Za trnitými strunami

Anotace: Příběh plný vášně, rockové hudby a sebepoznání... Pokračování XV. Vlastní cesty

 Tenkrát jsem se snažila Alovi na pár dní vzdálit, ovšem jakmile mi do ruky padla láhev s alkoholem a zábava se dala do pohybu, dopadlo to stejně jako v motelovém pokoji.
Takto jsme spolu spali asi čtyřikrát….pětkrát. Jednou k tomu došlo dokonce v rozjetém tourbusu.
Pamatuji si, že kluci z kapely běželi řidiči oznámit, co že se to odehrává za akci v malé místnosti na WC. Všichni byli z jednoho těsta, takže řidič přidal na rychlosti a bral každý výmol útokem.
Z mých hrůzných výkřiků měli ostatní akorát srandu.
Tak jsme si žili…

 Ke konci měsíce jsem se vrátila domů. Lépe řečeno, zpět do školy. Turné odehrané, povinnosti nás s Gab opět volaly.
Ostatně, jako vždy. Maturitu jsme naštěstí zvládly.
Jakmile jsme zahodily maturitní čepice, oslovil mě Peter s nabídkou společného bydlení.
Ano, pořád to byl můj přítel! Souhlasila jsem. Netušila jsem, co vše nám to přinese. Zoufale jsem si přála někam patřit. Nežít pouze kočovný život, ale zapadnout někam, kam se budu moci vracet.

Pronajali jsme si malý byt ve vedlejším městě od školy. Peter začal chodit do své první práce a já s Gab jsme si vzaly volno, abychom načerpaly sílu a inspiraci pro naše další album.
Gab čerpala sílu spolu s Timem!
Já si užívala své první bydlení. Poprvé jsem žila s přítelem. A bylo to náramné, aspoň ze začátku.
Vařila jsem luxusní večeře, servírované s drahým vínem. Milovali jsme se, dívali na filmy a jen tak trávili čas spolu.
Ani jsem se netoužila vrátit zpět na podium.

  Jednou večer se mi rozřinčel telefon u hlavy. Seděla jsme na gauči a sledovala nějaký film v malé televizi. Zvedla jsem sluchátko a unaveně promluvila.
,, Seru na všechno!“ Ozvalo se z druhé strany.
Nejprve jsem se polekala a odtáhla se. Zadívala jsem se na černé sluchátko a pomyslela si, že jde o nějaký omyl. Po chvilce jsem rozpoznala Gabin hlas.
,, Gab, je vše ok?“ Položila jsem zbytečnou otázku.
,,To teda není!“ Zakřičela a poté jsem zaslechla dopad nějakého tupého předmětu.
,, Hlavně klid“ vyzvala jsem ji. ,, Co se stalo?“ 
,, Tim,“ odmlčela se a lapala po dechu. ,, Je ženatý!“ Vyhrkla.
,, Do háje.“ Hlesla jsem a vyvalila oči. Nikdy se o ničem takovém nezmínil.
,, Jo!“ Vztekala se Gab a opět něčím hodila.
,, A má dítě! Je mu zatraceně podobný!“ Pokračovala.
,, Ty jo.“ Neměla jsme slov. 
,, Víš co mi na to ten vůl řekl?“ Zklidnila se a zapálila cigaretu.
,, Že se přeci nemusí svému zaměstnanci zmiňovat o svém soukromém životě!“  Neměla jsem, co říct.
Bohužel, měl pravdu. I když byl vypočítavý.
,, S tímhle se přeci nemůžu vrátit.“ Řekla nakonec odhodlaně.
,, To ne!“ Vyskočila jsme z gauče a málem shodila telefon.
,, Zbláznila ses?! Teď jsme všechno rozjely,“ připomněla jsem Gab naši dřinu. Mlčela.
,, Gab, prosím. Teď to nemůžeš zahodit.“ Co bych byla sama bez Gab?
Přemlouvala jsem ji dlouho do noci. Nechtěla jsem ji ztratit, obzvlášť když jsme se dostaly tak daleko.
Rozloučila se s tím, že si vše ještě jednou promyslí. Byla jsem neskutečně napjatá.

 Dodnes mi není známé, zda Gab spolu s Timem měli vážný vztah nebo jen letmé povyražení. Jak už jsem zmiňovala, Gab byla svá.
Proto každou naši schůzku byla Gab nepříjemná, hádala se s Timem nebo schválně chodila pozdě a porušovala stanovené termíny.
Jednou ke mně Tim  přišel a přemítal o tom, zda bych se nechtěla vydat na sólovou dráhu.
To jsem přece nemohla Gab udělat!
Navíc už nás fanoušci měli v paměti jako duo. Bylo mi jasné, že se jí Tim potřeboval zbavit už kvůli své manželce, se kterou měl dosti nepříjemné telefonáty.

