Nový život

Anotace: Jaké by to bylo jednoho dne se probudit a něvědět kdo jste?

1. kapitola

Probudila jsem se v tmavé uličce. Všechno mě bolelo, vedle mě ležela malá hromádka popela a za ní kufr. Něco mi říkalo, že je můj. Otevřela jsem ho a viděla dámské oblečení – hned jsem si zkusila jednu mikinu. Seděla mi.
Fajn, tak je můj.
Hrabala jsem v něm a hledala doklady.
K sakru vždyť já ani nevím jak se jmenuji. Na kufru není žádné jméno a uvnitř nejsou žádné dokumenty, které by alespoň naznačovaly kdo jsem.
Ale v tom jsem narazila na toaletní tašku, schválně jaký šampón používám?
Pomalu jsem ji otevřela …….. a nakoukla dovnitř.
Místo hygienických potřeb tam byly naskládané dollary v ruličkách. Wow.
Musím se odtut rychle dostat pryč. Vlastně odkud? Kde to jsem? Co tu dělám? Jak jsem se sem dostala?

Z konce ulice ke mně doléhal hluk husté dopravy. Odhodlala jsem se a vyšla. Opravdu ulice byla obrovská osvětlena neony z restaurací, s hustým provozem a navzdory tomu že byla tmavá noc na chodníku bylo také hodně rušno.
Tak co teď? Musím se umýt a spočítat kolik peněz u sebe mám. Hmmmmmm. Hotel nebo penzion. Stopnu si taxi a budu doufat, že to tu bude znát.
Stoupla jsem si na kraj chodníku a zamávala na taxi. Juchů. Hned první a ono zastavilo. Otevřela jsem si a hodila do něj kufr a nasedla.
„Tak kam to bude?“ zeptal se mě mile vyhlížející starší pán.
„No, víte, moc to tu neznám, ale nevíte kde je nějaký slušný hotel nebo penzion?“ nejistě jsem se usmála.
„Slečinko, máte štěstí. Vím, moje stará známá vlastní jeden malý útulný penzion. Není to daleko a ceny má slušný.“
„Tak tam, prosím.“
Vyzná se tu supr. Musím se zeptat v jakém městě jsem.
„Prosím vás, asi to bude znít šíleně, ale jak se tohle město jmenuje?“
Podíval se na mě nevěřícně jako na blázna.
„Tohle je starej dobrej New York.“
Po zbytek cesty jsem raději mlčela a nechala ho vyprávět o rodině a úplně jsem ho ignorovala. Jsem v New Yorku. Bydlím tady? Ne to si nemyslím je tu moc lidí a to se mi nelíbí. Sama, bez dokladů – doufám že v penzionu nebudou chtít ukázat průkaz totožnosti. Jsem blázen kdo to kdy slyšel aby to chtěli.

Opravdu penzion nebyl daleko. Když jsme tam dojeli, uviděla jsem před penzionem s neonovým nápisem ´U Lisy´ starší paní – vypadala mile a usmívala se na nás.
„Ahoj Petere, koho mi to vezeš?“
„Hoj, slečna, je tu nová a nezná to tu, máš volný pokoj?“
„Ano.“ Otočila se na mě. „Ahoj zlatičko, jmenuji se Elizabeth Norwood. Říkej mi Lisa a tohle je můj penzion.“ Přátelsky se na mě usmála.
„Dobrý večer“ jméno, když jí řeknu že ho neznám pravděpodobně zavolá na psychiatrii nebo na policii – něco mi říká že volat zrovna policii by mi moc nepomohlo. „Jmenuji se Anna Linus.“ Žádná sláva ale lepší než nic.
„Tak tě tu tedy vítám Anno a doufám že se ti tu bude líbit. O placení si promluvíme ráno, teď tě zavedu do pokoje.“
Vzala mi kufr a já jí následovala prošly jsme hlavním vchodem a mě se naskytl pohled na recepci - všechno tady bylo ze světle hnědého dřeva – parkety, stůl na kterém ležely nějaké časopisy. A nakonec recepce – ohromný černý stůl se zvonečkem. Ten oběhla a z jedné přihrádky vzala klíč. Pokynula mi a já jí následovala do malého výtahu. Zmáčkla tlačítko a vyjely jsme do prvního patra.
„Pojď za mnou, budeš bydlet v pokoji č. 3, je malý a útulný.“
Když otevřela dveře, spadla mi sanice. Byl sice malý ale krásný – laděný do béžové barvy s krásnými květinovými tapetami.
„Tady máš klíč, koupelna je za tamtěmi dveřmi.“ Ukázala na dveře napravo. „Je tam mýdlo i šampón, i ručníky. Teď tě tady nechám, odpočiň si.“ Položila můj kufr na zem a odešla.
Vzala jsem si ručník a hřeben z kufru a šla do koupelny. Už jsem se nemohla dočkat sprchy, tak jsem se rychle svlékla a vysprchovala. Díky horké vodě jsem se cítila jako znovuzrozená. Učesala jsem si své dlouhé hnědé vlasy a vzala si oblečení z kufru – černé bokovky a zelené tričko s krátkým rukávem.
Tak teď bych mohla spočítat kolik peněz vlastně mám.
Vyndala jsem toaletní tašku a vysypala její obsah na postel. Bylo jich docela dost byly to 20, 50 a 100 dolarovky a dokonce dvě ruličky s 1 000 dolarovými bankovkami. Po spočtení všeho mi vyšlo, že u sebe mám 50 000 dolarů. Proč u sebe mám tolik peněz?