Za trnitými strunami

Za trnitými strunami

Anotace: Příběh na počátku 90. let ...Drugs, sex and rock´n´roll ... Pokračování XVI. Gab odchází

,, Pozvali tě na pohovor?“ Zeptal se Peter, jakmile jsem zavěsila.
,, Zavolali mi ze studia, budeme pokračovat!“ Nadšeně jsem práskla dveřmi bez čekání na zpětnou reakci.
Naložila jsem se do vany a nechala se hýčkat horkou koupelí.   
Po chvilce jsem zaslechla přicházející kroky. Co zase chce?!
Bez zaklepání vstoupil přímo dovnitř.
,, Můžeš mě na chvíli nechat?“ Okřikla jsem ho, ale neodešel.
,, To se jako chceš vrátit, jo?“ Zněl naštvaně.
,, Jo, co nejdříve.“ 
,, Skvělý!“ Říkal vždy, když se mu něco nelíbilo
,, Takže tu budu na všechno sám.“ Rýpal do mě.
,, Budu ti posílat peníze.“ Náhle mi něco přistálo ve vaně. Okamžitě jsem se rozčílila. Hodil po mě lahvičku šamponu.
,, Prostě se na hudební scénu vrátím, smiř se s tím!“ Vykřikla jsem a šampon jsme mrskla vší silou zpět po něm.
,, Jsi šílená!“ Zavrtěl hlavou a práskl za sebou dveřmi.

Po zbytek večera seděl sklíčeně v křesle a nepromluvili jsme spolu, ostatně jako každý jiný večer.

 Druhý den, když jsem se chystala na cestu do studia se za mnou pomalu vlekl a hrál na mě psí oči.
Jindy to fungovalo, ale teď ně.
,, To mě tady fakt necháš?“ 
,, Nechám? Věděl si jakou mám práci.“ Zdůraznila jsem. ,, Už na škole si to věděl.“ 
,, To bylo ale něco jiného. Teď už spolu bydlíme.“  
,, Co tím myslíš?“ Čekala jsem netrpělivě na vysvětlení.
,, Teď už spolu bydlíme, máš mít normální práci a každý večer být doma.“
Tím mě dopálil. Pohádali jsme se jako nikdy. Poprvé jsem na chlapa neskutečně ječela. Vyčetli jsme si snad každou blbost.
Skončilo to tím, že jsme za sebou práskla dveřmi a seběhla po schodech ven na ulici.

Alice Grenderová byla nazrzlá žena středního věku plná elánu, i když byla značně při těle. Ihned se mě ujala a zavedla do Timovy pracovny.
Pracovna byla k nepoznání. Bílé stěny nahradila křiklavě cihlová barva.
Místnost byla také opticky menší kvůli krabicím, které se tu všude povalovaly s tisíci věcmi.
Přišlo mi to smutné, jako by tu Tim nikdy nebyl.

,, Však to tu znáš.“ Ukázala na židli u staršího dřevěného stolu a vyzvala mě, abych se posadila.
,, Co se stalo s Timovými věcmi?“ Rozhlížela jsem se. Alice si zapálila cigaretu a vydechla mým směrem těžký kouř. 
,, Jsou pryč. Něco u manželky, něco si rozebralo studio.“ Řekla znuděně, jako by ani neuctila jeho památku.
Prohlédla jsem si ji kritickým pohledem.
,, Takže,“ natáhla do sebe další dávku nikotinu. ,, Prý chceš pokračovat,“ vyfukovala dým jako fabrika.
,, To je jasný.“ Přitakala jsem. 
,, Gab už s námi spolupracovat nechce.“ Propíchla mě jízlivým pohledem.
,, Chce se vydat na sólovou dráhu?“ Vykulila jsme oči.
,, Ne. Přeje si skončit úplně.“ Ta věta mě zasáhla.
,, Dneska ráno mi to zavolala.“ Dodala jednoduše.
Srdce mi náhle ztěžklo. Co si bez Gab počnu. Vždyť ona má na vší naší práci největší zásluhu.

