Za trnitými strunami

Anotace: Příběh plný vášně, rockové hudby a sebepoznání... Pokračování XI. Vlastní cesty

  Doma jsem se přehrabovala ve svých starých textech a hledala něco, co by odstartovalo naši dráhu. Už mě nebavilo zpívat pouze revival písně.
,, Co ve škole?“ Zeptala se máma, když vcházela do mého pokoje.
,, Jo, dobrý.“ Zamumlala jsem s tužkou v puse. Zkoumala jsem své texty a přeškrtala pasáže, které potřebovaly změnit.
,, Netrávíš příliš času s tou vaší kapelou?“ To jsem opravdu nepotřebovala slyšet. Podívala jsem se na mámu. Vypadala lépe, do podzimu se z rozchodu dostala.
,, Víš, že mi na tom záleží.“ Odsekla jsem a plánovala jsem se zaměřit opět na texty.
,, Nezapomeň na školu, to je hlavní důvod, proč tam jsi!“ Upozornila mě. Obrátila jsem klasicky oči v sloup a myslela si své.

 Sobotu jsem obvykle strávila s Jacobem u nich doma. Každou chvíli mi vyprávěl o lyceu, kde studoval. O tom, jak je jeho škola skvělá. Hlavně tam měl více přátel než v předchozí třídě. Aby taky ne, většina lidí byla podobně zaměřená jako byl on.
Vydupala jsem si, abychom se zavřeli ve studiu. Potřebovala jsem nahrát podklad pro Gab.
,, Pochopil by si to?“ Seděla jsem na zemi a vztekle jsem se hrabala v textech.
,, Mají možnost zkusit nahrát něco svého a ony to ani nezkusí!“ Stěžovala jsem si na holky z Roxys.
,, Co na to říct,“ odfoukl si znuděně Jacob. ,, Ne každý je pro to naladěn.“ Koukl na mě pohledem, který říkal, jak moc ho to nebaví.
,, Co si myslíš o téhle.“ Natáhla jsem k němu ruku s textem. Jacob popadl papír, ale ani se do něj nepodíval.
,, Jak je to dlouho?“ Zeptal se poměrně mrzutě.
,, Co jako?“ Věnovala jsem mu nepříjemný pohled. Měl mi přeci pomoci s texty.
,, Co jsme spolu trávili čas jinak.“ Řekl a zamával textem ve vzduchu, abych pochopila, o čem mluví.
,, Každou sobotu trávíme ve studiu. Už si ani nepamatuji, kdy jsme spolu byli v kině,“ práskl naštvaně s textem na pult.
,, Nebo v posteli!“ Zasmál se, ale vše bylo jen ironické. Dopálil mě. Jako by mu šlo jen o to jedno.
,, Přijde mi totiž, že se mnou chodíš jen kvůli tomu, že má táta studio.“ Zkřížil ruce na prsou.
,, Tak tohle si o mně myslíš?“ Vyhrkla jsem ze sebe.
,, Nebyl si to ty, kdo říkal, že se můžu snažit o víc než jen vystupovat na školní akademii?“ Dívala jsem se na něj a přísahám, že mi z očí šly jiskry.
,, Ano, to ses posunula. Pořád hrajete po školních akcích!“ Začal se mi smát.
,, Ty blbče!“ Křikla jsem na něho. ,, Možná kdybych měla nóbl rodiče, co by mi zaplatili drahou školu tak bych byla dál.“ Rychle jsem vstala a natáhla se po textu, který stále ležel na pultu. Jacob mi ho chtěl vzít, ale byla jsem rychlejší.
,, A pokud jde o postel,“ řekla jsem a hupsnula jsem mu do klína. Nečekal to, přitáhla jsem si ho a začala líbat. Byl to jeden z nejlepších způsobů jak ze sebe smést vztek.
Drsně jsem ho kousla do spodního rtu, až vyjekl. Rozesmálo mě to až se naštval. Vzal mě do náruče a posadil na pult.
Během chvíle jsem prožívala divoký sex, jaký jsem doposud nezažila. Namíchali jsme s Jacobem nahrávku plnou vášnivé zuřivosti.
Po aktu jsem se oblékla a obrátila se k němu. Seděl na židli pouze v kalhotách a pozoroval mě.
Oběma nám to bylo jasné, že je konec našemu vztahu.
,, Vážně mě to mrzí.“ Sehnula jsem se k němu, zatímco se mi v očích zaleskly slzy. Jacob na to nic neříkal, ale poznala jsem mu ve tváři, že je zdrcený.
,, Stejně si každý půjdeme svou cestou.“ Pohladila jsem jeho tvář a naposledy ho políbila. Chvíli mě držel v objetí a potom povolil sevření. Soucitně kývl a to bylo naše rozloučení.

Náš rozchod jsem nenesla příliš dobře, na druhou stranu jsem ale pocítila značnou úlevu. Snažila jsem se nějak zvládnout předměty ve škole a zároveň kapelu. Ano, pořád jsme hrály společně!
Ve školní lavici jsem se poznala se skvělou Yvonne. Naše budoucí miss!
Yvonne byla nejhodnější člověk, kterého jsem kdy poznala. Takový typ přítele potkáte jednou za život. Yvonne byla vysoká, přirozeně krásná plavovláska. Její dlouhé vlasy připomínaly nezkrotný vodopád.
Občas si s námi zazpívala, nikdy ale před publikem.

 O měsíc později jsme vystupovali na Halloweenské školní party. Místo roztrhaných triček jsme zvolily kostými. Zvolila jsem si něco ve stylu Morticie Addamsové a cítila jsem se vážně dobře. Dlouhé černé vlasy jsem zkrátka obdivovala.
Party se odehrávala klasicky ve školní hale, jak to známe ze starých filmů. Stály jsme na vyzdobeném podiu a opět hrály známé písně od Hole.
Pod námi tančila snad celá škola, ale já si to moc neužívala. V kapele bylo dusno, neustále jsme se kvůli něčemu dohadovaly. Aby ne, byly jsme čtyři ženské!
S Gab jsme daly dohromady pár písní, ale zatím nebyly tak dobré, abychom je ve studiu nahrály.
Po nás vystupovala další školní kapela, chlapecká. Byli to samí čtvrťáci, kteří se oblékali jako Beatles. Samozřejmě měli velký úspěch, mně ale éra Beatles nikdy nezaujala.
Místo juchání jsem se vydala ke třídní skupince holek, které propašovaly do haly alkohol. Ano, už jsem se ho opět nebála!
Tehdy jsme neustále míchali alkohol s něčím dalším. A jinak tomu nebylo ani ten večer. Možná právě díky alkoholu jsem narazila na kluka z vedlejší třídy. Byl snad dva metry vysoký, hubený. Peter. Uteč!
Peter měl překrásně modré oči. Po pár namíchaných kelímcích alkoholu mě vyzval k tanci. Protančili jsme tehdy celou noc včetně ploužáků.
Nedá se říct, že bych byla hodně opilá, ale tehdy jsme se poprvé políbili na tanečním parketě.
Zůstali jsme až do konce než jsme se přesunuli ven. Seděli jsme na schodech a jen tak spolu mluvili.
Peter…jak jen bych ho popsala. Tenkrát mi přišel zábavný a milý. Možná, že také byl.
Pochválil nám kapelu a kostými. Rozmluvila jsem se o tom, jaké máme neshody. Možná to bylo atmosférou, nezhojeným srdcebolem nebo tím, že mě konečně někdo vyslechl. Ale do rozbřesku jsem se choulila v Peterově náruči.

 Už ani netuším, kdy přesně se věci změnily. Vše se seběhlo velice rychle. Do zimy jsem měla nového přítele- Petera. Opravdu netuším, jestli jsem byla tak poblázněná, nejspíše ano.
Roxys se nám rozpadly, zato jsme se daly dohromady s Gab.
Našetřily jsme si peníze z kapesného a občasného hraní, abychom se vrhly na první nahrávku.
Pronajaly jsme si studio na hodinu. Tak málo času! Jenže tehdy jsme neměly peníze.
Zprvu jsme se dohadovaly, obě jsme byly nesvé.
Pracovník, který působil velmi laxně, nás zavedl do studia. Musím uznat, že jsem z něj byla zklamaná.  Rozhodně nebylo tak čisté a vybavené jako u Jacoba. Jenže když chcete tvořit hudbu, nevybíráte si.
Vrhnuly jsme se s Gab rovnou k nahrávání, nebylo času nazbyt. Naše první píseň, dodnes mi zní v uších, The Flows.
Divoký proud řeky, co mi koluje v žilách. Tenkrát tomu tak skutečně bylo.
“You can run but you can never hide
From the shadow that's creepin' up beside you“

 Opakovaly jsme celou píseň asi pětkrát. Ale jedno bylo důležité- měly jsme první nahrávku.
Ještě ten samý den napadl Gab brilantní nápad. Zaslat nahrávku nahrávacím společnostem.
Problém byl v tom, že jsme byly pouze dvě. Naše skupina se rozpadla a většinou právě kapely mívají větší štěstí...