Smrt a láska v nepochopitelných souvislostech část 6.

Anotace: Piště prosím komentáře... ráda bych si pžečetla alespoň nějaký názor. Děkuji

Sbírka: Smrt a láska v nepochopitelných souvislostech

Rok 2020, zápis 3.
Dlouho jsem nic nenapsala, ale nedělo se nic zvláštního. Takže jsem nepociťovala žádnou potřebu to zaznamenat až teď. Stalo se to včera a já cítím, že to bude nad mé síly! „Přiznávám, že nemůžu zapomenout na tu scénu tehdy v lese… ale já jsem si konečně všimla muže, co nás učí moji milovanou chemii a biologii.“ Vzpomínám, jak se Tehdy na mě usmál, ale jelikož mě vyrušil v mém rozjímání tak jsem se na něj trochu zaškaredila. No, ale to nebyla má vina! Jmenoval se Richard Drake a docela se mi zamlouval! Jistěže jsem nechtěla patřit do jeho klubu, který ve škole zařídily nějaké dvě husy, ale byl pěkný. Velmi. Ovšem abych se vrátila k tomu, co jsem chtěla původně zapsat! Byla jsem jmenována třídou za asistentku jistého bláznivého vědce, jménem Thomas Mortis. Už jsem o něm cosi zaslechla a vím, že mě jmenovali jen proto, že s ním nikdo nechtěl být moc často. Prý se mi bude líbit! No, byla jsem sice trošku na tyhle typy, ale když mě takhle někdo odsoudil… byl to pro mě spíš trest! Kdybych ho alespoň znala, ale já nevěděla, o koho jde! Vážně! Tak, ale teď trošku přeskočím! Našla jsem si tam kamarádku! Jmenovala se Siola, to je jméno, co?
Taky jsem se smála, ale bylo mi to vysvětleno. Rodiče chtěli kluka Aloise, ale jelikož se narodila ona, tak jí dali jméno Alois. Ale! Protože jim to znělo hloupě, tak jí do rodného listu nechali zapsat to jméno pozpátku! No Siola byla docela fajn. Bohužel když jsem měla Ty své nálady, tak jsem ji silně šikanovala… Bylo to večer, dívala jsem se na hvězdy, myslela jsem na tu scénu z lesa.
Přemýšlela jsem, proč jsem necítila strach a došla jsem k názoru, ne to je špatné slovo, k možnosti, že jsem morbidní. Toho si všimlo více lidí, ale nikdy mě nenapadlo, že je to se mnou až tak strašné. (Přiznávám, že jsem se později docela vybarvila) Zkrátka jak jsem tak koukala na nebe a na hvězdy, moje mysl se místo hvězdami zabývala smrtí. Mou vlastní smrtí. Cítila jsem na sobě jeho ruce, jeho jazyk, jímž mi jel po hrdle, a hlavně jeho nůž. Tlačil mě do žeber. Najednou na mě roztrhal šaty! A nůž se mi zabořil do masa. Ta bolest ještě umocnila tu extázi, kterou ve mně ta myšlenka vyvolávala. Líbal mě a líbal, mazlil se! Stále cítím tu slast z té představy. Jeho jazyk na mém intimním místečku. A jeho ruce na mých prsou. Pak by mě naplnil!!
A v konečném vyvrcholení nás obou by mi jedním tahem podřízl hrdlo. Nemohla bych dýchat a kroutila se. Jeho klidný hlas by mě pomalu ukolébal do zapomnění. Ta bolest by byla bezpochyby krutá, ale chtěná! Žádoucí, ach jak jsem se v tu chvíli cítila zlomená a osamělá. A ano, pak přišla Siola. Nikomu bych to neřekla, ale chytila mě ve slabé chvilce. Musela jsem se s tím svěřit a nikdo mi nebyl bližší než ona. Musela jsem zkřížit prsty za zády, když to píšu, protože v myšlenkách Byl Někdo, komu bych svěřila svůj život a blíž už mi nikdo být nemohl.

15. 11 1991
Nemůžu tomu uvěřit! Ta třída magorů mi za asistentku vybrala jakousi Tamaru! A dokonce jim to doporučil Richard! No to je… nemam slov! Jak se může stát, že můj nejlepší přítel (skoro) je proti mně? Ví, že nesnáším metalačky, ale doporučil mi ji dokonce do laboratoře. Kdyby to šlo tak je odmítnu vyučovat! Bohužel k mé prací patří I vzdělávací program neboli výuka pregraduální. Dělají si ze mě legraci, ale ani jedna netuší, co bych mohl způsobit jejich rodinám. Bože, mam chuť to pro jejich potěšení udělat. Ne, dobře vzdal jsem se své skutečné práce, jež mě nesmírně těšila už dávno, přece s ní nezačnu zase a to jen protože mě vytáčí pár puberťaček s blbými kecama, o kterých si myslí, že nevím. To by se asi divily… ale říkám si… jak se asi má, Má malá ďáblice. Myslím na ni a na ten polibek kudy chodím… přemýšlel jsem co by mě mohlo zhruba uspokojovat, ale na nic jsem nepřišel. Jen jediná myšlenka mě napadla, ach to by bylo. Ona by se určitě uměla bránit, je v ní oheň, který by mě spálil, ale já jsem ohněm fascinován! Nezáleží na tom, jestli jde o oheň jako takový, nebo jestli je jím myšlen Řecký oheň. Už ve starověku jej národy považovali za jeden ze čtyř základních prvků na zemi. Mezi zemi, vzduch a vodu. Popisovali to dokonce i velikáni jako byl Platón a Aristoteles.
Prostě mě to fascinuje. Byly to první matematikové a fyzikové a co jsem já? Přece fyzik! Jistě chemie má u mě také své místo, ale zmiňovat se o tom co vše vím o Alchymii a co vše mě na ní zajímá, to bych se upsal!!! No musím se vrátit k práci. Dnes by mi měli prvně ukázat novou pomocnici. Už se nemůžu dočkat, co to bude za tele!