Oběť 1

Anotace: O zneužívané ženě, která se (možná) zepře svému osudu.

Sbírka: Oběť

Jenny si co nejtišeji odemkla a otevřela domovní dveře, které za sebou a Markem, svým čtyřletým synem, stejně tiše zase zavřela. V předsíni byla tma a ticho. Jen tikot hodin doprovázel Jennino marné cvakání vypínačem. Ten tmu nerozehnal, světlo nefungovalo. Měla strach. Po hmatu našla Markovu drobnou ručku a nákup si přitiskla na prsa, jako by ji mohl ochránit. Třeba spí. Určitě spí. Opatrně, skrze temnou předsíň se vydali do kuchyně. Jenny se začala třást. Začalo to u nohou a postupně třas pokračoval výš, až se chvěla celá. Mark se k ní tisknul, měl ze tmy strach. Jeho dětská fantazie v ní viděla všechny bubáky a příšery, jaké si jen dovedla představit. Předsíň nebyla nijak rozlehlá, jednoduše klasická předsíň. Přesto byla dvoučlenná karavana teprve v půli cesty, každá vteřina byla věčností a každý krok byl nekonečný.
Když zaslechla rychlé kroky, automaticky se chtěla skrčit v obranné póze a chránit syna. Jenže tak jak se čas vlekl předtím, teď utíkal jako splašený kůň.. Nestihla nic. Tvrdý direkt na bradu ji poslal k zemi i s nákupem, jehož obsah se rozkutálel do všech světových stran. Jenny popadly silné ruce a zvedly ji zpět na nohy s takovou lehkostí, jako by byla z papíru.
„Kdes byla ty děvko?“ křičel jí do obličeje. Z jeho úst vycházela směsice tabáku, piva tvrdé lihoviny. „Co? Kdes byla šoustat, ty couro blbá?“
Jenny v mrákotách vůbec netušila co se s ní děje, jako z dálky slyšela jeho chraplavý hlas, když s ní třásl a křičel jí do obličeje. Chtěla mu to vysvětlit, ale tvrdý políček do tváře ji znovu umlčel. Nemá to cenu, nemá cenu vysvětlovat, on nebude poslouchat. Nikdy neposlouchá. Uvízli přece jen v zácpě.
„Držíš hubu co? Stydíš se?“ ptal se jí ostře a s každou hláskou zvyšoval hlas. „Ty špinavá kurvo!“ křičel, když do ní začal bušit jako do boxovacího pytle. Tvrdá rána do žaludku ji poslala zpět k zemi, kde se snažila popadnout dech. Celý obličej měla v jednom ohni. Když se jí začala vracet barva do tváří a dech se vrátil do normálu, schytala silný kopanec do žeber, který ji posunul po zemi o dobrý metr. Zaskučela bolestí a ruce jí vystřelily ke zdroji nové bolesti.
„Kurvo jedna! Myslíš si že já budu makat a ty si budeš šoustat všechny chlapy v okolí?! Však mě všichni varovali jaká si kurva, když sem si s tebou začal!“ křičel z novu ji kopl do žeber. Hekla. Pak se otočil na Marka, který byl strachy skrčený v koutě a vytřeštěnýma očima pozoroval hrůznou scénu. „Na co čumíš ty malej parchante?! Mazej spát, nebo.“ řekl směrem k němu drsně a zahrozil pěstí. Mark vytřeštil oči ještě více. „Neslyšels kurva? Stejný parchant jako jeho matka! Při těch slovech znovu do svíjející se Jenny kopnul. Mark se hlasitě rozplakal a utekl do kuchyně. Pak už byl slyšet jen dusot jeho nožek po schodišti vedoucím do druhé patra.
Jenny se zase snažila slovně bránit, zabránit nějak dalším ranám. „Sháněli jsme dlouho v potřebné maso na zítra a hlavní pak byla ucpaná, tak se cesta protáhla“ říkala ze země plačtivě. Chris, její manžel, jako by se uklidnil. Sehnul se k ní a výhružně jí zašeptal do obličeje: „Nevěřím ti ani slovo, ty couro blbá. Vidím ti to na očích, že si s někým šoustala. Ale já jsem pán tvojí pičky, jasné?“ Po těch slovech ji převrátil na břicho a začal jí stahovat džíny. „Ukážu ti proč sis mě kurva vzala.“ Kalhoty byly dole. Nebránila se. Byl silnější než ona a navíc, po tomhle ji konečně nechá být. Periferně sledovala, jak se narovnal, rozepnul si kalhoty a setřepal je k zemi. Kleknul si a zalehl jí. Jeho tvrdé přirození se dobývalo do ní. Nebránila se. Když do ní tvrdě proniknul, zašeptal jí do ucha: „Já ti tu tvou píču srovnám, to uvidíš.“ Začal rytmicky přirážet a dával do toho celou svou sílu. Bolelo jí to. Pevně stiskla zuby, připravená nevydat ani hlásku. Hlasitě nad ní vzdychal. Netrvalo to dlouho. Vytáhl z ní svůj penis a silnou rukou jí otočil na záda. Pak se po jejím těle posunul tak, až bylo jeho přirození u jejích úst. „Otevři tu hubu kurva“ řekl a tlačil ji špičku svého penisu do semknutých rtů. Povolila. Cítila jak proniká do jejích úst, hluboko až do krku. Znova a znova. Dusila se. Pak ucítila teplo, které se jí v malých dávkách kradlo do úst. S nechutí to všechno spolkla.
Vytáhl svoje přirození a oklepal si ho. Malé kapičky jeho spermatu jí dopadaly na obličej jako déšť. „Tak vidíš že sem furt to nejlepší.“ řekl jako by mimo a postavil se. Bez jakékoli slova se otočil na patě a odkráčel pryč. I když jeho mohutná postava zmizela ve dveřích kuchyně, Jenny dál ležela na podlaze a zírala do temného stropu. Cítila se zneuctěná. Jako už tolikrát v životě. Ležela ve tmě, sama. Jako pohřbená. Možná ne jen jako, je snad tohle nějaký život? Ale nemůže odejít, našel by ji a zabil. Jisto jistě by ji zabil. A co by pak bylo s Markem?
Nechala toho, nemá to cenu. Jak jí říkala její matka, než zemřela: Každý máme na tomhle větě nějaký osud. Natáhla si kalhoty. Bolelo ji celé tělo, ale musela to přemoci, musí zkontrolovat syna. Ještě než vešla do jeho pokoje, věděla kde bude. Z pod postele ji pozorovaly dvě hlavy, jedna plyšová s tím pořád stejným šťastným výrazem a vedle ní hlava jejího syna, která se tvářila zcela opačně. Vystrašené oči se rozzářily, když uviděly svou matku. I pan Henry jako by nebyl, zůstal pod postelí, zatímco Mark se spěšně vysoukal ven. Jenny mu trochu pomohla, zvedla si ho k sobě a láskyplně objala. Jeho hlavička na jejích prsou se začala cukat, začal vzlykat. Její prsa pláč tlumila. Plakal a Jenny ho jemně hladila po blonďatých vláscích. Šeptala mu do ucha, že už je dobře, že už je všechno v pořádku. Ať přestane plakat. Odtáhnul hlavu od jejích prsů a se slzami v očích se vzlykavě zeptal: „Proč je na nás tatínek zlý?“ Nevěděla co odpovědět.
„Víš, zlatíčko, tatínek se rozzlobil, protože jsme přijeli pozdě z nákupu a nedali mu vědět. Měl o nás strach.“ Při té lži se jí vytvořil v krku obrovský knedlík, který se marně snažila spolknout.
„Tatínek se ale často zlobí, to nás nemá rád?“ zeptal se.
„Tatínek je takový jaký je.“ odpověděla se skrytým smutkem v hlase.
Mark se zatvářil jakoby nad něčím přemýšlel. Jeho modré očka začala být nepřítomná a díval se skrz Jenny kamsi do neznáma. Ona se jen těšila z jeho blízkosti a s mateřskou láskou ho k sobě tiskla. Byl ten jediný na světě, jediný člověk který ji má upřímně rád. Zničehonic jako by se Mark probudil, zvednul malou ruku a ukázal prstem na její pravé oko. „Bolí to?“
Jenny se v prvním okamžiku zatvářila překvapeně, s Markem úplně zapomněla na výprask, který schytala. Cítila odulou čelist a okolo pravého oka se jí jistě rozléval ukázkový monokl. Musela vypadat hrozně.
„Ne, nebolí.“ řekla a snažila se zatvářit vesele. „Půjdeme si vyčistit zoubky a do hajan, hm?“ Vzala Marka za ruku a společně odkráčeli do koupelny.
Potom co Marka uložila do postele sešla dolů. V předsíni dotáhla povolenou žárovku. Místnost se zalila světlem a ona začala sbírat rozsypaný nákup. Trvalo jí to jenom chvilku, pak celý papírový pytel odnesla do kuchyně na stůl. Tam jednotlivé potraviny uložila na svá místa. Na svou kuchyň mohla být pyšná, vše pečlivě uklizené a roztřízené. Když dokončila třídící rituál, přešla ke dveřím a zhasla světlo. Pálilo jí do očí. Tma je lepší, skryje bolest.
Posadila se na židli jak nejpohodlněji to šlo. Chvíli jí to trvalo, než našla polohu kde jí nic nebolelo. Vytáhla si z balíčku na stole cigaretu, vložila si ji mezi rty a zapálila si. Ohýnek na konci cigarety jemně zapraskal, když si notně potáhla a sekundu podržela kouř v plicích. Pak slastně vydechla, hrála si s kouřem který z ní vycházel. Takto vykouřila cigaretu celou. Dneska nepůjde spát, do ložnice ji nikdo nedostane.