Tma uprostřed dne (2)

Anotace: další část...

S Dominikem propsala celé dopoledne.
Z vyučování neměla vůbec nic, ale její úsměv ji zůstával i nadále. Odpoledne řekla Pavlovi, ať na ni nečeká, že si musí ještě něco zařídit. Pavel přesně věděl, co bude následovat, ale nakonec se sebral a odešel sám domů. Neměl sílu jít a zastavit ji.
„Ahoj. Už jsem se bál, že nepřijdeš. Moc jsem se na tebe těšil. Jsi ještě krásnější než včera. “ Řekl Dominik.
„Kompliment? Díky. Taky jsem se moc těšila. Přála bych si tě víc poznat. “
„Po tom samém toužím i já. “
Šli si sednout do parku na lavečku. Povídali si. Klára si cítila straně fajn. Dominik byl milý, opravdu se o ní zajímal, chtěl o ní vědět všechno. Klára mu odpovídala, ptala se a cítila se uvolněně.
„Zítra hraje v klubu můj kamarád. Nechtěla by ses jít se mnou trochu pobavit? “
Klára z toho byla nadšená. Ani v tom nejkrásnějším snu a v tohle nedoufala.
„Jistě, půjdu s tebou moc ráda. “
A pak se to stalo. Řekl, že již příliš spěchá a nemá moc času. Musel se s ní rozloučit. Klára byla jen nezkušená devatenáctiletá dívka, která toužila po opravdové lásce, romantických vycházkách při západu slunce. Objal ji a vášnivě ji políbil. Kláře se podlamovala kolena.Už to nebyl jen přelud, jen výplod její fantazie. Skutečně se líbala s překrásným klukem.
Domů se loudala. Nechtělo se jí tam. Nechtěla znovu zajet do vyjetých kolejí. Kdyby tak mohla jít svou cestou. Vyšlapat si ji celou od začátku. Kdyby bylo všechno tak jednoduché, jak se jí tehdy zdálo. Úplně zapomněla na zítřejší písemku z matematiky. Pavel se jí snažil dovolat celé odpoledne. Těšila se, až mu to bude líčit. Určitě jí bude tiše závidět. Kdyby byl šťastný on, také by mu to z celého srdce přála a tajně přihlížela jeho štěstí.
Doma měla rozhovor s rodiči, nepřejí si, aby se toulala po městě s cizím klukem. Dozvěděli se to od Pavla, který o ni měl strach a zašel i k ní domů. Vyslechla si je a odplížil se do svého pokoje. Ještě chvíli se koukala z okna
na prolétávající se vločky sněhu, které hrají na honěnou mezi stromy.



4

Probudila se do tmavého rána. Vstala dřív než jindy. V dlouhém triku s teplými ponožkami na nohou proběhla domem. Udělala si kakao, pustila si svoji oblíbenou písničku, roztáhla těžké závěsy a pustila dovnitř trochu pouličního osvětlení. Stála před zrcadlem a zamyšleně se na sebe dívala. Začala si pobrukovat písničky a tancovat při tom. Dobíjela si tak energii a získala tím skvělou náladu. Vytáhla ze skříně sukni a dlouhý svetr. Navlíkla si punčochy a začala si rozčesávat dlouhé vlasy. Pobíhala zmateně po pokoji a zakopávala o poházené věci. Jindy byla velmi pořádná, ale teď na to neměla ani čas ani náladu. Válely se tu knihy, učebnice, její obrázky a spousta oblečení. Vyběhla na chodbu, dole na ni čekal Pavel. Nasoukala se do teplého kabátu, kolem krku si omotala barevnou šálu a vyrazila. Po cestě ji Pavel neustále opakoval, že dneska musí napsat ten test dobře, jinak bude mít problémy. Ale Klára ho vnímala jen z poloviny a na nějaký test si ani nevzpomněla. Dříve pro ni byla škola vším. Měla velké ambice. Chtěla studovat na prestižní vysoké škole a měla k tomu i odhodlání. Teď se její plány změnili. Centrem jejího zájmu se stal Dominik a dnešní večer. Začala vyprávět Pavlovi, co se jí včera přihodilo. Pavel se snažil být milý a alespoň trochu se na ni usmát a říct, jak je to báječné. Sám tomu ale vůbec nevěřil. Své nejlepší kamarádce začal tvrdit pravý opak skutečnosti. Ve škole to byl jeden velký propadák. Klára to vůbec neřešila a s upřímným úsměvem vyběhla ze školy. Pavel na ni marně čekal u schodiště. Přiběhla domů, očima přeběhla, co je nového na internetu. Napustila si vanu s koupou pěny a zasnila se. Hlavou se jí proběhla spousta myšlenek.
Myslela na Pavla, jak mu utekla a neřekla ani slovo. Na mobilu jí od něj blikají nepřečtené zprávy. Nemá sílu na ně teď odpovídat. Ani sama neví, co cítí a co se s ní děje. Ve své mysli vede zmatený monolog: „Ptáš se, proč to dělám? Asi proto, že taková jsem, nebo chci být? Sama nevím...Když někoho znáš chvíli, můžu být taková, jaká chci být. Prý otázkou zůstává, jak dlouho to vydržím. Nevím, nechci vědět. Miluji jeho úsměv. Tak proč teď pláču? Je to sen nebo jen zdání. A co vy mladá paní? Jak změnil se Vám svět. Jak zachovat si čistou hlavu. Tak kdo zná odpověď? Svět stojí, svět běží. Brzy přijde chvíle a já se s ním uvidím. Ahoj. Máš se? Pár vět na první pohled nic neříkajících. Vzpomínáš si, co jsem řekla? Vidím, jak to začalo. Nic není jen bílé, nic není jen černé. Pesimisté by se měli střílet. Tak fajn, jsem na řadě, jsem na odstřel. Stejně jako Brichtův dům... Těší mě. A ty ji anděl? A já ho tak moc chtěla. Pavel zase chtěl změnit svět. Já chtěla změnit sama sebe. Není cesty, když neutíkáš. Chytíš mě, když poletím? “

Přišel večer a sním zprávy od Dominika. Vyzvedne ji v sedm. Ach, jak se Klára těší. Dlouho si vybírá, co si vezme na sebe, jen aby se mu líbila a udělala dojem. Nemá příliš ráda líčení, ale i přesto ze sebe udělá královnu večera. Ani neví, jak se jí to povedlo. Ani neví, na koho teď kouká do zrcadla. Je to pořád ještě ona? Jak se z ní mohla během pár dní stát taková slečna na vysokých podpatcích? Kam asi hodila své kozačky a volné kalhoty s otrhaným tričkem? Rodičům řekla, že má sraz s kamarádkou, že půjdou na diskotéku a hned potom k ní domů. Chvíli se divili, ale přece jen svolili. Klára se nikdy nechodila bavit po nocích, neměla ani ty kamarádky. Nikdo jí dost nerozuměl. Byla zkrátka jiná než ostatní holky.
V sedm stála před vchodem a nedočkavě vyhlížela Dominika. Naivně si myslela, že pro ni přijde a půjdou se ještě projít zasněženým parkem. Dominik byl starší než ona, což jí ještě patrně nedocházelo. Neuvědomila si, že už má řidičák. Z romantické procházky nebylo nic. Ale zato Dominik vypadal tak sladce. Na sobě měl úžasné stylové oblečení a náramně se usmíval. Vedli spolu nezajímavou konverzaci o škole. Vlastně se neměli ani o čem bavit. Neměli toho mnoho společného. Ale ona si pořád říkala: ,,Vždyť protiklady se přitahují. Vždyť on je ten můj vysněný princ na bílém koni. Vždyť teď sedí vedle tebe, krásně se usmívá a veze tě někam pryč ode všeho. Dneska to bude bezva večer. Užiješ si ho! “ Jakoby v duchu utěšovala sama sebe. Bála se. Jde do něčeho, co je jí naprosto cizí. Cizí prostředí, cizí lidé. A navíc netuší, kde dnes stráví noc. Nemyslí už na nic. Jen na dnešní večer. Život je teď tak jednoduchý. Najednou je všechno dokonalé a úžasné.
Její první opravdová diskotéka. Plna očekávání vystupuje z auta. Začíná si myslet, že tyto boty nebyly zrovna nejlepší do takového počasí. Stále ještě její růžové tváře září. Dominik ji chytne kolem ramen a společně kráčí do jiného světa. Tenhle se ovšem poněkud liší od toho jejího. Všude spousta lidí. Dominik se náhle zastaví, pozdraví pár známých a hrdě představuje Kláru:
„ Tak to je ona. Můj anděl, kterého jsem potkal v té naší díře. No není překrásná?! “
Pár kluků přikyvuje, podávají ruku a jeden přes druhého se představují. Za zády jednoho z nich se objevuje dívka. Kluci po ní pokřikují Radka. Určitě je starší než ona. Vypadá alespoň na pětadvacet. Dlouhé blonďaté kadeře jí spadají do dekoltu. V ruce drží cigaretu. Nejspíš je to přítelkyně jednoho z party. Pozoruje Kláru a pak zničeho nic prohodí:,, Tak tuhle mlaďoučkou holku si sbalil kde? “
Dominik se jen drze podívá a odvrací útok:
,, Nestarej se. Nic ti do ní není. “
Vtom se Radka připlete ke Kláře, foukne jí kouř do obličeje a řekne:,, Holka, je mi tě docela líto, seš mladá, hezká a nezkažená a budeš jen další na jeho seznamu. “ Dominik netuší, co jí povídala, ale bere Kláru za pas a odvádí jí pryč.
,, Tak, Klárko, co si dáme? “ Klára je zmatená, neví, co si myslet. Pořád ho vidí jako pana dokonalého. Každý přece má své chyby. A nikdo neví, co se povídá o ní, tak co jí bude po nějaké Radce, která jí chce zkazit večer? To se jí nepovede. Jí ani žádné další.
Otáčí se na Dominika:,, Já nevím, moc nepiju, dám si to, co si dáš ty, důvěřuju ti. “
Dominik jde k baru a donese jí nějaký koktejl. ,,To je pro začátek, snad ti bude chutnat. Dělají tu skvělé nápoje. Nepůjdeme se posadit? “
Byl tam velký hluk. Dominik toho nenápadně využil a šeptal jí do ucha. Klára byla uvolněná, cítila, jak jí alkohol stoupá do hlavy. Rozhodli se, že si půjdou zatančit. Ruku v ruce se plíží na parket plný lidí. Tančí, letmo se dotýkají a vzájemně se dívají jeden druhému do očí. Připletou se k nim kamarádi z party. Odvedou Dominika stranou, prý si zajdou zapálit, dají pár skleniček a hned se vrátí. Klára stojí s Radkou uprostřed parketu a najednou neví, co dál. Její opora zmizela v davu. Jdou se posadit. Radka objednává něco k pití.
,, Znáš Domču dlouho? “
„Ne, vlastně ho znám velmi krátce, jen pár dnů.“
„Líbí se ti viď? Stejně jako každé. Neboj i mě se kdysi líbil. Já už jsem si tím prošla. “
,, Prošla? Ale čím? “
,, Vím, jaké to je, když na tebe kouká těma svýma očima. Vím, jakým způsobem si dokáže říct o telefon. Každé se zeptá, jestli náhodou není anděl. Když ti napíše, jak moc tě potřebuje vidět. Zeptá se tě, jestli s ním nezajdeš do baru. Nakonec stejně skončíš jako všechny. Všechny to vědí, všechny s ním i přesto znovu sednou do auta a nechají se odvést k němu domů. Zajímalo by mě, jak to dělá. Jak dokáže takhle oblbnout a zmanipulovat tolik dívek. A hlavně nerozumím tomu, že se mu to vždy podaří. “
Klára jen sedí, nechápe. Jsou si blízko. Hlasitá hudba jim znemožňuje normální rozhovor.
