Děti slunce? - kapitola 2. - Jablečné přísloví neplatí vždy

Anotace: pokračování Dětí slunce?

Po návratu ze školy usedl Vašek k počítači a zkusil na internetu najít něco o Dětech slunce. Povedlo se – hned první odkaz ho přivedl na oficiální webovou prezentaci egyptské církve. Vaška, studenta počítačové grafiky, okamžitě uhodily do očí zářivé barvy, které k sobě vůbec neladily, a přemíra všemožných egyptských symbolů, poblikávajících na návštěvníky stránek z každého volného místa. Budoucímu grafikovi se to zdálo dost přehnané, ale na druhou stranu si říkal, že vzhled webovek není pro pravou víru to nejdůležitější. Jinak se ze stránek Dětí slunce nedozvěděl nic nového, všechny informace už znal z letáků od muže z podchodu. Vtom vešla do pokoje Vaškova matka. „Vašku, my zítra pojedeme na nákup, tak tě vyzvedneme ze školy a můžeš jet s náma ať nemusíš vlakem.“ „Zítra musím jet vlakem hned domů, mami.“ odpověděl. „Ale proč? Máš už něco domluvené?“ „No, chci se zajít podívat mezi Děti slunce.“ „Děti slunce? Co to zase je?“ Vašek matce beze slova podal jeden z letáčků. Matka si ho zběžně prohlédla a povzdechla: „Proboha, kdy už se z toho konečně vzpamatuješ?Jiní kluci v tvém věku-“ „No jo, já vím mami. Já ty kluky znám.“ Matka zavrtěla hlavou a raději šla zase po své práci. Když za ní zaklaply dveře, Vašek obrátil oči vsloup a obrátil se zpátky k monitoru.
V otázce náboženství spolu byli matka se synem na kordy. Paní Fučíková (stejně jako její manžel) byla jedním z těch přízemních lidí, kteří potřebovali k životu jen jídlo, pití a vzduch, žádný smysl života nebo něco takového. Její nejduchovnější otázkami bylo, jestli ji v době ekonomické krize nevyhodí z práce.
Vašek byl pravý opak své matky, vlastně svých rodičů vůbec. Už delší dobu se zajímal o různá náboženství, přemýšlel o životě, zapisoval si zajímavé citáty a navíc odmítal jíst maso, protože nechtěl ubližovat zvířatům. Na druhou stranu příliš nedbal o svůj vzhled. Nejčasěji nosil trička, nebo mikiny se svými oblíbenými metalovými kapelami a vlasy, které neviděly nůžky několik let, si myl jen při svátečních příležitostech, když ho rodiče donutili (což se jim povedlo maximálně dvakrát do roka). V důsledku toho se o něj holky, i když to byl nejhodnější kluk na škole, měl celkem pěkný obličej a nádherné tmavé, skoro černé oči, skoro nezajímaly. Jemu to ale nevadilo. Jeho kamarádi ho považovali tak trochu za podivína, ale věděli, že je to dobrý přítel, který je nezradí. Taky nebyl žádný suchar, ale naopak kluk, co nezkazí žádnou srandu a když jejich parta někde vyrazila, nebránil se vypít si s ostatními pivo, nebo si dát třeba vodní dýmku. Ale protože se řídil heslem „všeho s mírou“, nikdy nechodil domů opilý, takže na něm rodiče nikdy nic nezpozorovali.
Jak už bylo řečeno, Vašek byl pravý opak svých rodičů. Ti, naštěstí pro něj, byli alespoň dost tolerantní – sice si k jeho názorům řekli své, ale nechali ho ať si žije podle svého přesvědčení.