Doktrína Evžénie Sauchaux a pivní pěna - Kapitola 1

Anotace: příběh o nadané a vysoce inteligentní dívce Evžénii Sauchaux versus výtržník, ochlasta a noční živel Floyd Pinky...

Poslední tygr mrtev

Dnes v městě Orlandu,U.S.A., zemřel poslední tygr usurijský. Podle jeho osobního chovatele Marca Sinniera odešel bezbolestně z neděle 1. na pondělí 2. prosince. Jako příčinu uvádí sešlost věkem, neboť se Max, jak se tygr jmenoval, dožil na kočkovitou šelmu vysokých dvaceti tří let. Mezi návštěvníky se stal Max doslovně miláčkem, a proto není divu, že mu teď ti nejoddanější chystají vystrojit více než důstojný pohřeb.
Ovšem truchlit by měl celý svět, jak varuje odborník John Webber z institutu NOAP (National organisation of animal population), neboť už nikdo nikdy neuvidí živého tygra a děti se budou o tomto královském zvířeti učit jako o vyhynulém. Apeluje na lidi, jak dodává, aby si uvědomili, jak je situace vymírání druhů kvůli lidské činosti vážná, když už kromě drobných zvířat, nad kterými se pozastaví jen biologové, vymírají i takoví velikáni jako tygr usurijský.

Charles Dunne, Animal magazine






Blacksun: Rozchod?
Včera, dne 1. prosince se paparazzi opravdu vyznamenali. Na balkóně soukromé vily, která patří slavnému americkému rapperovému zpěvákovi Jammie O'Brienovi, známému více pod pseudonymem ,,Blacksun“, přistihli jeho nynější přítelkyni Judy Goldflameovou, jak vyhazuje Jammieho osobní věci přímo do bazénu. Zdá se tedy, že četné hádky, kterými se pár na veřejnosti netajil, vyvrcholily a že Jammieho čekají dlouhé a bezesné noci.
Není totiž tajemstvím, že před dvěma dny, kdy se vracel domů z pracovního večírku, havaroval se svým lamborghini a policie mu naměřila dvě promile alkoholu v krvi. K tomu se ještě připojilo obvinění, které tvrdí, že v podzemních prostorech své rozložité vily pořádal pittbullové zápasy. Pokud se prokáže pravda tohoto obvinění, čeká na něj cela, ve které by pobyl až tři roky.
Dnes jsme se snažili Jammiho O'Briena zastihnou v jeho vile v Los Angelské městské části Beverly Hills, aby nám z celé této kauze něco řekl, ale nepodařilo se. Zato jeho přítelkyně Judy, známá americká topmodelka, byla více než sdílná.
,,Ano, je pravda, že jsme se včera s Jammiem chytli. Už dlouhou dobu spolu nemůžeme najít stejnou řeč. Myslí si, že jsem jeho jistota a že si se mnou může dělat, co chce, a tak jsem udělala, co jsem udělala, a vůbec toho nelituji. Zasloužil si to za to svoje chování. A pokud si neuvědomí, jak se chová, tak náš vztah povedu k rozchodu...a to myslím opravdu vážně.“ řekla rezolutně.
Když se ale budeme řídit Jammieho minulostí, můžeme očekávat v brzké době rozpad tohoto vztahu, neboť za poslední čtyři roky stihl Jammie vyměnit více než deset partnerek, přičemž byla jedna slavnější než druhá. Pro představu topmodelky Rachel Flydownová, Ivette Goodgodová, Samuela Rinconová, Argentina D'Allesandreová, zpěvačky Marcelle Moonová, Tarossa, Frederica Bittersweetová, či herečky Angelica Greenová a Emma Huddlestoneová. Ovšem i Judy Goldflameová je pěkná hříšnice. Na svém kontě má například herce Bena Thompsona a Garyho Gumpa, hokejisty Michela Jacques Fourchetta a Grenara Pascala, či basketbalistu Rhodyho Skina.
Těšme se tedy, jak celá kauza dopadne. Každopádně to bude velmi pikantní.

Henry Boulestar, Stars' magazine






,,Dobrovolník?“
,,Tady.“
,,Zase Evžénie?“ povzdechla si profesorka molekulární biochemie, která se rozhlédla po spící třídě a povzdechla si. ,,Z té byste si měli vzít příklad. Ta by si nikdy nedovolila usnout při hodině tak zajímavého předmětu, jakým bezesporu molekulární biologie je.“
,,Sklapni, krávo, někdo tu chce spat.“ ozval se sbor hlasů ze zadních lavic. Postarší profesorka, které již zbývaly jen dva měsíce do důchodu, byla už na takové sprosté reakce zvyklá a dlouhým působením ve školství také zocelená. Dříve by jednoho po druhém vyzkoušela a jak se patřičně říká ,,potopila“, ale nyní si předsevzala, že ty poslední dva měsíce se již nenechá vyvést z míry.