,, I já byla jednou z těch hloupých dívek. I já s ním tehdy odjela. I já se ráno probudila v jeho posteli. A když tak na tebe koukám, tak ty odjedeš taky. Zlomí ti srdce. "
Zvedla se a odešla.
Klára marně hledala Dominika, nikdy nebyl, nikdo ho neviděl. Stála tedy sama v tom cizím prostředí a nevěděla kudy kam. Někdo jí zaťukal na rameno. Obrátila se a viděla toho kluka, se kterým se Radka objímala.
,, Já jsem Tom. Nevím, jestli sis mě v tom davu vůbec všimla. Hledám Radku, mluvila s tebou. Neviděla jsi ji? “
,, Někam odešla. Nevím kam. Mě se zase ztratil Dominik. “
,, Co s tím teď my dva uděláme? Nešla by si semnou na něco? Zvu tě! “
Dali si vodku. Průhledný nápoj plný opojení. Kláře se trochu začala točit hlava. Tomáš to hned zpozoroval.
,, Holka, ty nejsi moc zvyklá pít, že? Pojď půjdem na chvíli ven. “
Sedli si na chodník a pozorovali lidi, co se kolem nich míjeli. Byla zima. Tom dal Kláře kolem ramen svou bundu. Choval se moc mile. Povídali si. Nejprve jen tak o ničem. Později přešli
k diskotéce a Dominikovi.
,, Vypadáš jako fajn holka, proč se zahazuješ s ním? “
Klára na něj jen nevěřícně koukala a později se odvážila k odpovědi:,, A proč o něm takhle mluvíš, když jste přátelé? Asi ho neznáš. Cítím se s ním jako v sedmém nebi. Musím ho najít. Promiň. “
,, Skončíš jako všechny ostatní. Je mi tě líto víc než Radky, " pomyslel jsi, když ze ztrácela ve tmě.
Hned u vstupu ho potkala. Byla už unavená, nevěděla, kde bude spát, ale přála si být pryč. Kdekoli v jeho náručí. Nemusela říct ani slovo. Vzal její věci a usedli do auta. Odvezl jí k němu domů. Ona šla za ním. Nechtěla nic vědět. Viděla jen jeho a ty oči.

Jeho rodiče se o něj vůbec nezajímali. Bylo jim jedno, kde je a kdy se vrátí. Dělal si naprosto, co chtěl. Oni mu vše tolerovali a platili. Stejně jako Klára i on byl jedináček. Měl vše, po čem toužil a na co si ukázal. To samé mu zatím vycházelo i u dívek. Každý kluk mu záviděl. Mohl si vybírat, stačilo ukázat a byla jeho. Teď si vede domů Kláru.
Klára se konečně jakoby procitla. Alkohol udělal svoje a ona mluví a mluví. Ani on jí nedokázal zastavit. Odvedl ji do pokoje, uložil a dlouze políbil. Klára ho chtěla, hned by se mu oddala, hned by byla jen jeho, ale v její hlavě jí pořád zněly slova Radky. Pořád dokola se jí vracely a nechtěly pryč. Stejně dobře věděl Dominik, co se dozvěděla, proto nechtěl nic uspěchat, nic pokazit. Měl rozehranou hru a on neprohrává.
Pomohl jí vysléct se, lehl si vedle ní, pevně ji objal a společně usínali. Byl to zvláštní pocit. Jak pro ni, tak pro něj.