,, Co to pro mě znamená?“ Zeptala jsem se opatrně. Alice vášnivě típnula cigaretu a opřela se do křesla. Při tom si mě významně prohlédla. Na tento dotaz čekala.
,, Chceš se stát opět hvězdou?“ Její úšklebek nevěstil nic dobrého, ale má odpověď byla předem jasná.
,, Chci se zase vyhoupnout zpátky do sedla.“ Dodala jsem vážně.
,, Tady,“ podsunula mi hbitě kus papíru.
,, Nová smlouva.“ Vyhrkla a natáhla se po krabičce cigaret.
,, Nová?“ Zamračila jsem se.
,, Jistě.“ Špitla Alice a zapálila si. ,, Tim je pryč, přeci si nemyslíš, že budeš pod ním dál zaměstnaná. Teď přecházíš pod studio, bude tu pár změn.“
 
,, Tim není pryč, ale je mrtvý!“ Okřikla ji a hodila ji zpět smlouvu.
,, A pokud si myslíte, že mě bude vlastnit studio a říkat mi, co zpívat a co ne... Tak se pletete!“ 
,, Ano, Tim tragicky zahynul, to je smutné.“ Položila ruku na smlouvu a posunula ji směrem ke mně.
,, Ale teď jsem tady já, hudební scéna pojede dál i bez Tima, taková je realita.
Buď to přijmeš, nebo si můžeš hledat nové studio.“ Mlčela jsem, Alice byla na koni. Kdybych v té době byla aktivní a jezdila po turné, byla by to úplně jiná situace nežli teď, kdy jsem prahla po nové nabídce postavit se na podium.
Mlčky jsem si pročítala podmínky a nakonec jsme s těžkým srdcem podepsala.

,, Co to pití?“ Zeptala se na závěr s úšklebkem Alice.
,, Jaké pití?“ Nechápala jsme, o čem to mluví.
,, Přece tvoje, to ty si strávila půlku turné v lihu. Gab měla potíže s trávou.“
Mluvila o tom jako o běžné věci. Což tehdy byla.
,,  Tak zlé to nebylo.“ Obhájila jsem se. Alice se zasmála hrubým hlasem, který mi doteď zní v uších.
,, Víš, jak to chodí. Nejdřív to není tak zlé a potom už bez lahve nedáš ani jedno ráno.“ Jakou měla pravdu!

Moje kariéra se měla opět znovu rozjet. Tentokrát bez Gab.

Neváhala jsem ani chvíli a ze studia jsem letěla rovnou do domu, kde žila Gab. Pokud jsme zrovna nekoncertovali, žila ve sdílném domě se studenty.
Byl to zkrátka jejístyl života.
Otevřela mi jen v tílku a jakýchsi boxerkách a samozřejmě s cigaretou v ruce. Její skleněné oči vypovídaly, že to ještě nezvládá.
,, Gab, opravdu chceš skončit? Nechceš třeba pomalý rozjezd nebo pauzu ještě pár dní?“ Snažila jsem se ji přemluvit.
,, Nechci už naskočit do toho rozjetého vlaku, co řídí šílený strojvůdce.“ Zavrtěla hlavou.
,, Myslím, že mi to stačilo.“ Dodala tiše.
,, Rozumím.“ Na jednu stranu mě to zlomilo.
,, Nevím, co si bez tebe počnu.“ Pokusila jsme se zadržet slzy.
,, Ale no tak, Jo,“ usmála se. ,, Vždyť ty ses pro to narodila. Narodila ses pro to být rocková hvězda. Já se k tobě pouze přidala.“ Popotáhla z cigarety.

,, Jenže vše si zařizovala a vydupávala ty. Já nejsem tak impulzivní.“ Pocítila jsme strach, najednou jsem v tom byla úplně sama.
,, To zvládneš.“ Pousmála se.
,, Co tě nezabije,“ odmlčela se a v očích se jí zaleskly slzy. Nerada dávala najevo své emoce.
,, Prostě to dáš.“ Objala mě pevně. V ten den jsem ji viděla naposledy. Kdybych to věděla, mačkala  bych ji v objetí několik hodin.

