Návštěvnost
Trampoty malých občanů aneb Ať žije Republika - Úvod
Trampoty malých občanů aneb Ať žije Republika - Úvod
Anotace: Knížka o klucích z francouzské revoluce, která vzniká na přání pro mého "malého občana" jímž je bráška Pavlík a který pravděpodobně asi jako jediný z osmiletých dětí jí porozumí.
Bienvenue, mon petit citoyen!
Zastav se, malý občánku, ve svém shonu, sedni si nebo si lehni, podle toho, jak je ti to pohodlné, dej pusu na zámek, zavři na chvíli oči a pozorně se zaposlouchej. Už to slyšíš? Že ne? Tak ještě jednou a tentokrát nepodváděj. Když chvíli vydržíš, uslyšíš kdesi v dálce hučet řeku. Pravidelný šum klidně plynoucí vody se přibližuje. To slyšíš plynout Seinu.
Nejen zvuk, ale i voda samotná se přibližuje - cítíš ten vzduch? Ne? Ach ano, jak bys mohl, když tě všude kolem obklouje směsice všech možných vůní, příjemných i nepříjemných - ovoce, zeleniny, masa, ryb, oleje, hnoje, kanálů, zvířat, květin, voňavek, až ti jde z toho hlava kolem. To cítíš vůni Paříže.
A co slyšíš teď? Už to není jen řeka, kdepak, jsou to hlasy, desítky, stovky, tisíce hlasů, vrzání dveří, oken, kol od povozů, smích, pláč, jekot, výskot, zvuk bubnu, rány kladiva,břinkot kovadliny,skřípění pily a dláta, povyk rozdováděných uličníků, vzteklé láteření kořeněné peprnými výrazy, burácivé hlasy řečníků, chichotání paniček a mručení důstojných pánů, výskot dětí, zurčení fontán a...především rozličné melodie. To jsou praví a nefalšovaní Pařížané.
Co se to z dáli ozývá? Zpěv a podupávání do rytmu, zvuk píšťaly a rozjařené hlasy. Poslouchej pozorně, co si notují - mnohé poznáš a mnohé se dovíš, aniž bys musel otevřít oči. "Tancujme karmaňolu, vive le son, vive le son du canon.." - zní ti v uších veselá taneční melodie, chytlavá, až máš také chuť vyskočit a z plna hrdla se k nim přidat.
Ale co to volají ještě? "Ať žije král!" ozývá se najednou odkudsi, ale hlas brzy zaniká v hřmotícím křiku davu: "Táhni, ty royalisto, na lucerny s tebou!" "Vlastizrádce!" "Ať žije svoboda!" "Ať žije Republika, jediná a nedělitelná!" Ach ano! Už ti začíná svítat? Jistě jsi to poznal správně - jsme v Paříži revoluční....
Och, ale co se to děje? Už není čas na snění a dlouhé otálení, rychle otevři oči - ti pánové, kteří se blíží a budí takový rozruch, jsou zmocněnci Výboru pro veřejné blaho. Blíží se k tobě - ale ničeho se neboj, zachovej klid.
Honem, pospěš si, pozdrav je jako "občany" a nezdráhej se jim tykat! A radím ti dobře, dodej ještě své jméno, povolání... nějaké si, u nejvyšší bytosti, rychle vymysli! Bertien Conrad Folomyése?Anette-Julie Rennard? Inu proč ne. Však běda ti, jestli se s tím nespokojíš a vybájíš ze sebe nějakého noblesního urozeného panáka - na takové tu mají spadeno! Syn hodináře? Dcera učitelova? Na tom není co zkazit.
Spěšně se podívej, co máš na sobě a k tvému údivu a hlavně k ulehčení se ti na oděvu skví nefalšovaná francouzská kokarda v barvách trikolóry - chovej se jako počestný francouzský občan a nic se ti nestane.
"Buď zdráv, občane.." soptí udýchaně chlapík v tvrzeném vysokém klobouku s modro-bílo-červenými stuhami, s břichem těsně nacpaným do černého fraku na knoflíky a nějakou legitimací zastrčenou v náprsní kapse. "Neviděl jsi tady náhodou běžet takového lumpa? Je to nebezpečný člověk, zrádce Republiky, nepřítel Revoluce - měl být odveden k tribunálu a právoplatně a legitimně odsouzen..."