,,Dobrá, když si úkol nikdo jiný nepřichystal, přenecháme místo u tabule pro Evžénii. Ale pro příště bych ocenila, aby se zvedlo více rukou, než jen ta Evženina.“
Sedmnáctiletá dívka nižší postavy se zvedla ze své židle a okolo parapetu se všemi druhy kytek na světě, které měly jen jedno společné, a to že usychaly, se vydala pomalým krokem k tabuli. Našlapovala uličkou mezi lavicemi opatrně, aby náhodou nezakopla o některou aktovku, a v hlavě už přemýšlela, jak třídě co nejlépe úkol vysvětlit. Třídě, která o to evidentně vůbec nejevila zájem.
,,Milá třído, přichystala jsem si pro vás řešení ohledně úkolu zadaného včera, dne 22. dubna 2010. První otázka zní, z čeho se skládá DNA. Já osobně si myslím, že takovou otázku bychom klidně mohli přeskočit, neboť jsem přesvědčená, že je to naprosto zřejmé a všem dobře známé, ale čistě pro korektnost jsem se rozhodla, že ji uděláme. Tedy struktura DNA se skládá z ribózy, fosfátu a...a z čeho ještě, Jürgene?“ oslovila z nenadání studenta sedícího v zadní lavici, který právě pod lavicí studoval nejnovější číslo časopisu Playboy.
,,...báze...“ šeptala mu potichu jeho sousedka.
,,...blaze..“ odpověděl Evžénii překvapený student.
,,Je vidět, jak pan Jürgen dává pozor v hodině, že ano? Co to máte pod lavicí?“ otázala se chlapce profeosrka.
,,Učebnici biologie.“
,,To, že je tam zobrazeno lidské tělo, a to jistě několikrát, ještě neznamená, pane Jürgene, že se jedná o učebnici biologie.“ pronesla k němu profesorka, načež se i doteď spící studenti rozesmáli a upjali své zraky na Jürgena a jeho svitky.
Potom Evžénie dokončila svůj dokonalý projev u tabule a vzorně si sedla do lavice. Profesorka ji následně pochválila, ještě jednou pokárala třídu, ačkoliv věděla, že ta si z toho absolutně nic nebude dělat, a začala dále probírat látku. Látku, která pro většinu vrstevníků Evženie byla naprosto nepochopitelná, nudná a k ničemu. Ale zároveň látku, kterou Evžénie už moc dobře znala a kterou zvládala levou zadní. Již před třemi lety ji totiž studovala sama doma, zatímco ostatní probírali zástupce mořských živočichů.
Evžénie Sauchaux byla totiž jedna z nejnadanějších dívek, a vůbec lidí, kteří se kdy vůbec narodili. Byla takzvané ,,zázračné dítě“, které překvapovalo své okolí již od útlého dětství. Od tří let uměla plynule třemi jazyky, a to anglicky, francouzsky, neboť její otec pocházel z francouzského města Lille, a španělsky. Španělštinu pochytila zcela sama, a to jen sledováním a posloucháním dětských pohádek ve španělštině. Ještě než začala chodit do školy, ovládala základní matematické operace, a to sčítání, odčítání, násobení i dělení, mocniny i odmocniny a dokonce zvládala Pythagorovu větu. Během základní školy se naučila hrát na sedm hudebních nástrojů, osvojila si azbuku a alfabetu, naučila se mandarijštinu a přečetla veškeré odborné práce od astronomů jako Koperník, Galilei či Tycho de Brahe. A byly to právě hvězdy a vesmír jako celek, který ji nesmírně přitahoval, protože právě on jí dával jako jediný otázky, na které ona neznala odpovědi. Ve svých osmi letech se definitivně rozhodla, že se stane astronomkou a najde odpovědi na ony záhadné otázky...

Teď již měla sedmnáct let a chodila na Grantovu univerzitu fyzikálních a astronomických studií v Birminghamu. Byla ve třetím ročníku, což znamenalo, že za rok jí čeká nenáviděná maturita, s kterou si však ona vůbec nemusela lámat hlavu. Představovalo to pro ni asi takový problém, jako vysvětlit děj leporela. Celá střední škola pro ni byla jakási jednohubka. Několikrát bylo sice jejím rodičům nabídnuto, aby Evžénie přeskočila několik tříd, ale ti tyto doporučení vytrvale odmítali s vysvětlením, že pro jejich malou dcerku bude lepší, když se bude setkávat s vrstevníky, než s mozkovými kapacitami, ovšem o několik let staršími. Nechtěli totiž, aby Evžénie přišla o ty krásná léta, které ji bezpochyby mezi vrstevníky čekala spíše než mezi dospělými. Jenže jak se zdálo, Evžénie netoužila po ničem jiném, než po vědění, a tak všechno ostatní šlo mimo ni. Veškeré zábavy, párty, oslavy, plesy i bytí jen tak nezávisle se spolužáky venku pokládala za barbarské a velkým obloukem se jim tedy vyhýbala. Neměla ráda společnost a téměř nenáviděla navazování nových vztahů. Proto o ní kolovaly zvěsti, že nesnáší lidi, že je divná, že žije v jiném světě, že jejím nejlepším kamarádem jsou číslice a vzorce a tak dále. A nutno podotknout, že tomu tak i v podstatě bylo.
Evžénie měla velmi málo přátel. Jejich množství se pohybovalo od nuly do jedné. Ta jedna jediná kamarádka byla o sedm let mladší a trpěla demencí. Nikdo neví, proč si oblíbila právě Evžénii a ani ta samotná na to nikdy nepřišla. Možná, že jejich podivné přátelství, jejich splynutí duší, pramenilo z jejich téměř stejných sociálních problémů – zavrhnutí společností. Bylo to velmi podivuhodné přátelství, protože za celé své kamarádství spolu tyto dvě uzavřené osoby nepromluvily jediné slovo, pokud tedy nepočítáme neartikulované žvatlání a klení Evžéniny dementní kamarádky Oasis. Nikdy spolu nebyly v kavárně či divadle, nikdy spolu nechodily po škole ven, nikdy si prostě nechyběly, a přitom mezi nimi existovalo tak silné pouto porozumění a sdílení svých chmurných okamžiků. Ale největším paradoxem bezpochyby byl fakt, že jejich platonické přátelství bylo vytvořeno mezi osobou, která byla označována za génia, a druhou osobou, která byla prohlášena za dementní. Ty dvě měly i přesto k sobě nejblíže ze všech ostatních lidí.

Evžénie nerada chodila domů. Snažila se co nejdéle zůstávat sama venku v přírodě a studovat přírodní jevy. Domov ji nijak nepřitahoval. Každý den musela slýchávat, jak se jejím rodičům nelíbí její osamělost a vyhýbavost před lidmi, jak by se měla snažit trochu oprostit od učení a jít s kamarády někam na párty, a jak mají o ni strach, když se v noci sápe ze svého okna v prvním patře rodinného domku na střechu, odkud pak pozoruje dlouhé hodiny hvězdy skrze svůj dalekohled, který si sama sestavila. Marně jim vysvětlovala, že o žádné přátelé nestojí, že jí nebaví řešit s holkami jejího věku, nikoli však inteligence, problémy s účesem a stejně tak s kluky z její třídy probírat, která holka má větší prsa a která má hlubší výstřih. Bezvýsledně argumentovala, že jediné, co ji opravdu zajímá, jsou hvězdy a galaxie, a tak stále musela odrážet nápory nápadů rodičů, jako například nejrůznější zájmové kroužky od chování hadů až po keramiku, sportovní kluby, ačkoli dobře věděli, že Evžénie není zrovna sportovní typ, či tábory všeho druhu. Jediné, co Evžénie opravdu chtěla, byl vesmír a samota s tichem pro rozjímání. Žádní lidé v jejím životě jednoduše neměli místo, snad ledaže by se nacházeli kdesi v hlubinách vesmíru.
Co její rodiče ovšem trápilo nejvíc, bylo její budoucí povolání. Každý by si asi řekl, jak by mohla mít dívka vysokého inteligentního kvocientu problém sehnat nějakou kvalitní a dobře placenou práci? Jenže Evženini rodiče si s tím hlavu dělali. A věděli také, proč. Ačkoliv byla jejich dcera více než chytrá, lépe řečeno geniální, jak už to tak bývá, byla vysoce nespolečenská a tím pádem pro normální život špatně použitelná (asi tak jako Oasis). Nicméně její inteligence by jí nakonec beztak otevřela dveře v medicíně, politice, či právnictví – jak by si její otec přál, neboť on sám byl velmi uznávaný právník. Problém byl v tom, jak její rodiče věděli již od jejího osmého roka života, že chce být astronomkou. A být astronomkou zrovna neslibovalo koupele ve zlatě. Vždyť si jen vzpomeňte na všechny vědce, většina z nich prožila svůj život v dluzích a bahně, zatímco jejich vynálezy byly používány pro ještě větší zvelebení bohatých lidí. Nešťastní rodiče nebyli s to vyvrátit jí její rozhodnutí. O to více později byli překvapeni událostí, která potkala jejich dceru...

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Jmenoval se Floyd Pinky a bylo mu tehdy osmnáct let. Úspěšně kašlal na blížící se maturitu a před školou dával přednost projížďce na svém žihadle. Pocházel ze zcela nefunkční rodiny, neboť jeho otec ve Floydově dvou letech spáchal sebevraždu, a to skok z mostu do vyprahlé řeky, a jeho matka byla permanentní alkoholička, kterou již neviděl přes tři roky. Možná, že už ani nežila. O to se ale Floyd nestaral. Jediné, co ho zajímalo, byly pařby v jeho oblíbeném klubu Taurus, dívky s velkýma kozama a historie všech alkoholických nápojů. Bylo až s podivem, že tento deviant nikdy nevzal mezi své rty plné jizev z pouličních soubojů cigaretu či jakoukoliv ,,kuřovinu“, o to víc to však doháněl příjmem lihových nápojů.
Nebyl příliš veliké postavy, měřil něco málo před sto sedmdesát centimetrů, a vážil sedmdesát kilo. Měl účes vyčesaný do mírného kohouta a nad pravým okem měl v obočí dvě vyholené čárky. Nechával si kotlety, které se směrem k bradě ztenčovaly do špičky, takže neměl nic podobného Elvisu Presleymu, a pod dolním rtem mu rostla mírná bradka, pokud se to bradkou dá označit. Dlouhé hodiny také trávil v posilovnách, takže se na jeho vypracovaném těle rýsovalo mnoho svalů. Jediné místo, které mírně trpělo, bylo břicho, které se spíše než svaly tvarovalo pivem. Nosil světlé džíny, obvykle světle žluté tričko s krátkým rukávem a džínovou bundou, kterou měl už pět let, takže si toho prožila již mnoho. Toho dne byl právě na cestě do klubu Taurus v centru Birminghamu.

Jeho motorka smykem zakotvila u obrubníku širokého chodníku, který byl v podstatě součástí dlážděného náměstí, uprostřed kterého stál mohutný kostel. Floyd sundal svoji černou helmu s nalepenými ohnivými plameny, slezl z koženého sedátka a zadíval se směrem od kostela, k oprýskanému domu, kterému chyběly skla v oknech a komín se hroutil doleva. Ten dům budil dojem, že je již řadu let neobydlený a že každou chvílí spadne (což mohl), jenže opak byl pravdou. Venku ještě vládlo denní světlo, a tak tento dům zatím ze sebe nemohl vydat to, co tak dobře uměl. Jenže Floyd moc dobře věděl, že ten čas se proklatě rychle blíží. Tepnami se mu začínala rozlévat ta příjemná, a přitom mrazivá krev napětí a vzrušení, a tak se vydal rychlým krokem k oné barabizně, nad jejímž vchodem visela býčí lebka a nožem do ní byl vyryt nápis: ,,KLUB TAURUS, NEZVANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!“
Pod lebkou seděl tlustý chlap s chlupatou hrudí, oděný jen do bílého vasilu, s páskou přes oko, rezavým knírem a holou hlavou. Velmi silně připomínal piráta či řezníka. Když si povšiml blížícího se Floyda, zvedl obočí a zvolal:,, Hey, ty vole, Floyde! Co ty tu kurva děláš?!“
,,To stejný jako vždycky, Špeku, du se totálně vožrat!“
,,Ty, neříkals minule náhodou, že dnes nebudeš moct přijít? Že budeš na brigádě na stavbě?“
,,Jo, to sem říkal, vole! Ale jak vidíš, sem tu!“
,,Zas na to mrdáš, ty syne pekel?“ povstal Špek a dal mu přátelskou ťafku do ramene.
,,Si, signore, si!“ zasalutoval Floyd říkaje jedinou italskou frázi, kterou kdysi zaslechl v nějakém italském filmu.
,,A kde vezmeš ty peníze na nájem toho bytu, v kterým bydlíš, když ses vysral na tu stavbu?“
,,Už to mám v suchu, vole. Chudák páninka ve fialovým kostýmku, až to zjistí.“
,,Tys ty love zase šlohl, ty hovado?“ rozesmál se Špek kroutíc nad tím hlavou.
,,Léta praxe a zlatý ručičky, Špeku.“ kývl na něj, přičemž mu z kapsy nenápadně vytáhl pár drobných a strčil si je do své vlastní kapsy. Špek si toho samozřejmě nevšiml, na to byl Floyd moc dobrý chmaták. Pak mu dal Špek vstupenku, kterou mu Floyd vzápětí zaplatil právě získanými penězi, a vyrazil do útrob klubu Taurus.
Sešel po cihlovém schodiště, jež bylo lemováno posprejovanými zdmi, až se ocitl před železnými dveřmi, které byly taktéž posprejovány tisíci iniciálami, hesly, jmény a nadávkami.
Ihned poté, co je otevřel, ho oslepila žlutozelená záře, která se během vteřiny změnila na křiklavě fialovou a rudou, a zalilo do dunění řvoucí techno hudby. Vešel. Propletl se okolo několika téměř nahých černošek, které se vlnily okolo dvou namakaných chlápků, až se konečně dostal k baru. Vyšplhal se na barovou židli a poručil barmanovi, kterého očividně znal, neboť ho oslovoval Jamesi, aby mu nalil jednu tequillu na uvítanou.
,,Na účet podniku, Floyde!“ zařval na zpět Jamese, aby ho bylo přes řvoucí techno vůbec slyšet.
,,Díky, kámo. Hey, v kolik to má dneska začít vřít?“
,,V deset! Kolik je teď?“
,,Devět a ňáký drobný. Ty vole, já už se nemůžu dočkat. Upa cítím, jak už se mi pění krev! Je už tady někdo vod nás?“
,,Z chlapů nikdo, ale myslím, že tě teď zajímaj stejně jenom holky, že?“
,,Si piš, kámo. Dnes to hodlám krutě rozjet!“
,,Úplně vzadu v salónu už čeká Kimberly. Jinak zatím nikdo nepřišel.“
,,Vynikající. Dík, kámo, ještě se tu během noci několikrát uvidíme!“
,,Jasný, tož zdar!“ vykřikl James a stiskem ruky se rozloučili.
Floyd prošel klubem až na konec, kde rozhrnul korálkový závěs a vstoupil do tyrkysově ozářené místnosti, která byla vždy speciálně vyhrazená pro skupinu zvanou Taurus V.I.P. Ta čítala deset lidí, ale obvykly jich bylo přítomno šest až osm. Však také bylo úplně jedno, kolik se jich vždy setká, neboť Taurus V.I.P. Nebylo nic jiného než výtržnická skupinka, která se scházela za účelem ožrat se zde, a pak vyrazit na své povedené destruktivní výlety po Birminghamu.
Vzadu na rozložité růžové pohovce seděla dívka, které nemohlo být než sedmnáct. Blondýna, dlouhé černé řasy, zelené oční stíny, výrazná rtěnka, uplé růžové tričko s nápisem ,,God raped my mom“a s výrazným výstřihem, ve kterém toho bylo mnoho k vidění, uplé bílé džíny a černé konversky. Linula se z ní výrazná vůně zřejmě velmi drahého parfému, která však byla chvílemi neutralizována oblakem cigaretového kouře, který vycházel z jejích úst.
,,Ciao, Kimberley, co tu tak sama?“ přisedl si k ní, přičemž jí obratně objal kolem ramen a jeho zrak na chvíli nenápadně sklouzl do míst, kde se její tričko štěpilo na dvě strany, a tak vznikal velmi atraktivní pohled.
,,Ciao, Floydy. Neměla jsem, co dělat, a tak jsem sem přišla o chvíli dřív.“ odpověděla a taktéž jako on před chvílí nenápadně přejela pohledem místo, kde se pro změnu Floydovy džíny rozdělovaly od sebe. Když se podíval na nízký stolek před ní, na kterém se tyčily čtyři prázdné půllitry a tři panáci, pochopil, že už tu musí být alespoň hodinu. Anebo se dnes extrémně činí.
,,Kdy přijdou ostatní, nemáš páru?“
,,Volal mi Hellboy a říkal, že přijdou okolo desáté...“
,,Až tak pozdě? A co mi dva tady do té doby budeme dělat?“ mrkl na ní s úšklebkem, přitáhl si ji k tělu a políbil ji na tvář.
,,Hele, nadrženče,“ řekla, přičemž se schválně vyprsila tak, že její tričko málem prasklo ,,to si budeš muset počkat. Já to se svými spolupachateli dělám zásadně až po akcích.“ a rozesmála se, během čehož její ruka s dlouhými růžovými nehty přejela po Floydově rozkroku. ,,Co si takhle dát pro začátek mojito?“
,,Myslíš pro můj začátek, že jo? Protože jak se tak dívám, tak tys už dávno začala!“ rozesmál se.
,,No, pravda, pár toho už bylo. Ale jsem úplně v pohodě!“
,,Tak jako ty bys byla v pohodě aji po vychlastání celýho pivovaru.“
,,No jasně...tak dáme si to mojito? Můžeme pak jít tančit, hm?“
,,Mojito jo, tanec v žádným případě, jako bys mě neznala.“
,,Ani když se budu okolo Tebe třít?“
,,Jako ty černošky u vchodu?“
Kimberly se nahnula ze sedačky, až se svým monumentálním poprsím otřela o Floydovy nohy, a pak řekla:,,Jo, přesně tak a ještě víc. A jestli půjdeš, tak jsem přes noc tvoje.“
,,Tak to neváhám!“ vykřikl Floyd, plácl ji po stehně a odběhl k baru.

,,Jamesi, tak dvě mojita.“
,,Jak si pán přeje.“
,,Jamesi, ty vole, nedělej ze sebe toho snoba, fakt ti to nejde a vypadáš spíš jako buzerant!“
,,Dobře vole, dvě mojita, jen to hvízdne! Deset liber.“
,,To už nebude na účet podniku?“
,,Ty vole, Floyde, ty sám nám děláš svým alkoholismem aspoň šedesát procent výdělku, vole! To bysme zkrachovali, kdybysme ti všechno dávali na účet podniku!“
,,Ok, dobře, dobře, hned co ty prachy najdu.“
,,Jo, a mimochodem, Floyde, ta velká událost začne už za deset minut!“
,,Ty vole, to si nemůžu nechat ujít. Kolik jich bude?“
,,Pět!“
,,Blondýny?“
,,S jednou ses právě bavil vzadu za závěsem.“
,,To si děláš prdel, Jamesi, chceš snad říct, že tam bude aj Kim?“
,,Přesně!“
,,Tak to bude kurva podívaná!“

Za deset minut již všichni seděli v nově zrekonstruovaném druhém patře klubu Tauru, téměř u střechy oné barabizny, která se zvenčí zdála, že každou chvílí spadne. Přítomna již byla celá parta Tauru V.I.P., i s jejich hlavou, Gregorem Greyhillem, kterému nikdo neřekl jinak než Hellboy. Floyd Pinky seděl u zatemněného okna, jehož rám se rozzářil červenými světly ihned poté, co odbila desátá hodina večerní. Všichni netrpělivě čekali, co bude dál, ačkoliv zajisté všichni moc dobře věděli, co že se to nově otevírá v novém druhém patře Tauru. A pak se roztáhly červené krajkové opony a na vyvýšeném pódiu se objevily ty nejneuvěřitelnější krásky, které ze svého těla ukazovaly téměř všechno. Floyd okamžitě poznal Kimberley, která stála v čele toho pětičlenné andělsko-ďábelského zázraku. Dříve než však celá zahajovací akce uspořádaná speciálně pro Taurus V.I.P. vypukla v celé své kráse, na pódium se vyšplhal James Tulla a celou akci uvedl:
,,Vážení a milí, dovolte mi, abych slavnostně otevřel po sklepení a prvním patře také patro druhé. Jak jistě všichni dobře víte, ve sklepení je bar, v prvním patře potom taneční parket, no a zde, ve druhém patře jsem si dovolil postavit menší noční klub, který bude se dvěmi zbývajícími patry jednoduše propojený, takže doufám, že budou všichni spokojení, ne-li nadšení, a že budou štědře platit našim novým andílkům, Prosím potlesk pro Nikki! A toto je vášnivá Argentina! A prosím, velký aplaus pro sexy Alessandru. No a na závěr přivítejme nám již velmi dobře známou, smyslnou a velmi vyvinutou Kimberley!“ a tím ukončil za obrovského aplausu, který dokázalo vytvořit sedm mužů z V.I.P. Tauru, svůj projev ředitel a barman klubu, James Tulla.
Všech sedm mužů, včetně Floyda, kteří tvořili mužskou část V.I.P. Tauru byli ku vytržení. Mohli na oněch štíhlých a krásně tvarovaných dívkách oči nechat, hlavně však na Kimberley, která prostě neměla konkurenci! Zřejmě kvůli svým velkým prsům, kterým se viditelně nechtělo zůstat za o několik čísel menší podprsenkou, a také kvůli jejímu nízkému věku, který všechny uváděl v šílenství. Zbývající dvě dívky( neboť třetí, Kimberley, byla na pódiu), které tvořily V.I.P. Taurus, nechtěli zůstat pozadu. Obě měly osmnáct let a rozhodně nebyly škaredé, to by ani v Tauru nešlo. Měly dlouhé černé vlasy, velmi dobře vypracovanou postavu, obzvláště na jejich bříškách byly k vidění hezké svaly, a především Caroline měla nádherný sexy zadek. To Tannetti, která pocházela z Itálie, spíše dominovala svými prsy, podobně jako Kimberley.
Pak se rozsvítila naplno všechna červená světla, takže i z náměstí s kostelem byly i přes zatemněná okna jasně viditelná, rozezněla se hudba a tři dívky na pódiu se chopily svých tyčí, okolo kterých se začaly obmotávat a třít. Caroline a Tannetti odhodily své kožené motorkářské bundy, pak i svá krátká trička a nakonec i džíny a zapojily se do obveselování mužů z V.I.P. Ti byli, na rozdíl od dívčí části klubu, věkově značně rozdílní. Jak víme, Floydovi bylo osmnáct, stejně tak jako Butterflyovi a Bladovi, ale Lizardovi bylo dvacet, stejně tak Gennarovi, který pocházel z Itálie stejně jako jeho dívka Tannetti, Brainovi bylo dvacet sedm a Hellboyi bylo dvacet pět. Jenže tyto věkové rozdíly se po několika vodkách beztak smazávají, takže nebylo žádných zábran. Navíc každý, kdo dosáhl věku dvaceti tří let a výše, měl právo si svůj obličej nějakým způsobem zbožnit, takže už jen málo kdo si vzpomněl, jak Brain a Hellboy vypadal jaksi přírodně. Nyní měl Brain po celé své vyholené lebce vytetovaný mozek, proto také to jméno, a Hellboy si nechal do svého očního bělma vpíchnout speciální barvivo, které nahradilo obvyklou bílou barvu na sytě červenou. Navíc si nechal na své taktéž vyholené hlavě vytvořit pomocí titanových plátků dva rohy. A někteří již měli vymyšleno, co se svým tělem provedou, jako například Lizard či Blade, a tak se jím tímto jménem už předběžně říkalo. Mohlo by se zdát, že i Butterfly už ví, co se svým tělem, jenže jeho přezdívka plynula z úplně něčeho jiného, než ze vzhledu (jak by také vypadal pořádný gangster s motýlími křídly?). Říkalo se mu tak pro jeho specifické schopnosti, které využíval při jejich nočních akcích. Byl totiž mimořádně nadaný na nenápadné pronikání mezi lidmi, na tiché pronásledování či stopování a na dlouhé nečinné nicnedělání, během kterého kdesi ve stínu rohu domu monitoroval situaci. Právě pro tyto schopnosti byl ve V.I.P. Tauru velmi ceněný a taktéž proto si vysloužil onu přezdívku Butterfly, Motýl.
Během několika minut se všichni proměnili ve zvířata bez společenské etikety, a tak se začali úchylně plazit po druhých (většinou jiného pohlaví). Za tanga obnažených dívek se zasunovaly peněžní bankovky nejrůznějších hodnot (zcela náhodně), po nahých tělech stékaly pramínky šampaňského a z potemnělejších koutů místnosti (ne až tak temných) se ozývaly vzdechy nepříliš připomínající civilizované lidské bytosti. Tři tanečnice (nebo děvky, jak chcete) na pódiu rozevřely své vějíře a začaly ochlazovat svá těla, na kterých se doposud tvořily krůpěje potu, které potom stékaly po těch ladných křivkách až k místům, na které civěly páry očí většiny mužů v tomto růžově osvíceném sále. Floyd slyšel své vlastní srdce, jak mu buší snad až v krku, když na jeho klíně přistála Kimberley, které již scházely dva obří satelity (nebo podprsenka velikosti 5?). Dříve než stačil něco říct, převrhla s ním židli, obkročila jeho pas a zakousla se do krku, vášnivě.
Když se schylovalo k nejlepšímu, Kimberley se od něj odtrhla a do ucha mu pošeptala: ,,Jak jsem říkala, já to se svými spolupachateli dělám zásadně až po akcích.“ Pak vstala, chvíli se rozhlížela, pak se zohnula pod pódiem pro své dva satelity a začala se oblékat. Floydovi chvíli trvalo, než se vzpamatoval z předešlého entuziasmu a než uslyšel přes svůdnou muziku odbívání dvanácté hodiny z blízkého kostela na náměstí. Když se pak rozhlédl po růžově zalitém sále, uviděl, jak se všechny dívky pomalu soukají do svých svléklých kůží (aneb do tang a podprsenek...) a jak se příslušníci mužských pohlavích zdvihají ze země či židlí a pomalu odcházejí ven. Právě si všiml Hellboye, který ho vzápětí chytil za ramena a vytáhl ho ven ze salónu sexu.
,,Tož Kimberley, vole, co? Dost dobrá volba, vole!“
,,Dik.“ řekl trochu zaskočený Floyd svému šéfovi.
,,Říkal ti už ňákej sráč o tom dnešním plánu?“
,,Myslím, že ne. Vo co go, šéfe?“
,,Dnes v noci uděláme soutěž. Prostě kdo s koho! Pude vo to, kdo za jednu hodinu, od té zkurvené půlnoci do jedné, vysype a zdemoluje víc popelnic! A toho, kdo prohraje, zítra svážeme nahýho před kostelem tady na náměstí a dáme k němu jednu z těch děvek, co tu dnes tančili, aby mu ho před lidma vykouřila. Super ne?!“ rozesmál se hlubokým a chraptivým hlasem Hellboy.
,,Ty, šéfe, kam na to chodíš?!“smál se Floyd taky.
,,Do svých neintimnějších a nejsprostších zákoutí svých představ, Floyde, přesně tam!“

Za pár minut, poté, co všichni u baru vypili ještě v rychlosti tři piva, naskákali do džípu, který patřil Gennarovi, a rozjeli se bezhlavě stopadesátkou městem. Někteří, kteří se již nevešli do interiéru auta, leželi na kapotě či střeše a užívali si studeného vzduchu, který jim šlehal do obličejů a zaplňoval jejich řvoucí ústa. Když pak zastavili na rozplizlém náměstí, které bylo poseto lavičkami a odpadkovými koši, vyskákali a chopili se své dnešní práce. Hellboy se řítil bezhlavě proti bezbrannému koši, který stál poklidně a nenápadně těsně vedle pouličního osvětlení, které vrhalo na celé náměstí zlatavý třpyt. Plechovky se rozkutálely po dlažbě a kelímky od jogurtů zahučely do starodávné kašny, igelitové sáčky se vznesly do oblak a pak pomalinku, krouživým letem zase dopadaly na zem, slupky od banánů se rozplácli na chodníku jako mořské hvězdice a pár shnilých jablek se rozkutálelo náměstím. Ještě než se všechno vysypané zastavilo, Lizard už prudce kopl do další popelnice a ta se s řinčením poroučela k zemi. Za chvíli na to se ozvala další rána, další symfonie plechu, a pak další a další, a náhle se zdálo, že celé město v dnešní noc nedělá nic jiného, než že kope do svých popelnic. Normální občané, kteří v tuto noční hodinu už samozřejmě spali, na sebe nenechali dlouho čekat, vykláněli se z oken, aby se podívali, co že se to vlastně děje, mlátili pěstmi do parapetů a řvali na ony chuligány ty nejsprostší nadávky, které však patřily ve V.I.P. Tauru do normálního slovníku, takže je ani nepostřehli, vybíhali ven na ulice, aby je zpacifikovali, ale pak urychleně utíkali zpět, když narazili na Hellboyovi rohy a rudé oči, a samozřejmě volali policii.
,,Kurva, hoši, psi!“ zařval Brain, který jako první spatřil blížící se odrazy modrých světel na omítkách domů.
V ten okamžik, jak každý správný člen V.I.P. Tauru věděl, přicházel nouzový režim ,,Solo“. Byl jednoduchý – každý se prostě rozeběhne na jinou stranu, aby policajti nevěděli, kudy dřív. Během minuty už každý z nich běžel úplně jinou ulicí. Floyd mířil podél Darwin street k blízké katedrále, ale hned po několika metrech se zastavil za kontejnerem a skrze kolečka pozoroval, jak policajti přijíždějí na náměstí, vyskakují z vozu a zmateně se rozhlíží, protože neví, kam dřív. Ne že by už nebyly slyšet zvuky kutálejících se popelnic, to ne, neboť soutěž stále pokračovala i za přítomnosti policajtů, kteří jaksi tvořili jakýsi bonus, ale řinčení se ozývalo ze všech stran a přitom nikde nebyl vidět ani jeden pachatel. Floyd se tím pohledem chvíli bavil, ale pak se rozhodl, že nesmí ztrácet čas, a tak vyskočil zpoza kontejneru, začal do něho mlátit dlažební kostkou a pokřikovat na policajty. Ti na něj okamžitě vystřelili, ale nečekali, že se kontejner rozjede ulicí přímo na ně. Tři uhnout stihli, další dva to dostali přímo.
,,Wow, deset bodů do plusu!“ vykřikl Floyd, aby policajty ještě víc naštval, a rozběhl se úzkými uličkami ke katedrále. Po cestě skopl ještě dalších sedm popelnic a jednoho policajta setřásl na dětském kolotoči, než se ocitl na cihlových schodech, které prudce stoupaly k vyvýšené katedrále. Schody bral po třech a sem tak mu pod nohou zaskřípalo sklo od pivních lahví, které se zde povalovali od studentů a bezdomovců. Proběhl okolo kultovní graffiti ,,V.I.P. Taurus, Your angels!“, pod kterou byli všichni členi klubu vyobrazeni, a zahnul do malého parčíku, kde věděl, že setřese i posledního pronásledujícího poldu. Tento parčík byl vyhlášený pro všechny mladé milence z dalekého okolí, což nebylo divu, neboť zde nebylo jediného pouličního osvětlení, které by vrhalo světla na jejich obtažené části těla, byla zde krásně udržované zelená tráva, která byla keři pomyslně rozdělena do několika intimních plácků a po desáté hodině večerní zde nebyl nikdo kromě nich a mnichů v katedrále. Dnes tu ovšem byly ještě dvě persony, Floyd a policajt sir Alfonse Funningson.
Floyd znal tento parčík velmi dobře, však on sám zde strávil nespočet dlouhých večerů a nocí s nespočtem dívek, a tak nebylo divu, že s naprostou přesností trefil přesně tu pravou mezeru mezi dvěma pichlavými keři, skrze kterou se dostal na travnatý plácek, který byl naprosto skrytý neznalému člověku. Byl si jistý, že v tento okamžik má vyhráno, jenže hned na to se za ním ze tmy a keřů vyloupl také sir Funningson a přesnou ranou svého pendreku přivedl výtržníka do bezvědomí.
Bylo pět ráno, když se všichni členové V.I.P. Tauru seběhli na předem určeném místě, a to na nádraží v zapadlé části města. Bylo to místo, kde se všichni brzo ráno druhého dne scházeli, aby rozebrali minulou noc a aby vyhodnotili, kdo vyhrál, případně kdo prohrál. Toho dne se na té nejzazší lavičce, které chybělo jedno prkno na sedací části a dvě na opěrátku, sešlo devět lidí, tedy všichni kromě jednoho.
,,Kolik je hodin?“ ozval se po chvíli mlčení Hellboy.
..Pět hodin a pár drobných.“
,,Už nebudem čekat dál. Vidíte, že se nás zde po noci setkalo devět z desíti, což je, řekl bych, docela slušnej výsledek, ale zatím přesně nevíme, kolik kdo nasbíral bodů, neboli kdo vyhrál. Jistý jen je, kdo prohrál. Ať už nasbíral Floyd bodů, kolik chtěl, nedostavil se včas na určené místo, magor, a tak končí poslední.“
,,Nevíte někdo, co se mu stalo?“ozvala se Kimberley, která na něho čekala v Tauru, až se vrátí, aby si spolu užili. Marně. Teda ne že by se tu noc nudila.
,,Asi ho chytli psi. Zas. Už by se měl naučit zdrhat.“ Poznamenal Lizard, když popotáhl ze své cigarety, kterou následně elegantně zahodil přes hlavu do trávy.
,,Je jedno, co se mu stalo, řešit to budem, až když nás nezkontaktuje do večera. Teď zjistíme, kdo vyhrál. Já za sebe říkám dvacet vosum bodů.“
,,dvaadvacet…“
,,devatenáct, ale jednomu psovi jsem zlomil nohu a nos.“
,,šestnáct, ale dva psi dostali pěkně mezi nohy podpatkem.“ ozvala se Kimberley.
Když pak všichni řekli své výsledky, ukázalo se, že nejvíce dosáhl Hellboy, tak jako obvykle, a posledním skončil Floyd, na kterého tím pádem dopadla nemilá role, či spíše trest, a to svázání u zdi kostela. A k tomu být nahý. O tom ale Floyd zatím vůbec nepřemýšlel. Myšlenkami byl někde úplně jinde. Seděl na policejní stanici.