 Domů jsem se vrátila pozdě večer. Byla jsem unavená, zničená z Gab a znechucená z toho, že se musím vrátit domů k Peterovi.
Odemykala jsem dveře, když se náhle rozletěly. Za nimi stál rozzuřený Peter. Jedním tahem mě zatáhl dovnitř a ihned začal křičet.
,, Kde si byla!“ Tohle už vážně přehnal.
,, Co si to dovoluješ?!“ Nestačila jsem se vzpamatovat.
,, Studio přece nezavírá o půlnoci!“ Vyhrkl a pevně mě svíral kolem zápěstí.
,, Co blbneš, pusť mě!“ Ohnala jsem se po něm, naštěstí stisk povolil.
Vypadal hrozně vyčerpaně.
,, Hráblo ti?!“ Zírala jsem na něj nechápavě.
,, Tak kde si byla!“ Nepřestával křičet.
,, Ve studiu a pak za Gab.“ Odpověděla jsem naštvaně a hodila tašku do kouta místnosti.
,, Za Gab? Snažíš se jí dovolat několik dní a najednou se s ní zničehonic setkáš!“ 
,, Nebudu ti nic vysvětlovat!“ Zamávala jsem rukama ve vzduchu a chystala se odebrat do koupelny, ale zatarasil mi vchod.
,, Co to studio?“ Vyhrkl.
Neměla jsem chuť se s ním bavit.
,, Mám smlouvu.“ Naznačil jsem rukou, aby se odsunul a já mohla projít.
Nepohnul se, jeho tvář se náhle změnila do zoufalé grimasy.

,, Takže odejdeš!“ Zvolal a zmizel do obývacího pokoje. Zalezla jsem rychle do koupelny a vydechla jsem.
Zadívala jsem se na sebe do zrcadla.  
Moje tvář se za ta léta mírně změnila. Řekla bych, že se mi do ní vrylo ne příliš šťastné dětství, moje hudební léta na škole a taky strasti kolem hudby.

Vyšla jsem pomalu ze sprchy omotaná do bílé osušky. 
Cesta do ložnice vedla přes obývací pokoj, takže jsem se Peterovi nemohla vyhnout. Jakmile jsem ho spatřila, zabolelo mě u srdce.
Měl uplakané ty svoje velké oči.
Okamžitě jsem k němu přispěchala.
,, Co se děje?“ Na mou otázku se opět rozbrečel. Dlouho neodpovídal, jen tak brečel.
,, Je to kvůli té smlouvě?“ Zeptala jsem se na předem zodpovězenou otázku.
Kývl.
,, Prostě mě tady zase necháš.“ Řekl a snažil se uklidnit. Byla jsem v koncích. Nejprve mě opustila Gab a potom jsem nečekala, že se Peter zhroutí z mého rozhodnutí vrátit se zpět na hudební scénu.
,, Nenechám, ale nemůžeš po mně chtít, abych nechala své práce.“
Nebyla to taková láska, kvůli které by člověk přemýšlel o opuštění kariérní dráhy. Vlastně to nebyla láska.
,, Co když si tam zase někoho najdeš?“ Řekl pěvným hlasem.
Zarazil mě, protože toho samého jsem se bála i já.
,, Myslíš, že je to mezi námi takové, abychom za to bojovali?“ Podívala jsme se na něj upřímně.
,, To mě chceš opustit úplně?“
Trápilo mě to. Zavrtěla jsme hlavou a objala ho.
,, Ne, to ne.“ Řekla jsem, aby se dál netrápil.
,, Pokusím se být doma, co nejvíce.“ Slíbila jsem mu. Otázka byla, zda jsme to tak skutečně cítila.
Usínali jsme mlčky vedle sebe a já přemýšlela, kdy naposledy jsme usínali v náručí. Kdy naposledy jsme se milovali.
Nebo kdy naposledy jsme se políbili.
Vážně, líbat jsme se přestali na střední škole.
Objímala jsem polštář a ztěžka se nadechla.
Takhle jsem už dál nemohla.
Bylo mi něco přes dvacet a cítila jsem touhu žít, ne se držet neustále při zemi. V neposlední řadě jsem pociťovala neutuchající touhu zase se zamilovat, prožít vášeň. Zkrátka žít!


Autor Bára Barborka, 08.10.2019
Přečteno 9x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter