naposledy.On se vůbec od včerejška vůbec nezměnil.Stále je to on.Né moc vysoký.Trošku rozložitější,né tlustý(to vůbec né),spíše pevnější v ramenou,s dlouhejma černýma vlasama(hustýma).Úplný apač.S orvanými džínamí,džiskou,zeleným mantlem,s důchodkami na nohou,prostě úplný hašišák,a s malými hippie korálky okolo krku.Strčit mu transparent s nápisem"Make love not war" do ruky,a přenést jej do Ameriky začátkem sedmdesátých let,tak se zcela ztratí v davu opojených hipísáků,zalezlých v brlohu města San francisko.
"Myslíš si,že mě to tam táhne.Hovno.Radši zdechnu":vystřelil jsem moc nahlas:"Takovou dobu.Kurva":Poslední slovo jsem zařval. Chudák opilec močící stranou,cuknul sebou,pochcaje si kalhoty.Vzteky se na nás otočil,ovšem když zjistil,že jsme dva něco jako Terence Hill a Bud Spencer,vyklepal si šulina a zmizel pryč.
Hvězdy nesvítily.Obloha zatažená.I v naších srdcích krev zrovna netančila.Začalo sněžit.......!
V noci,chrápaje,přišel za mnou tiše sen.Přinesl sebou prapodivný pocit bolesti,mučení,trpkého neznáma.Shrbené postavy v něm běhaly okolo velikého ohně,ňáci indiáni vzývali nebe,a čela jejich obličejů nabírala slaný pot.Dále v tom snu stálo pevně v rudé zemi tucet mučednických kůlů,u nich tucet přivázaných vysušených figurín s vytřeštěnými bulvami.Pak tam přišla červená karkulka a všichni se radostí posrali.I sněhurka.I sedm dupáků.Vyměklý sen zvrtnutý v úchylnou pohádku.Raději jsem se probudil.
Z ložnice do mého pokojíka,kde spím,vlétlo chrápání otce a slabé pískání matky.To se jím chrápe bez starostí.
Otec vede skoro celou fabriku , máti si občas chce hodit mašli z magorských nervů,a moje segra,ta vyčouhlá tyčka,bez koz,ze zbytečnou hotelovou školou,u které si nejsem jist,proč postavy s vyzáží uklizečky cpou vedoucí interhotelú na post recepční,ačkoli neuměji herbejsky a germánsky,tak u té nevím kde maká.
Jsme to zcela normální rodinka,ůplně bez starostí.
Chvíli jsem čuměl do tmy.Staňa,můj bratranec,s kterým jsem zažil nej.chvíle mého života je tam rok,a zdá se ,že stále žije.
Odjel z nádraží autobusem,a já mu s Kirim,s dalším naším kámošem,mával mokrým kapesníkem.
Naše teta Milada ten odchod do pekla točila na starou(snad ruční)kameru.Samozřejmě ,že z toho nikdy nic nebylo.Klasika.Uvidíme rohaté hovno.!.!.A já se tak těšil...BúBúBúBúBúBúBú.(Kurva práce)
Pustil bych si klidně můj magneťák,nádherně spolehlivou B100,kterou kdesi zajistil papá v dvojkové ceně.To znamená,že zboží první jakosti ohodnotili coby zboží jakosti druhé,a za poloviční cenu jej bouchli,a dostali pořádný bakšiš do kapsy ,od kupujícího,což většinou stáli ve frontě vyšší komanči.(spiše ti větší, žádní dělňasi).
Dole v obyváku stála i televize druhé jakosti.V zadku na krytu měla naschvál udělanou rýhu od šroubováku,takovou maličkou,že ji neviděl pořádně ani magor, co bude mít čtyřicet dioptrií,a to více méňě na každém oku.
Mě to nevadilo.Televize je fajn věc,když je navíc barevná,a páskový magič dokonce stereo.Takovou protekci si nechám líbit.
Dále by mě mohl tatík sehnat ňákou holku z druhé jakosti.Nejsem vůbec proti tomu,jestliže na pěkně zaoblené prce najdu malou rýhu od šroubováku,hlavně chytím-li kozy a pičinku.A nebude vůbec vadit,když bude už vyskoušená,s potvrzeným záručákem.Co kdybych strčil svojí zásuvku do správného otvoru a ona by skolabovala.Říkám,že nevadí.
Magneťák si nepustím!
Minule se probudila máti,a i když ten magič hrál potichu,tak ona řvala tak nahlas ,až vzbudila sousedy přes tenkou zeď,jelikož žijeme v levé půlce dvojdomku.(záleží na pohledu baráku)
Sousedi místo aby jí zdrbali,drželi hubu,a tak jsem zůstal na vině já.
Ty zdi v dvojdoměčku navrhoval určitě sadomasochistycký prznitel s výrazným sklonem k odposlouchávání.
Barák rozdělovala na dvě kulky-leda půlky-stěna o průměru deseti centimetrů.
Prdnulí si soused sytější a hlasitější prd,obyvatelé na druhé straně nejenom,že jej slyšeli,ale i cítili.Kolikrát jsem s hrncem na uchu,což bylo skoro zbytečné,poslouchal hádky vedle.Párkrát při nedělním obědě, uslyšív naše rodina jekot ,přitiskla své slechy na zeď,a když hádka přestala,vraceli se ke studené vepřozeloknedlo.(pokud žrádlo nesežrala Aranka.Ta mrcha občas poslouchala s náma)
I na druhé straně barikády museli míti srandu,pakliže máti dostala(né krámy)svůj nervový záchvat a začala hysterčit.Přec je to jiné, stát a utišovat jí v kuchyni,nežli se chlámat v klidu za větrem.
Nikdy jsme však od vedle neslyšeli zvuky doprovázejí intimní styk.Ty krásné zvuky...Jak je to možné soudruzi!!
Došel jsem k názoru,že asi nešukaj.Za to sousedka po ránu vydatně kašlala.Z ní by primář tuberkulózního sanatoria měl ohromnou radost.Ta začala . Za pět hodin skončila.
Musela chrmlat např i do polívky,kterou chystala k obědu svému choti,a dalším osobám nacházejících se v její rodině.
Né-opravdu-je div,že při tom kašli nezdechla.Alespoň mohla přestat kouřit.Ta vytáhla tak stodvacet cigár denně.Prý si koupila rakev,a v ní má uschovaný kartón cig.Clea pro případ,že by jí vzbudili.A taky má prý jeden balíček zašitý pod kůží.(staré hodně staré)
Jenomže kde,vždyť je samá kost.Kde jej asi může mít..?V kostích určitě né.Na hlavě né.Na zádech né.Na nohách né.V rozkroku...........Sakra proto oni nešukaj.....
Jinak jsou celkem fajn.
I když!To ona sousedka mě tehda šíleně krkla.
Jednou ,po nedělním obědě,osoby kterým říkám od mala tati a mami ,natáhly figury ke spánku na kanape, a já se odplížil do garáže , kde místo lidového spartaka či stodesítky škodovky, stála moje super bicí souprava sestávající z jednoho záklaďáku ( pohřebního bubnu), jednoho tříšťáku ,kotle ,přechoďáku a hajtky. Vše úplně nové, posbírané ve sběrných surovinách. Mně to stačilo. Vedle bicích stála veliká reprobedna a zpola rozbitý páskáč B3, na kterém jsem pouštěl tvrdou hudbu. Jinak v garáži ležely různé věci v různém bordelu. Kola , nářadí, pytlík semena ( né mým , rostliným ), brambory atd...
Úplné hudební profi studio.
Sklonil jsem se k magiči, zapnul jéj, a pustil. Vyjící rocková kapela naplnila volný prostor. Zvýším volume ! Zapnul kdosi cirkulárku ? It is olarajt. Usednul jsem na židli u bicích, uchopil dlouhé paličky a začal bubnovat do rytmu rockové skladby. V garáži se vše pěkně rozléhalo.Řekl bych , že zvuk několikanásobně zesílil a hluboce echoval. Výborně zapadal do randálu můj záklaďák. Bob Dylan nazpíval píseň " Klepu na nebeskou bránu ". Todle patřilo spíše k názvu " Klepu na pekelnou bránu "..... Bum , bác, bim...Jupííí-super nářez.
V tom hluku jsem nepoznal zdali trochu držím rytmus ,o přechodech ani nemluvě. Pocit, že jsem členem té skupiny, která se linula z reprobedny , byl opojnější, nežli celá armáda plechovek s " téčkem ". (Nikdy bych nefetoval ani nebudu) Umíííí.... Bim , bác.
Levá ruka třískala do hájtky, jedna z noh tlačila do šlapky (škoda ,že né do živé ) a pravá s dřevorubeckým drajvem sekala do třišťáku.
Vodraz. Naši chrápou tak se nic neděje. Hraji po tichu. Kdyby to moc řvalo , a já nahlas bubnoval , tak přilítnou , a pěkně mě zdrbou. Nemohl jsem ,chudák ,tenkrát tušit, že si asi místo umělého sladidla omylem do poobědového kafe šoupli přinejmenším ze tři rohypnoly.
Bim, bác.... Půl hodiny bušení za mnou . Pot , pekelný třískot , smrad z uskladněných brambor... Extáze ... Bim , bác.
Otočení kotoučového pásku .Člen druhé skupiny. Borec -jak já to stíhám , bubnovat v tolika světových kapelách.
Hodina v prdeli. Naši chrápou .Sakra jsem potichu?Ano. Dvě hodiny. Tři hodiny.
Neznatelně se na stropě garáže objevují trhliny. Otec je spraví.
Tři a půl... Bác, bác, bác.
To jsem nebubnoval já .
Bááác.
Áááááááááá.....Moje chytrá hlava...Aú.
" Ty kurvo jedna hluchá. Ty hajzle..."
Moje oči v poslední chvíli zahlédli sousedku od vedle.
Proč má šedivé vlasy ? A jak to vypadá ? Muselo se jí něco těžkého přihodit. A co to proboha drží v ruce ?
Bác.
Další rána dopadla na moji kebuli. To je přece pytlík s naším semenem. Tak ona s ním plýtvá...
Bim .
Další rána do hlavy.
Kolik jich celkem bylo nevím, nepamatuji se.
Při poslední ráně pytlík ( spíše pytel) sousedka roztrhnula a veškeré semeno vsypala do mych vlasú. Pak teprve , sluchu zbavená Xantypa, ,těžce oddychujíc,rysy ztrhané,chtěje ze sebe cosi vykoktat,přestala.
"Ty ,ty,píčo.Naše rodina z toho báznivého rachotu zbláznila.Muže odvezli,a mě brzy za ním.Chtěla jsem tě Vašku zabít.Postačí mě i todle...."
"Né"
Přistoupila k zaklaďáku a vší silou,která jí zbývala jej potupně prokopla.S obličejem člověka,prožitým peklo,odkráčela bočním vchodem k sanitce.S vítězoslavným výkřikem "Viktoria" se nechala odvézt do blázince.
Škoda,za týden všechny vrátili nazpátek.
(Přeháním,nikam nešli.S tím semenem a prokoplým pohřebákem--svatá pravda.)
Ty tři(a půl) hodiny museli strašně trpět.Dodatečně jim za sluchové mučení posílám omluvu.
Rodiče po rohypnolu vstávali na druhý den ráno,a první je zajímalo v kolik dávají seriál "Nemocnice na kraji města".Chudáci zaspali díl,natěšeni celý týden.
Otec po příchodu do garáže uviděl trhliny na stropě a s divným výrazem ve tváři prohlásil,že barák nepostavil na činné sopce.Protrhlá blána jej nechala zcela chladným.

Skouším na levém boku znova usnout.Magneťák nepustím.
Pustím si svůj,v hlavě schovaný,s nepřeberným množstvím písní,které skládám sám. Abych to osvětlil.Prostě,ve čtrnácti letech,začínaje chodit na gympl,vyskočila do kebule písňička.Můj mozek jí vyprodukoval,vymyslel,a k tomu vizi,že hraji ve vymyšlené skupině.Jmeno-"SABOTAGE".Já v té skupině skládal,zpíval ,bubnoval,textoval,produkoval desky."Sabotáže" vždy na vymyšlených hitparádách obsadili první místo.Sestava skupiny--málo obměňována--:Na kytaru hrál bratranec Staňa,baskytaru ovládal Kiri,druhou kytaru,popřípadě klavír Ivoš Jeleň(další kákoš),a varhany-mh-na koho to padlo.
Dodneška si pamatuji nápěvěk mnoha skladeb,které mozek v hlavě vypotil.Kdybych je uměl napsat na papír,a kdybych je zreprodukoval,tak je ze mě multimilionář.
(Samochvála smrdí,ale myslím,že ty vymyšlené písňičky měly hlavu a patu,krásné refrémy u pložáků,správný říz u rokárny....)
I dneska si sem tam vymýšlím písně(a také neexistující sestavy,umístnění na hitparádách)Prostě takové moje malé tajemství.
Škoda velmi škoda,jsouci songy navždy ztraceny.
Není mě dáno stát se slavným v rockové hudbě.Pop music tenkrát pro skládání mě vhodná nepřipadla,snad po tajnu,pro jiné ansámbly.
Co já složil za hity.JÉ,JÉ,jÉ.
V monentálním čase moje hlavové buňky produkovaly takovou ukolébavku --Stál jsem na osvětleném,zlatém,kvádru v televizním studiu(Barandov to určitě nebyl),věrná skupina za mnou,mikrofón před sebou,zpívaje anglicky obecenstvu složeného z mladých dívek s hlubokým výstřihem,házejíc po nás šťavnatá rodidla bez kalhotek....Ano-Beatles právě umřeli...
Ten oplodňovák stál opravdu za to!Škoda..ach ,škoda....Moje lebka.
Zvláštní je,že jsme opravdu se Staňou a Kirim založili skupinu,chvíli hráli,i skoušeli,a pak se normálně rozešli.I kvůli zasrané vojně.
Staňa vymyslel takové posrané jméno pro nás."Axomat 4"(já,Stanislav,Kiri-počítám-Tři),podle krabice od zvětšovacího přístroje,zakoupeného na vánoce pro svojí máti.Ta radostí málem počůrala bombarďáky,nevědeje na co ten přístroj je,když sotva pochopila,že vůbec existuje fotoaparát.Hlavní je dostat dárek.A ten dostala.Co je doma ,to počítejte i vy Vážení čtenáři.Jasan?!!....Jedem dál...
Slavný Axomat 4 měl dokonce i jedno veliké vystoupení.
Cvičili jsme bohdá u Staně na chalupě jeho babiny,kde on krátký čas bydlel ,odejitý od své máti a nevlastního otce.
Ve velkém vstupním pokoji jsme rozložili naší aparatůru.Dva elektronkové zesilovače,spíchnuté horkou jehlou neznámým podlým elektrikářem,dvě reprobedny,vysoustružené hodně dávno pro mého otce slepým pastevcem,a jednoho basového repráku,vraženého do prázdného odřeného kufru pamatujíc nalodění Kryštofa Kolumba.Naše hrdost nad aparatůrou byla zcela jistě oprávněna.
Nejlepší kousek z nástrojů vysvítala Kiriho odřená elektrická šesti struná kytara,předělaná na baskytaru tím způsobem,že Kiri jednoduše odstranil dvě nejtenší struny.Staňova ruská španělka,z Mosky,s přidělaným snímačem taky nebyla k zahození,a moje bicí souprava,tak tu už jsem dodatečně popsal výše.
Když jsme na zkoušce po stodvacáté opakovali začátek písničky od našich oblíbených anglických Slade,ťuknul si brachanec do čela(tak silně,že mu naskočila boule velikosti pohlavní koule),a pravil zbytku rockového bandu.
"JÓ,hvězdy,přišel za mnou na dílně(dělal frézaře) velký svazák,předseda naší organizace, Josef Červený, s tím,že u letního kina,v betonových prostorách,pořádají schůzi s následným občerstvením,což je obyčejná ožíračka,a prý slyšel,že máme skupinu,a on shání pořádnou hudbu,takže zdali bysme mu tam zahráli.Hučel do mě pěkně dlouho,a já mu to nakonec slíbil.Dostaneme nažrat a napít úplně zadarmo,"
"A co aparatůra,nastroje..Ty snad odneseme v rukách?"Zeptel jsem se.
"Vyřešeno.Svazáci nám zapůjčí dvojkolák a na ten naše mohutně výkoné věci vlezou."
"A co tam budeme hrát,vdyť známe sotva čtyry skladby,a z nich sotva první sloky."Vyjel Kiri.
"Vyřešeno.První kolo zahrajeme ty čtyry.Druhé kolo zase ty čtyry pozpátku.Pak to bude jedno.Ti nastupující komanči budou stejnak ožralí do bezvědomí.I kdyby jsme do mikrofónu vrhli,jím to přijde šumafuk,"
Staňův nápad,dobrý nápad.
Několik litrů vína,kořalky,chlebíčky,šunka,řízek obložený studeným bramborovým salátem-Za trochu makačky a našeho ůmění to stojí za to.
Ten den skouška končila ve tři ráno.
K naučeným částí písní jsme uměli navíc jednu závěrečnou.I tu využijem.
DO vystoupení musíme opravit první z elektrónkových zesáků.V něm druhá ,ze tří,obřích lamp vydávala zvuk podobný páření velryb,a stalo se,že při skoušce,co se samy otevřely od sebe dveře,dovnitř vdákala kropenatá slepice.(ona fakt ty dveře neotevřela).Přešla k zesáku,
zůstala stát u něj,naklonila hlavu(to mají slepice ve zvyku),našpulila zobák a ............skácela se nečekaně mrtvá na linoleum.To určitě ten pazvuk.My jsme v té chvíli nehráli.Naše imunita na různé zvuky je vysoká,nám to nevadí.Pravda,kdyby při koncertu k vražednému přístroji přišel,na duchu i na těle, zesláblý svazáček,a padnul podťatý jak ta kura,to by byl pěknej průser. To by nás mohli zavřít za promyšlenou sabotáž.Okamžitě spravit!!!

Nastal den produkce.Páteční večer.Třináctého v měsíci.
Dvojkolák s aparatůrou drkotal do kopce k letňáku. Plíce špatně dýchají.Kiri špatně dýchá.Staňa si píská.Nadupanej kulturista....
Vůbec jsem netušil,že pod promítací plochou postavili betonové místnosti,a dokonce s velikostí obrovske stodoly,s umakartovým barem.
Náčiní jsme odnesli do nejvzdálenějšího rohu vedle zásuvek.Zapojili šňůry.Kiri dostal šlehu z odizolovaného kabelu.Moje maličkost dvě od dvou odizolovaných drátu naráz.Třetí mizikant nic,pískaje na rty, ladic svojí kytaru(z moskvy).
"Ahojte bigbíťáci,"pozdravil nás svazák Červený."Chystejte v klidu,vyskoušejte v míru,ostatní mrdáci,chci říci,svazáci,přijdou za půl hodiny.Tady máte láhev vína na začátek,"
Kiri,nemaje momentálně co dělat,skočil po darované láhvi coby eskymák trpící úžehem na poušti.Zubama vytáhnul špunt,vystrouhnul mohutný náklon,a glgnul si,žíznivec.Vymstilo se mu to.Víno nevzklouzlo do krku bez problému.Zakuckal se.Hroznův Produkt (červený) z poloviny vyprsknul na betonovou stěnu,polepenou naštěstí neangažovanýmy plagáty.
"To nic soudruhu,To nic,v klidu pokračujte.pijte co hrdlo ráčí,"Pěl nadále náš objednavatel:"Slyšíte auto.Vezou zásoby.musím odejít vykládat,"A skutečně odešel.
Za pět minut přišel.Nenesl nic.Za ním přiběhlo šest otroků,nesouc zásoby proviantu nakoupených z peněz určených pro hladové děti z černé Etiopie,čekajíc marně na slibovanou pomoc z Československa.Neumřeli-li,čekají dodnes.
Otroci v modrých košilích vše poctivě složili na bar.Část z nich počala připravovat žrádlo,druhá část nosila ze skryté místnosti stoly a židle.I elektrické topení donesli.To aby je nehřála samotná kořalka.
Naschvál jej stčili za mojí bicí soupravu a zapnuli.KLÍDEK....
Pozvaní svazouši přicházeli.Mladí,staří(společně tu hospodaří).
Kluci,velcí,malí,holky,prsaté,ploché.Budoucí elita našeho národa.
Párkrát nás některý z "rudochů" pozdravil,švihnul po nás okem,chvíli přemýšleje zdali jsme neuprchli z cirkusu,a nemámli na hlavě maminčinu paruku.
Počkejte vy aktivní burani.My Vám ukážeme co znamená rockenroll.Žádné Kaťuše,Skal a stepí...Fuk you shit..samej hit.
Sedli jsme si k nejzadnějšímu stolu,co nejblíže k nástrojům.Zapálili cigára,dojížděli první litřík,řešíc zda zůstaneme u vína,či přejdeme na tvrdší.Trojhlasně odsouhlasováno.Vše-budeli chuť(A ta je).
Šerif Červený donesl na malovaném talíři jednohubky s čabajskou klobásou.Čím dále ,tím více se mě v betonovém sargofáku líbilo.
Salámy,uheráky, čabajky zbožňuji.
Zábava začala.Pozvaní došli.
Úvodní politické slovo,s nesrozumytelným návrhem prošlo jednomyslmě odsouhlasené.
Hudba,hudba,hudba.
Né ta naše?! Cóóóže?! Vyjebaný ušatý "svazula" , neznámého jména ,spustil za barem ukrytý magneťák.Píča.
Svazačky vyskočily z poza stolů,lehce zapištěly,dosahujíc orgasmu-leninismu,a doťapkajíc na taneční parket v opačném rohu místnosti,kde ležela naše aparatůra, nastaly trsat.
Ježíš,ty vlnily postavami né-podobné tasemnicím v těle zalitém rycinovým olejem.Mě fascinoval pohled na jejich pohupující kozy.Hlavně ta stokilová baryšna.Kromě velikých špeků,je měla festovní.Omámen pohledem chtěl jsem vstanout a omámen jít tančit.
"Seď sakra Vašku,"Chytil mě Staňa a vrátil na místo sezení.
K tanečnicím přikvačili i tanečníci.
"A kdy budem hrát my,"Otázal se Kiri vůdce tédle paranoidní zábavy,nesoucího druhý litřík vína.Měl jsem mu říct ať donese celou bednu,že nejsme žádní troškaři.
"Za chvíli mládenci,zachvíli,i na Vás dojde řada.Dohraje západní styl hudby zvaný disco a vy spustíte váš poctivý český rock od podlahy"
"Jó,dobře.Vydržíme"Staňa mu podal prázdný talíř ,a Červený jej uchopil do levé ruky,pravou pokynul otroku,a ten ihned přihrčel doplnit žvanec.
Magneťák dohrál po čtyřech hodinách s malinkou přestávkou."ušák" naposledy vyměnil pásek.
Svazouši dotančili a šli si uřícení sednout.
"Teď budeme pít,"Vykřiknul nejstarší z nich a nalíval becherovku svým soukmenovcům u stolu.Ostatní naráz poposlouchali.I my....I my...
..... Uplynuly další čtyři hodiny.Dávno odkukala kukačka půlnoc.
"Kurva zahrajem vůbec",Naštvaně procedil Kiri.
"Sere tě to," Odvětil jsem mu"Vdyť hovno umíme".
"Chybí ti tu něco,"Přidal se Staňa.
"Jó,ženská.Oni se párují dohromady,a nás si nevšimnou.
"Kdybych chtěl,tak jednu sbalím.Támhle tu u baru,co se baví s "ušákem"
Nahazoval Stanis:"Jdu za ní.Čumte,"
"Jen běž vole,moje stará je se mnou,"A myslel jsem tím víno.
Playboj se zvednul chystaje nahodit balící udičku.Záhy přisedl překvapen nazpět.
"Vážení svazáci.Mám tu čest dnešní večer-(spíše ráno ty trumbero)-přivítat nejlepší novou rožnovskou skupinu s názvem Axomat4.
Kluci souhlasili,že nám na dnešní svazácké akci s radostí zahrají a pobaví nás.Proto je uvítejme potleskem,"
Tleskali.
Očiska měli lesklejší vycumlaných bonbónů.Snad né radostí co jim zahrajeme?To spíš tím chlastem co stačili vyžrat.
(I já toho vypil dosti)
Konečně se naše zadky odlapily směrem k nástrojům.
Staňas zapnul zesilovače.(i ten spravenej)Upravil mikrofón, uchopil kytaru.
Kiri si nasadil baskytaru.
A já usednul na otáčecí židli ke svým miláčkům.
Světla v místnosti pohasla na polovinu svého výkonu.Elektroňák tajemně hučel.Nejširší lampa vyblikávala signály podobné morseovu SOS.
My počali hrát .....JUPÍÍÍÍÍÍ.
Jedno je jisté.Většina svazaček dodnes tvrdí,že žádný z jejich sexuálních zážitků jim nepřinesl takovou rozkoš,jako když Staňa poprvé hrábnul do šesti strun, následován Kyrim s medvědím zvukem baskytary,a mnou se zmáčknutou šlapkou od pohřebáku-záklaďáku.Vteřinu na začátku světla pohasla ůplně.Do tmy svítili poze rudé,zlověstné, žárovky marshálů....
Pro svazáky nastal soudný den. Mezi našim zpěvem a dráždivými zvuky z nástrojů jsme občas z pološíleného davu posluchačů uslyšeli zoufalý otčenáš, prosby o pomoc,šustot poslední závěti, a žádost o teplou vodu s čistými hadrami, jelikož u jedné z nešťastnic došlo k samovolnému porodu.
" Tu máte vy budoucí komanči," Moje bubnování předčilo i garáž se sousedkou. Při tom šíleném rytmu začal po podlaze ujíždět záklaďák. Pravou nohu jsem měl natáhlou jak žirafa čumící do nového obchodního domu. Ještě malou chvíli, a při pořádném došlápnutí záklaďák ujede do skučícího davu. Seru na ně.Mh. Položil jsem paličky, naklonil tělo, přitáhnul ho nazpět. V pravý čas. První naše píseň skončila.Kytarista pětkrát za sebou poděkoval umučeným postavám za pozornost a potlesk.
( To popletl - oni netleskali, oni měli třes)
" Díky , díky ,moc všem ," To měl naučené posloucháním Oldy Říhy ze skupiny Katapult. Ty žeru. Hlavně " Vojína XY, Hlupáka, Nalaď si život do cduru, Půlnoční závodní dráhu" a jiné.
" Další číslo bude píseň lidová, americká, folková-Orleans. Jedna, dvě ,tři, jeden ".
Svazouši chytili druhý dech a většina se začala třást více. ( Když dostanete poprve v životě epileptický záchvat z hudby, tak to stojí zato).
Na parketě došlo i k jedné raritě. "Ušák" sebou třásl tak silně až mu sjely kalhoty, spadnul dolů na ležící kolegyni, brýlatou Marii a došlo k nečekanému styku.
Orleans skončil. Vedoucí červeňák mával pomalu rukama a huhlal nesrozumitelná slova. "Nehréjte kluci, stačí, zítra chci jít do kina s manželkou na výchovný film. Mám koupené lístky na slevněnky. Kromě jídla a pití vám zaplatím i tvrdou markou. Jenom prosím vás nehréjte....
"Další píseň kterou vám zahrajeme je píseň od skupiny Omega " Rodné lány""Křičel nadšený Staňa.
Svazouši už neměli sílu tleskat a třepat se.
My to ovšem pokládali, že nad naší produkcí strnuli úžasem.
Jedna, dvě, tři. Omega nepoznána. "Rodné lány" změnily půdu ve vybuchlou atomovou elektrárnu.
Už nikdo kromě nás nestál.
Držíc zběsilý rytmus mě napadlo, že asi moc pijou, a že část by si měla dát za závazek protialkoholní léčbu. Sračky májové.
Na třetí píseň jsme navazovali hnedle čtvrtou ( bez přestávky ) s názvem "Good bye".
Pár mrtvol ožilo při angl. slově "Sbohem". Marně myslely, že se loučí náš ansánbl. Zapomeňte! Naschval jsme jí natáhli na neuvěřitelných devadesát minut.
Bratranec měl sólo,Kyry měl sólo, dokonce dvě, já měl taktéž sólo, při kterém bych poděkoval architektovi betonového labyrintu. Vydržel.
Příjde-li třetí světová,tak tady je správná schovávačka. Američané si svoje rakety Peršingy můžou strčit do řiti.
Náš koncert skončil. Uf. Hrát na živo před takovým publikem je úžasný pocit. Chci žít životem rockové hvězdy a neustále stát na podium i před pár posluchači. A potom stadióny např. Strahov při spartakiádě.
Vražedné ticho obepínalo celý prostor. Bezvládné torza těl ležela nekoordinovaně na studené podlaze, ve tvářích začínající výraz těžkého mongolismu. Chvíli jsme na ně čuměli nechápavě.
"Balíme" Pronesl Kyri" Zde jsme dohráli".
"Padáme domů" Prohlásil Staňa.
"Máte pravdu" Přikývnul jsem.
"Moment"Řekl Kyri.Přistoupil k troskám a prsty začal hladit ceckatou svazajdu v rozkroku.
"Nech jí tak prasáku"Zlostně jsem zařval"Jednu oprcáš a bonznou nás všechny,za hromadné znásilnění.Následuje soud.Vězení.Moře alimentů.Vypni raději zesáky a fičíme".
Kyri prstíky neochotně stáhnul.Chvíli mu to trvalo.Pak přišel nakládat.
Dvojkolák jel těžceji nežli předtím.Ono taky pár láhví vína ,becherovky,kýta šunky není ze vzduchu.
Na chalupš jsme vše složili do skušebny.Každej odešel svojí cestou k domovu se strachem co se stane na druhý den,až pro nás přijedou policajti,a ti nás zavřou do basy za těžké fyzické a psychické ublížení na zdraví skupině lidí,a za politický teror,a za hanobení naší soc. vlasti a atd.......atd..............atd..........atd.....

Pokračování (možná) hodně brzy .

Vydržte

Můžete také napsat o pokračování na muj email:

obr@valachnet.cz

a nebo také máteli jiné připomínky,taktéž na tuto adresu.