"...ale teď právě zcela nelegitimně uprchl…" dodává ten druhý, podstatně vyšší a hubenější, se stejnou legitimací v kabátě, "Vytrhl se policistům a zmizel za rohem, je to nebezpečný kontrarevolucionář a royalista - "
Ano, tak to byl ten hlas co volal po králi! Hlupák jeden, proč na sebe tak upozorňoval? Nu, ale ty nevíš, kampak běžel, měl jsi přece zavřené oči. Zakroutíš tedy hlavou, pokrčíš rameny a povíš jim, že jsi jen cosi zaslechl.
"Támhle je! Vidím ho!" ozve se náhle pronikavý výkřik, a když se všichni tři otočíte, spatříte malého rozcuchaného kluka v červené čapce a zalátané košili ledabyle zastrkané do dlouhých pruhovaných umaštěných kalhot, z nihž ční mrštné nohy obuté v dřevácích - takový pouliční rošťák, kterých je v celé Paříži víc než dost - a znovu křičí a ukazuje do úzké uličky nalevo.
"Za ním! Chyťte ho!" vyskočí ti dva vedle tebe, jakoby je šídlem píchnuli do zadku a neprodleně se pouští ulicí, následováni oddílem národních gardistů a houfem ozbrojeným píkami - kdyby jen to! - Za tím royalistou se žene o překot celý dav lidí, až celé prostranství zůstává skoro prázdné. Jen kluk pořád sedí na zdi, vesele si pohvizduje, klátí nohama a žmoulá stéblo slámy.
"Ty s nima nejdeš?" zeptá se tě, protože jsi jediný živáček, který tam zůstal. "A dobře děláš, kurník šopa, co ti si všecko nechají nakukat!" rozesměje se a pak mávne rukou: "Ale co, on jim neuteče tak jako tak...ať se aspoň proběhnou - ten panděro z Výboru to potřebuje jak sůl!"
"A až ho chytí…co s tím člověkem udělají?" zeptáš se.
"Co? No postaví před revoluční tribunál, odsoudí…"
"A co vlastně provedl?"
"Furt veřejně vyřvával něco jako Ať žije král! Smrt královrahům z Konventu! Na vestě měl lilii, no a u mostu Rovnosti pošlapal trikolóru, chápeš to, NASCHVÁL!"
"A za to je..?"
Kluk ze zakřenil a výmluvným gestem naznačil sjíždějící ostří čepele. ".Louisettka udělá šmik, hlavička dolů!"
"Doopravdy?" podívíš se.
" "Je to veřejná urážka!" - podotýká významně, dvakrát se otočí na patě a povídá: "Tak já letim - jdu se mrknout esli už ho chytli!" Chceš něco dodat, ale kluk nemá čas, běží, až se mu za patami práší, jen v dáli se ještě ohlédne a volá: "Mimochodem, jsem Antoine! Antoine Favreau!"
Tak znáš tedy prvního Francouze jménem - však počkej, takovíhle kluci, ti ví často o dění ve městě víc, než celý Národní Konvent dohromady!
Co teď? Mohl by ses tu pořádně porozhlédnout - vůně a zvuky už znáš, teď ještě, abys vše viděl na vlastní oči.
Z jedné strany slyšíš křik a lomození davu, který se snaží dostrkat nepřítele před tribunál, z tržiště na náměstí se ozývá typický trhový ruch, sem tam kolem proběhne národní gardista, po mostě se procházejí ty nejobyčejnější ženské a nejnuznější trhani stejně tak hrdě a majestátně, jako nóbl paničky a jejich mužské doprovody, občané nesmekají klobouky ale podávají si ruce na znamení všeobecné rovnosti a za řekou vesele poskakují drobní lidičkové, hrají, zpívají a tančí carmagnolu. Neřekl bys o nich, že mnoho z nich neví, co dá zítra dětem do úst. Ještě jakýsi zvuk ti nedá pokoje - směrem k druhému náměstí se ozývá drkotání jedoucího vozu. Oním směrem veselí a radosti pozvolna ubývá, až na náměstí vymizí docela. Linou se odsud přísné údery bubnů, naříkání, bědování, které se mísí se strohými úředními hlasy a čas od času se ozve zlověstné : "Sssssvvisss- td!". Při dozvuku tě zamrazí v zádech. Na náměstí Revoluce stojí "Mstitelka lidu" - madamme gilotina. Od ní radši dál, raději se otoč támhle, k mostu, kde je tak rušno - tam pospěš a nestůj jako solný sloup v prázdné ulici. Měl bys alespoň zjistit, jaký je vlastně rok.
Avšak, co to? Něco se ti přilepilo na botu - nemáš příště chodit tak blízko k vodě a chytat na podrážky bláto! Když tu věc očistíš od bláta, zjistíš, že je to papír. Ale ne jen tak ledajaký papír! Je to ten, který vypadl z náprsní kapsy muži, co s tebou mluvil. Je to jakobínská legitimace.
Můj drahý občánku, vítej v revoluční Paříži v srpnu roku 1793 - není to dlouho, co byli girondisté zbaveni vesla a do popředí se dostávají jakobíni, kteří se snaží uklidnit situaci v zemi a zavádí opatření "ve prospěch lidu" - kupříkladu stanovili pevné ceny za obilí a mouku, aby zabránili obchodníkům zvyšovat ve městě ceny a tedy působit hlad - drobní, chudí pařížané z předměstí, ten ,,lid", který nenosí krátké kalhoty a který je proto nazáván ,,sanscullotti", ve svých červených čapkách Svobody a nezbytnou píkou v ruce jsou, jak je vidět, jejich velkou oporou a hlavní silou - a tolik lidí, bohatí i chudí, učení i nevzdělaní jsou nadšení z ideálů Revoluce, rovnosti, svobody a hlavně nové Republiky, která už brzy oslaví první narozeniny. Všichni se předhánějí, kdo je lepším občanem, vlastencem a více se zasloužil o veřejné blaho a lépe pracuje ve prospěch Republiky, jediné a nedělitelné; všeobecná mobilizace je v plném proudu, dobrovolníci se hrnou bránit vlast proti vnějším nepřátelům a Revoluční tribunály spolu s ohromným vynálezem doktora Guilottina, který umožňuje poněkud "ohleduplnější a lidštěji prováděné popravy, když už to musí být", zase úspěšně potlačují nepřítele vnitřního.
Pracuje se na novém kalendáři, který bude vskutku revoluční, ať už v dělení roku, nebo názvů dnů - a dokáže v příštích letech zamotat pořádně hlavu nejen školákům.
Pořádají se hony na všechny symboly a odznaky tyranie - to by tak hrálo, aby se tahle ulice jmenovala Královská! Co je to za pořádek, aby měl támhleten dům na průčelí bourbonský znak! A jakým právem se tahle krbová římsa opovažuje být ozdobená liliemi?! A proč jsou ty lilie namalované na talířích v hospodě, z jakého důvodu vůbec zůstává té krásné aleji název takového ošklivého krutovládce, jako byl Ludvík XIV?! Pryč s tím! Všechno dolů, všechno sundat! Ode dneška se to támhle jmenuje Rue de la Liberté - ulice Svobody! Tohle náměstí bude Svornosti, tohle Revoluce, tohle Republiky! Na veřejných budovách mají vlát národní barvy - k čertu s liliemi! LIBERTÉ, ÉGALITÉ… skví se už skoro dokončený nápis na průčelí domu, jehož majitel právě peskuje malíře, aby tu lilii zamaloval pořádně a ráčil dopsat i poslední slovo : FRATERNITÉ - bratrství. Jde kolem pařížský starosta Pache a tak se mu to zalíbí, že v dalších několika týdnech vydá rozkaz, aby bylo toto heslo namalováno na všechny veřejné budovy ve měste.
Lidé se navzájem oslovují "občane" a "občanko" a do módy se dostává tykání, protože je to taktéž znakem rovnosti mezi občany.
Už čtyři roky jsou nenávratně odvolány všechny výsady a privilegia, část šlechticů pochopila, že časy se holt mění, vzdala se jich dobrovolně a teď se využívá nových výhod, které revoluce přinesla, část nedává navenek nic znát, ale potají brblá a se slzou v oku vzpomíná na staré dobré časy a ta poslední část se nehodlala smířit s novým pořádkem, což mělo za následek buď to, že prchli do zahraničí dokud byl čas, nebo teď kují doma pikle a spiknutí a spřádají tajné plány na znovunastolení království, nebo, což je poslední možnost - zaplatili za to svým majetkem, nebo, když se lid špatně vyspí, se houpou v průvanu na lucerně a uších jim zní : "Ah ca ira, ca ira, ca ira , les aristocrates á la laterne, ah ca ira, ca ira, ca ira - les aristocrates on les pendra!"
A co drobní lidé z pařížských předměstí? Ne snad, že by chudí byli méně chudí než dříve - ale alespoň jsou díky obratnější politice méně hladoví, a díky Revoluci samotné svobodní a veselí. Kdyby právě těchto srdnatých lidiček vždycky hotových ku činu nebylo, nikdy by se žádná Revoluce ani nepovedla - to oni, tihle "sansculloti" byli a zůstávají hlavní silou, ačkoli nezasedají v žádném výboru nebo Konventu Nejsou to jen hloupé ovce, nicnedělající diváci, nejsou to žádné mouchysněztesimě; mají své vlastní orgány - Paříž je rozdělena na volební sekce a tam, tam je jejich království. Vlastně, co to plácám, za takovou neuváženou větu bychom to od nich asi schytali…. Smrt králům, ať žije svoboda!
Jsou sice občas dost ovlivnitelní, nechávají se snadno strhnout řečníky, ale musí se s nimi počítat. A to pořádně. Běda dnes tomu, kdo by šel proti lidu! Lid dokáže ocenit, dokáže podpořit ale právě proto, že dokáže všecko, stejně tak umí i člověka naprosto zničit, udělat z něj politickou, nebo možná i opravdickou mrtvolu. Stejně tak záleží na tom, jestli ten někdo lid vede, případně kdo a k čemu je nabádá.
Pozor, občánku, kdybys někdy měl co dočinění s tímto zdánlivě neškodným lidem! Snadno může hodně pomoci, snadno všechno pokazit.
Stejně tak, jako se umí statečně bít za svobodu a za spravedlnost, bránit svá práva udatně na barikádách nebo se jen mírově scházet a rokovat či sami od sebe pořádat úchvatné slavnosti, sázet stromy Svobody a spojit své síly na pomoc svým sousedům, umí dav i věci hrůzné : lynčovat,vraždit,rozbíjet, ničit, rabovat, plenit, drancovat - a to všechno jen pro to, že jej někdo špatně navede, nebo se všechno vymkne z ruky.
Dav má obrovskou sílu a ten pařížský zvlášť! Nikdy není radno jej podceňovat! Už chápeš, občánku, proč se nás nepřátelé tolik obávají? Proč naši čerstvě odvedení a špatně vyzbrojení dobrovolníci z řad sanscullotů vyhráli nad ostřílenými Prušáky v bitvě u Valmy? Síla a odhodlání francouzského "davu" spolu se správným cílem a ideálem, když vojáci dostali rozkazem bránit svou vlast, se setkaly na bitevním poli a to přineslo vavříny vítězství.
Už od roku 1789 platí slavná Deklarace práv člověka a občana, zajišťující rovnost před zákonem a přirozená a nezadatelná práva člověka - i když, musíme uznat, že v mimořádné situaci, kdy je vlast ohrožována nepřítelem, má Výbor veřejného blaha dosti mimořádné pravomoci a co se týče svobody tisku a svobodného vyjadřování názorů - pokud jsou uznány jako "zrádné" "buřičské" nebo "nepřátelské", pak je na ně Deklarace i se všemi ústavami dohromady krátká. Nicméně, cenzura nemá moc přátel mezi lidmi a tak nebývá výjimkou, že někteří zatčení vydávají své royalistické pamflety přímo z vězení. Ústava však zaručuje i další, zcela nová práva - to bys nevěřil, občánku, jak oblíbené jsou rozvody! To víš, když to předtím nešlo, proč to nevyzkoušet? Úřední budova je stále nacpaná k prasknutí.
Platí také svoboda vyznání, každý si může uctívat, jaké náboženství je mu libo, ale pokud si chtějí katoličtí kněží sloužit své bohoslužby - musí přísahat na Občanskou ústavu duchovenstva, takže se nedivme, že někteří prskali a doteď se ošívají - papež je vydrážděn k nepříčetnosti, celý se třese zlostí, při pomyšlení, že jej ti příšerní Francouzi vůbec neposlouchají, že se opovážili provést takový bezbožný čin jako zavedení svobody vyznání a rozmrzele se v noci budí, nebo jím zmítají noční můry a on křičí ze spaní, že "ti giaccobini" jsou kacíři a všichni se budou jednou smažit v pekle.
Inu, jak vidíš, je to doba bláznivá, kdy občané jsou volní, ale zároveň svázanější než kdy dřív, jenže jinými pouty než předtím - pojí je k sobě láska k vlasti a nenávist k společnému nepříteli. A vlastně, abychom nezapomněli - taky tanec a zpěv, ten vždycky byl, je a dlouho bude. Jak říká občan Bastiaque, poslanec Konventu, se kterým se ještě mnohokrát potkáme : "Vždycky se zpívá a tancuje, ať se děje cokoli, i při největším útlaku a hladu se na to nikdy nezapomnělo, takže si říkejte, co chcete, já o naše občany strach nemám. Teprve až se přestanou scházet, bavit se spolu a zpívat, pak teprve bude zle!"
Ale taková doba nikdy nepřijde, nemůže přijít, a vůbec - proč o tom teď uvažovat? Pokud si chceš osvěžit mysl, přečti si Rouseauua nebo Voltaira, ti jsou teď oblíbení, zajdi do salónu nějakého filosofa, nebo upaluj do latinské čtvrti poslechnout si přednášky na lyceu Ludvíka Velikého - och, tedy pardon, ptej se po Collége Égalité!
Ale podívej tam! Není to zase ten malý Antoine? Vynořil se, támhle, podívej, na rohu ulice - píská na píšťalu nějakou melodii a za ním poskakuje celý hlouček lidí. "Pojďte všichni s námi! Jdeme zalít strom Svobody!" volají a kdo nemá zrovna žádnou práci, přidává se. Tak na co čekáš? Ještě pořád se ti chce filosofovat? Na nic nečekej a utíkej s nimi!
"Strome Svobody, ctěný všemi,
když jsi klíčil v kypré zemi,
pomyslel bys, že přijde den,
kdy bude Francouz svoboden,
kdy bude Francouz svoboden?"
Bienvenue á Paris! Vítej v Paříži, občánku a prohlédni si tu, co je ti libo - a pamatuj, co máš a nemáš dělat a říkat - na lucerně nebo pod "francouzskou věcičkou" by tě byla věčná škoda!
Autor LVCIVS VINICIVS TORQVATVS, 04.01.2013
Přečteno 938x
Tipy 5
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Děkuji :-)
Ano, ilustrace si dělám sama, jen ten úvodní obrázek tedy není můj.
09.01.2013 00:00:50 | LVCIVS VINICIVS TORQVATVS
Moc hezky se mi to četlo. :)
Ilustrace si maluješ sama?
08.01.2013 22:54:28 | muchomůrka bílá
to je jako když mozartovi vytýkali příliš mnoho not, ne? :) je to čtivé. ale dlouhé. což vlastně může být plus. protože si to přečtou hlavně ti, kteří to dočíst skutečně chtějí. :)
04.01.2013 17:35:21 | CCGREE
píšeš sakra dobře :-) a nevím proč ale začátek na mě trochu popisem dýchl jako střih obrazu z filmu Parfém :-) ale jen taková chvilka nevím proč.Jinak v davu je síla a velká pokud se ovšem dav nesvrhne v stádo co se nechá zmanipulovat :-)ale dost o tom prostě je to napsané bezvadně.
04.01.2013 16:28:09 | xoxoxo
Děkuji, vážím si tvého komentáře, potěšil mě :-) zvláště poté, co mi sestřenice s úšklebkem řekla: "Hm, stejně si to nikdo nepřečte, protože děj nemá spád, je to dlouhé a je tam až příliš moc slov"
04.01.2013 17:24:30 | LVCIVS VINICIVS TORQVATVS
:-) závist sestřenice! Ne ale fakt je to pěkně napsané a nejde o to kolik slov a jak je to dlouhé ale jak jsou ta slova formulovaná a jak vtáhnou do děje..máš pěknou slovní zásobu a s tou se dá dobře pracovat + znalosti a fantazie nejsou na škodu ve psaní:-)..takže psát,psát a kupředu jak ve Velké vlastenecké :-))
04.01.2013 17:32:31 | xoxoxo