Divnozemě: Hrad v oblacích kapitola 2, část druhá

Anotace: Druhá část druhé kapitoly.

Sbírka: Divnozemě: Hrad v oblacích

Pomalu se stávalo zvykem, že Kristin byla ze svého snu pokaždé vyrušena ještě předtím, než stihla uchopit nabízenou ruku postavy ve stínech. Tentokrát ji probudilo jakési nepravidelné ťukání na okno. Celá rozespalá otevřela oči a v duchu proklínala všechny, kteří ji ani nenechají vyspat. S brbláním se vyhrabala z vyhřáté postele a zamířila se podívat k oknu, aby zjistila, co ji to probudilo. Cestou se jí málem stal osudnou její vlastní nepořádek, když zakopla o pohozené tričko a stačilo jen málo k tomu, aby se rozplácla na podlaze. Naštěstí dokázala vybalancovat rovnováhu a bezpečně se dostala k oknu.

Ale stačil jediný pohled z okna a málem upadla znovu. Přímo před domem stál Matt Holes a házel jí na okno drobné kamínky. Kristin se zatajil dech. Vždy snila o tom, že si jí Matt někdy všimne, ale ve skutečnosti to vypadlo, že je pro něj neviditelná. A najednou jí stojí pod oknem a očividně s ní chce mluvit.

V rychlosti si uhladila rozdrbané vlasy a otevřela okno. Matt, který se chystal hodit další kamínek, se na poslední chvíli zastavil a s největší pravděpodobností tak Kristinin obličej uchránil od blízkého setkání s kamínkem.

„Ahoj,“ zavolal a oklepal si ruce o kalhoty.

„Ahoj,“ zopakovala Kristin a v tu chvíli byla ráda, že ji Matt nevidí zblízka, protože začala rudnout v obličeji. On byl na druhou stranu vidět dobře, protože k němu doléhalo světlo pouličních lamp.

„Máš na chvilku čas?“ zavolal. Kristin se ohlédla přes rameno na svůj noční stolek, na kterém stál její zarytý nepřítel budík. Bylo sice něco málo po půlnoci, ale kdy se zase Kristin naskytne příležitost být s Mattem Holesem o samotě? Obrátila se zpět k oknu a přikývla, aniž by si uvědomila, že to Matt neměl šanci zahlédnout.

„Jo, mám,“ řekla a netrpělivě vyčkávala, co bude dál.

Matt se usmál. Jakmile to udělal, Kristin se málem podlomila kolena. Ani ve snu by ji nenapadlo, že se na ni Matt takhle krásně usměje. Jestliže celý den nestál za nic, tak tento okamžik to celé vyvážil.

„Nevadilo by ti, kdybys sešla dolů? Nerad bych vzbudil tvoje sousedy.“

Kristin na nic nečekala a ihned se rozběhla ke dveřím. V tom se zarazila a zase se vrátila k oknu. „Hned jsem dole,“ zavolala a okno za sebou zabouchla. Obrovskou výhodou pro ni bylo, že usnula ve svém školním oblečení, takže se nemusela převlékat, ale rozhodně musela něco udělat se svými vlasy. Vřítila se do koupelny a kriticky si prohlížela svůj vlastní odraz. Vlasy měla celé rozcuchané, přesně jak předpokládala. Rychle si navlhčila ruce vodou a pokoušela se svoje nezkrotné vlasy donutit ke kapitulaci. To se jí po pár minutách víceméně povedlo, ale pak se jí zase nepozdával její dech. Co kdyby se jí Matt pokusil políbit? Ale proč by to dělal, když se sotva znají?

Kristin se pevně chytila umyvadla a při pohledu do zrcadla zhluboka dýchala. „Uklidni se, Kristin,“ přesvědčovala sama sebe. „Hlavně nesmíš zmatkovat.“ Ale čím víc si to říkala, tím více zmatkovala. A pak jakoby do ní udeřil blesk. Úplně zapomněla na Matta, který na ni čekal před domem už dobrých deset minut. Urychleně na sebe nastříkala jakousi voňavku, která snad podle vůně patřila jejímu otci, a vyběhla z koupelny.

Bleskově seběhla schodiště a zarazila se až u dveří. Na kratičký okamžik se zastavila a snažila se popadnout dech. Rozhodně nechtěla, aby ji nejhezčí kluk na škole viděl zpocenou a udýchanou. Jakmile se trochu uklidnila, nasadila ostýchavý úsměv a otevřela dveře. Naštěstí tam Matt pořád čekal. On narozdíl od Kristin nevypadal nijak zvlášť nervózně. Ani Kristin neměla důvod k nervozitě, ale pokaždé, když se ocitla blízko Matta, nebyla schopna pořádně uvažovat.

„Ahoj,“ znovu ho pozdravila a hned si v duchu vynadala, že se chová jako vyplašená školačka.

„Ahoj,“ oplatil jí Matt pozdrav s rozpačitým úsměvem. „Víš, tak jsem si říkal, jestli by sis se mnou nechtěla někam vyjít.“

Kristin poskočilo srdce radostí. Zároveň ale nechtěla, aby to na ní Matt poznal a tak se mu pokusila odpovědět co nejnormálnějším tónem: „Jo, to bych moc ráda.“ Přitom se tvářila, jakoby o nic nešlo, i když pro ni osobně to byla největší událost století.

Matt si prohrábl vlasy, což Kristin donutilo skousnout si rty. Byla si téměř jistá, že nic lepšího se jí té noci už stát nemůže, ale mýlila se. Matt totiž pokrčil rameny a řekl něco, z čeho se Kristin bláznivě rozbušilo srdce.

„A co třeba teď?“

V duchu si představila, co by asi tak řekl její otec na to, že se v noci někde potuluje s nějakým klukem a navíc fotbalistou. Ale následně si uvědomila, že je její otec pryč a že se nemusí dozvědět úplně všechno.

„Proč ne?“ snažila se to pronést bezstarostně, ale z jejího výrazu bylo poznat, že jí na tom hodně záleží. Zahleděla se do Mattových hnědých očí a přála si, aby se už nikdy nemusela dívat na nic jiného. Hleděla na něj téměř celou minutu, než si uvědomila, že mu to může být nepříjemné. Proto se rychle odvrátila a zamaskovala to tím, že přešla ke dveřím, aby mohla zamknout dům. Poté se vrátila k Mattovi a zeptala se: „Kam půjdeme?“

Matt se jen usmál. „To je překvapení,“ odvětil a snažil se nasadit záhadný výraz. A dosáhl tím přesně toho, co potřeboval. Podnítil Kristininu zvědavost, která nemohla vzdorovat. Matt jí nabídl své rámě a Kristin se ho chopila. Nechala se jím vést, ať už to bylo kamkoli. Jakmile se ocitli z dosahu světel, zmizeli ve tmě a celou Hloupou ulici nechali za sebou.