Za trnitými strunami

Za trnitými strunami

Anotace: Příběh na počátku 90. let ...Drugs, sex and rock´n´roll ... Pokračování XVI. Carries Crown

  Alice rozhodla, že bude lepší odstartovat hudební dráhu jako kapela, tudíž mi našla začínající kytaristy a bubeníka.
Fajn chlápci!
Kluci byli stejně staří jako já a byla s nimi sranda. Opět se zavedlo pevné pravidlo, co je v domě není pro mě.
Kupodivu to fungovalo!

Náš nový název byl Carries Crown.
Údajně se Alice inspirovala od Stephena Kinga.
Několik hodin jsme tvrdě dřeli ve studiu, nebylo to snadné, jelikož jsme se úplně neznali. Také jsem dostala za úkol zhubnout pár kilo, jelikož jsem tím sezením doma přibrala.
Návštěvu posilovny jsem jen uvítala. Ihned jsme se cítila lépe.
Tvrdě jsme dřela ,jak na svém těle, tak na hlase.
Dalo by se říct, že jsem byla celkem šťastná. Téměř nic mi nescházelo.
Jen Peter volal neustále, aby mě kontroloval.
A pokud jsme spolu trávili čas tak to bylo pouze u televize. Nespali jsme spolu, ani nemluvili. Jakmile jsem pomyslela na rozchod, bylo mi jasné, že se zhroutí.
Proto jsme si lehla do vany se sklenkou tvrdého vína a ukolébala se ve svých myšlenkách.
Takto jsme spolu strávili celé roky na střední a najížděli jsme na další rok poté.
Zoufale jsme potřebovala cítit vášeň, což jsme si bála přiznat.

Nástup Carries Crown byl rychlejší, než jsme si myslela. Poskytli jsme pár rozhovorů- často se mě ptali na Gab a její odchod.
Po pár měsících jsme opět stanuli na podiu, kde jsme se cítila jako ryba ve vodě. Naše hudba byla o něco tvrdší a stále rockovější.
Zmítali jsme se v šílené době.
Pamatuji si, když mě Alice zavedla do nahrávacího studia, kde jsme měli vytvořit zbrusu novou desku.
Cestou narazila na zvláštního člověka jménem Berry. Ach, Berry.
,, Teď se tě ujme tady Berry,“ ukázala na chlápka. ,, Ale dej si pozor,“ chytila mě za loket a přisunula blíž k sobě.
,, Co před ním neuteče na strom, to se ocitne v jeho posteli.“ Zasmála jsme se té myšlence a vydala směrem k Berrymu. 
Berry, jak bych ho jen popsala.
Vzhledově byl hodně podobný zpěvákovi z AC/DC. Dokonce nosil i stejný baret, jen byl o něco mladší.
,, Je to naprosto jednoduchý, stačí znát pár správných lidí a máš, na co si vzpomeneš,“ seznamoval mě Berry se svou každodenní rutinou, zatímco mě odváděl přímo do studia.

,, Jimmy, ten kytarista, je třeba závislý na bílém prášku. Řádí po něm sice jako uragán, ale na druhou stranu je neskutečně kreativní.“ Udivovalo mě, kolik lidí potřebuje omamnou látku, aby se vůbec pustili do práce.
,, Jen si musíš dávat pozor na množství a nebrat nic od nikoho cizího.“ Pokračoval v zasvěcování svých rituálů.
,, Díky, ale myslím, že nebudu potřebovat nic k povzbuzení.“ Řekla jsem a doufala, že tato debata přestane. Berry se jen zasmál a pokračoval dál.
,, To říkají všichni. Škoda, že nepoznáš Amy, jak ta válela na svou Gibsonku,“ zavzpomínal.
,, Co se jí stalo? Umřela?“ Celá realita mě začínala pomalu děsit.
,, Ne, kdepak,“ mávl rukou.
,, Přebrala jelly bean a spatřila Ježíše. Odteď hraje po psychiatrických léčebnách, aby se vyhnula očistci.“
,, Když se mě zeptáš na kohokoliv z kapel, co tu pracovali, řeknu ti přesně, co berou.“ Zasmál se. Teď už se mi zdálo, že se jen vytahuje.

,, Třeba minule,“ chytil mě kolem ramen.
,, Připravovali jsme podium pro jednu začátečnickou kapelu a zrovna jsem na razil na Joa Perryho,“ zdůraznil.
V té době byl pro mě Joe Perry něco jako hudební bůh.
,, No a při pozdravu mi vrazil do ruky jingle jangle.“ Zasmál se.
Opravdu, každý tu byl na drogách. Ale jinak to snad ani fungovat nemohlo. Prostě měli nutkavou potřebu na chvíli zmizet do alfa světa, aby dosáhli znovuzrození.

,, Akorát mám jedinou podmínku,“ zarazil mě, když odemykal dveře.
,,Žádný sex ve studiu!“ Škoda, zrovna tam je to nejlepší.

Procházela jsem obrovské studio, stvořené jako pro krále rocku.
Na stěnách visely desky v pozlaceném rámu.  Tady se měla po další měsíce odehrávat naše práce. Nesmírně jsme se těšila.
Ve studiu se střídalo více kapel a tak se stalo, že jsme se míjeli. Občas jsme všichni zašli někam popít, většinou to byly začátečnické kapely.

A tak jsem jednoho dne potkala Villa. . . 

Autor Bára Barborka, 09.10.2019
Přečteno 17x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter