Láska k pronajmutí - 4. kapitola

Anotace: Přes měsíc jsem se k ní nutila a nakonec je tu. Ale pro koho vlastně psát, když mě nikdo nečte?

Ačkoliv jsem se s Radkem dohodla na osmou hodinu večerní, do pokoje 109 vstoupím krátce po sedmé, to abych si stihla vše připravit. Jednou, když jsem s Radkem vedla rozhovor o uplatnění v této "kariéře", prozradil mi, že některé, zvláště pak ty zámožnější klienty, je třeba si předcházet, vyvinout nějakou vlastní iniciativu a dát najevo zájem, oni se pak nebojí pořádně vyvětrat peněženku a jejich ego se jen tetelí.
Na stojacích lampách v ložnici nastavím nižší stupeň zářivosti, měkčí světlo dělá hezčí křivky, poté se převléknu a zvelebím a do věže vložím CD s vypálenou písničkou Sweet Dreams od Eurythmics. Do osmi mi zbývá ještě deset minut, které využiji k nacvičení pohybů, které svému klientovi za pár chvil předvedu.
Když se otevřou dveře do hotelového pokoje, čekám za nimi. Čapnu blonďáka za kravatu a zatáhnu ho do ložnice, kde se posadí do křesla a já stisknu tlačítko na věži, povolující přehrát skladbu. S prvními tóny se jen vlním, nechávám ho ve sladkém očekávání, a asi po minutě kroucení si začnu rozepínat saténovou blůzku. S každým knoflíčkem si vyhraji a házím po Němci svůdné pohledy. Je vidět, že něco takového nečekal, což mě těší ještě víc. Než si rozepnu zip na sukni, předvedu pár rafinovaných pohybů, které mají nečekaný účinek – Němec se zvedne, patrně už se nemůže udržet. Zavrtím tedy razantně hlavou a nataženým ukazováčkem ho odkážu zpátky na křeslo. Jen nerad můj příkaz splní. Se svléknutím podprsenky otálím, líbí se mi jeho nedočkavost, a když ji ze sebe konečně shodím, tančím otočená zády, to abych ho ještě chvíli pozlobila. Když písnička dohraje, přistoupím k němu jen v černých krajkových kraťáskových kalhotkách a jejich sundání už nechám jen na něm…