 Zhruba po měsíci jsme poskytovaly s Gab rozhovor jedné hudební televizi, když do toho zavolala Timova žena. Jakmile si Gab všimla, že odchází zpoza kamer, začala jej v přímém přenosu pomlouvat.
Nemohla jsem ji zastavit, bylo mi trapně. Samozřejmě se s Timem po natáčení neskutečně pohádali.
Měli jsme se vrhnout na nové album, když se jejich hádky začaly stupňovat.
Je jasné, že se v takovém prostředí nedalo pracovat. Gab odmítala odejít a Timovi docházela trpělivost.
Bohužel začal své problémy řešit sklenkami whisky. A tak, když se jednoho chladného večera vracel ze studia svým Kabrioletem pod naprostým vlivem alkoholu, narazil do sloupu na dálnici.
Tu noc již domů nedojel a zemřel na místě.
Pro nás všechny to byla šílená rána! Hlavně pro jeho manželku a pětiletého synka.
Gab doháněly výčitky svědomí. Často jsme ji našla sedět v šatně s cigaretou, kterou ani nekouřila a jen nechala doutnat.

 Nové album se nekonalo a my si daly krátkou pauzu. Ničilo mě to, chtěla jsem projekt táhnout dál, navzdory všemu. Věděla jsem ze zkušeností mnoha kapel, že ne vždy se po delší odmlce mohou vyhoupnout zpět do sedla jako předtím.
Deštivé podzimní dny jsem trávila zavřená v bytě a navrhovala novou desku, psala texty a sledovala vycházející hudbu.
Doufala jsem, že se nám podaří vzchopit se.
S Peterem jsem se začala hádat a pociťovat dusno. Navíc začal žárlit!
Vážně to bylo k nevydržení!
Kontroloval mi poštu, oblečení a vyzvídal, kam chodím. Nejprve jsem to nechávala být, pro svůj klid. Ale později jsem začala vážně pěnit vzteky.
Kontroloval mě, když jsem si zašla sama do studia. Nechtěl, abych odjela na další turné.
Myslím si, že Timova smrt mu hrála do karet.

 V té době na mě padaly obrovské deprese ze všeho toho nic nedělání.
Po chvilce ticha po vás ani pes neštěkne, a přesně to jsem nechtěla.
Gab nebyla schopná spolupráce, nedařilo se mi spojit se s ní několik dní.
V médiích se pomalu přestávalo mluvit o Timově smrti a poměru s Gab za doprovodu nechutných lží!
A to bylo znamením, že se ze světa hudby vytrácíme dřív, než jsme vůbec stačily ukázat, co skutečně umíme.

Hrozilo mi, že si budu muset najít práci. Zírala jsem na zadní stranu novin, kde se rozprostírala inzerce a volná pracovní místa. Z každé pozice se mi dělalo zle! Servírka, pokladní. Ne, že bych chtěla hanit tato povolání, ale pro mě to nebylo. Jen z představy, že bych stála denně za kasou, se mě ujímala deprese.
,, Už si něco našla?!“ Ozval se za mými zády nepříjemný hlas Petera.
Naplnil svůj každodenní scénář.
Přišel z práce, sedl si do gauče a zíral na televizi.
,, Ne.“ Odpověděla jsem otráveně a odhodila propisku naznak protestu.
Bolela mě hlava z toho jak byl každý den stejný.
,, Uklidni se.“ Napomenul mě.
Cosi jsem zamumlala a šla jsem si do kuchyně otevřít colu. Malinko jsem upila a zbytek dolila rumem, aby to Peter neviděl.
Vrátila jsem se zpět do obývacího pokoje a usedla do křesla.
V televizi tenkrát běžel jakýsi sitcom a mě ubíjela představa, že bych takto měla strávit zbytek života. Ve stejném křesle se stejným klukem.
,, Gab se mi neozývá.“ Promluvila jsem po chvilce ticha.
Peter neodtrhl oči od televize, ale z jeho mírného pousmání jsem poznala, že má radost.
,, To víš, každá sranda musí skončit.“ Tím mě naštval.
Prudce jsem se zvedla a odešla jsem do koupelny, kde jsem si napustila horkou vanu.
Tak jsem trávila každý večer. Byl to můj rituál- napustila jsem si vanu, občas jsem si zapálila svíčky a opila se, jinak bych večer nezamhouřila oka a přemýšlela bych.
S Peterem jsme spolu víc jak tři měsíce nespali. Hnusila se mi samotná představa, že by se mě dotknul jen jedním prstem.

 Než jsem vlezla do vytoužené vany, zazvonil telefon.
Přehodila jsem přes sebe ručník a rychle odběhla do obývacího pokoje.
Peter telefon nikdy nebral.
,, Vorberienová,“ ozvala jsem se.
,, Jo?“ Z druhé strany mi odpověděl impulzivní ženský hlas.
,, Tady Alice Grenderová, jsem dočasnou zástupkyní Tima Andrewse.“
,, Ano.“ Odpověděla jsem zvědavě.
,, Potřebuji se s vámi sejít, nedaří se mi spojit se s Gab. Je nutné probrat další kroky spolupráce, pokud ještě spolupracovat chcete.“ Ke konci věty se jí hlas zbarvil trochou skepticismu.
,, Jistě, že chceme.“ Usmála jsem se.
,, Výborně,“ přitakala a začala šátrat v papírech.
,, Zítra ve tři odpoledne, šlo by?“ Okamžitě jsem odsouhlasila. . .